Na začátek si rovnou zodpovězme tu nejpalčivější otázku: Má název hry Sprawl něco společného se světem, v němž se odehrávají slavné romány Williama Gibsona? Odpověď zní ano. Nejde však o nijak hlubokou inspiraci, ale zkrátka o jeden z mnoha fanouškovských odkazů na klíčová kyberpunková díla. Nic sofistikovanějšího ani hra nepotřebuje, protože jde v jádru o devadesátkově přímočarou střílečku, která nezkouší nic nového, ale je dobrá ve všem, o co se pokouší.
Ve jménu Otce
Fikční svět Sprawlu je postavený na zaběhnutých konvencích a klišé, ovšem stejně jako u mnoha jiných her to není důvod k odsudkům. Nejde o dílo orientované na vyprávění a část jeho kouzla plyne právě z toho, že nám dává svou možnost naplno se vžít do kůže typického hrdiny, jakého známe z knih, filmů, komiksů či jiných médií s nižší mírou interaktivity.
Abychom tedy zůstali přesní, hráči Sprawlu se nevžívají do hrdiny, nýbrž hrdinky. Je jí supervojačka Seven, která byla zrazena utlačovatelským korporátním režimem, jemuž původně sloužila, a proměnila se v pronásledovaného psance. Na její krvavé cestě za pomstou ji provází kybernetický hlas, jenž patří umělé inteligenci známé jako Father. Ani ta už není spokojená se svými pány a přeje si konec jejich tvrdé vlády. Nebo to alespoň tvrdí.
Jak bývá u starosvětských stříleček obvyklé, příběh slouží jen k tomu, aby hráčovo počínání nějak ukotvil a dal mu čitelnou motivaci. Není však spojen s velkými vypravěčskými ambicemi. Co se zcela mlčenlivá Seven nedozví z Fatherových replik, to lze vyčíst z tabletů ukrytých v různých koutech herních map. Hra na tomto místě bohužel používá nešťastný gimmick, kdy ony tablety zobrazují pouze QR kód, který hráč z obrazovky musí naskenovat mobilem (tím reálným, fyzickým). Takový postup má spíše zcizující účinky, protože vytahuje z pohroužení do hry. Navíc lze mít oprávněné pochybnosti o tom, jak dlouho bude server, na němž jsou dodatečné texty uložené, vůbec v provozu.
Kyberpunkový duch v industriální schránce
O působivou atmosféru dystopického světa, v němž se hra odehrává, se stará zdařilý vizuální i audiální design, jenž důkladně vytěžil stěžejní díla kyberpunkového žánru. Nejzřejmější inspiraci představuje anime snímek Ghost in the Shell, proslulá adaptace stejnojmenné mangy. V chytlavém, i když někdy až příliš intenzivním a hlučném herním soundtracku najdeme krom tepajícího techna také na první poslech jasně rozpoznatelné variace na Making of Cyborg, ústřední skladbu z filmu.
Další spojitostí s filmovým Ghost in the Shell je pojetí futuristického města, jemuž stál za vzor Hongkong přelomu 80. a 90. let. Stejně jako režiséra Mamoru Ošiiho i tvůrce hry z dvojčlenného týmu MAETH nezajímaly ani tak moderní mrakodrapy a všudypřítomné reklamní neony, jako stísněná a živelně se rozpínající bytová zástavba. Oprýskané domy chycené do neorganizovaných pavučin trubek a kabelů mohly být snadno odkoukané z chudších hongkongských čtvrtí, jako je Šen-šuej pu nebo proslavené (byť dávno zaniklé) Kaulungské opevněné město.
