Úvod do této recenze tentokrát nebudu obalovat nějakou omáčkou kolem a prostě na rovinu řeknu, že na Starfield jsem se těšil již od jeho oficiálního oznámení a představení na veletrhu E3 v roce 2018. Jelikož jsem velký fanoušek vesmírných her, a třeba takové No Man's Sky bylo pro mě, i navzdory jeho problémům v minulosti, takovým zadostiučiněním a titulem, jenž mi na trhu dlouhodobě chyběl, bylo jasné, že podobný vztah budu mít i ke Starfieldu. Alespoň tedy, co se prvotních informací týkalo. Nevím, jak to máte konkrétně vy, ale mně osobně už trochu vadilo, že se Bethesda neustále otáčela hlavně kolem sérií Doom, Fallout či The Elder Scrolls nebo Wolfenstein.
Proto jsem byl rád, že se po docela dlouhé době rozhodli v Bethesdě pro trošku radikálnější změnu a po 25 letech přinesli zcela novou značku, která se může, anebo taky nemusí, vyvíjet i v budoucnu. Tím samozřejmě neříkám, že je Fallout, The Elder Scrolls či Wolfenstein špatnou sérií, právě naopak. Jen už to prostě chtělo něco jiného, nějaké nové univerzum, které díky bohu přišlo, a 6. září (1. září pro majitele dražší edice) jsme na stůl konečně dostali výsledek několikaleté práce, jež podle spekulací sahá až do roku 2013. Od prvních nápadů do vydání hotového produktu tak mohlo uběhnout až neuvěřitelných deset let, což je skutečně úctyhodné číslo a získává nálepku velkých očekávání.
Odpovídá tomu však výsledek a dokázal Starfield naplnit to, co od něj komunita za to neuvěřitelně dlouhé období čekala? Asi se tu není potřeba bavit o tom, že je toto akční RPG nejdůležitějším počinem od dob Cyberpunku 2077, a je jasné, že si najde mnoho fanoušků, kteří ho budou obhajovat, ale i těch, již zase titul budou za každou cenu kritizovat. Zhodnotit Starfield ze všech stran je nicméně složitě a pravděpodobně to ani není zcela reálné, protože je titul opravdu rozsáhlý a věcí k prozkoumávání jsou prostě mraky. Také se zde nachází mnoho aspektů, které bude jedna strana považovat za skvělé a druhá zase za nedostatečně. Starfield je jednoduše takový, že ho budete na jednu stranu ze srdce milovat a na druhou stranu zase ze srdce nenávidět. Je to prostě jiná hra, než na jaké jsme byli dosud zvyklí, a originalita se jí nedá v mnoha ohledech upřít. Bohužel, ať chceme, nebo ne, hru trápí také mnoho chyb, nedostatků a kontroverzí, které by v roce 2023, a po tolika letech vývoje, očekával už asi jen málokdo. Abychom si však mohli jednotlivé věci a aspekty přiblížit, nezbývá než se do recenze konečně pustit. Tak se pohodlně usaďte, naše cesta napříč galaxií právě začíná.
Vzácné artefakty, to je, oč tu běží
Jako první si přiblížíme příběh, který jsem většinou u her od Bethesdy přesunul až na druhou kolej, jelikož musím přiznat, že jak v případě staršího Falloutu, tak i u dnes recenzovaného Starfieldu mě nijak zvláště neoslovil. Asi to není tím, že by po dějové lince nebyl zajímavý, ale většinou nebyl ani tak intenzivní, aby vyčníval nad jinými aspekty hry. U Falloutu 4 to byla hlavně skvělá atmosféra a hratelnost, což tak nějak kopíruje i Starfield, a v hodně věcech si jsou tato dvě univerza vlastně dosti podobná. Jestli tedy hledáte nějaký závratný příběh plný zvratů a neočekávaných událostí, můžete být ve výsledku lehce zklamáni. V celkovém ohledu se totiž jedná sice o obstojnou, ale průměrnou zápletku, která nijak zvláště dech nevyrazí.
Píše se rok 2330 a lidská rasa již nějakou dobu expanduje a osídluje vzdálené planety v Mléčné dráze, a to jednak z důvodu pokročilých technologií, jednak v rámci útěku z neobyvatelné matičky Země. Vaše postava se stává členem Constellation, což je skupina, jež pátrá po vzácných artefaktech rozesetých po různých soustavách a planetách napříč celou galaxií. Vaším úkolem je najít všechny artefakty a odpovědět si na nejpalčivější otázku v dějinách celého lidstva a existenci samotného vesmíru. Více se o příběhu asi není třeba zmiňovat. Jak už bylo řečeno, nejedná se o nic převratného, a taktéž chci, abyste si jej pokud možno užili sami bez nějakých nechtěných spoilerů. Co se ale sluší také zmínit, je interakce s postavami související s hlavní dějovou linkou.
