Pamatujete si ještě doby, kdy jste v deskových hrách mohli zažít pouze obchodování ve Středomoří, zombie apokalypsu, putování jako vystřižené z Pána prstenů nebo generické vesmírné sci-fi? Ty doby jsou dávno pryč. No dobře, možná ne pryč, protože i tato témata jsou stále populární. Tvůrci deskových her se však dnes rozhodně nebojí témat, která jsou neotřelá, unikátní a naučná. Právě to je případ hry Rozbřesk, kterou na naše stoly přineslo vydavatelství Mindok.
Král kooperativních her
Rozbřesk (v originále Daybreak) je prvotinou Mattea Menapace. Nepracoval na něm ale sám, spojil totiž síly se samotným Mattem Leacockem. Ano, přesně tím Mattem Leacockem, jehož legendární Pandemic odstartoval popularitu kooperativních her. Mezi spoustou pokračování, které Pandemicu vytvořil, byla i trojice Pandemic Legacy her, která pro změnu odstartovala popularitu legacy her. Není se tak co divit, že jej přibrali do týmu i při tvorbě titulu Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu.
Zpět ale k Rozbřesku. Ten je určen pro 1–4 hráče od 10 let, kteří jednu partii odehrají za 60–120 minut. O působivé ilustrace se postaral dánský grafik Mads Berg a hra vyšla pod křídly studia CMYK, které stojí také za titulem Kvedlalové z Kvedlinburku nebo velmi podařenou kostkovou psí hrou Spots.
Oscara získává…
Pokud jste o Rozbřesku ještě nikdy neslyšeli, zřejmě nesledujete deskoherního Oscara, ocenění Spiel des Jahres. Respektive Kennerspiel des Jahres, protože právě to si Rozbřesk loni vysloužil. Ačkoliv jde o ocenění udělované o něco obtížnějším hrám, porota se stále zaměřuje na hry, které jsou určeny především pro rodiny. A jak to udělat, aby vaše hra byla rodinná? Musí mít zejména přístupná pravidla. Jak v tomhle ohledu obstál Rozbřesk?
Musím říct, že jsem člověk, který se většinu her učí sice z pravidel, ráda si ale před jejich přečtením pouštím krátké přehledové video, které mě navede, co to vlastně držím v ruce. U Rozbřesku jsem to nepotřebovala, a to nejen proto, že mi jej někdo vysvětlil. Ona má totiž tato velká rodinná hra perfektně napsaná pravidla. Zatímco pravidla většiny titulů vám dají přečíst krátký odstavec, který má za úkol vás alespoň trochu naladit na téma hry, v Rozbřesku najdete hned několik stran (napsaných velkým písmem a se spoustou obrázků), které vám naprosto jasně sdělí, co bude vaším úkolem, za co/koho hrajete, co se bude kolem vás dít, jak vyhrát a prohrát. Také zbytek pravidel je naprosto srozumitelný, se spoustou obrázků, příkladů a vysvětlivek a se skvělým řazením informací.
Společně proti emisím
Autoři vás v Rozbřesku nezavedou na jinou planetu, ani doprostřed idylického fantasy světa. Vlastně se nedostanete nijak daleko, ale zůstanete pěkně na naší Zemi, a to dokonce i v dnešní době. Stanete se totiž jednou z mocností světa a společně se spoluhráči se pokusíte dosáhnout drawdownu, tedy okamžiku, kdy budete společně schopni produkovat méně emisí, než kolik jich dokážete zachytit.
Úkol to rozhodně nebude lehký. Na počátku partie totiž budete produkovat emisí poměrně hodně a nemůžete se jich jen tak ledabyle zbavit. Nejen proto, že vám to nedovolí pravidla, ale především proto, že o to vlastně nestojíte. Alespoň ne do doby, než dokážete tu špinavou energii nahradit energií čistou. Když se totiž špinavé energie zbavíte, aniž byste měli zálohy, část vašeho obyvatelstva se ocitne bez elektřiny. A komunity bez elektřiny vedou k vytvoření komunit v krizi, neboť celý náš dnešní svět je nastaven tak, že bez elektřiny neuděláte nic.
Opravdu společně?
