Není žádným tajemstvím, že knižní série o Středozemi, jejích postavách, zlotřilém Sauronovi a jeho Prstenu patří k tomu nejlepšímu, co žánr fantasy kdy spatřil. Slavná sága britského autora se od svého vzniku dočkala nespočet filmových i seriálových adaptací. Fanoušci knih však k těmto dvěma kategoriím přistupují ledabyle. Zatímco někteří vyzdvihují filmové trilogie Petera Jacksona, jiní je kritizují za dějové úpravy a odchylky. O něco hůř jsou na tom seriálové Prsteny Moci od streamovací platformy Amazon, na níž fanoušci nenechávají nit suchou. Poněkud jinak jsou na tom videoherní adaptace, které se světem J.R.R. Tolkiena zacházejí o něco opatrněji a s respektem. Výjimkou není ani titul Middle-earth: Shadow of Mordor od dnes již zaniklého studia Monolith Productions, sloužící jako prequel k filmové trilogii Pán prstenů.
Já, mé druhé já a pomsta
Příběh hry je zasazen těsně před události filmového Hobita a Společenstva prstenu. Protagonista Talion, kapitán skupiny hraničářů, stráží Černou bránu vedoucí do Mordoru. Žije zde společně se svou ženou a dospívajícím synem, ale jeho idylický život nemá dlouhého trvání. Po nájezdu Sauronových přisluhovačů jsou zavražděni všichni, na nichž mu záleželo. O život přijde i samotný Talion, ale posmrtný odpočinek mu odepře tajemný elf Celebrimbor, který má s Temným pánem Mordoru nevyřízené účty. Společně proto spojí síly, aby pomstili své blízké a porazili Saurona jednou provždy.
Na první pohled působí titul Middle-earth: Shadow of Mordor silně a vyspěle, ale nenechte se zmást. Hra je rozdělena do dvaceti relativně krátkých misí, jejichž odehrání proběhne tak rychle, že to ani nepostřehnete. Všechno podstatné zazní již ve strohém desetiminutovém úvodu, z něhož si hráči moc informací neodnesou, a po jeho dohrání se pozornost přesouvá k hratelnosti a objevování světa. Děj navíc trpí nevyvážeností ve významu obou hlavních postav. Talionova zápletka sice zaujme, ale je tak otřepaná, že svůj potenciál vyčerpá hned na začátku. S postupným odhalováním Celebrimborovy minulosti se čím dál více zajímáte spíše o elfího kováře než o samotného protagonistu, který postupně ustupuje do pozadí. Obě postavy se tak dost často dostávají do střetu a zbytečně se přetahují o pozornost, jež právem náleží oběma.
Nejde ale o jedinou nevyváženou strategii. Celý příběh je nerovnoměrně rozdělen do dvou částí. Ta první se více zaměřuje na motivy ústředních postav, zatímco druhá už na svržení Saurona a likvidaci jeho podomků. V této části plníte repetitivní bojové mise, v nichž děláte jedno a to samé pořád dokola – vraždíte vše, co vám přijde do cesty.
Celý roky nic a najednou zájezd!
Milovníci knih si ve hře od studia Monolith Productions mnoho zalíbení nenajdou, zato ti filmoví ocení její propojení s Jacksonovou trilogií. Titul Middle-earth: Shadow of Mordor přivádí zpět staré známé tváře, i když jich není mnoho. Tou nejvýraznější je nepochybně Glum, jehož zapojení hraje malou, ale zásadní roli. To samé se ale už nedá říct o věhlasném Pánovi Prstenů. Ačkoli je jeho přítomnost všudypřítomná, on sám hraje druhé housle a jeho roli zastupují naprosto neznámé postavy, které se ve hře mihnou a zase odejdou.
Nicméně se mezi nimi najdou výjimky. Nejvýraznější z nich je například trpaslík Torvin, který vás prostřednictvím svého suchého humoru naučí něco málo o tamější fauně a flóře. Další zajímavou postavou je skřet Ratbag, který hráče seznamuje s mechanikou Nemesis. Jejich využití ale není markantní, a tak se po splnění jejich úkolů ze hry prakticky vypaří.
Batman a Assassin’s Creed v Mordoru
Skalní fanoušci videoherních sérií Batman: Arkham a Assassin’s Creed najdou v tomto titulu nemalé zalíbení. Titul Middle-earth: Shadow of Mordor se těmto hrám náramně podobá – možná až moc. Stejně jako v sérii o nájemných zabijácích tu šplháte po vysokých římsách, objevujete lokace a sbíráte různé sběratelské předměty. Nechybí tu ani běh po hradbách, šplhání po zdech či tiché likvidace nepřátel. Třešničkou na dortu je „orlí pohled“, s nímž odkrýváte rozmanitá tajemství Středozemě. Občas ale potrápí ovládání, zejména v případech, kdy chcete s hrdinou šplhat po budovách a on místo toho skočí na nejbližší objekt v blízkosti. Ačkoli parkour do tohoto temného světa moc nezapadá, příjemně se na něj kouká a zpestřuje hratelnost.
Soubojový systém je naopak vymakanější a vy si díky němu připadáte jako středověký Temný rytíř, jen bez netopýřího obleku. Šviháte mečem jednoho protivníka za druhým a do toho parírujete nepřátelské útoky přicházející ze zálohy. Na rozdíl od Batman Arkham trilogie, kde nešlo vykrýt všechny útoky najednou, je tento systém mnohem jednodušší a díky Celebrimborovi můžete čelit více skupinám protivníků najednou. Talionův bojový styl je brutální a každé useknutí hlavy, končetiny či zabodnutí dýky do těla je překvapivě uspokojující. Hra tak výborně kombinuje schopnosti obou postav a to boj nablízko, stealth útoky a lukostřelbu. Talion je ostřílený válečník, který se vrhá do první linie, kde zuří největší boje a nebezpečí. Celebrimbor je pravý opak a slouží jako nebetyčná podpora, s jehož lukem a šípy zaženete veškerou hrozbu na míle daleko. Do toho má i jiné schopnosti, jako jsou teleportace, stínové zabití a tzv. „brand“, s jehož pomocímanipuluje označené orky a povolává je na svou stranu.
Těžko je proniknout do Mordoru
Přestože se hra prezentuje jako akční open-world RPG, není to tak úplně pravda. Ano, jde sice o akční RPG, ale otevřený svět je zde pouze z části. První polovina hry se odehrává v Udunu, drsné, zpustošené oblasti, ve kterém by našel zalíbení každý přisluhovač Saurona. Udun zároveň odpovídá klasické představě Mordoru, kde převládá silný pocit beznaděje a deprese.
Nurn oproti tomu představuje zelenější, leč stejně nebezpečnou lokaci, která odhaluje zkorumpovanou tvář Mordoru. Změna lokace sice působí osvěžujícím dojmem, ale nepřináší žádné velké rozdíly. Opírá se o ty samé principy, mechaniky a hráč v ní uvidí jen okopírovanou verzi Udunu, jen v pozitivnějším provedení.
Když hlavní příběh nestačí
Herní dílo od Monolith Productions přináší hned dvě zajímavá DLC: Lord of the Hunt a The Bright Lord. První zmíněné DLC se točí kolem Taliona a trpaslíka Torvina, kteří společně loví ty nejnebezpečnější stvoření Mordoru. Po příběhové stránce sice životy a motivace těchto dvou postav neposouvá, zato obsahuje zábavné mise, jejichž prostřednictvím se naučíte nové mechaniky. Nevýhodou ale je, že řada věcí se už mohla vyskytnout v původní hře a nechávat si je až na dvouhodinový dodatek je takřka žalostné.
O něco lépe je na tom The Bright Lord, který se točí kolem Celebrimbora a jeho nenávisti k Sauronovi. Děj se odehrává před událostmi samotné hry a umožňuje hráčům používat tu nejmocnější zbraň v celé Středozemi, Jeden prsten. Ten poskytuje schopnost zneviditelnění a výrazně usnadňuje postup hrou. Na rozdíl od tragikomického finále hlavní kampaně nabízí DLC uspokojivější závěrečný střet se Sauronem, který působí akčněji, dramatičtěji a především náročněji. Nečekejte žádné quick-time eventy a mačkání libovolných tlačítek, ale pořádnou řežbu, která prověří, zdali jste Prstenu Moci hodni.
Nadějná zábava, ale ne pro každého
Závěrem lze říct, že titul Middle-earth: Shadow of Mordor pohled na Středozem z trochu jiného úhlu. Autoři se snažili rozšířit historii známého světa o nové a zajímavější postavy a zvraty, ale celkově to dost pokulhává. Příběh od začátku trpí nevyváženým tempem a ve druhé polovině ustupuje do pozadí ve prospěch herních mechanik. Hratelnost samotná funguje velmi dobře a neomrzí ani po několika hodinách opakujících se úkolů. Celkově je hra ideální volbou pro hráče, kteří hledají dynamickou akční řezačku bez komplexního děje a zapamatovatelných postav. Pro milovníky silných příběhů a knižní předlohy ale neobsahuje nic, co by je mohlo potěšit.
Hra Middle-earth: Shadow of Mordor nepřináší revoluci v žánru akčních RPG, za to představuje věrné zpracování Tolkienova světa, i když toho filmového. Inspirací slavnými sériemi se netají a přebírá od nich známé prvky, které funkčně a zábavně kombinuje. Největším tahounem prvního dílu o hraničáři Talionovi a elfím kováři Celebrimborovi je originální nápad v podobě systému Nemesis. Ten je největším tahounem a dodává soubojům osobitější charakter, díky němuž je herní zážitek opravdu originální.
