Od vývojářů Pyxeralia jsem již v minulosti recenzoval RPG Mists of Noyah a moje zkušenosti nebyly přehnaně pozitivní. Jeho největším problémem byla přemíra repetitivního obsahu, což také vedlo k záhubě ne obzvlášť originálního, ale přesto zajímavého nápadu. Řeč je například o nevyvážených postavách, prázdném světu, absenci alespoň jednoduchého příběhu nebo provedení nepřátelských jednotek.
Už z toho důvodu mě zaujalo oznámení druhého titulu autorů, tentokrát však žánrově zcela odlišného. Noyah: Corrupted Memories bychom mohli řadit mezi karetní RPG strategii. Byl to především vizuál a fiktivní univerzum, jež si autoři převzali ze své prvotiny. Přesto to je již téměř rok, a žádných bližších informací jsme se stále nedočkali. Zato se na pláních vývojářského studia vynořila třetí, naprosto nečekaná hra s názvem Scarlet Tower. Tentokrát jde o další žánrový skok, a to rovnou na akční roguelike, kterým si autoři dávají za úkol konkurovat současnému velikánu Vampire Survivors.
Dílna studia Pyxeralia
Uvedu to na pravou míru. Navzdory všem možným pochybám jsme se i v třetím titulu dočkali stejného univerza. Svět, hrdinové i nepřátelské příšery jsou stejné jako v Mist of Noyah. Zajímalo mě však, zdali se autorům v roguelike sféře tentokrát podařilo z potenciálu vydolovat více než prve.
V jádru věci není co zkazit, a proto Scarlet Tower důvěřivě následuje metody konkurence. Zvolíte si jednoho z dostupných hrdinů, přiřadíte mu schopnosti na základě vašich strategických záměrů, a jde se. Na ostří vašeho meče (nebo čehokoliv jiného) budou neřízeně nabíhat průběžně houstnoucí řady nepřátel. Sbíráním zkušeností vám porostou úrovně, díky nimž si vždy budete moci zvolit jedno ze tří vylepšení, pročež se zvýší i vaše šance na úspěšné odolávání. Rozvoj takto jednoduchého nápadu má nadále v rukou vývojářský tým. Tedy zpracování jednotlivých postav, způsob postupu a odemykání obsahu nebo samotní nepřátelé a bossové.
Důvěrně známé prostředí
Hned při prvním spuštění mě trochu vylekalo menu téměř identického vzezření jako Mist of Noyah. V tomto případě šlo však o sázku na jistotu. Jednoduché zpracování ponořené v retro stylu zazářilo sytými barvami, aniž by ztratilo na přehlednosti. Proto nepřekvapí, že si svůj půvab zachovalo i uživatelské rozhraní.
Už pro mě nebylo takovým překvapením, když jsem spatřil důvěrně známý výběr hrdinů – upír, paladin, čarodějka atd. –, pocházející z autorské prvotiny. S jakou vervou se do nich kolegové pustili, ostatně ukáže až samotná akce.
Zdroj: Pyxeralia
Zdroj: PyxeraliaPřesto se již při výběru dostavila jistá forma zklamání. Všichni hrdinové měli z dostupných tří kolonek speciálních schopností dostupnou pouze jednu. Zbylé dvě znepřístupnil velký zámek, aniž by zanechal jakoukoli informaci. Další možnosti, a sice runy, měli pak dostupné pouze první dva hratelní hrdinové. U ostatních je práce v procesu. V takové situaci mi však v hlavě vyvstává otázka, proč autoři raději pečlivě neudělali trojici hrdinů, kteří budou zpracovaní od začátku až do konce, nabídnou specifický styl hraní a hráči si je případně oblíbí. V tomto případě vývojáři s příslibem lepších časů vyvrhli všechny své nerozvedené myšlenky na stůl. Skeptický jsem vůči tomu pochopitelně byl, protože jak se to má s dotahováním šroubků ve studiu Pyxeralia, už je mi důvěrně známo.
Hrdinové se v praxi příliš neliší. Účinnost základních útoků v boji ve mně budí pocit stupňující síly. Jinými slovy, s každým nově odemčeným hrdinou přichází pocit větších šancí na úspěch. Zejména v případě posledního hrdiny – démona –, jehož vrhané ostří je proti velkým skupinám velmi účinné. Tento dojem také posiluje způsob, jakým hrdiny zpřístupňujete. Odemykání je posloupné a démon bude zákonitě vaším posledním hrdinou, jakmile úspěšně dokončíte první úroveň. Jedinou výjimkou zůstává elfka, již musíte najít uprostřed lesa. Hra tím ztrácí na atraktivnosti a lepší variantou by z mého pohledu bylo ke každému z hrdinů přiřadit specifický úkol.
Strom schopností a systém odemykání
Strom schopností v tuto chvíli nabídne dvě větve – ofenzivní a defenzivní. Z mého pohledu strom nabídne zajímavé schopnosti, z nichž lze vydolovat alespoň tři odlišné styly hraní. Problém spatřuji však v tom, že strom i dostupné předměty si zpřístupníte příliš brzy, pročež vám hra do dalších průchodů nic nového nenabídne. Dohromady jsem napočítal cca sedmnáct dostupných předmětů, z nichž asi čtrnáct zastupují zbraně, a to je na herní model tohoto rázu žalostně málo.
K dobru přičítám zpestření formou mazlíčků přidávajících bonusy. I v tomto směru však vysosáte veškerý dostupný obsah poměrně brzy. A to jsem ani nezmínil, že mazlíčci nevykazují žádné zpestřující aktivity, jako by mohly být např. plošné útoky nebo vykouzlení léčitelských míst. Poskytují pouze bonusy pasivní, jako je rychlost pohybu či útoku.
Zajímavější je pak možné zlepšování bonusů pro vybranou rasu. V případě, že preferuje paladina, který je mimo jiné člověkem, můžete mu za smluvenou cenu podstatně zjednodušit život. Cena není ovšem nízká a investici si musíte promyslet.
Zdroj: Pyxeralia
Začíná noc
Na samotnou akci se můžete těšit v příjemně rozlehlém a nápaditém lese s přírodními překážkami, kde vás dokonce občas zastihne i vánice. Oproti Vampire Survivors bude pro mnohé podoba tohoto pixel artu podstatně příjemnější a především přehlednější. Prostředí si udržuje syté barvy a barevnost schopností hrdinů s prostředím silně kontrastuje.
Není tajemstvím, že stupňující obtížnost spočívá především v množství nepřátel, v jejich síle a odolnosti a v bossech. Osobně bych však očekával více protivníků se specifickým stylem boje, se zvláštními schopnostmi, které by vás nutily k větší pozornosti, k většímu pohybu a míře přizpůsobení strategie. Jako příklad mě napadají nepřátelé způsobující výbuch v určitém rádiu, který vás popálí, nepřátelé, kteří umí létat a ignorují stromy, nebo nepřátelé, kteří vás zpomalují.
Ať už žánrové konvence stanovují jakýkoliv přístup k herním inovacím, opět to podezřele připomíná přístup, který autoři bohužel uplatnili i v předešlé hře, a sice tvorbu řádových jednotek, které obměňují spíše vizuál.
Základní instance nabídne celkem tři bossy a asi deset druhů příšer. Úspěšným dokončením první úrovně se vám zpřístupní těžší varianta, v níž přibude jedna nová příšera s oněmi kýženými schopnostmi. Dá vám však pořádně zabrat, než se vůbec dopracujete k mapě druhé.
Zdroj: Pyxeralia
Ano i ne
Scarlet Tower na úplném konci kapitoly nedělá žánru roguelike žádnou ostudu. Hráče nepochybně přiláká velmi atraktivní vizuál oproti Vampire Survivors. Samotná hratelnost také není úplně k zahození, byť v tuto chvíli nenabídne příliš mnoho obsahu. V kontextu tvorby studia Pyxeralia jde však o další polotovar, který využívá šablony z předchozích her. Z etického hlediska tak může být podpora autorů na pováženou.
Scarlet Tower je v pořadí třetí žánrovou obměnou z dílny studia Pyxeralia. Ve snaze konkurovat Vampire Survivors může nabídnout zejména poutavější a přehlednější vizuál. Obsahově toho prozatím moc nenabídne a velmi brzy řádového hráče omrzí. V kontextu tvorby autorů jde bohužel o další polotovar, s kterým náhle přišli na trh, a možná bude i dalším, který opustí uprostřed výrobního procesu
