Stali jste se Hledači. Skupinou hrdinů, kteří se vydali na dno magické Studny, aby porazili zlovolného Pohrda. V cestě vám stojí mnoho překážek, hádanek, klamů, iluzí i Pohrdových pomocníků, které musíte zničit. Jen tak se dostanete až na dno Studny a postavíte se samotnému Pohrdovi. Touto cestou vás provede vydavatelství Old Dawg ve svojí novince Rodozář: Pohrdova pevnost.
Autor s velkým A
Za tímto titulem stojí jedna z největších osobností deskoherního světa, Kevin Wilson. Ten vytvořil spoustu ameritrashových skvostů vydávaných v minulosti především pod křídly studia Fantasy Flight Games. Jeho rukopis jste tak mohli vidět v druhé edici Descentu nebo také v titulech jako je Cosmic Encounter, Arkham Horror, Fury of Dracula a Temné znamení. Zkrátka hry, které sice třeba nevyšly česky, ale pořádně zarezonovaly celosvětovou deskoherní komunitou.
Rodozář: Pohrdova pevnost vyšla v angličtině (pod názvem Kinfire Delve: Scorn`s Stockade) pod křídly Incredible Dream Studios. To je sice na trhu teprve krátce, stojí za ním ale veteráni videoherního průmyslu – v jeho čele je exekutivní producentka hitu Arcane Jane Chung Hoffacker a v týmu jsou i scenáristé, kteří pracovali na Zaklínači 3. Rodozář je určena pro 1–2 hráče od 14 let, přičemž na jednu herní partii budete potřebovat přibližně 60 minut.
Rodozář sem, Rodozář tam, Rodozář, kam se podívám
Titul je součástí série Rodozář. Ta je prozatím tvořena třemi díly, přičemž do češtiny byla série lokalizována kompletně. Kromě zde recenzovaného dílu si tak můžete vybrat ještě sety Rodozář: Marnivostina síň a Rodozář: Bezcitova laboratoř. Nejen proto, že v každé verzi je nový nepřítel s kompletně novými výzvami i hrdiny, kteří jej chtějí porazit. Ale také proto, že pokud máte krabiček více, nejste omezeni jen na hru pro dva.
Autor ale svět Rodozáře nenavštívil jen třikrát. Předtím než vytvořil „malou“ Rodozář, vydal masivní příběhovou dobrodružnou hru Kinfire Chronicles, v níž se můžete setkat se všemi postavami z Rodozáře. A to dokonce brzy česky, společnými silami totiž na její lokalizaci do podoby Kronik Rodozáře pracují vydavatelství Old Dawg a Xzone. Do obchodů se dostane v průběhu příštího roku. Letos se navíc v angličtině chystá i vydání titulu Kinfire Council, který do podmanivého světa Rodozáže přinese trochu politických manipulací.
Hlouběji a hlouběji
Vydavatelství Old Dawg mě nutí bořit všechny předsudky. Nemám ráda ve hrách ubližování jen tak pro zábavu řízené z větší části náhodou (hry od Exploding Kittens pro mě opravdu nejsou) a Pekelná jízda byla po čertech zábavná. Jsem moc introvertní na sociální dedukci… a Nakrmte Krakena je boží. Taky téměř nehraji sólo a nijak mě neláká dnes tolik populární žánr deskových her, v němž se postavíte nějakému bossovi a snažíte se jej zdolat. A Rodozář? Ta je tak dokonale promyšlená do nejmenšího detailu, že mě náramně baví.
Přesně o to v ní totiž jde. Vaším úkolem bude porazit zlovolného Pohrda, který, poháněn posedlostí po spravedlnosti, pokřivil magickou Studnu ve zvrácenou věznici. Abyste si to ale s Pohrdem mohli rozdat, musíte se nejdříve dostat na dno Studny. Sestup hlouběji do Studny je reprezentován balíčkem 57 karet výzev a událostí, kterými se Pohrd snaží udržet si vás od těla. I pokud dojdete až na dno Studny, stále nemáte vyhráno. Nejdříve se totiž musíte dozvědět alespoň některou z Pohrdových slabin, na což potřebujete splnit jeho zkoušky. Prohrát můžete mnoha způsoby, přičemž ten základní je, že vaše zdraví klesne na nulu.
