My lidé jsme tvory nadmíru zajímavými. Naše kreativita a touha se neustále posouvat a zlepšovat nemá obdoby. Daní za to je bohužel naše sebestřednost. Člověk, pán tvorstva. Vrtošivý vládce planety Země, jehož kreativita se vyrovná jen jeho krutosti. Za tisíce let naší existence jsme se o světě okolo nás dozvídali metodou pokus-omyl. A ještě relativně nedávno jsme si nedovedli představit, že bychom jej dokázali ovlivnit tak, jak to zvládl jen Bůh. Že bychom dokázali jiné organismy vytvořit… nebo nenávratně zahubit. Poslední siréna je příběhem jednoho z organismů, které padly za oběť našim loveckým snahám. A je možné, že jste o něm nikdy neslyšeli.
Autorka:
Překladatel:
Obálka:
Vydavatel:
Redakce:
Korektura:
Odpovědná redaktorka:
Žánr:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Ilda Turpeinenová
Vladimír Piskoř
Kamila Kučerová
Paseka
Lenka Fárová
Marcela Wimmerová
Lucie Fialová
vědecko-historický román
224
černobílý
měkká
únor 2025
978-80-7637-546-8
první
Zdroj: Paseka
Tomu se říká nástup na scénu!
Poslední siréna je dílem literární vědkyně Ildy Turpeinenové. Ta ji ve svém rodném Finsku pod názvem Elolliset publikovala v roce 2023. Za svou krátkou existenci se dočkal nejenom (zasloužených) ocenění, ale také překladu do osmadvaceti jazyků. A díky práci nakladatelství Paseka je jedním z nich čeština. Autorka pochází z Helsinek a ve svých dílech se zabývá propojením přírodních věd a literatury.
„Potom na březích začne číhat nová, děsivá šelma. Dřív se mořská kráva nemusela obávat predátorů, ale kamkoliv se rozšíří člověk, tam záhy vymizí velké druhy… Mořská kráva se nám nemá čím postavit – velké masité zvíře bez trháků nebo drápů, a archeologové oškrabují úlomky kostí mořských krav nalezené v popelu dávných ohnišť. Nakonec zbude jen jedno stádo, jedna skupina na nejvzdálenější špici Aleutského souostroví.“
Vydejte se cestou staletími
Autorka nás v Poslední siréně vezme na cestu napříč staletími. Titul je rozdělen do tří částí. Ta první se věnuje námořní výpravě kapitána Vituse Beringa, s níž se vydáme na Velkou severní expedici. Loď, která se snažila najít námořní cestu z Asie do Ameriky tehdy ztroskotala na neznámém ostrově, který dnes nese kapitánovo jméno. Jedním z členů posádky byl tehdy Georg Wilhelm Steller, přírodovědec, jehož úkolem bylo zmapovat flóru a faunu nově objevených území. Právě podle něj byla pojmenována Stellerova mořská kráva, onen mírumilovný býložravec, jehož maso nakonec posádku na „ostrově lišek“ zachránilo před smrtí. Druh, který za tuto pomoc zaplatil tu nejvyšší cenu.
Druhá třetina knihy nás zavede těsně před tím, než Aljašku Rusko prodalo Americe. Kdysi bohatá kolonie nyní strádá, jelikož začínají mizet zvířata, z jejichž kožešin jí v předchozích desetiletích plynul tak tučný příjem. Tehdejší gubernér se proto rozhodne najít bájný ostrov mořských krav a dokázat, že Aljaška má stále co nabídnout.
Část poslední je věnována osudu nalezené kostry Stellerovy mořské krávy a jejímu putování po sbírkách a muzeích. Na úplném konci se pak dostaneme až do dnešních dnů, přičemž autorka připomene, že tesklivý osud mořské krávy zdaleka nebyl ojedinělým případem lidské hamižnosti. Autorka zcela bravurně splétá skutečné události s těmi vymyšlenými. A to do té míry, že pokud nejste stejnými znalci tohoto kousku historie jako ona, jen těžko rozpoznáte, co se opravdu stalo. Kostra příběhu a většina událostí, které v knize najdete, je (bohužel) naprosto pravdivá.
