Máte už dost sluníčkových příběhů, kde dobro vždycky zvítězí? Chcete vidět někoho jiného než Supermana, Batmana či Flashe nakopávat soupeřům zadky? Jste fanoušci čehokoliv s ledem? Tak jsem našel komiks právě pro vás. Komiks Ranaři od nakladatelství Crew je dalším z děl ze série Black Label, která je zde s příběhy vymykajícími se běžným řádům superhrdinského světa. Toho jste si už určitě mohli všimnout na našich recenzích u Košíku plného hlav, Sebevražedného oddílu: Dostaňte Jokera nebo Batman: Prokletí Bílého rytíře.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Joshua Williamson
Leomacs
Crew
Black Label
Michael Talián
232
barevný
pevná vazba
září 2023
978-80-7679-426-9
první
Zdroj: Crew
Cítím ještě povinnost vám stručně představit autory. Už roky je s komiksy o Flashovi spojený jeden výjimečný scenárista. Bavím se samozřejmě o veteránovi Joshuovi Williamsonovi, který připravuje nejen celé flashovské Znovuzrození, ale má na svém kontě například sérii Temné Noci, a to byla sakra jízda. Kreslíř Leomacs se zatím jako komiksový umělec snaží teprve pořádně prosadit. Nicméně mezi jeho díla už patří výše zmíněný Košík plný hlav nebo jeden díl Lucifera. Joshua Williamson dal tak jako už známý scenárista šanci zatím ne tolik slavnému kreslíři. Zatímco já jsem svým způsobem z tohoto rozhodnutí šťastný, u recenzovaného díla to je bohužel menší kámen úrazu, ale k tomu se níže dostaneme.
Zdroj: Crew
Už je tomu deset let
Příběh komiksu Ranaři se odehrává deset let poté, co se stejnojmenná legendární skupina záporáků rozpadla a každý její člen se vydal úplně jinou životní cestou. Jenomže co mohou dělat zločinci, když ukončí svojí kariéru? Samozřejmě musí vyhořet. Přece není fajn přestat dělat to jediné, v čem reálně vynikáte. Co k tomu ale dodat, věk dožene každého, i je.
Captain Cold (Leonard Snart) není výjimkou. Nyní už roky pracující v továrně na krabice, skoro zapomenut vnějším světem, i po všech těch hrůzách, co kdy provedl, vypadá, jako by se skutečně napravil. Jenomže geniální ledový mozek nemůžete přece nechat zestárnout. Učiní tak nepřekvapivé rozhodnutí a rozhodne se udělat poslední velkou akci – vybrakovat trezor gorily Grodda v samotném srdci Gorilla City. Kdo mu s tím má pomoci? Samozřejmě jeho starý tým, jeho RANAŘI!
Nejedná se o klasický tým ani v rámci Sebevražedného oddílu. První Coldova spolupracovnice je jeho sestra Golden Glider. Dále je tu Trickster, Bronze Tiger, Heat Wave, Mirror Master nebo Magenta. Co je na těchto postavách zajímavé kromě toho, že jsou to všichni záporáci? Nejsou to ti nejlepší z nejhorších. Jasně, většina z nich otravovala život především Flashovi, což dává smysl, když je tvůrce Joshua Williamson, ale především jsou to „dělníci“ zločinu. Nebojí se černé práce, dělají co musí, aby přežili, a to je sakra sympatické. Nespoléhají na mega schopnosti nebo nějaký vykutálený fištrón, ale jdou si za svým cílem hlava nehlava. Navíc mají jedinou motivaci, jsou sobečtí a chtějí se mít prostě dobře.
Zdroj: Crew
Ranaři mají přímočarý scénář, ale to vůbec nevadí
Cílem příběhu je vykrást trezor gorily Grodda. Úkol je tak jasný a asi není nutné tak více spekulovat nad tím, jaký bude mít průběh. Nutno říct, že děj nabídl několik velmi pěkných zvratů a přináší jednu krásnou zvláštnost, totiž nevěnuje se tolik flashbackům, i když na to má prostor. Pravidelně se dnes setkáváme s tím, že se ve většině komiksů neustále vracíme do minulosti postav a pitváme jednotlivé okamžiky. V recenzovaném díle se tomu naštěstí vyhneme, a tak jedeme s těmito životními smolaři kupředu, což mě neuvěřitelně baví především v závěru. Titul do Black Labelu spadá naprosto dokonale a jde vidět, že svoboda, jakou tato značka autorům nabízí, se jim líbí více, než by někteří mohli přiznat.
Největší přednost komiksu je zkoumání lidských povah. Jak se říká: „zvyk je železná košile“, a u superpadouchů je to košile titanová. Je úžasné vidět, že i když všichni živořili na hranici existence, nebyli schopni se některých svých mravů vzdát. Životní lapálie, problémy s důvěrou, stárnutí a jaká ve skutečnosti je místy až odpudivá lidská povaha, to vše a více nabízí komiks, jenž přes všechny výhody má jeden nedostatek.
Dlouho jsem nad tím přemýšlel. Ranaře jsem četl dokola a dokola, než mi došlo, kde je problém. Je to bohužel Leomacsova nevyzrálost. Vizuál nezůstává úplně pozadu, hlavní kreslíř se snaží odvést úžasnou a nadstandardní práci, jenže vsazení na dávný retro mainstream, který vlastně není ani retro, ani mainstream, bylo podle mého chyba. Užívám si vrásky na každé jednotlivé tváři, kterou vidím, to vyčerpání a tíhu života, ale úplně mi to k dílu nesedí. Je to možná jen můj problém, ale bohužel, je tam.
Ranaři jsou skvost, dokonalost, pecka, bomba, deprese, schíza, životní problémy a cesta za poslední akcí. Komiks mě neuvěřitelně baví v každém jednotlivém aspektu, který takové dílo může nabídnout. Jediný škraloup vidím pouze v Leomacsově kresbě, ale to, jak říkám, je nejspíš můj subjektivní problém. I přesto je to jeden z nejlepších počinů celého Black Labelu a já se nemohu dočkat, jaké dílko nám Crew donese příště. Osobně bych ocenil klidně zkombinovaný příběh Aquamana: Andromedy a Wonder Woman Historia: The Amazons. Vím, že bych si neměl vymýšlet, jenomže po lahodném chodu v podání Ranařů je čas na dezert.