I přesto, že jde také o kooperativní rodinnou hru pro až čtyři hráče, Rozbřesk není jen další variací na Pandemic, už jen proto, že má zcela jinou kadenci. Pandemic vytvořil zlatý standard kooperativních her, v nichž já udělám něco dobrého, hra udělá něco špatného, ty uděláš něco dobrého, hra udělá něco špatného… a takto se střídáme až do okamžiku, kdy buď vyhrajeme, nebo nás hra totálně rozdrtí. Bohužel ale také Pandemic ve spoustě skupin vedl k vytvoření tzv. alfahráče, který za všechny rozhoduje, co budou dělat.
V Rozbřesku se na začátku kola hráči dohodnou na tom, jaký globální projekt si zvolí… a poté skloní hlavy a každý začne tvořit a spouštět svůj osobní engine z karet. Všichni totiž hrají simultánně a vlastně se téměř neovlivňují. Kromě občasné prosby o kartu s těmi správnými symboly tak mohou diskutovat jen o tom, kdo je schopen odvrátit krizi, případně se postarat o spuštění užitečného globálního projektu. Ne že by tyto části nebyly zábavné a důležité, většinu času si však budete hrát jen na svém písečku. Je mi tak zatěžko Rozbřesk doporučit těm, kteří milují interakci. Na druhou stranu ale alfahráč opravdu nehrozí, protože zkrátka a dobře netušíte, co za engine ostatní vlastně tvoří. Omezená spolupráce navíc ke hře sedí tematicky – vždyť i ty skutečné mocnosti spolupracují jen velmi opatrně, neochotně a v konečném důsledku se dívají pouze na to, jak co nejvíce prospět svojí zemi. V konečném důsledku mě však Rozbřesk baví nejvíc buď sólo nebo ve dvou, kdy ten nedostatek interakce není tak vidět.
Kam s tou kartou?
Hlavním lákadlem Rozbřesku a mechanismem, který budou hráči milovat, je právě ono budování enginu. Na začátku každého ze šesti kol dostanete pět karet (pokud tedy nemáte příliš komunit v krizi, pak by se počet karet snižoval), před sebou máte již od začátku hry pět karet vyložených. Vy si pak během simultánní lokální fáze začnete spouštět svůj engine a/nebo jej vyhodnocovat. A věřte mi, že tato část je nadmíru uspokojivá.
Balíček desítek karet, z nichž žádné dvě nejsou stejné, naznačuje, že způsobů, jak se můžete pokusit Zemi zachránit, je mnoho. Je jen na vás, jak dokážete co nejlépe takticky využít karty, které dostanete, a i ty, které už před sebou máte. Vy si totiž karty budete vykládat do sloupců, přičemž ji můžete dát buď navrch nějakého sloupce, a tím získat její speciální schopnost, nebo ji zasunout dospod, a jejími symboly posílit speciální schopnost karty na vrchu sloupce. Hra je na vás hodná v tom, že můžete klidně spustit nějaký efekt, ihned poté kartu překrýt a její symboly použít na tu novou. Dostanete tak nespočetně příležitostí na vytvoření opravdu efektivních tahů. Díky velkému množství karet navíc žádné dvě partie nebudou stejné, takže budete chtít Rozbřesk zkoušet znovu a znovu.
Jak prohrát v kole tři
S velkým balíkem karet je spojena také nemalá míra náhody, což je další věc, která může řadě hráčů na Rozbřesku vadit. Ano, je to tak. Je velká šance, že dostanete do ruky pět plev, tedy karet, které s enginem tak pečlivě vybudovaným v předchozích kolech vůbec nijak nesouzní. Někdy tak můžete hrát opravdu dobře, a stejně ten jeden symbol, který potřebujete pro výhru, prostě nemůžete najít. Pokud to však dokážete Rozbřesku odpustit, odmění se vám právě chvílemi, kdy si ten perfektní engine vybudujete.