Konverzace s jednotlivými společníky a postavami nebyly nijak zbytečně natahovány a všechno postupovalo tak nějak plynule. Prostě jsem se dozvěděl to, co jsem chtěl nebo potřeboval pro další postup, a jelo se dál. Nikdo nic dokola zbytečně neokecával. Jak už to u her od Bethesdy bývá, pokud máte chuť a chcete se o příběhu Starfieldu dozvědět něco více, můžete s postavami hovořit i o dalších tématech. Počítejte ovšem, že v nich mimo hlavní příběh dokáže být hra občas až moc ukecaná a někdy je těch informacích příliš. Není se ovšem čemu divit, vždyť Starfield podle informací nabídne přes dvě stě padesát tisíc dialogů, což je mimochodem více než dvojnásobek posledního Fallout 4, který obsahoval kolem sto deseti tisíc dialogů. Starší Skyrim se zastavil na přibližně šedesáti tisících dialozích, tudíž si můžete sami udělat obrázek, jak moc je v tomto Starfield rozsáhlý oproti starším hrám od stejného studia.
Přesto bych měl k dialogům jednu faktickou poznámku, respektive ne spíše k dialogům, ale k interakci postav s vámi. Dost často se mi stávalo, že mě moji společníci či důležité figury jednoduše ignorovali. Většinou jsem na tento problém narazil v době, když postava právě hovořila s někým jiným. Bohužel neexistuje, nebo jsem alespoň nenašel, žádný způsob, jak konverzaci mezi dvěma postavami přerušit, a vždy bylo nutné vyčkat na její ukončení. Asi bych tento nešvar nenazýval nějakým zásadním negativem, ovšem někdy spolu dokáží diskutovat i dobrých pár minut, takže si v některých situacích počkáte, než o vás vůbec někdo začne projevovat zájem. Starfield v tomto ani nedokáže rozlišit důležitost dané situace, respektive je hře úplně jedno, jestli se jedná o nějaký akutní úkol, nebo banální věc. Postavy si prostě dělají, co chtějí, a dokáží vás ignorovat i při opravdu důležitých úkolech. Rozhodně to na plynulosti nepřidá a při postupu je to dosti velká zdržovačka. Osobně bych uvítal, kdyby tento aspekt ze hry vývojáři zcela odstranili nebo alespoň dokázali rozlišit důležitost dané situace.
Hlavní i vedlejší mise jsou takovou klasikou, ale zaberou dost času
Když už jsme si blíže představili hlavní dějovou linku, navážeme na ni i zpracováním jednotlivých úkolů. Každého z vás asi zajímá, jak jsou na tom především ty hlavní, kterých překvapivě není nijak moc. Starfield totiž čítá dohromady devatenáct hlavních misí, což se může zdát pro hru takové velikosti poměrně málo, ale zdání klame. Jednotlivé questy, ať už hlavní, nebo ty vedlejší, jsou poměrně rozsáhlé. Ano, neustále bude vaším úkolem někam dojít, něco přinést či si s někým promluvit, ovšem mohu vám garantovat, že nenastane situace ve stylu zajdi tam, přines to a konec. Každá z hlavních misí vám dokáže zabrat dobrých čtyřicet pět minut, a pokud místo nějakého speedrunu budete prozkoumávat blízké okolí a vše kolem, můžete v každé misi strávit i něco kolem jedné hodiny.
Jak jsem ale už říkal, v případě těch hlavních nečekejte žádné převratné úkoly. Jelikož se velký počet z nich točí jen kolem sbírání artefaktů, bude jejich obsahová stránka více méně stále podobná. Samozřejmě ale najdeme i výjimky, jako je například prozkoumávání chrámů, jež vám odemykají různé speciální schopnosti, a tím tak trochu narážím na The Elder Scrolls V: Skyrim – ano také z této franšízy si Starfield bere určitou inspiraci a můžeme jej v některých ohledech nazvat i takovým mišmašem Falloutu a Skyrimu ve vesmíru, byť více prvků si titul bere právě ze série Fallout. Pokud ale toužíte po nějaké drastické změně, nedočkáte se jí. Sice v druhé polovině hry už nebude náplň tak moc přímočará, ale rovněž neočekávejte něco, co by vám doslova vyrazilo dech.
