Subverse je taktickým hybridem RPG a SHMUP odehrávajícím se v plně prozkoumatelné galaxii, kde se stáváte kapitánem své vlastní lodi Mary Celeste. Tento projekt se poprvé objevil na Kickstarteru v roce 2019, přičemž sami vývojáři slibovali, že způsobí revoluci v herním průmyslu. Tvůrci ze studia FOW Interactive chtěli původně pro svou hru vybrat 100 000 liber (2 896 904,15 Kč), nicméně zájem lidí vzrostl tak masivně, že nakonec vybrali neuvěřitelných 1 668 626 liber (48 338 495,90 Kč). Ve službě Steam se Subverse objevilo už minulý rok a dosud se nachází ve fázi předběžného přístupu. Cílem této recenze je zjistit, zda se slib revoluce naplnil a zda tento titul stojí za vaše peníze.
Lovec odměn, nebo ženských kalhotek?
Příběh hry je poměrně jednoduchý: vžijete se do role slavného a velmi uznávaného lovce odměn, který si náhodou něco začne se zlobivou slečnou jménem Fortune. Ta vás jednoho dne chytí do hrsti a vy jste nucen se k ní přidat – slibuje vám tolik žen, kolik jen zvládnete. Váš úkol je jednoduchý, stačí svrhnout mezigalaktické impérium, přičemž na to nebudete sami. K ruce vám totiž bude tým složený z těch nejpřitažlivějších a nejnebezpečnějších žen ve vesmíru.
Proč to má tutoriál?!
Po spuštění hry budete muset projít několika poměrně nudnými úvodními misemi, které fungují jako jakýsi tutoriál. Vysvětlí vám, jak funguje ovládání, seznámí vás s postavami atd. Není na tom nic špatného, kdyby to nebylo extrémně dlouhé. Dokud tuto část neprojdete, nedostanete možnost volně se pohybovat po herní mapě. Navíc je o to více frustrující, že tutoriál nemůžete jakkoliv přeskočit, a tak si tento nudný začátek musíte vytrpět.
Podobné jako Mass Effect?
Mnoho zahraničních i českých časopisů si Subverse spojuje s populární trilogií Mass Effect od Bioware. Svým způsobem mají pravdu, protože je zcela zřejmé, že se vývojáři ze studia FOW Interactive touto světoznámou hrou inspirovali, jmenovitě jejím druhým dílem. Problémem je ovšem ta skutečnost, že se inspirovali bohužel pouze ovládáním lodi a samotnou mapou galaxie.
Všichni si jistě pamatujete ten skvělý pocit, když jste vstoupili na velitelský můstek Normandie a před vámi se objevila mapa Mléčné dráhy pokrytá různými systémy k prozkoumání. Tím jste získávali potřebné materiály k vylepšení lodi nebo zbraní. Subverse převzalo tento mechanismus, ale nepracuje s ním tak dokonale jako Bioware. Upřímně řečeno, vůbec by mi to tolik nevadilo, pokud by tato okopírovaná mechanika měla alespoň přijatelný vzhled a vy jste získali nějakou interakci s prostředím.
Stejně jako v Mass Effectu si vyberete, do kterého systému se chcete vydat, přičemž máte k dispozici celou řadu planet, jež můžete prozkoumat a následně vytěžit. Ve hře Subverse to funguje stejně: můžete si vybrat ze sedmi různých systémů, jejichž prostředí chcete prozkoumat. Vaše loď vždy vychází z portálů a vy ji ovládáte myší, dostanete se na konkrétní planetu a prohledáte ji, buď kvůli vedlejším úkolům (o těch si povíme později), nebo kvůli penězům, a to je asi tak všechno.
Volnost pohybu a žádné vytváření vztahů
Jakmile budete moct plnit úkoly a volně se pohybovat po své vesmírné lodi, na níž můžete navštívit sedm různých oddělení, jako je bar, laboratoř, kapitánova kajuta, můstek atd., zjistíte, že samotná hra toho moc nenabízí. Postupem získáváte nové členy posádky, se kterými si můžete vyměnit pár dialogů, ale raději se nebudeme zmiňovat o tom, že všem budete klást stejné otázky. Možná by to ani nevadilo, pokud by šlo o užitečný konverzační rozhovor, ale potíž je v tom, že se budete vyptávat na jejich povahu, na to, co si myslí o sexu, nebo na jejich názory na loď.
Opakovaně podotýkám, že by mi to ani tolik nevadilo, ale vývojáři naslibovali plnohodnotnou hru, ve které si budete budovat vztahy se členy posádky. Očekávali byste proto, že pokud se vám někdo líbí a vy se zalíbíte jemu, nejspíše nastane romance plná žhavých scén, ale ve skutečnosti tomu tak není. S postavami nemáte žádnou interakci mimo výše zmíněných otázek – pokud nepočítáte samotný sex – neexistuje žádný způsob, jak si s nimi vybudovat plnohodnotný vztah. Nemůžete někoho pozvat na rande, koupit mu dárek, říct mu, že dnes vypadá skvěle, ani nic jiného. Nemáte vlastně nic než tyhle hloupé otázky.