Zdroj: Paseka
Malá knížka plná velkých myšlenek
Poslední siréna není knihou nikterak dlouhou. Přesto jde o dílo, které má potenciál ve vás zanechat hluboké stopy. Jde o příběh zcela civilní, v němž nenajdete ani nejmenší stopy po nějakém nadpřirozenu. Kdepak, všechny činy, o nichž se dočtete, padají na vrub jen a jen lidem. Autorka skvěle zpracovala přechod od blažené nevědomosti k onomu hořkému uvědomění, které nastalo v průběhu 19. století. Uvědomění, že nikoliv bůh, ale člověk je tím, jenž mění svět okolo sebe. A že tato změna je až příliš často někomu osudná.
Tato poměrně malá knížka má velký potenciál změnit přemýšlení čtenáře. Nebo pokud ne přímo změnit, alespoň jej donutí se zamyslet nad tím, jak destruktivní umí lidé být. Sama přitom krutá není. Je plná oslav krás přírody všude okolo nás, jen se jí jako červená nit line obrovská melancholie nad tím, co bylo nenávratně ztraceno.
Jak to jen skončí?
Není vůbec snadné udržet čtenáře v napětí během příběhu, jehož rozuzlení je od začátku zcela jasné. Ilda Turpeinenová to ale zvládla na výbornou. Stellerova mořská kráva dokázala s lidmi koexistovat pouhopouhých sedmadvacet let. Tak málo stačilo k tomu, abychom ji vylovili. I když, dá se vůbec označit jako lov něco, co sice vedlo k usmrcení zvířete, ale ne k nakrmení lovce? Netrvalo ani třicet let, než jsme zvládli zničit jeden zcela unikátní ekosystém. Poučili jsme se z toho? Rozhodně ne hned, až o mnoho, mnoho později, a mezitím jsme udělali celou řadu dalších chyb.
Příběh mě naprosto pohltil, a to i přesto, že jsem celou dobu věděla, jak osud Stellerovy mořské krávy dopadne. Nebo možná právě proto? Ať tak či tak, Poslední siréna byla fascinujícím čtením. Plným drobných krás přírody a tu více, tu méně sympatických hrdinů, kteří chtěli jen to nejlepší. Pro sebe, pro svou rodinu, ostrov, na němž prožili dětství nebo svoji vlast. I přes hluboké ekologické poselství se navíc autorce podařilo nenapsat jen ekologickou agitku, ale především silný příběh.
Kam to plaveš, mořská krávo?
Silný zážitek z knihy umocnila i podařená redakční práce nakladatelství Paseka. Velmi povedený překlad Vladimíra Piskoře rušily jen občasné anglické názvy knih, které hrdinové čtou, nebo o nichž mluví. Chápu, že ne všechny tituly byly do češtiny přeloženy a já názvu rozuměla i tak, budou ale jistě čtenáři, které to zaskočí.
Díky svým rozměrům a na omak příjemné obálce se kniha při čtení velmi dobře drží. Obálku „zdobí“ vyražená silueta oné Poslední sirény, respektive její kostry, sloužící jako připomínka jednoho z mnoha ztracených organismů.
„Možná naše ztráta není definitivní, možná budeme moci chyby minulosti napravit a ztráty vrátit. Ale i toto oživování je kompromis(…) ze záhrobí povolaný doklad vědeckých schopností člověka. Jednou vymřelé nelze získat zpět, ale myšlenku ano, a naději, dobře vypadající kopii – snad je to dost.“
Poslední siréna je strhujícím historickým románem, který na teskném osudu Stellerovy mořské krávy ukazuje lidskou sebestřednost a bezohlednost, s níž přistupujeme ke světu kolem nás. Zároveň jde ale o titul, v němž se s melancholií nad navždy ztraceným mísí nadšení z krás přírody okolo nás. Ačkoliv víte, jak příběh dopadne, kniha má moc vás pohltit a pustit ze svého kouzla až na poslední stránce. A dost možná se na svět a moc lidí nad ním budete na konci vyprávění dívat o něco jinak než na počátku.
