Paranoid je hororový titul, jenž nám vypráví příběh Patrika žijícího několik let v izolaci od okolního světa. Jednoho dne mu však zavolá jeho dávno ztracená sestra, a tak se Patrik musí vydat po její stopě. Hra pochází od vývojářů z Madmind Studio, kteří mají za sebou známé tituly Agony a Succubus.
Polské herní vývojářské studio Madmind bylo založeno v roce 2016 a je mezi hráči známé pro své intenzivní, provokativní a brutální hororové videoherní tituly. Vývojáři si získali uznání hlavně svým debutovým herním titulem s názvem Agony. V současné době pracují na třech dalších velmi očekávaných titulech – Tormentor, Lust of God a Jinn. My se dnes společně podíváme na nově vydanou hru Paranoid.
Psychedelický příběh Patrika Calmana
Paranoid nám vypráví příběh jednatřicetiletého muže, jenž za velmi záhadných okolností přišel o celou svou rodinu. Rodiče byli brutálně zavražděni a jeho milovaná sestra Rachel zmizela beze stopy. Trauma ze ztráty celé rodiny poničilo Patrikovi psychiku natolik, že se rozhodl izolovat se ve vlastním bytě, a ten se mu stal dobrovolným vězením. Jednoho dne však obdrží Patrik telefonát a hlas na druhé straně mu připomíná jeho sestru. Mohla by to být pravda a Patrikova sestra Rachel je stále naživu, skoro po deseti letech. To musí Patrik zjistit a nezbývá mu nic jiného než opustit byt a vydat se ven do džungle velkoměsta najít svou milovanou sestru.
Hellblade z Wishe
Váš hlavní hrdina Patrik trpí paranoidní schizofrenií, což, jak se brzy ukáže, zrovna nehraje ve váš prospěch. Kolem neustále slyšíte hlasy z jednoho sluchátka, pak z druhého – máte pocit, jako když kolem vás pořád někdo chodí. Tyto hlasy stále něco vykládají k situaci nebo jen melou jeden přes druhého a rády mluví hlavně ve chvíli, kdy kliknete na rozhovor s jinou postavou nebo věcí. V tuto chvíli se zvuková kulisa mění na chaos. Prolínají se tu hlasy v Patrikově hlavě s Patrikem a například se schránkou na dopisy (ano, i se schránkou se dá dobře pokecat 😊). Jediné, co vás v tuto chvíli zachrání, jsou zapnuté titulky, jinak byste netušili, o co vlastně v dané scéně jde.
Podobné hlasy mohou někteří z vás znát z herního titulu Hellblade: Senua´s Sacrifice od Ninja Theory. Zde však tyto hlasy Senue pomáhaly při boji, najít cestu, vyřešit hádanku a podobně. U hry Paranoid jsou Patrikovy hlasy po určité době strašně otravné a matoucí. Zatímco v Hellblade vás v boji varují: „pozor zprava“, v titulu Paranoid neustále slyšíte: „před tebou, ne za tebou“ – ve skutečnosti kolem vás není ani živáčka, anebo na vás křičí „utíkej“, ale proč proboha? Jste tu sami, úplně sami, a nikde ani noha.
Velmi unikátní hororový zážitek
Paranoid je rozhodně unikátní hororový kousek, jenž nabízí hráčům pohled do zákoutí schizofrenní mysli zase trošku jiným způsobem. Ačkoliv vám různé filmy a hry ilustrují halucinace z pohledu kamery, nic z toho vás nepřipraví na zážitek, jako je hra Paranoid. V menu je možnost nastavit si třes obrazu (kamery), a to je pak panečku jízda. Všechno kolem vás útočí na vaše smysly, ať už jde o zvuk, či vizuální projevy prostředí (chapadla vás vcucnou do pračky, útočí na vás stíny, švábi prší z nebe či vám neustále někdo našeptává). Nikdy proto nevíte, co máte očekávat dál, a díky tomu vás hra drží neustále v pozoru po celou dobu hraní. Možná se budete cítit i v některých chvílích mírně dezorientovaní.
