DOOM (2016) – úvodka 2

DOOM 2016 – návrat ke starým kořenům

7. 3. 2021
 

Uběhlo celých dvanáct dlouhých let, plných stesku po násilí páchaném motorovou pilou a dvouhlavňovou brokovnicí na pekelných démonech, kteří se už několikrát pokoušeli asimilovat planetu Zemi. V cestě jim však vždy stál nebojácný Doom Slayer, který pokaždé úspěšně poslal všechny pekelníky zpátky tam, odkud přišli. Po událostech DOOM 64 se Slayer dobrovolně rozhodl v pekle zůstat, aby tak zabránil jakýmkoliv dalším pekelným invazím. Po vydání Doom 3 se tato herní série na dlouhé roky odmlčela. Naděje ovšem umírá poslední a modlitby všech doomařů byly nakonec vyslyšeny – z čista jasna se objevila zmínka o tom, že se nám id Software chystá představit nový DOOM 2016. Nedokážete si v ten moment představit větší radost tolika lidí najednou.

Staré, přesto nové

Jestli jste kdysi v devadesátkách pařili kultovního DOOMa, určitě uvítáte pokračování této série, které se ovšem tentokrát drží konceptu původních dílů z devadesátých let. Naschvál nezmiňuji třetí díl, který se vydal cestou experimentu, co všechno zažraní fanoušci snesou, a je jakýmsi vyvrhelem celé série. Na druhou stranu se díky tomu vývojáři poučili a hororovou atmosféru společně s některými nadbytečnými a otravnými herními mechanikami vzali a zahodili je do koše. DOOM 2016 se tak představuje jako klasická doomovka s moderním vizuálem, známými nepřáteli i zbraněmi, a přesto přibylo i pár novinek, které ovšem nenarušují celkový gameplay, jako tomu bylo posledně.

Chodby budou zmalované na rudo

Nějakou tu chvíli zůstaneme při starém, a tak zde nechybí ani ta ohraná, ale přesto až ikonická zápletka – lidé si opět zahrávali s teleportačním zařízením, cosi se zvrtlo, na základnu UAC se skrze pekelnou bránu vyvalily hromady démonů a Doom Slayer je ten, co všechen bordel musí uklízet. Člověk by řekl, že se z tolika neúspěchů lidstvo už poučilo… opak je pravdou. Po delší době se vracíte na Mars, kde se po dlouhém spánku probouzíte v sarkofágu, který byl původně zapečetěn v pekle. Do celkového loru nebudu moc šťourat, o ten v této recenzi nejde. Na vesmírné základně se to už dávno jen hemží démony, proto na nic nečekáte, popadnete veškeré vybavení a vyrážíte jim směle nakopat zadnice.

Vítej zpět, má dvouhlavňová krásko

Váš arzenál se za tu dobu moc nezměnil, takže až na novinku jako je Gauss Cannon, házecí granáty či hologramy, kosíte démony klasickou sestavou jako je motorová pila, dvouhlavňová brokovnice a nesmí chybět ani BFG 9000, rotační kulomet, raketomet, Plasma Gun, samopal nebo základní pistole – tentokrát s neomezenou municí. Tu budete používat více než kdy dříve, protože munice tentokrát nedostanete mnoho. Nejednou se vám tak může stát, že náboje zkrátka a jednoduše nebudete mít zrovna po ruce.

Velkou změnou neprošli ani enemáci. Démoni dostali modernější, detailnější a mnohem děsivější vzhled, přesto si však zachovali své původní typické rysy. Ani jednoho z nich, ať už by to byl Mancubus, Baron of Hell, Cacodemon nebo takový Imp, nechcete potkat večer na ulici. Ta krvežíznivost z nich doslova srší, stejně tak jako krev, jakmile vstoupí Doom Slayerovi do cesty. 

Nově jsou do hry přidány „glory killy“, díky kterým si vychutnáte ještě více brutality páchané na démonech. Jednoduše do nich stačí vystřílet dostatek munice, abyste démona takřka zabili a zblízka už si vychutnáte něco podobného jako fatality z Mortal Kombatu. Nic neukojí násilný pud a hlad po krvi jako trhání končetin, rozbíjení démonických hlav kolenem, vytrhávání očí a srdcí nebo lámání čelistí. Glory killy mají také tu funkci, že po jejich provedení z mrtvých démonů vypadne munice nebo lékárnička. Vzhledem k dost omezenému střelivu tento způsob zabíjení bude takřka nutností.

Rip And Tear!

Brutální feel celé už tak nabouchané atmosféře dodává řádný metalový soundtrack od Mistra Micka Gordona, díky kterému byla celá hra pozvednuta na úplně jiný level. Jakmile začne hrát hudba, už víte, že jste v pěkném průseru. Ze všech stran se na vás začnou valit hordy pekelníků všech velikostí a právě ona zmíněná hudba vám rozproudí krev v žilách až tak, že chcete ničit, zabíjet a ještě více zabíjet! Slovy samotného Dooma: „Must kill them all!“ Hudba ve vás zkrátka probere skrytého Slayera.

