Na hru RiMS Racing jsem byl jakožto pravidelný hráč závodních simulátorů docela zvědavý. I když nejsem úplný fanoušek motorek a ani žádný takový stroj osobně nevlastním, zajímalo mě, jak vývojáři z RaceWard, což jsou v podstatě bývalí zaměstnanci italského studia Milestone, dokáží zkombinovat profesionální závodění s ještě profesionálnější prací mechanika, jenž si bude sám stoje opravovat a rovněž vylepšovat. Už teď musím říci, že mi RiMS Racing v některých ohledech vyrazil dech. I přesto se však ve hře našlo hodně prvků, z nichž mi zůstává taková hořkosladká pachuť v ústech. Jak na pohled slibně vypadající titul obstál, nám ukáže dnešní recenze.
Stopy studia KT Racing
Ačkoliv za studiem RaceWard stojí velmi zkušení bývalí zaměstnanci od Milestonu, ve své podstatě jsou to vlastně nováčci, kteří musí všechno budovat tak nějak od znova. RiMS Racing je totiž jejich úplně prvním titulem. To platí především o enginu, na nějž pravděpodobně nebyl až takový rozpočet, aby uspokojil všechny náročné požadavky, které RiMS má. Díky vydavatelskému domu Nacon se tak do vývoje zapojili i vývojáři z francouzského studia KT Racing (dříve Kylotonn), od nichž jsme v naší redakci recenzovali V-Rally 4 či nejnovější WRC 10. Ti RaceWardu poskytli svůj dnes už o něco lépe vyladěný KT Engine, což bezpochyby zajistilo to, že i přes svůj malý počet zaměstnanců, které RaceWard má, je RiMS Racing v mnoha ohledech pokročilý titul, z něhož by si právě i italští Milestoňáci mohli brát nejednu inspiraci.
Když je méně někdy více
RiMS Racing se vydalo zcela odlišnou cestou i po stránce obsahu. Například konkurenční Ride 4 od Milestone mělo za cíl nacpat do hry co nejvíce motorek. Ve čtvrtém pokračování konkrétně nalezneme více jak 200 motorek a se zakoupením různých rozšíření není problém přesáhnout metu i tří set. RiMS Racing by tak se svými pouze osmi licencovanými stroji mohl vedle Ride 4 vypadat opravdu jako velmi chudý příbuzný. Je však potřeba si uvědomit, že v RaceWardu nikdy nebylo cílem zaměřit se na co nejvíce obsahu, ale zpracovat malý obsah do absolutního detailu, a to se vývojářům povedlo na jedničku s hvězdičkou. Ve hře najdeme výkonné stroje nejvyšší třídy typu Kawasaki Ninja ZX-10RR nebo Ducati Panigale V4. Celkový počet motorek se zastavil, jak už bylo řečeno, na osmi, což rozhodně není nikterak závratné číslo a fanoušci nabobtnalého obsahu by mohli nějakou tu slzičku uronit. Co ale naopak skvěle kompenzuje slabší obsah, jsou detaily. Každá závodní motorka je zpracována do nejmenšího detailu, se kterými si hráč může libovolně vyhrát a přizpůsobit si je podle svých představ a požadavků. K tomu slouží přibližně 200 náhradních dílů licencovaných výrobců. Tím se tak pomalu dostáváme k hlavnímu a největšímu taháku hry, což je opravování a vylepšování vaší motorky.
Mechanikem snadno a rychle
Na vaší motorce budete vyměňovat skutečně vše, od běžných věcí, jako jsou pneumatiky, brzdy, tlumiče nebo převodovka, až po nestandardní věci, které jsem snad v žádné hře ještě neviděl. Mezi takové aspekty patří například výměna oleje, kabelů, řetězu nebo zrcátek, a dokonce se dostane i na koupi nové cedule s logem vaší motorky. Na každý jednotlivý díl motorky padá v průběhu času nějaké to opotřebení, takže je nutné zmínit, že na nepříjemnou práci mechanika budete muset dříve či později přistoupit. Jen dodám, že čím dříve na místní pravidla přistoupíte, tím méně vás to bude následně bolet. Musíte si totiž mimo jiné hlídat také vaše peníze, a pokud byste opotřebení dlouho ignorovali a dostali se až do takové fáze, kdy na vaší motorce bude potřeba vyměnit více dílů najednou, může se stát, že kvůli financím nebudete moci pokrýt všechno a závodění bude čisté utrpení. Opotřebení má totiž velký vliv i na samotné řízení stroje. Platí to ovšem i naopak a vaše řízení má vliv na míru a dobu opotřebení. Když budete často padat, opotřebení je samozřejmě o něco rychlejší než při čisté a bezchybné jízdě. Naštěstí se jednotlivé součástky neničí tak rychle, jak by se mohlo na první pohled znát, a RiMS Racing je v tomto ohledu o něco vstřícnější. I přesto vás každá chyba bude dosti bolet, a tak je třeba tomu přizpůsobit vaši jízdu a nesnažit se hned vyhrávat první závody v době, kdy budete do vašich ruk dostávat místní fyziku. Nějaké drobné peníze totiž dostanete i za umístění v dolních příčkách. A jak tedy samotná výměna dílu funguje? .