Brutální zabíjení a mačkání švábů
Patrik po celou dobu bojuje se stínovými bytostmi, jež možná nejsou všechny úplně výplodem jeho mysli. Vašeho hlavního hrdinu můžete na souboje vyzbrojit prknem, trubkou, kladivem, pálkou nebo nožem. Styl zabíjení je spíše zaměřený na stealth (plížení) akci. Díky ní má Patrik možnost překvapit nepřítele a může u toho využít i speciální smrtící útok, jelikož můžete interagovat s prostředím jako například ve hře God of War či Tekken. Připlíží se tedy za svého nepřítele a nemilosrdně ho napíchne na kovovou tyč, která trčí ze zdi hned vedle něj (tomu říkám náhoda), nebo svého soupeře necháte probít elektřinou, uškvaříte mu obličej a tak podobně.
Hra rozhodně není pro slabé povahy, některé útoky jsou opravdu dosti brutální. Kromě těchto speciálních útoků zezadu může Patrik využívat ještě klasické lehké a těžké útoky zbraní. Pokud budete využívat těžkých útoků a ve správný čas pomačkáte správně tlačítka na myši, dostanete zadostiučinění ve formě nějakého dalšího brutálního útoku, tentokrát s danou zbraní. Pokud by vás nebavilo zabíjení nepřátel, mohlo by vás bavit ruční rozmačkávání švábů. To totiž dělá Patrik obzvlášť rád ve svém bytě z důvodu, že by ho mohli přes šváby odposlouchávat.
Když už víte, jak na boj, zbývá dodat, že Patrik k léčení využívá všemožná léčiva. Máme tu léky, jež vám doplní zdraví, i léky na to, abyste zůstali při smyslech (sanity – duševní zdraví). Jak jste na tom se zdravím obecně či s Patrikovým zdravým rozumem, se dozvíte z hodinek, které Patrik vlastní. Hodinky mají dva sloupečky, červený určuje zdraví postavy a modrý sloupek určuje rozum (jak moc už vám šplouchá na maják).
Chybička se nám vloudila
Ačkoliv je Paranoid plný směsice kreativity a děsivých, brutálních momentů, i v době svého vydání byl plný chyb. Od anglické lokalizace, v níž jsou malé chybičky v překladu, až po nemožnost dohrát hru. Velké části hráčů, včetně mě, se stávalo, že hru dohráli do poloviny, titul se zaseknul a nešlo nic dál dělat. Co jiného byste dělali, než zkusili novou hru, a zde nastával další problém. V Paranoidu pak už nešlo pokračovat, neboť kompletně zmizely předměty, které jste měli nasbírané z první hry, a tak jste nemohli hrát dál.
Dalšími bizarními chybami jsou zbraně zaseklé ve vzduchu, zbraně mizející uprostřed souboje z ruky či létání vzduchem. Kvůli nestabilnímu Unreal Enginu 5 hra zamrzá a někdy je nutné vypnout výchozí grafické nastavení, aby se titul vůbec načetl. Autoři se za způsobené problémy omluvili a postupně pracují na jejich odstranění. Nezbývá než jim držet palce, aby co nejdříve vše fungovalo tak, jak má.
Musím říct, že i když je hra plná chyb (teď už o něco méně), stejně mě bavilo ji hrát a prozkoumávat tento kreativní, pochmurný a šílený svět Patrika Calmana. Bavilo mě zkoumat strašidelná zákoutí jeho mysli či jen poslouchat hlasy, co takzvaně nezavřou pusu a umí navodit tu správně děsivou atmosféru. Nejvíce mě bavilo drtit šváby rukou. Co si budeme. Hra nabízí dvě možné cesty a rozhodně stojí za dohrání obě dvě.