Vedlejší mise jsou na tom o poznání lépe a zdálo se mi, že jejich náplň je o něco zajímavější než u hlavních. Aktivit a bokovek je ve hře požehnaně, rozhodně doporučuji tuto část neignorovat a občas si zajít splnit i nějaký ten vedlejšák. Ani já jsem příliš vedlejších úkolů ve hře nedělal, nicméně nedalo mi to si jich pár vyzkoušet, a musím uznat, že většina z testovaných mě bavila více než mise týkající se hlavní dějové linky. Což je trochu paradox, ale je to tak. Jejich plnění doporučuji i s ohledem na systém levelování, s nímž souvisí poměrně rozsáhlý strom dovedností. Jako odměnu za splnění totiž dostáváte měnu ve formě kreditů včetně bodů XP, na něž se váže zmíněný strom dovedností, a vězte, že mít co nejvyšší level a odemčeno pokud možno co nejvíce vylepšení se v pozdějších fázích rozhodně vyplatí. Pokud byste se drželi jen čistě hlavního děje a nic dalšího ve hře neřešili, zabere vám Starfield něco okolo dvanácti až patnácti hodin čistého herního času, což je možná trochu málo. Na druhou stranu ani Fallout 4 neměl nijak velkou herní dobu, pokud jste se zaměřili jen na hlavní dějovou linku. Tituly od Bethesdy jsou prostě dělány nejen na dohrání příběhu, ale i právě na prozkoumávání a plnění omáčky kolem, čímž se Starfield vůbec neodlišuje.
Co ovšem musím ocenit, je prostředí, v nichž se hra odehrává. Ano, sice můžeme argumentovat tím, že je náplň většiny příběhových misí vesměs podobná, avšak nedá se jim upřít fakt, že se vývojáři snažili prostředí v každé z nich od té předchozí odlišit. Většina hlavních úkolů se totiž odehrává na jiné planetě, mimo domovský New Atlantis, a za sebe mohu říci, že se mi málokdy stalo, že by každá z lokací (planet) vypadala úplně totožně. To pochopitelně neomlouvá přiměřenější hlavní dějovou linku a rozhodně bych v tomto ohledu čekal po tolika letech malinko více, ale mohu říci, že rozličná prostředí dala alespoň na chvíli zapomenout na fakt, že ve Starfieldu vlastně budete dělat většinou to samé dokola. Jednou se objevit na radioaktivní planetě, podruhé prozkoumávat suché skalnaté prostředí a potřetí zase přistát na malém měsíci ve vesmíru s nulovou gravitací bylo prostě vzrušující. Už jen dodám, že v budoucnu se do hry chystá i příběhové rozšíření, na něž jsem opravdu hodně zvědavý. Osobně doufám, že hlavní náplň expanze bude o něco více zajímavější a lépe zpracovaná. Starfield k tomu rozhodně potenciál má a rovněž by si něco lepšího hra takových rozměrů bezesporu zasloužila. Tak snad příště…
Starfield se celkově hraje příjemně, ale i hratelnost trpí některými nedostatky
Pomalu se dostáváme do asi nejdůležitějšího úseku recenze, a tím je hratelnost. Tuto část si nicméně rozdělím do dvou. V první z nich zhodnotím, jak se titul hraje, když cestujete po svých, a až později se vrhnu i na létání vesmírnou lodí a věci s tím spojené. Předem se také omlouvám, pokud zapomenu na některý detail. Sám totiž nevím, jestli se mi podaří do recenze zakomponovat všechno, jelikož hodnocení hratelnosti je v některých ohledech trochu komplikované a zdlouhavé. Pokusím se ale zmínit ty nejdůležitější aspekty, které budou zajímat valnou většinu hráčů. Čím že začneme? Na rozjezd se můžeme třeba podívat na tvorbu hlavní postavy. Po krátké úvodní seanci, v níž jen po většinu času následujete dozorkyni Lin a osaháváte si ty nejzákladnější prvky, jako je pohyb, ovládání zbraně, a další, se vrháte na tvorbu vaší postavy. Systém tvorby je až moc nápadně podobný Falloutu 4, kde si můžete navolit opravdu všechno.
Od vizuálu tváře a odstínu kůže přes typ vlasů či očí až po tloušťku těla, rukou a nohou. Pokud náhodou patříte mezi skupinu, které nevyhovují zájmena on/ona, Bethesda vám do hry umístila také volbu zájmen. Takže kdyby náhodou, je tu obsažena i tato možnost. Jakmile si nějakého toho hvězdoplavce vytvoříte, dostanete se na výběr z dovedností, jimiž budete disponovat. Sluší se říci, že je výběr opravdu pestrý, ale mnoho z běžných dovedností má protichůdné varianty, z nichž si budete muset vybrat. Pěkným příkladem je introvert nebo extrovert. Z těchto dvou možných variant si musíte zvolit pouze jednu, není zkrátka možné být oboje souběžně. Kromě toho si také volíte vaše zaměření, jež vám do začátku přinese nějaké ty výhody. Pokud se rozhodnete například pro vojáka, ihned se vám zvýší účinnost vašich zbraní. S lékařem si zase zařídíte vyšší zdraví a lepší účinnost léčivých prostředků. Musím nicméně konstatovat, že je v konečném důsledku úplně jedno, kterou oblast si zvolíte. Nějaké výhody vám to dokáže přinést na začátku, nicméně v pozdější fázi už si zbylé schopnosti vylepšíte ve stromu dovedností, tudíž není potřeba se u výběru nějak zvláště zamýšlet a strachovat se, jestli zvolené rozhodnutí bylo správné. Na příběh, jeho průběh a celkovou hratelnost to má jen pramalý vliv.
Co se hratelnosti týče, Starfield mě hned v několika věcech dokázal překvapit. V první řadě je to ovládání zbraní a samotné střílení. Musím se přiznat, že jsem měl velký strach, jak se Bethesda s akčními pasážemi popere, jelikož u Fallout 4 bylo střílení takové nemastné neslané a rozhodně se nejednalo, alespoň pro mě, o tu nejzábavnější část hry. Creation Engine 2 pravděpodobně zaznamenal v této části velké změny a oproti Falloutu 4 je střílení ve Starfieldu dynamičtější, plynulejší a jednoduše zábavnější. Neobjevil jsem zde ani příliš bugů, které byly taktéž u předchozího Falloutu 4 velkým problémem. Ano, sem tam vašemu společníkovi nebo i nepřátelům trvá, než se k nějaké té akci rozhodnou, ale celkově jsem byl se střelbou a akčními pasážemi spokojen.
Dokonce bych si troufnul tvrdit, že to Bethesda tentokráte přepískla z druhé strany. Zvolit ve Starfieldu například nějaký ten stealth postup bylo dosti složité. Nepřátelé si mě většinou všimli ihned po přiblížení, a to i když byli otočeni zády nebo jsem se za každou cenu schovával za různými překážkami. Mohl jsem se snažit sebevíce, ale moje snaha ve většině případů skončila tak, že jsem stejně do ruky tu zbraň vzít musel. Škoda, že to Starfield nemá trochu lépe zpracované. Nijak razantně tomu totiž nepomohlo ani odemčení dané schopnosti ve stromu dovedností a jedinou výhodou po zpřístupnění byl pro mě osobně ukazatel, jenž na přítomnost nepřátel alespoň upozornil. Celkově by ale lepší stealth postup oživil hratelnost a dal hráči větší možnosti, jak některé situace řešit.
Kromě klasických střelných zbraní lze v boji využívat i výše zmíněné speciální schopnosti, jež získáte prozkoumáváním mimozemských chrámů. Nejsem si však úplně jistý, jestli tento aspekt do hry, jako je Starfield, úplně patří. Vaše nepřátele můžete pomocí gravitace znehybnit a pak je jejich likvidace rychlejší, nebo si lze aktivovat speciální schopnost, která vás nějakým způsobem naboostuje. Nějak jsem se však nemohl zbavit dojmu vytrácejícího se požitku z realističnosti a asi bych tento prvek ve hře úplně oželel. Na druhou stranu, sbírání schopností v mimozemských chrámech je skvělým boostem pro úroveň vaši postavy, jelikož za každou objevenou speciální schopnost získáte velké množství bodů XP, a rovněž vám pomohou v boji proti tzv. Starborn. Osobně jsem tedy chrámy a speciální schopnosti vyhledával jen za účelem rychlých a téměř bezpracných xpček, avšak v boji byly využity jen minimálně. Celý proces získávání schopností je následující – od Vladimira získáte souřadnice dalšího chrámu, skenerem onen chrám vyhledáte a po vchodu do něj už jen danou schopnost aktivujete. Celkem jednoduché a rychlé.
Další příjemnou věcí bylo prozkoumávání pirátských či opuštěných základen na jednotlivých planetách a shánění zásob. To ve mě vyvolalo vzpomínku na Fallout 4, kde jsem rabování miloval, a jde vidět, že se Bethesda v tomto držela zajetých kolejí a nepokoušela se vymýšlet něco převratně nového. Jedná se o prvek, který byl skvělý u série Fallout a dobře padne i do Starfieldu. Možná jen škoda, že všechny základny vypadají dost podobně a moc se od sebe neliší. Nicméně navštívit základnu, vystřílet v ní všechny nepřátele a do posledního předmětu ji vybílit… ach, prostě lahoda. Rabování a vykrádání základen nicméně není nutným úkolem, který byste za každou cenu museli dělat. Většinu zásob, jako jsou náboje, zbraně či léčivé prostředky, si lze bez problémů zakoupit u obchodníků nebo je získat od padlých nepřátel, ale pozor! Také obchodníci jsou jen lidi a nedisponují nekonečným počtem zásob, tudíž je dobré si každý nákup promyslet a zvážit, zda skutečně nebude lepší si nějakou tu základnu zkusit vyrabovat. Já osobně jsem obchodníky využíval jen v nejnutnějších případech, po nějaké větší přestřelce. Zásob se totiž jinak ve hře nachází poměrně dostatek a nikdy se mi na střední obtížnost nestalo, že bych trpěl akutním nedostatkem nábojů nebo léčivých prostředků.
Na závěr už se zaměřím na některé zásadní detaily, a ano, zase si budeme povídat hlavně o některých nedostatcích a přešlapech. Asi tím největším byla reakce umělé inteligence na některé nenadálé situace. Například při pokusu zabít spřáteleného vojáka se mi jednou stalo, že ostatní členové na tento problém nijak nereagovali a jednoduše si dále chodili po své cestě, jako by se nic nestalo. Žádný chaos, v němž by třeba obyvatelstvo prchalo nebo se vás ostatní jednotky snažily zastavit, se v žádném případě nekonal. Naproti tomu pokud jsem podruhé, byť omylem, vystřelil, najednou se všichni proti mně spikli, a to i přesto, že jsem nikoho nezabil, ba dokonce ani nijak nezranil.Také bych se úplně nezlobil, kdyby Starfield obsahoval nějakou, alespoň základní animaci při používání léčivých prostředků. Nemusí to být nutně rovnou filmeček, jak si vaše postava aplikuje přípravek, ale úplně bohatě by stačil sebemenší pohyb rukou. Léčení v současnosti probíhá tak, že jen zajdete do inventáře nebo zvolíte danou klávesovou zkratku pro léčení a hotovo. Možná detail, ale u takové hry bych řekl, že dosti zásadní. Abych však jen pořád nekritizoval, vyzdvihnu možnost vybírat mezi kamerou první a třetí osoby. Starfield můžete bez problémů odehrát oběma způsoby, takže ať více preferujete první, či druhou možnost, Starfield vám nabídne rovnou obě.
Stavět, vylepšovat nebo nakupovat. To vše vám Starfield nabízí, ale nevnucuje
Můžete to zcela ignorovat, můžete v tom utopit desítky hodin. Stavění, vylepšování nebo i nakupování nového vybavení, lodí, základen. To vše vám Starfield nabízí, ale nenutí vás dělat. Chcete si přivlastnit nějakou tu opuštěnou planetu a postavit si na ní vaši základnu či vesmírnou loď? Můžete. Chcete nalézat předměty pro vylepšování vašich zbraní či obleku a využívat sestavovací stoly? Můžete. Nechcete dělat nic z toho a úplně v pohodě se spokojíte s tím, co vám hra sama nabídne, bez špetky jakékoliv vaší snahy? Ano, můžete, a bude vám to překvapivě i stačit. Velkým, a dost možná i největším lákadlem Starfieldu je totiž jeho absolutní volnost, co se hratelnosti týče. Ve hře lze dělat mnoho věcí, od stavby základny přes koupi nemovitosti až po hledání surovin pro vylepšení vašich zbraní a obleků. Taktéž je možné jakoukoliv z těchto aktivit zcela ignorovat, spoléhat se na vylepšené zbraně či obleky od padlých nepřátel a nic dalšího neřešit. Hra je v tomto ohledu celkem inteligentně postavena, a ať už si zvolíte jakýkoliv styl, vždy funguje skvěle. Rozhodně nečekejte, že vás Starfield bude do něčeho nutit. Jaký styl hraní zvolíte, kam se vydáte nebo co budete dělat, záleží jen čistě na vás.
Dost s tím souvisí i uživatelské rozhraní, tedy nabídka, v níž se dostanete do vašeho inventáře nebo do hvězdné mapy, jež slouží pro cestování. Musím uznat, že zprvu mi jak inventář, tak zmíněná hvězdná mapa přišly trochu chaotické a zbytečně složité. Postupem času si však na zdejší rozhraní dokážete zvyknout, byť nějaké změny bych asi uvítal. Jde například o výzbroj, která mohla mít možnost třídění podle typu zbraně či munice. Třeba brokovnice, klasická poloautomatická zbraň a elektrická zbraň jsou v inventáři hozeny jen na sebe, a pokud nejste zrovna zdatní a nevyznáte se v jednotlivých zbraních, můžete mít ze začátku docela problém. Osobně bych uvítal, kdyby vývojáři do Starfieldu přidali jednotlivé třídy a každou zbraň do odpovídající třídy umístili. Zamezili by tím prvotnímu chaosu, jelikož v úvodních hodinách jsem se při sběru nábojů musel neustále dívat, zda daný typ munice potřebuji. To platí samozřejmě i o léčivých prostředcích, protože ne všechny vám nutně léčí jenom zdraví. Můžete si totiž občas přivodit i nějakou tu pohmožděninu nebo zlomeninu, kterou musíte vyléčit odpovídajícími léky, a jednoduše na ni nemůžete použít prostředky, které vám léčí celkové zdraví.
Dalším důležitým aspektem je strom dovedností. Jeho hodnocení by patřilo asi do jiné kapitoly, ale když už jsem načrtl uživatelské rozhraní a celkovou volnost, podíváme se na něj zde, jelikož i jeho zpracování dává hráči tak trochu na výběr. Klasicky máte na výběr z několika tříd. Můžete si vylepšit vaše bojové schopnosti, sociální zaměření nebo fyzickou zdatnost. Ze začátku asi doporučuji volit od každého druhu, ovšem v pozdějších fázích už se budete muset rozhodnout, jaký člověk vlastně chcete být. Zdali je vaším primárním cílem co nejlépe ovládat zbraně, unést co možná největší počet věcí, anebo být dokonalý ve vyjednávání i přesvědčování lidí a mnohé problémy řešit spíše diplomatickou cestou. Záleží zcela a jen na vás a také v tomto případě máte u Starfieldu naprostou volnost. Rozhodně ale nečekejte, že v prvním postupu hrou pokryjete úplně každou oblast. Kromě tříd se totiž strom dovedností dělí i na jednotlivé oblasti dané třídy, přičemž každá z nich má několik úrovní vylepšení.
Otevřený svět? Ano i ne
Nyní už přichází na řadu ono cestování vesmírnou lodí, kterou budete využívat při cestách mezi planetami i slunečními soustavami. Forma cestování mezi hvězdnými systémy funguje celkem podobně jako například u No Man's Sky. Jednoduše si vyberete systém, do nějž chcete cestovat, a pomocí hyperpohonu už se váš vesmírný koráb teleportuje. Nečekejte však žádnou fešnou animaci jako v případě zmíněného No Man's Sky. Při cestování z jedné planetární soustavy se vám po stisknutí tlačítka spustí krátké efekty a následně načítací obrazovka, po níž se za podobných efektů ocitnete v soustavě druhé. Zde bych žádných velkých výtek neměl a nějak jsem i očekával, že cestování napříč vesmírem bude zpracováno podobným způsobem. Možná bych se obešel bez načítací obrazovky a do hry implementoval podobnou animaci, jako má titul od Hello Games, která zároveň splňuje také tuto funkci, ale budiž.
Mnohem hůře na tom je však cestování mezi jednotlivými planetami a přistávání či vzlétnutí. To je bohužel ve Starfieldu zpracováno dosti amatérsky a odletět, potažmo přistát na planetě, nebo se lodí dopravit z jedné planety na druhou, není za normálních okolností možné. Vše funguje na stejném principu jako cestování mezi systémy, tedy stisknutí tlačítka a krátkého loading screenu. Jak už jste asi zaznamenali, tento způsob cestování se stal mezi hráči velmi kontroverzním tématem a musím uznat, že oprávněně. Když už se bavíme o hře s otevřeným světem, v níž je hlavní náplní cestování vesmírem, očekával bych, že zde tento aspekt bude alespoň v menší míře k dispozici. Já osobně bych se spokojil s nějakým kompromisem, jako by byla třeba možnost s vaší lodí vzlétnout a načítací obrazovku spustit až například při opuštění atmosféry, a naopak.
Stále by se sice našlo mnoho hráčů, kteří by tento způsob kritizovali, ale tak nějak by to vypadalo více realisticky a odpovídalo tomu, co většina z nás očekává. Totéž lze říci také o létání na planetě, i tady si myslím, že by Bethesda zvládla udělat alespoň nějaký ten kompromis. Celkově se kvůli tomu trochu vytrácí slůvka „Open World“, jelikož si představte, že hrajete nějaký titul s otevřeným světem, ale dopravní prostředek (například auto) můžete využít jen v některých částech a pro zbytek už auto slouží jen jako nástroj pro rychlé cestování. Přesně tak na mě létání ve Starfieldu působí, jelikož je omezeno pouze na vesmír, a i tam jej většinou budete využívat jen jako nástroj k přiblížení a nalodění se na vesmírné stanice, případně na nějaké ty vesmírné bitvy, které ale rovněž nejsou bůhvíjaké. Je to škoda a osobně budu doufat a modlit se, že Bethesda najde nějaký ten způsob, jak létání vesmírnými loděmi více využít.
Otevřený svět je tak celkově omezený pouze na pohyb na jednotlivých planetách, které, jak už jsem řekl výše, dokážou nabídnout několik aktivit, od prozkoumávání opuštěných základen a chrámů až po stavbu vlastní lodě či základny. Můžete se také vydat na průzkum fauny a flóry a pomocí skeneru o každé planetě shromažďovat informace, jež je možné následně zpeněžit. Jen dodám, že Starfield obsahuje okolo tisíce planet, ovšem valná většina z nich je jen pouhá pustina a zbylých asi 10 % obsahuje život. Může se to zdát málo, ale mně se tento poměr tak nějak líbí. Mít život třeba na polovině z nich už by asi bylo moc velké sci-fi a úplně nevím, jak moc by to odráželo dnešní realitu, když i my jako lidstvo jsme prozatím nebyli schopni žádný jiný druh života najít.
Vizuální stránka hry je úžasná
V čem Starfield určitě boduje a získal si mě, je vizuální stránka. Ať už jde o zpracování vesmírných lodí, nebo i planet či měsíců, vše působí uvěřitelně a po každém vystoupení z lodi budete mít pocit, jako byste opravdu nějakým tím průzkumníkem nebo kosmonautem byli. Velmi dobře jsou zpracovány i planety v naší Sluneční soustavě, jako je Mars nebo Venuše, a v kombinaci se základnami na těchto planetách si asi můžeme udělat obrázek, jak může kolonizace sousedních planet či Měsíce v budoucnu vypadat. Toto se rozhodně Bethesdě povedlo a za mě jednoznačný palec nahoru. Velmi cením, že se Bethesda v tomto rozhodla i pro spolupráci s vesmírnou agenturou NASA, jíž patří některé ochranné známky ve hře. Starfield může být kontroverzní, jak chce, může mít chyb, kolik chce, ale skvělý vizuál se hře prostě nedá upřít. Rozhodně je dobré, že se Starfield v tomto držel při zemi, zvolil spíše uvěřitelnější vesmírné prostředí a nezabíhal až zbytečně moc do nějakých nesmyslných sci-fi zákoutí.
To platí i o vesmírných plavidlech či základnách. Tak nějak si totiž představuji, že by v budoucnu mohly vypadat, a je jasné, že při eventuálním budoucím prozkoumávání pravděpodobně nebudeme ihned využívat nějaké mimozemské technologie, jež se budou dramaticky lišit od těch našich. Jednoduše řečeno, všechno ve Starfieldu vypadá spíše pozemsky a rozhodně to je dobře. Co se týká koloniálních měst, jako je New Atlantis, Akila City či Neon, každé z nich nabízí jedinečný vzhled a rozhodně je jejich vizuální stránka odlišná. Zatímco New Atlantis vypadá jako druh futuristického města plného nových technologií, Akila City se držela o něco více při zemi a působí spíše jako sci-fi western. Neon City se zase inspirovalo vzhledem kyberpunku a největší zastoupení zde mají různá neonová světla či billboardy. Kromě nich se ve hře nachází ještě The Key a Minor Cities, ale jejich průzkum už nechám na vás. Určitě je nicméně skvělé, že zde máme defakto pět různých metropolí, jež se od sebe tak zásadně liší, a cestování mezi těmito městy v různých slunečních soustavách není jen o jednom a tom samém.
Technická stránka hry docela hapruje, ale je chyba jen u Bethesdy?
Závěr recenze bude klasicky patřit technické stránce, kterou tentokrát nebudu hodnotit spolu s vizuální stránkou, jako to dělám běžně, ale dám jí prostor zvlášť. Začnu zostra a na rovinu řeknu, že se Bethesda rozhodla dobře, když omezila snímkovací frekvence na konzoli Xbox Series. Pravděpodobně tím zamezila velkým problémům, které by jinak odemčený framerate měl. My jsme nicméně verzi pro Xbox netestovali, takže nemůžeme úplně soudit, jak Starfield na konzolích běží. Důvodem, proč jsme za tento krok rádi, je technický stav na PC, kde bychom čekali, že titul poběží o něco lépe. Ano, on o něco lépe skutečně běží, záleží však, kde se zrovna nacházíte, a dost možná i na tom, jaký hardware používáte. Já jsem Starfield testoval na grafické kartě RTX 3060 a procesoru Ryzen 5 3600, u nichž jsem si myslel, že jsou pro hraní na vysoké detaily v rozlišení 1080p stále ještě dostatečné. Starfield mě však přesvědčil o opaku.
Pokud jsem se nacházel mimo civilizace, a to například na nějaké základně na měsíci nebo planetě, kde nebylo moc efektů, dokázal mi titul na vysoké detaily běžet i na 45 až 50 snímků za vteřinu. Jakmile jsem však vešel do některého z měst, na planety s velkým počtem efektů, nebo se jen ocitl pod palbou, dokázaly snímky spadnout i na úroveň 30–35 fps, což bych u takového hardware nečekal. Já jsem se s tímto mým testem ale nespokojil a rozhodl jsem se nezávisle podívat i na YouTube, jak titul běží na výkonnějších kartách, a musím říci, že jsem si při brouzdání všimnul jedné zajímavé věci. Díky bližší spolupráci se asi tak nějak očekávalo, že hra lépe poběží na hardwaru od AMD, nicméně rozdíl byl k mému překvapení až příliš velký. Konkrétně jsem si pustil srovnávací test mezi kartami RTX 4070 a novým Radeonem RX 7800 XT.
Při bližším zkoumání jsem zaznamenal, že Starfield zřejmě není schopen plně využít výkon grafické karty RTX 4070, což může být vysvětlením toho markantního rozdílu. V čem může být problém? Možná jen v nedoladěných ovladačích od Nvidie. Bohužel, já osobně nemohu tuto teorii ověřit, nicméně jsem zhlédnul asi tři srovnávací videa, kde se mi tato domněnka potvrdila. Je tedy možné, že by i mně Starfield s vyladěnými ovladači mohl běžet lépe a nemusela by tak být technická stránka tolik zastíněna. Uvidíme, jestli Nvidia novou verzi ovladačů vydá a zdali se výkon nějakým způsobem vylepší. Na závěr už jen zmíním, že mi Starfield alespoň nepadal, čehož jsem se rovněž malinko bál. Tak, tím bych asi celou recenzi nového vesmírného RPG od Bethesdy uzavřel a konečně se vrhnul na závěrečné zhodnocení a udělení konečné známky. Musím se vám přiznat, že hodnotit Starfield bylo i pro mě samotného docela velkou výzvou a pravděpodobně jsem na některý detail zapomněl. Mohu však s klidným svědomím říci, že jsem zhodnotil většinu důležitých aspektů a jsem připraven udělit titulu konečnou známku.
Starfield je po bližším pohledu dobré RPG, které po vzoru ostatních her od Bethesdy nabídne velký otevřený svět se spoustou aktivit i prozkoumávání a dává hráči téměř neomezenou volnost v jeho rozhodování. Pokud máte rádi sérii Fallout a hra podobného stylu už vám na trhu dlouho chyběla, bude se vám Starfield i přes své zjevné nedostatky zamlouvat, a o to více, pokud k tomu máte rádi sci-fi a baví vás vesmírné prostředí, stejně jako mě. Jestli jste ale od Starfieldu čekali revoluční hru se spoustou inovací, budete s výsledkem práce od Bethesdy alespoň prozatím zklamáni. Starfield není špatný, avšak velký počet věcí je ve hře nedodělaných, a jde vidět, že si Bethesda mohla klidně ještě dobrý rok dát čas a mnoho z nich dotáhnout do zdárného konce. Za nás, za Gaming Professors, dávám hře sedm a půl bodů z deseti.
