Jestli máte rádi hry pro virtuální realitu, titul Into the Radius vám pravděpodobně neuniknul. Tento „S.T.A.L.K.E.R. ve VR“ je hráči i herními novináři stále hodnocen jako jedna z nejlepších a nejimerzivnějších her svého žánru, a není tedy divu, že si získal zapálenou fanouškovskou základnu. Před rokem vývojáři z estonského studia CM Games uvedli v režimu předběžného přístupu jeho přímé pokračování nazvané jednoduše Into the Radius 2, které jsme pro vás již zrecenzovali. Nyní jsme si měli možnost vyzkoušet i stand alone port pro zařízení Meta Quest, konkrétně pro modely Quest 3 a Quest 3S.
Radius, jak jej známe
Ve verzi pro Quest dosud chybí poměrně nedávno přidaná lokace nazvaná Předměstí Pečorska (Pechorsk Outskirts) a také speciální anomálie zvané Zóny deformace (Distortion Zones). Jinak jde o úplně tu stejnou hru jako na počítačích. Pořád neobsahuje žádnou dějovou linku a jednoduše vás zásobuje jednoduchými úkoly (takřka výhradně fetch questy) v oblasti Pečorského radiusu, kde v minulosti došlo k blíže neobjasněné přírodní (?) katastrofě.
Hratelnost kombinuje průzkum, mikromanagement zdrojů a boj. Důraz je kladen zejména na survivalové prvky a realistickou manipulaci se zbraněmi. Nejenže musíte ručně nabíjet, ale dokonce je třeba si nejprve naplnit zásobníky z krabiček a pečlivě si je uložit do sumek.
Už několik měsíců jsem původní Into the Radius 2 nehrál, takže až při testování verze pro Quest jsem zjistil, jaké novinky byly do hry přidány. Nyní již například musíte jíst (jinak vám ubývá stamina) a pečlivě své zbraně čistit (jinak se stanou nespolehlivými a zasekávají se). Rozrostla se také paleta nepřátel a zdá se, že hra má nyní svou atmosférou mnohem blíže k hororovému prvnímu dílu.
Vítanou novinkou je možnost si podrobně upravit chování herního světa podle vašich preferencí. Nejenže volíte základní obtížnosti, ale můžete si také vybrat, jak rychle vám degradují zbraně, jak moc jsou nepřátelé odolní, jaké počty jich potkáváte, jak rychle vám vyhládne a mnoho dalších parametrů.
Jde to, ale dře to
Jak dobře ale Into the Radius 2 na Questu 3 běží? To je klíčová otázka, kterou v tomto textu musím zodpovědět. Hra je pro mobilní zařízení nepochybně náročným soustem, neboť se v ní toho hodně děje a skládá se z rozsáhlých otevřených lokací. Moje dosavadní zkušenosti jsou zatím smíšené. V některých momentech (zejména v uzavřenějších prostorách) jsem byl grafikou poměrně příjemně překvapen, ale jakmile vylezete na otevřené prostranství, velké ústupky omezenému výkonu headsetu uvidíte na každém rohu. Mám tím na mysli zejména nízké rozlišení, rozplizlé textury a nepřehlédnutelné doskakování kvalitnějších assetů kousek před vámi.
Hra bez externího zásahu (např. s pomocí programu Quest Games Optimizer, který lze spustit z headsetu přepnutého do vývojářského módu) běží ve snímkové frekvenci 72 Hz (což je pro VR de facto nutné minimum), a to se zapnutou asynchronní reprojekcí. To znamená, že reálně renderován je každý druhý snímek, přičemž mezisnímky jsou dopočítávány na základě aktualizovaných dat z ovladačů. Výsledkem jsou některé obrazové artefakty (například ghosting při rychlém pohybu), které ale na Questu nejsou tolik rušivé.
Horší je skutečnost, že Into the Radius 2 zatím stále neběží zcela plynule a má tendenci k občasným záškubům hlavně v rychlých momentech. Nečekaně například narazíte na nepřítele, vytáhnete pistoli, zamíříte…a hra třeba na půl sekundy dočasně zamrzne. Nečiní ji to nehratelnou, ale je to rozhodně nepříjemné. Zároveň to vypadá, že animace nepřátel se přehrávají s nějakým obzvláště nízkým frameratem (v 36 snímcích za sekundu?), což působí zvláštně – jako byste proti sobě měli loutky animované pomocí techniky stop-motion.
Into the Radius 2 je sama o sobě hra se značným potenciálem, což platí i pro verzi na Quest 3. Pokud ovšem máte dostatečně výkonný počítač a neplánujete hrát na cestách, doporučuji zůstat u varianty pro PC, která je svižnější a pěknější.
