Nakladatelství Akropolis právě vydává novou knihu předního českého představitele akademické disciplíny game studies, Jaroslava Švelcha. Plným titulem se jmenuje Hráč versus příšery: K čemu slouží monstra v počítačových hrách.
Tak jako v případě předchozí (a výborné!) Švelchovy knihy jde o překlad anglického originálu, který vyšel pod prestižní značkou MIT Press. Česká verze však tentokrát naštěstí přichází jen zhruba o rok později než ta anglická a je obohacena o drobná rozšíření a opravy chyb.
Hráč versus příšery je samozřejmě publikací odbornou a předpokládá čtenáře, který se orientuje v základních konceptech sociálních a humanitních věd. Pro hráče s dostatečným rozhledem by však neměla být nesrozumitelná. Jedná se o výsledek akademického výzkumu, v jehož pozadí stály dvě klíčové otázky: Jak se příšery staly natolik pevnou součástí herní kultury, že se různé zmínky a fráze o nich objevují i ve spojitosti s videohrami, v nichž se s žádnými monstrózními nepřáteli nebojuje? A jak videohry tvarují a mění obecný koncept monstrozity?
Autor se mimo jiné snaží vysvětlit, v čem se zachycení monster ve videohrách zásadně odlišuje od jejich zpodobnění například v literatuře či filmu. Další zajímavé postřehy se váží ke konvencím, které videohry adaptují ze starších mediálních forem.
Hry, jimiž se Švelch zabývá, přitom spadají do různých žánrů i dějinných období. V knize se tak dočteme třeba o praotci arkádových stříleček Space Invaders nebo o klasické osmibitové skákačce Manic Miner, ale dojde také na moderní hry, jako je The Last of Us či Bloodborne.