Znak Doom Slayera

Co se týče novinek, můžete po trochu nepřehledné mapě najít malé DOOM figurky, deníky a mimoto několik možností upgradů. Ať už to jsou čipy armoru, vylepšení životů, brnění či množství munice a v neposlední řadě vylepšení zbraní. Můžete si nyní upgradovat nejen zbraně, ale i armor, takže má DOOM 2016 některé RPG prvky. Kromě toho občas narazíte na jakési levitující a zeleně zářící kameny s runovými znaky démonického jazyka – jde o občas náročné výzvy jako je např. zabití určitého počtu nepřátel daným způsobem apod. Za splnění výzvy získáte runu, ta se dá dále vylepšovat a přidává vždy nějaký ten bonus vaší postavě např. k rychlosti pohybu, efektivitě upgradů, množství sebraných předmětů aj.

Pekelná nakládačka

Pořádná řežba začíná ovšem až v samotném pekle, kde hordami nepřátel rozhodně nešetřili. Démoni se na vás valí ze všech stran s jediným úmyslem vás konečně sprovodit ze světa, protože vy jste stále ten jediný, kdo je schopen peklu vzdorovat. Na střední obtížnost zvládnete DOOMa projít za cca deset hodin. Rozhodně nebudete takticky číhat na nepřátele nebo nakukovat zpoza rohu, jestli je cesta volná. Jako vždy jde o rychlou akci, kde doslova probíháte jednotlivé lokace rychlostí blesku. Ovšem oproti prvnímu a druhému dílu je zde rychlost Doom Slayera pomalejší a tento fakt tak znatelněji pocítíte především, pokud jste si tyto díly zahráli dříve než DOOM 2016. 

Na rovinu se tedy nejedná o žádné velké změny a novoty, takže vás DOOM 2016 nemá moc čím překvapit, ale zase ani nezklame. Vývojáři zkrátka vzali původní koncept a nasadili na něj lepší grafiku. Old school hratelnost ovšem i v dnešní době působí vážně velmi svěže. Škoda jen, že se stále odehrává o tom samém – vstoupíte do arény, začnou se kolem objevovat nepřátelé, po vyhlazení všech se dveře otevřou, vy opět jdete najít další arénu a jedete znovu pořád dokola. Během hry jste tak rádi za jakýkoliv prvek, který vás aspoň na chvíli vyvede z tohoto začarovaného kruhu. I tak vesměs prvních pár hodin nepocítíte stereotyp, protože je hra tak rychlá, že vám zkrátka nedá během hraní čas o tom ani přemýšlet a pokud ano, už jste skoro u konce. Poslední dvě hodiny se ten skvělý feel začíná lehce vytrácet.

Nejen základní kampaň ukojí vaše choutky

Pokud dohrajete základní kampaň a stále ve vás zbyde touha po násilí, máte možnost si zahrát multiplayer, který se velmi podobá Quake aréně. Stanete se součástí čtyřčlenného týmu sestaveného ze tří dalších hráčů, kde bude vaším úkolem eliminovat nepřátelský tým. K tomu vám pomůžou různě rozmístěné zbraně po aréně či speciální runa, která vás promění na démona. Doporučuji spíše multiplayer v DOOM Eternal, který je o dost zábavnější a komplexnější. Hlavně se stále ještě hraje, zatímco zde budete mít velký problém najít spoluhráče.

A pokud ani poté nebudete mít stále dost, nabízí se možnost módu SnapMap, kde si skrze editor mohou fanoušci zahrát a sestavit vlastní mapy. Některé z nich jsou vážně povedené a nabídnou vám pár zajímavých módů jako je např. šílený BFG mód nebo hra z pohledu démona. Neočekávejte však žádné zázraky, stále jde o fanouškovské mapy, které z vás na druhou stranu dokáží vyždímat i ty poslední kapky touhy po masakru a zabaví na další dlouhé hodiny.

Doom 2016 je rozhodně trefa do černého, která se id Software po nepříliš povedeném třetím díle určitě vyplatila. Návrat ke starým dobrým mechanikám a vizuálu je přesně to, co hráči od nového DOOMa chtěli. Přidejte pořádnou porci brutální řežby, hordy nepřátel a hektolitry jejich prolité krve spolu s nadupaným metalovým soundtrackem a dostanete naprosto unikátní herní zážitek.

Klady
  • grafika
  • skvělý metalový soundtrack
  • nadupaná akční atmosféra
  • návrat starých známých nepřátel a zbraní
  • vydatné glory killy
  • obtížnost (pro někoho může představovat výzvu, pro jiné utrpení)
  • možnost SnapMap
Zápory
  • rychlost Doom Slayera (pro nové hráče může být moc rychlá, pro zažrané fanoušky pomalá)
  • slabý multiplayer
Platforma PC
  • Datum vydání 13.05.2016
  • 0.0

    Doporučujeme

    Nikola Erlebachová

    Indie a RPG hry jsou její slabostí a rozhodně se tím netají. Jako prcek nakoukla do pootevřených dveří herního světa díky Mariovi na starých žlutých kazetách. Dovnitř ji úplně vtáhla až její druhá polovička a od té doby si svět bez her neumí představit. Umělecká duše, která nevyhledává jen nejnovější kousky, ale občas sáhne také pro starší tituly, nejlépe s pořádným metalovým soundtrackem.

    Sledujte nás:

    © 2024 Gaming Professors, Všechna práva vyhrazena.