Serious Sam: Tormental – důstojný spin-off?

Sdílet
Sdílet
Sdílet

Celá série Serious Sam je zajímavý případ. Není nijak zvlášť slavná nebo probíraná, prostě si jen posledních dvacet let existuje, s obměnami nabízí pořád jednu a tu samou šablonu, a navzdory tomuto faktu nepůsobí ani nijak zvlášť repetitivně. Stejně jako Wolfenstein, Duke Nukem nebo DOOM se i tato klasická střílečka musela přizpůsobit době, ale neprobíhalo to tak dramaticky jako u předchozích jmenovaných. Autoři se zkrátka drží toho, co umí, a jejich zkušenosti s designem hry i úrovní vynahrazují občasné drobné nedostatky ve vyváženosti či grafice.
Croteam však nemá problém ani s půjčováním své IP nezávislým studiím, aby si mohla pomocí zavedené značky získat nové fanoušky pro své hry. Tam je to lehčí, až na výjimky to tíhne spíš k těm špatným… anebo? Mohl by Serious Sam: Tormental, nezávislá výprava do žánru rogue-lite od vývojáře Gungrounds, tento trend zvrátit? (Spoiler: NE. Seberte se a utíkejte, dokud můžete.)

Cesta do hlubin Mentalovy duše

Většina příběhu se odbyde v prvních deseti minutách, které zabere tutoriál. Sam najde v egyptské pyramidě jakési zařízení, které ho přepraví do mysli samotného Mentala, hlavního záporáka celé série. Nic proti ničemu, bavíme se o spin-offu, podobná premisa je vcelku zajímavá – pomineme-li fakt, že za těch dvacet let jsme z Mentala viděli pouze jeho ruku, jednou, a navíc jen v dalším spin-offu – a s trochou štěstí bychom se mohli dočkat patřičného šílenství, jaké by tento pohled do mozku zhouby lidstva mohl poskytnout. Samovým úkolem je tak probojovat se skrz rozličné zákruty Mentalovy mysli, vydobýt z nich i ty nejzasutější myšlenky a pomocí nich najít slabinu, díky níž by mohl s touto hrozbou jednou provždy skoncovat.

Zavřete oči, než o ně přijdete

První věc, která vás po zapnutí (doslova) udeří do očí, je grafika. Ta je, nebudeme si nic nalhávat, otřesná. Nejde přímo o stylizaci, animákovité kresby bez obrysových čar ani 2D hratelnost se 3D sprity nejsou samy o sobě špatné. Kouzlí se tu s nimi ale tolik, že předloha je proměněna k nepoznání.
Serious Sam vždy oplýval prudce originálním bestiářem, a i když lehce netypický druhý díl nechal hráče střílet například ježibaby nebo roboty na klíček, pořád se jednalo o zapamatovatelné protivníky. Nebojte se, zde vývojáři ve své nekonečné moudrosti vymysleli vlastní originální nepřátele, kteří jsou z větší části pestrobarevné variace na téma „cupitající/poletující krychle“.
Hlavní část hry také probíhá v mozku Mentala, což by mohlo slibovat zajímavé, pokřivené úrovně, třeba ve stylu Psychonautů… s důrazem na mohlo. První svět je však travnatá pláň, druhý jsou stoky, třetí je lávové pole a obecně budete mít pocit, že ohledně kreativity tu vše zamrzlo někdy v dobách osmdesátkových plošinovek.
Soundtrack a zvukové efekty není třeba příliš rozebírat – pokud je nebudete srovnávat s původním Serious Samem, nejsou úplně špatné. Damjan Mravunac, dvorní skladatel Croteamu, se snažil a jeho hudební doprovod je slušný, i když o dost méně metalový. Sveďme to na volbu žánru.

