Když se milovaná osoba ocitne v nebezpečí, člověk je schopen překročit hranice možného. V osmém díle série Kladivo na čaroděje od nakladatelství Epocha hrdinně nazvaném Pekelná šleha, nás Martina D. Antonín zavádí do světa, v němž magie a realita splývají v jedno. Máme zde tak opět nového autora, který může do série přinést něco nového. Laťka je momentálně extrémně vysoko, ostatně, všechny díly ode mě zatím obdržely extrémně vysoké hodnocení. Dokáže to i tento?
Autor:
Vydavatel:
Série:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Martina D. Antonín
Nakladatelství Epocha
Kladivo na čaroděje 1. série
216
černobílý
brožovaná
2015
978-80-7425-247-1
první
Já jsem Felix Jonáš, bro
Felix Jonáš se svým týmem magnetů na magické průšvihy jsou zase po uši v problémech – a tentokrát to pěkně pálí! Když se po městě začnou prohánět bytosti, které by správně měly být jen v učebnicích démonologie (a možná v nočních můrách opravdu otrlých exorcistů), je jasné, že tahle záležitost nebude žádná čajíčková seance. Felix, který má k ohnivým démonům asi tak vřelý vztah jako ke svým bývalým zaměstnavatelům, bude muset vymyslet, jak situaci zachránit – ideálně tak, aby ho to nebolelo a neskončil jako grilovaná pochoutka z pekelného jídelníčku.
Snad poprvé mohu říct, že mě překvapil v dobrém Vincent. Poprvé snad ze všech dílů, je právě on tím hlavním komediálním tahounem. Jasně, Felix a Klaudia jsou naprosto boží, ostatně, Klaudia to dokázala i ve Výtahu do pekla, ale tady je číslo jedna Vincent. Ostatně, když po něm ta Ester von Blashkof tak moc jde, tak moc ho chce, není jednoduché se snažit rozlousknout detektivní případ. Obzvlášť, když k tomu ještě padají hlášky o Sedmičce ve spojení se Sarumanem a Gandalfem.
Martina D. Antonín mistrně kombinuje svižný jazyk s dynamickým tempem vyprávění. Autorský styl je plný energie, což vás vtáhne do děje od první stránky. Humor je nevtíravý, často jemný, ale o to více účinný, což dodává příběhu lehkost i v temnějších pasážích. Velice příjemně tak Pekelná šleha navazuje na Jiřího Pavlovského a musím říct, že ze všech autorů, kteří se zatím v sérii předvedli, se mu stylem Martiny D. Antonín blíží nejvíce.
Zdroj: Nakladatelství Epocha
I Pekelná šleha je extrémně o hláškách
Dialogy jsou živé, přirozené a často obohacené o sarkastické poznámky, které odrážejí charaktery postav. Každá postava má svůj jedinečný hlas, což činí jejich interakce uvěřitelnými a dynamickými. Konverzace plynou hladce, bez zbytečných klišé, a často odhalují více o postavách, než by se na první pohled zdálo. Ostatně, Vincencův tradiční exhibicionistický výstup, tentokrát ohledně skorosebeupálení na protest proti českému filmu, je scéna, u níž se nejde nezasmát, ani kdyby byl člověk ten největší mrzout pod sluncem. Navíc se mi zde konečně projevila Klaudie v tom nejkrásnějším slova smyslu, když se vyjádřila slovy: „Baník pyčo!“ Jako správná dáma, za níž se nám po celou sérii, v níž se ztrácí magie, vesele vydává.
Musím říct, že na běžnou velikost děl Kladiva na čarodějnice, jsem u dnešní počinu poprvé narazil na délku, protože kolem 200 stran je na tak skvělý příběh prostě málo. Jakmile se člověk ponoří do děje, začne si užívat akční tempo a perfektně vystavěné humorné scény, najednou je na konci dřív, než by chtěl. Tohle není jen další „jednorázová“ urban fantasy, ale poctivě vystavěná zápletka s hromadou charismatu, která by si zasloužila dvojnásobný rozsah. Autorka výborně trefila atmosféru, dynamiku mezi postavami i napětí, a právě proto je taková škoda, že než se člověk pořádně nadechne, už musí knihu zavírat.
Zdroj: Nakladatelství Epocha
Na druhou stranu, její krátkost dává příběhu údernou intenzitu, díky které se čte jedním dechem a skvěle se hodí na cesty nebo večery před spaním. Rychlé tempo, žádná hluchá místa a příběh, který neztrácí na síle – to je výhoda, ale zároveň i důvod, proč člověk na konci cítí, že by klidně zvládl dalších sto, dvě stě stran. Jasně, právě jsem si tak krásně vymluvil předchozí odstavec, ale tady se rýsovalo něco vážně velkého, a trošku mě mrzí, že to nedopadlo.
Pekelná šleha je vynikající pokračování série Kladivo na čaroděje, které nabízí vše, co od urban fantasy můžete očekávat – akci, humor, temnotu i nezapomenutelné postavy. Martina D. Antonín dodává příběhu svůj osobitý styl, který kombinuje napětí s dobře vyváženou ironií. Kniha připoutá a nepustí, stejně jako se rýsují zvláštní rodinná pouta mezi čtveřicí hlavních postav a (jednou brzy snad políbenou) Ester. Série si drží své unikátní kouzlo i vytříbený humor, jen je škoda, že v tomto případě skončil příběh tak hrozně brzo. Tak hrozně brzo.