Nesmí vám však vadit to, že Rozbřesk umí být velice trestající pro hráče. Jakmile se vám jednou nějaké kolo nezdaří a vyprodukujete emisí příliš mnoho, hra vás za to v každém kole potrestá ještě více krizemi, stejně jako dalšími devastujícími planetárními změnami. Obzvlášť výrazné to je ve čtyřech hráčích, kdy již na začátku hry můžete vyprodukovat příliš mnoho emisí a už to nikdy nedoženete. Zkrátka, čím víc vám partie nepůjde, tím zlejší na vás hra bude. I tento mechanismus ale sedí k nastolenému tématu a krásně ilustruje, jak v jednom okamžiku přesáhneme bod, z nějž není návratu. Hra vám naštěstí umožňuje velmi jednoduše upravit obtížnost, kdy zkrátka jen změníte na začátku partie množství oceánů a lesů na herním plánu.
My máme hodně emisí z aut, ale jsme na dobré cestě!
Moc se mi líbí, že každá z mocností je lehce asymetrická. Hrát můžete za USA, Čínu, Evropu a Rozvojový svět. Autorům se skvěle povedlo vystihnout ducha každé z těchto mocností, a tak v Rozvojovém světě rychle vzrůstá populace, Čína má hodně špinavých továren a USA zase emisí ze silných aut.
Pamatujete si, jak jsem se rozplývala nad pravidly? Tak vězte, že tím přístupnost hry nekončí. V Rozbřesku totiž každý hráč dostane naprosto perfektní lama kartu, díky které lehkou asymetrii jednotlivých stran zvládnete zcela s přehledem. Je totiž napsaná přímo na dané lama kartě, včetně přípravy hry, což je vlastně ten hlavní prvek tvořící asymetrii. Kéž by víc her věnovalo takovou péči tomu, aby byly pro hráče (obzvlášť ty méně zkušené) snadno pochopitelné.
Co bych ale vytkla, je částečně ikonografie. Jednotlivé typy emisí ve špatném osvětlení tvarem splývají a nepříliš čitelné jsou přes stůl také symboly energie a ekologie, případně jaderné energie a společnosti. Ikony na kartách krizí a globálních projektech, ukazující hráčům, jak je zneutralizovat nebo spustit, jsou tak malé, že často není možné je jednoduše rozeznat.
„Ekologicky“
Nejsem úplně zastáncem toho, že se tvůrci snaží deskové hry v poslední době vydávat co nejvíce ekologicky. Chci chránit naši planetu, ale zrovna hry mají být věc, která je tak kvalitně vyrobená, že je mohou hrát ještě vaši vnuci. Lehký, rozpadající se karton i krabičky a tenké karty ale vedou pouze k tomu, že chci jednotlivé části hry vyhodit a vyměnit za něco pro životní prostředí více devastujícího, co ale vydrží klidně stovky partií, které můžete s jednou hrou strávit. S ekologickým přístupem k produkci hry je spojená také o něco vyšší cena, než byste vzhledem k obsahu očekávali. To chápu a nijak nevytýkám, ale jsem nešťastná, když se mi hra rozkládá před očima.
Oceňuji, že tvůrci dali do hry krabičky na komponenty. Je jich ale méně, než byste potřebovali, a tak stejně musíte řadu komponent sloučit dohromady. Co hůř, krabičky jsou z ekologického materiálu, který se již po pár partiích snadno poškodí. Příjemné jsou i papírové krabičky na karty, jsou ale natolik těsné, že se do nich karty bojím dát. Se zaťatými zuby musím také překousnout obrovské nálepky hyzdící krabici nebo herní desku, která během první partie v jednom spoji prasknula. Ilustrace na kartách nebudou sedět každému, ale mně osobně se tento „letákový“ styl skvěle hodí k tématu hry.
Rozbřesk je kooperativní rodinná desková hra, v níž se stanete jednou z mocností snažících se snížit emise způsobené špinavými zdroji energie, až dokud nedosáhnete drawdownu. Hra nabízí intuitivně napsaná pravidla, spoustu atmosféry, velice zábavný engine building a díky simultánnímu hraní odstraňuje prostor pro alfahráče. Musíte se však smířit s velkou mírou náhody, kumulativní obtížností, která vás tvrdě potrestá za každou chybu, a „ekologickou“ produkční kvalitou, kvůli které vám hra desítky let ve sbírce rozhodně nevydrží. I přes tyto výtky se ale chci k Rozbřesku stále vracet, protože ten karetní engine building v něm mě opravdu velmi baví.