Hongkong je pro kyberpunkové vizuální umění dlouhodobě vděčným námětem díky svému charakteru hustě osídleného, moderního a kapitalisticky dravého města, v němž se luxus a pokrok potkává s nuznými životními podmínkami nižších společenských vrstev. Město ve Sprawlu je však zároveň kompletně vylidněné a spíše než jako místo, kde se daří obchodům a jiným službám, působí jako zchudlé předměstí průmyslové megalopole plné betonu a brutalistní architektury. Připomíná tak částečně i fiktivní Pyrrhus, hlavní město planety Helghan známé z playstationového hitu Killzone 2. Obě hry nakonec leccos odkoukaly z anime filmu Džinró, resp. z transmediální série Keruberosu, za níž stojí taktéž Ošii.
Ve víru pohybu
Sprawl má stylizovanou, pixelovanou retro grafiku a jednoduché modely, ale zároveň disponuje moderními světelnými efekty a fotorealistickými texturami, které mu dodávají unikátní výtvarný ráz nezaměnitelný s hrami typu Quake, k nimž se vývojáři hlásí jako k inspiračnímu zdroji. Podobné je to i s hratelností, k níž najdeme paralely u titulů, jako je Ghostrunner, Titanfall 2, Doom Eternal, nebo Severed Steel. Tedy hry v jistém smyslu starosvětské, ale ne doopravdy staré.
Základním herním principem ve Sprawlu je neustálý pohyb. Seven má schopnost krátce běhat po stěnách a někdy je jejích parkourových dovedností třeba využívat k postupu do dalších lokací. Ovšem ani v soubojích není možné stát na místě déle jak sekundu. Nepřátel je mnoho a hlavní hrdinka snese jen velmi omezený počet zásahů. Je tedy nutné neustále uhýbat projektilům a protivníky likvidovat nejlépe zásahy do jejich slabých míst, jimiž jsou obvykle hlava a jetpack nesený na zádech. Zásahy do těchto míst, případně kontaktní útoky katanou po předchozím omráčení, vedou k naspawnování nábojů, zdraví a také adrenalinu, který představuje „palivo“ pro zdejší systém bullet-timu.
K dispozici je vizuálně i funkčně uspokojivý arzenál zbraní, z nichž každá má své přednosti i slabiny a hodí se pro jiný druh situace. Stejně tak nepřátelé sestávají z více druhů, z nichž každý má specifické přednosti i slabiny. Využívání bullet-timu není přímo nutností, nicméně jinak spíše obtížnou hru výrazně usnadňuje. Už proto, že se díky němu daleko lépe trefují slabá místa nepřátel.
Pár bugů v systému
Atmosférické výtvarné zpracování a výborný gunplay tvoří hlavní přednosti hry, avšak je třeba zmínit i několik nedostatků. Náleží mezi ně hlavně nízká variabilita ústřední hratelnostní smyčky, kvůli čemuž hraní sklouzává k repetitivnosti. Vyloženým zklamáním je pak primitivní umělá inteligence nepřátel, která mnohdy vychází vstříc všemožným exploitům. Některé robotické typy protivníků se například snaží k hrdince za každou cenu dostat dlouhými přískoky a vůbec si nedělají starosti s tím, že jim v cestě leží propast, do které záhy vlastní vinou zahučí.
Ne zcela doladěná je navzdory své klíčové úloze samotná mechanika běhání po stěnách. Přilnutí postavy ke zdi nefunguje dle zcela konzistentních pravidel a občas se stává, že po bezproblémovém zvládnutí náročných skákacích pasáží začne Seven na určitém místě opakovaně padat, nebo se jí nedaří dosáhnout patřičné výšky. Do podobných zákysů naštěstí hra zabředne jen párkrát v průběhu celé kampaně, takže jde o potíže sice otravné, ale nikoli významně kazící celkový zážitek.
Sprawl je výborná first-person střílečka kombinující starosvětskou a moderní hratelnost. Daří se jí dosáhnout toho, co je v rámci žánru nejdůležitější – nabídnout hráčům adrenalinové souboje, které se dobře hrají a dávají jim pocit, že se proměnili v silné a schopné zabijáky. O vtahující atmosféru se stará působivé audiovizuální zpracování, v němž se budou fandové kyberpunku cítit jako doma.