Déjà vu na úrovni celé hry

Co se týče hratelnosti, stránka na Steamu tvrdí, že tvůrci jsou fanoušky titulů Geometry Wars, Nuclear Throne, The Binding of Isaac (ani to jméno tam nedokázali napsat správně), Enter the Gungeon a Serious Sam. Zatímco o posledním jmenovaném by se kvůli celkové stylizaci a přístupu k předloze dalo úspěšně pochybovat, inspirace ostatními je nepochybná. Jinými slovy, z pohledu 2D rogue-lite zde nenajdete nic nového.
Je pravda, že tyto prvky jsou již léty prověřené, tak proč jich nevyužít. Coby rogue-lite střílečka je tedy Tormental docela snesitelný, předměty i systém jejich získávání jsou vyvážené a zejména bossové si hrají s přiměřeně těžkou verzí žánru bullet hell. Pokud se ovšem v této oblasti pohybujete déle, žádnou inovaci nečekejte. Dostanete klasický centrální hub s přibývajícími NPC, zvolna rostoucí počet permanentních vylepšení, průběžné bonusové úkoly a další výzvy. Po úspěšném průchodu hrou také máte možnost si ji celou zopakovat, se vším nasbíraným vybavením a těžšími nepřáteli.
Opravdový konec si ale odemknete až ve chvíli, kdy nasbíráte čtyřicet klíčů, povětšinou za splnění různých úkolů. Nebude přílišné zevšeobecnění říct, že získání každého klíče zabere minimálně hodinu… takže ano, užijte si svou uměle nataženou herní dobu. Po prvních dvou klíčích možná ještě stihnete zažádat o vrácení peněz. Pokud také chcete svou bolest přenést na reálné osoby, můžete využít možnosti kooperativního režimu.

Postavy, zbraně, bonusy

Naštěstí tu Sam není sám. Můžete si k němu odemknout jeho věrný počítač NETRICSA (proč ne), maskota série, Seriózní bombu (proč ne), a jakousi poskakující zlou žárovku (proč). Tyto postavy sice mají odlišné dovednosti a celkem zajímavou výzbroj, ale Sam jako jediný umí skákat, což je ve hře s množstvím projektilů a častými pozemními překážkami neocenitelné. Potěší, že v hlavní roli Sama se vrací John. J. Dick a jeho hlášky jsou o něco méně trapné než ty z DLC pro třetí hru.
K útoku máte jednu svou vlastní zbraň, jednu na blízko a pak několik těžkých; základní zbraň je slabá, ale má průběžná vylepšení a neomezené náboje, těžké zbraně mají pevně dané statistiky a svou vlastní munici. Zbraň na blízko je pak věc docela nadbytečná. Nic, co byste neviděli jinde.
Za každého poraženého bosse si můžete vybrat jeden mod, který si můžete namontovat na primární zbraň. Po několika úrovních tak máte například mršku s mrazivými, elektrickými či zápalnými náboji, navíc střílející v naváděných dávkách. Tato mechanika je poměrně dobře provedená a postupné směřování ke kýženému buildu je milá jiskřička naděje v opakujících se úrovních.
Kromě zbraní si můžete v obchodech nakoupit i různé pasivní bonusy, které fungují dle očekávání a opět se nijak nevymykají standardu.

A co jinak závěrem…

Pokud pomineme směsku nehezké prezentace a okoukané hratelnosti, jako třešinka na dortu se tu najde i špatná optimalizace. Jeden z bossů, který se zaštiťuje desítkami menších krychlí, mi pravidelně působil pády fps na jednociferná čísla a chudák notebook se přehříval více než při opravdovém Samovi ve 3D. S touchpadem si samozřejmě nezahrajete, naštěstí můžete použít i šipky a takto umožněná střelba do osmi hlavních stran je přijatelná náhrada (jen bez možnosti používat těžké zbraně). Zde také vstřícnost ovládání končí. Ani po třech letech předběžného přístupu nedokázali vývojáři udělat rozhraní, po kterém by se dalo pohybovat pouze pomocí kláves, a tak si stejně v menu musíte vypomáhat myší. Pokud navíc opravdu zkusíte kooperaci, u namapování pro gamepad se pravděpodobně také na chvíli pozastavíte.
GP uvozovky

Serious Sam: Tormental měl už od ostatních indie spin-offů série nastavenou laťku dostatečně nízko, načež se směle vrhnul na tancování limba. Hratelnost je sama o sobě vcelku funkční, i když neoriginální. Dočkáte se tedy po všech stranách průměrného současného 2D rogue-lite s prvky bullet hell a množstvím vychytávek k průběžnému odemykání. Jediné, co tuto hru může táhnout nahoru, je tak přítomnost známé značky… jejíž fanoušky všeobecná neúcta k původní sérii a ošklivé zpracování odradí. Pokud mezi ně nepatříte, možná se na nějakou dobu zabavíte – to však můžete i u oněch lepších titulů, které vývojáři zmiňují jako svou inspiraci. Začít můžete právě nějakým Serious Samem, ale tím kvalitním, od Croteamu.

Klady

samotná hratelnost funguje dobře
vyvážené vedlejší postavy
zábavné modování zbraní
množství výzev a věcí k odemknutí
možnost kooperativního režimu

Zápory

velice ošklivá grafika
nezajímaví nepřátelé
hratelnosti chybí originalita
uměle natažená herní doba
horší optimalizace
0

Nedoporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn