Nacházíte se v uzavřeném, opevněném komplexu známém jako Mother Hub. Kdysi to bylo středisko vědy a vývoje, které přispívalo k technickému rozvoji civilizace. Nyní je to jediné místo, kde se ukrývají poslední zbytky lidstva zdecimovaného smrtící nákazou. Jako vojačka Thea se vydáváte do opuštěných sekcí komplexu, abyste tam našli zásoby, léky, které by mohly zachránit nemocné, a také pravdu o vaší vlastní minulosti. Taková je premisa hry Mother Hub, za jejíž tvorbou z převážné části stojí sólo vývojář Seth O’Dale. Ten na ní podle vlastních slov pracoval více než deset let, přičemž hodně pozornosti věnoval zejména tvorbě fikčního světa.
Češi byli první!
Dlouhý vývoj v tomto případě ostře kontrastuje s kratičkou herní dobou. Sám vývojář otevřeně uvádí, že Mother Hub dohrajete zhruba za dvě až tři hodiny, v závislosti na tom, jak moc budete prozkoumávat prostředí a zkoumat nalezené logy. Já se tedy nesnažil hrou proběhnout co nejrychleji, a přesto mi Steam ukazuje, že jsem jí od začátku do konce věnoval pouhých 68 minut. Krátkost herního zážitku nicméně reflektuje i cena, která se pohybuje pod hranicí deseti eur.
Ve stručnosti se dá Mother Hub popsat jako first-person shooter s výrazným nádechem sci-fi hororu. Zjevnou inspirací je pro něj Doom 3, přičemž O’Dale se ještě hlásí ke klasikám jako Dead Space, Fallout či Half-Life. Ze současných her je zjevným konkurentem Mother Hubu akčnější a rozmáchlejší Retchid, momentálně se nacházející v režimu předběžného přístupu. Při hraní jsem si ale zároveň vzpomněl na levnější projekty méně zkušených studií, které přišly nedlouho po Doomu 3 a něco se z něj pokoušely odkoukat. Třeba na český Alpha Prime nebo na obskurní ruský titul Exodus from the Earth. Ty hry nejsou úplně špatné, ale kvůli technickým chybám a podivným designovým rozhodnutím nepůsobí jako vyladěné produkty profesionálů. A Mother Hub je přesně takový.
Kupředu do minulosti!
Skutečnost, že hra vypadá, jako by byla vydána právě někdy v časech PlayStationu 3 a Xboxu 360, je do značné míry záměr a nad grafickou stránkou nos neohrnuji. O’Dale využil zakoupené assety z databází, takže co do grafického designu Mother Hub občas působí jako generické sci-fi, ale podíváme-li se na věc z odstupu, je výtvarná stylizace poměrně koherentní a skutečně připomíná výše zmíněné tituly.
Horší už je, že hra neběží úplně ideálně. Použitý engine (Unity) se místy viditelně zadýchává, zaměřovač při použití myši trochu plave, a hra dokonce neumožňuje přemapování klávesy. Ale i na tento nedostatek vývojář transparentně upozorňuje dopředu (přičemž ho připisuje příliš starému základu, na němž zbytek hry vyrostl).
Velice příjemným překvapením je naopak kvalita dabingu. Ve hře najdete velké množství plně nadabovaných audiologů, které po sobě zanechali tragicky zesnulí obyvatelé komplexu, a byť je jejich poslech nepovinný, není tento aspekt hry nijak odbytý. Právě naopak. Amatérští herci podávají vesměs přesvědčivé výkony a jejich přednes působí přirozeně.
Příběh až na prvním místě
Mother Hub se obecně hodně soustředí na lore. Čtením a posloucháním všech nalezených záznamů byste určitě mohli strávit víc času než samotným průzkumem a střelbou. Zdráhal bych se tvrdit, že svět Mother Hub vyniká originalitou či promyšleností, množství vloženého úsilí ovšem nejde popřít.
Jinak je hratelnost velmi přímočará. Hra se dělí do kratičkých levelů, v nichž je sice třeba přepínat vypínače a hledat přístupové karty, ale vlastně se pohybujete ve velmi úzkých a jasně nalajnovaných koridorech. Občasné hádanky mají spíše formální charakter. Například od uzamčených dveří k jejich ovládání vede jasně viditelný, tlustý a barevný kabel. Úsměvný je puzzle s přesunem energetické kostky, který působí jako nenásilný tutoriál pro pozdější komplexnější hádanky, ale ve skutečnosti až do konce hry žádnou podobnou činnost vyvíjet nemusíte.
Střílím jen z povinnosti
Podobně formálně bohužel působí i střelba. Nepřátelé jsou většinou nebezpeční jen při přímém fyzickém kontaktu a je snadné je postřílet. Ve stísněných prostorách ostatně není pro nějaký manévrový boj ani prostor. Vyloženým zklamáním jsou bossové, jejichž pokoření je úplně stejně triviální jako v případě řadových protivníků, jen prostě vydrží více zásahů.
Do toho se vás Mother Hub snaží strašit různými lekačkami, znepokojivými ruchy, poblikáváním světel a dalším stylistickým harampádím z béčkových hororů. Bůhvíjaké napětí jsem kvůli tomu necítil, ale zároveň mě to ani neotravovalo tolik jako třeba podobné postupy v Trepang2. Neupíral bych tedy tvůrci schopnost designovat prostředí tak, aby bylo schopné navozovat určitou atmosféru a emoce. Hra nemůže za to, že mám vůči hernímu strašení vysokou rezistenci.
Nic pro cyniky
Mother Hub je zatím na Steamu přijat pozitivně, což některé nespokojené komentátory vede k úvahám, zda tyto ohlasy náhodou nepocházejí od vývojářových rodinných příslušníků a přátel. Oprávněně totiž poukazují na krátkost hry a všudypřítomný technický i designový „jank“. Byť podobné kritické postoje do velké míry sdílím, nemyslím, že chvála je pouze nečestně fingovaná. Vždyť na Mothe Hub pěl ódy třeba taky youtuber Jarek the Gaming Dragon, který se na střílečky z pohledu první osoby specializuje a nahlíží na ně s analytickou erudicí. Pravděpodobně hodně záleží na tom, jak moc se necháte unášet atmosférou a lekačkami. S nimi Mother Hub nepracuje úplně zle a pokud na vás fungují, odnesete si zjevně hlubší zážitek než my, otrlí cynikové.
Sečteno, podtrženo: Jestli máte o Mother Hub zájem, zeptejte se sami sebe, jestli vás může bavit kratičká a technicky neohrabaná variace na Doom 3, kde vás čekají rutinní souboje se zcela nemyslícími nepřáteli a spousta logů ke čtení a poslouchání. Čekáte-li od her především atmosféru, nemusíte být úplně zklamaní. Pokud vám jde hlavně o kvalitní akci, poohlédněte se raději jinde.