Sami vývojáři říkají, že cílem nebylo a není vytvořit hru, která by se zaměřovala hlavně na erotickou stránku věci, proto jsem očekával mnohem propracovanější sbližování s kolegy. Vlastně, co si budeme povídat, ani ty postelové scény nejsou nic moc, protože při nich jde o jiný problém, ale k tomu se dostaneme o něco později.
Dvě zatraceně otravné minihry
Kromě velmi dlouhých příběhových dialogů obsahuje Subverse dvě minihry, jejichž průběh je zatraceně nudný. Jednou z těchto akcí je jednoduchý, byť poměrně zdařilý tahový systém ve stylu XCOMu. Abych nebyl úplně zlý, musím nakonec uznat, že tato část hry je nejspíše tou nejzábavnější a poměrně nejpovedenější.
Na začátku tahu vždy rozmístíte své jednotky složené z jednoho člena a tří nestvůr. Následně se objeví nepřátelé a tahový boj může začít. Souboje jsou pak rozděleny do kol, během nichž mají postavy několik tahů navíc v závislosti na schopnosti, již používají. Hlavní postavy mají k dispozici ještě dvě ultimátní schopnosti, které se postupně dobíjejí. V týmu máte také kromě jiných velmi sexy doktorku Lili, která má například odstřelovací pušku, po jejíž aktivaci můžete nepřítele zabít na jeden výstřel nebo vyléčit všechny vaše postavy. Měl bych zmínit, že každé použití těchto nejsilnějších dovedností je doprovázeno minifilmem, jenž není vůbec špatný.
Druhou, méně povedenou minihrou jsou vesmírné přestřelky ve stylu shoot-em-up. Létáte vesmírem a přitom se na vás vrhají hordy různých nepřátel, kteří se neustále opakují. Nejdůležitější je, že bojujete s praštěnými sexuálními roboty, jejichž loď je dokonce pokryta prsy… a málem bych zapomněl zmínit loď, co vypadá jako velké fialové dildo, ale ano, chápu, že jsou to už poměrně staré sexuální hračky, takže to asi sedí. Občas se objeví nějaký miniboss, jehož zdolání vám může přinést alespoň trochu výzvy, ale jinak jsou tyto vesmírné potyčky poměrně monotónní. Než se však pustíte do boje, musíte se rozhodnout, vedle kterého člena týmu budete sedět. Každá postava otevírá nové ultimátní schopnosti pro vaši loď. Například výše zmíněná Lili vám umožní používat laserové paprsky, zatímco démonická Killision střílí jako z brokovnice.
Minihry a Pandora systém
To nejhorší ovšem je, že jste k těmto vedlejším úkolům vlastně nuceni, protože zahrnují sex s vašimi kolegy. Pokaždé, co je splníte, získáte „pooter points“, body, za něž si odemknete nové sexuální animace v obchodě zvaném Pandora. Pokud tedy chcete plně vlastnit všechny scény, které jednotlivé postavy nabízejí, budete muset tyto úkoly plnit znovu a znovu, jinak vám zůstane jen počáteční základ. Tyto erotické sekvence jsou pak rozděleny do tří kategorií: zelené, fialové a zlaté. Jak už jste asi pochopili, zelená je to, čemu my hráči říkáme „common“ neboli obyčejná, fialová je vzácnější a zlatá je ta nejúžasnější, co rozhodně musíte mít. No, ono to tak úplně není, protože jediné rozdíly jsou v tom, že ve fialové a zlaté animaci máte možnost manipulovat se svým či dívčiným orgasmem, a to je vše.
Je zde něco funkčního?
S výjimkou dvou miniher vlastně Subverse nehrajete. Jste jen divákem, proklikáváte se dlouhými, ale někdy zábavnými dialogy, a to je celé. Do samotného příběhu nemůžete zasahovat, nenajdete zde žádné dialogové možnosti, žádnou práci se vztahy, prostě nic. Jediná pozitiva, která dokážu na této hře najít je samotný vzhled, soundtrack a svým způsobem také erotické scény a kompletní dabing postav.
Soundtrack zahrnuje především elektronickou hudbu, která překvapivě nezní špatně a dokonale zapadá do herního prostředí. Osobně nejsem fanouškem tohoto stylu hudby, ale například skladba „Blythe F*cks Shit Up“ je skvělá. Grafické prostředí se místy táhne, například na modelu vašeho robotického sexuálního společníka DEMI, čímž mi trochu připomíná BoneCraft. Jinak všechny ostatní postavy, včetně kočičí ženy (ano, ani tady nesmí chybět) TARON, vypadají docela k světu. Dabing postav je výborně zvládnutý a díky němu nejsou dlouhé dialogy alespoň tak nudné, protože je stačí pouze poslouchat a nemusíte de facto nic číst.