Naštěstí mohu za sebe říci, že i přes mou neznalost problematiky jsem se v tomto ohledu nijak neztrácel. RiMS Racing vám vysvětlí úplně vše a sám upozorní, kdy je nutné nějaký díl vyměnit. Osobně moc u podobných simulátorů neposlouchám, co mi hra říká, ale RiMS Racing byl výjimkou. Rozhodně doporučuji, zvláště pro neznalé, hru poslouchat, a vždy, když není nějaký díl v té nejlepší kondici, ihned sáhnout po náhradním. Samotná výměna probíhá pomocí jednoduché minihry, kdy dostanete za úkol stisknout různá tlačítka na vašem gamepadu nebo klávesnici. Samotnou výměnu tak zvládne i absolutní začátečník, který se závodními motorkářskými simulátory nemá velké zkušenosti. Je však pravda, že alespoň základní znalost vám v mnoha ohledech život ulehčí, a to především v nakupování náhradních dílů, jelikož ne každý díl je kompatibilní se všemi motorkami. I zde si ale titul připravil nápovědu pro začátečníky, a pokud byste náhodou chtěli zakoupit nějaký nekompatibilní díl, hra vám to jednoduše nedovolí. Postupem času se však neustálá výměna dílů pořád dokola stane značnou frustrací, a i mně v pozdějších fázích lezl tento aspekt spíše na nervy. Naštěstí si alespoň pomocí stromů dovedností můžete po nějaké době odemknout pomocníka, s nímž díl vyměníte pouze stisknutím jednoho tlačítka a vše ostatní již proběhne automaticky samo bez nutnosti minihry.
Co se týče opotřebovaných dílů, ty si můžete samozřejmě nechat jako záložní nebo je prodat za zlomek ceny. Já osobně jsem všechny staré díly prodával, jelikož nemám rád nepořádek a moc zbytečných položek v inventáři. Přece jen každá kačka navíc se, hlavně v počátečních fázích, bude hodit.
Počet tratí je totální bolehlav
Zatímco nízký počet závodních motorek se vzhledem k jejich detailnímu zpracování dá ještě pochopit, to samé nelze říci o okruzích, na nichž budeme závodit. Těch klasických je bohužel jen pouhopouhých deset, což u podobného typu simulátoru dosti zabolí. Najdeme mezi nimi například francouzský Paul Ricard, britský Silverstone, japonskou Suzuku nebo německý Nürburgring v pohoří Eifel. Naopak zde chybí takové klenoty jako belgické Spa-Francorchamps a italská Imola nebo Monza. Kromě okruhů zde závodíme ještě na pěti typech silničních tratí v Evropě a Americe, jež jsou inspirovány skutečnými silnicemi. Celkový počet se tak vyšplhá na patnáct. Proto se i přes rozsáhlost kariéry, čítající 70 závodů jen v první sezóně, budou tratě opakovat, a to docela často. Jezdit takový Zolder či Fuji potřetí za dvacet závodů už vyrobí nějaké ty malé vrásky na čele. Doufejme, že v budoucnu počet okruhů ještě o něco naroste a bude zahrnut zdarma i v rámci kariéry, jelikož ta by v tomto ohledu potřebovala ještě trochu péče.
Klasický kariérní režim
Když už jsem naznačil kariérní režim, ten je vesměs podobný jako u ostatních titulů podobného ražení. Kromě samotného kalendáře zde nalezneme výše zmíněnou dílnu, kde vaši motorku podrobíte opravám a vylepšováním různého druhu. Nechybí ale ani tzv. vývojové středisko, jež je v RiMS Racing zpracováno v podobě stromu dovedností, který si závoděním a skill pointy postupně odemykáte. Strom dovedností se dělí na dvě části. V té první se jedná především o vylepšování vašeho jezdce, motorky a také různých lepších informací o závodě. Druhý strom dovedností je čistě o vašem managementu, kde odemykáte například různé slevy na nákup náhradních dílů či větší zisk za prodané opotřebované díly apod. Celkově kariérní režim působí klasickým dojmem a nijak zvláště nevyčnívá z řady jiných podobných závodních simulátorů. Kromě běžných závodů o pozice nám kalendář nabídne i různé eventy s úkoly, v nichž je úkolem projet trať za určitý čas nebo za celou dobu ani jednou nespadnout.