To je ale výzva!
Jakým způsobem vlastně budete Pohrdovy výzvy plnit? Ve hře budou najednou vždy čtyři aktivní karty a ve svém tahu můžete interagovat s jednou z nich. Interakce s událostí znamená, že vyhodnotíte (nejspíše ke své smůle) její text. Pokud interagujete s kartou výzvy, budete se ji pokoušet zdolat. Nejdříve můžete zahrát jednu ze svých karet jako akci, poté ji až dvěma kartami posílit a nakonec musíte hodit čtyřmi kostkami a spočítat úspěchy. Každá výzva má nějakou obtížnost ukazující, kolik úspěchů potřebujete nasbírat z karet a hozených kostek pro její zdolání.
Výzvy vám mohou poskytnout odměnu, pokud dosáhnete jejich obtížnosti, a postih, který vás potká, selžete-li ve svém pokusu. Každý úspěch se na kartě zaznamená pomocí žetonů pokroku, a tak i když se vám nepodaří ji zdolat napoprvé, příště ten pokus bude jednodušší. Nejčastější postih bývá ztráta života (a pamatujete si, že jich máte jen deset?). Nejčastější odměna je ale odhození několika dalších karet z balíčku Studny. Tyto výzvy tak vůbec nepřijdou do hry, a vy se díky tomu dostáváte hlouběji a hlouběji k Pohrdovi.
Ačkoliv na začátku partie se tak 57 karet zdá jako hrozně moc a při první hře máte obavu, o jak moc repetitivní zážitek půjde, rychle zjistíte, že před vám balíček mizí, ani nevíte jak. Díku tomu je Rodozář: Pohrdova pevnost opravdu odehrána do hodiny, jak autoři slibují na krabici. Přitom ale máte pocit, že jste si zahráli velkou hru, což je obzvlášť působivé vzhledem k tomu, v jak malé krabičce ji koupíte.
Taktické hody
Partie Rodozáře je totiž svátkem pro všechny, kteří milují taktické rozhodování. Tady si ho užijete neuvěřitelné množství, a každé vaše rozhodnutí je nesmírně důležité. Karty výzev mají různé odměny, postihy i schopnosti. Některé ze schopností dokonce působí celou dobu, po kterou jsou výzvy ve hře. Vy tak musíte balancovat mezi tím, o jakou výzvu se pokusit kdy, nebo které výzvy je lepší ignorovat a nechat je ve hře až do chvíle, kdy bude možné je odstranit i nějak alternativně. Zároveň vám některé výzvy dají postih, pokud je splníte až moc dobře, a nemůžete tak vždy do všeho jít bezhlavě a plnou silou.
Každá výzva má také jednu ze tří barev, a pokud se nechcete při jejím zdolávání spoléhat jen na kostkovou štěstěnu, musíte zahrát kartu se stejnou barvou. Zároveň ale klidně nemusíte hrát kartu žádnou, jen vás za to Pohrd může trochu potrestat. Jedna z vašich čtyř kostek totiž bude kostka Světla a Temnoty. Světlo znamená úspěch při jakékoliv výzvě, Temnota je nejen neúspěchem, ale pokud jste navíc nehráli žádnou kartu, Pohrd vám jednu náhodně odhodí z ruky. To do hry přidává další rozhodovací prvek, kvůli kterému se ne vždy budete chtít pouštět jen do náhodného hodu kostkami. Ostatní tři kostky na svých stěnách mají jednotlivé barvy výzev, a jsou tak úspěchem pouze ve výzvě dané barvy.
Vyčerpávající souboj
Proč byste nechtěli hrát kartu vždy? V Rodozáři si je totiž nedobíráte automaticky, ale něco vás to stojí. Na začátku tahu se můžete volně rozhodnout zahodit všechny zbývající karty z ruky a dobrat si osm nových. Udělat to musíte jen, pokud by vám již žádné karty v ruce nezbývali, ale rozhodnout se pro to můžete, i když máte třeba ještě čtyři, jen se vám zrovna nehodí. Dostanete za to ale kartu z balíčku Vyčerpání, a ten je pěkně nebezpečný. Nejen, že omezuje některé silné akce jednotlivých postav, ale také může při určité kombinaci karet Vyčerpání způsobit vaši prohru. Musíte tak balancovat mezi tím, že nové karty potřebujete, a tím, že vám to může pokazit celou partii.
Naštěstí je ale odměnou některých výzev odhození karty Vyčerpání, což vás nejednou zachrání. Stejně jako vzácná situace, kdy si za odměnu doplníte životy na vaší kostce. Rodozář: Pohrdova pevnost je tak deskovou hrou, která obsahuje přesně ten mix taktiky a náhody, který mám ráda. Náhoda v podobě kostek je tu neodmyslitelná a vede k řadě šťastných (i smutných) chvil, zároveň ale máte spoustu možností, jak jí trochu pomoci, a jednotlivé výzvy i Pohrda jednou provždy zdolat.
Naz nebo Feyn?
Aby těch rozhodnutí náhodou nebylo málo, jedno vás čeká hned na začátku – za koho budete hrát. V Rodozáři totiž nemáte postavy, mezi nimiž jsou pouze kosmetické rozdíly. Naopak, zde vám postava určuje celé směřování partie. Je vidět, že Kevin Wilson je opravdu zkušený autor, dokázal totiž vytvořit zcela asymetrické hrdiny pomocí pouhých dvaceti karet.
Na výběr v každé krabici Rodozáře máte dva hrdiny. V případě Pohrdovy pevnosti jde o orkyni Naz z rodu Větrnic a lidského barda Feyna Dlouhokroka. Naz je taktička a její schopnost umožňuje přesouvat žetony pokroku mezi výzvami. Díky tomu je s ní mnohem snazší splnit nějakou výzvu přesně, což se proti Pohrdovi dost hodí. Její karty také často umožňují přerozdělovat žetony nebo ignorovat postihy z nepokořených výzev.
Feynovy schopnosti a karty umožňují přehazovat kostky nebo dobírat další karty do ruky, díky čemuž chrání před častým vyčerpáním. Jeho karty jsou často situační, mají nižší sílu, ale je možné ji zvýšit, když je použijete proti správným typům výzev. Umí také zachránit před ztrátou života nebo rychleji postupovat studnou.
Zlato, všude je zlato!
Kromě hratelnosti je Rodozář: Pohrdova pevnost vymazlená i produkčně. Vytkla bych jí jen pár věcí, jako jsou potištěné kostky, které se přece jen při častém hraní mohou ošoupat, standardní desetistěnná kostka na životy, na které nikdy nemůžu najít další hodnotu, nebo to, že líc karet není tak krásný jako rub. Což je hodně vysoká laťka, rub hráčových karet je totiž nádherně pozlacený. Ilustrace jsou ale krásné všude, a hra má také velice podařenou ikonografii, přičemž se myslelo i na barvoslepé. Hra je ve velmi pevné krabičce, jejíž víko slouží také jako miska pro házení kostek.
Rodozář: Pohrdova pevnost je skvělá karetní hra, v níž se sami nebo s jedním parťákem postavíte bossovi. V malé krabičce se skrývá velká hra s překvapivou znovuhratelností, taktickou hloubkou, trochou náhody a nádherným zpracováním. Je promyšlená do nejmenšího detailu, a to jak po produkční, tak i herní stránce. To vše s jednoduchými a intuitivními pravidly, herní dobou do hodiny a velmi rychlou přípravou. Navíc je možné ji rozšířit pro až čtyři hráče nebo dále zvýšit její znovuhratelnost pořízením dalšího setu.