Kromě kariéry obsahuje RiMS Racing i možnost libovolného závodu, v němž si zvolíme, na jaké trati a motorce chceme závodit. Vývojáři rovněž implementovali multiplayer, který ovšem neoplývá velkou aktivitou. Za celou dobu, co jsem RiMS Racing recenzoval, se mi nepovedlo do hry pro více hráčů připojit, což je rozhodně škoda.
Když už realismus, tak pořádný!
Tím se konečně dostáváme k samotné hratelnosti, kde si povíme, jak moc je RiMS Racing vlastně náročný a zda se skutečně jedná o ten nejreálnější simulátor s motorkami, jaký jsem kdy mohli vidět. Mohu vám říci, že RaceWardu se fyzika a jízdní model opravdu povedly, a pokud jste si do dnešních dnů mysleli, že Ride 4 či MotoGP patří mezi špičku ledovce, hra vás téměř stoprocentně přesvědčí o opaku již v prvních kolech vašeho úvodního závodu. Naučit se s vaší motorkou bezchybně jezdit vyžaduje opravdu nutnou dávku trpělivosti a citu v rukou. Pokud jste alespoň trošku zkušený virtuální závodník a nějaký ten simulátor jste již hráli, pravděpodobně si zvyknete i na zdejší fyziku. Mně osobně to trvalo jen asi pět závodů, než jsem byl schopen zajet reprezentativní výsledek.
Osobně doporučuji nováčkům v začátcích zvolit nejnižší stupeň fyziky, kde máte k dispozici několik asistentů, a trénovat zdejší jízdní model tímto způsobem. Jakmile naberete trochu zkušeností, můžete režim fyziky přepnout na vyšší stupeň. Věcí, jež budete muset pochopit, je několik. U každé zatáčky musíte přesně trefit brzdný bod, jinak hrozí vyjetí mimo trať či nepříjemný pád na vozovku, přičemž důležitou roli hraje rychlost i intenzita brzdění. Každé špatné načasování vám způsobí nemalé problémy. Také je nutné pečlivě sledovat pozici závodníka, aby po vyjetí ze zatáčky byl vždy stabilizovaný, jinak v tomto případě může hrozit i převážení vaší motorky a následný pád dozadu. RiMS Racing je ohledně fyziky a jízdního modelu svým způsobem unikátní. V žádném motorkářském simulátoru se mi nestalo, že bych musel tak pečlivě sledovat každý jednotlivý detail. Velkou měrou se na ovládání podepisuje i stav motorky. S opotřebovanými díly budete se strojem hodně bojovat, zatímco povedený upgrade vám dokáže naopak řízení značným způsobem ulehčit. Vše zde funguje se vším a za zpracování si RaceWard zaslouží několik palců nahoru.
Samotnou hratelnost však kazí jedna věc a tou je tragická umělá inteligence protivníků. Ti vám bez problému dokáží vjet do vaši závodní dráhy či vás při předjíždění sestřelit. Největší problém pocítíte po startu závodu, kdy se všech deset jezdců natlačí dohromady a budete mít co dělat, abyste dokázali úvodní chaos zvládnout. Po posledním updatu dostala umělá inteligence nějakou tu mozkovou buňku navíc, i tak ale stále pocítíte nedostatek v optimalizaci. Protivníci bohužel ve výsledku trochu kazí jinak jedinečnou a kvalitně zpracovanou hratelnost. Uvidíme v budoucnu, kam se vývojáři s RiMS dále posunou, ale věřím, že zmíněný nedostatek se u dalších eventuálních titulů vylepší. Přece jen musíme mít na paměti, že i když se RaceWard skládá z velmi zkušených lidí, všechny aspekty a funkce vesměs vytvářeli od úplného začátku.
Vizuální stránka nevyčnívá z řady
Na první počin pod hlavičkou nového studia musím vyzdvihnout i vizuální stránku. Je pravdou, že grafické orgie se tentokrát nekonají, na druhou stranu grafika ani nijak neurazí a RiMS Racing bych označil za takovou klasiku. Pochválit musím ale samotnou optimalizaci, která je alespoň v případě PC verze na velmi dobré úrovni a titul nebude problém spustit ani na průměrném stroji. Malinkou výtku mám ovšem v závodní linii, která hráči ukazuje, kdy brzdit a v který okamžik naopak přidat plyn. Ta se v nastavení dá pouze vypnout nebo zapnout, přičemž chybí možnost si závodní linii nastavit jen na zatáčky jako u jiných závodních simulátorů. I tento aspekt snad vyřeší některá z následujících aktualizací, jelikož ukazovat hráči závodní stopu na rovinkách mi přijde jako zbytečnost. Nadešel čas, abychom si jako vždy na závěr recenze řekli, jak titul obstál, a udělili mu výslednou známku
