Připouštím, že patřím ke hráčům, co raději vezmou do ruky pořádný samopal, katanu, nebo dokonce motorovou pilu, případně použijí pěsti a masakrují jednoho nepřítele za druhým. Proto se už dlouho netajím tím, že adventury nejsou moje parketa. Totéž platí pro hry vyžadující logické myšlení, jako je kupříkladu Portal. Některé tituly mě však přesvědčily o svých kvalitách, i přestože spadají do žánrů, kterým se vyhýbám. Například takové kultovní hry jako Posel smrti nebo Alone in the Dark. Atmosféra byla prostě nezapomenutelná a příběh, jaký vývojáři vytvořili, byl dechberoucí. Totéž platí pro sérii Syberia od francouzského studia Microïds. Po pěti letech jsme se konečně dočkali zbrusu nového pokračování s názvem Syberia: The World Before, jež vychází 18. března. Cílem této recenze je ukázat, zda se autoři poučili ze svých chyb a zda nový projekt odpovídá kvalitám svých předchůdců.
Není nutné, abyste znali předchozí díly
Syberia: The World Before je přímým pokračováním třetího dílu, který se nesetkal s příznivým přijetím hráčů. Není divu, protože vývojářům se podařilo zničit vše, co dělalo Syberii skvělou. Příběh a atmosféra zde fungovaly velmi dobře, ale bohužel jsou to jediné dva pozitivní aspekty celé hry. Grafika byla příšerná a o ovládání raději ani nemluvme.
Přestože se jedná o přímé pokračování, není vůbec nutné znát předchozí díly, protože se jedná o zcela nový příběh. Je tu jen několik momentů, jako jsou flashbacky na Hanse Voralberga nebo znaky jeho továrny. Co se týče samotné Syberie, nebyl zde ani jeden retrospektivní záběr, což mě trochu zklamalo, vzhledem k tomu, že tato tajemná země byla základem původní trilogie. Pokud tedy znáte celý příběh předchozích her, vzpomínky, jež vám vykouzlí úsměv na tváři, se vám budou poslouchat snáze a budou zábavnější. Zároveň se setkáte s mnoha novými postavami, ale vrátí se i některé známé.
Kate Walkerová na scéně
Než se však pustíme do samotné recenze hry Syberia: The World Before, chtěl bych vám stručně přiblížit, o čem byla původní trilogie. Tato sekce je určena především hráčům, kteří o sérii nikdy neslyšeli nebo chtějí začít hrát její nový díl. Pokusím se to napsat tak, abych prozradil co nejméně z důležitých zápletek. Ti, kteří už Syberii několikrát odehráli, mohou tuto část přeskočit a pokračovat ve čtení.
Ujmete se role mladé právničky Kate Walkerové. Kate je představena jako vysoká a štíhlá dívka s hnědými vlasy svázanými do culíku. V prvním díle přijíždí do zapadlé francouzské vesnice Valadilene coby právnička, aby dokončila koupi místní továrny na hračky. Kate bohužel rychle zjistí, že majitelka továrny Anna Voralbergová zemřela. To zmaří její plán na jeho zakoupení, ale zároveň má to štěstí, že se dozví, že její bratr Hans Voralberg je stále naživu. Ten však náhle zmizel a nikdo neví kam, proto se vydáte na cestu napříč Evropou, abyste nepolapitelného řemeslníka našli. Jeho životním cílem je dostat se na Syberii, tajemný ostrov v ruské Arktidě, kde údajně stále žijí mamuti. Během dobrodružství však zjistíte, že domnělé hračky nejsou vůbec hračkami, ale automaty – robotické stroje, jež se podobají lidem a které Hans přivedl k životu.
Na konci první hry se Kate připojí k Hansovi a jeho robotickému společníkovi Oskarovi, aby se společně vydali na bájný ostrov Syberia, místo, kde údajně žijí vyhynulé druhy mamutů. Od této chvíle se ji její zaměstnavatelé a rodina snaží vypátrat a přivést domů. Rozhodnou se proto najmout detektiva, aby tento jednoduchý úkol splnil. Kate má ale zároveň vlastní problémy s Hansovým zhoršujícím se zdravotním stavem, a proto je cesta na Mamutí ostrov ještě náročnější.
Ve třetím díle zachrání Kate před jistou smrtí kočovný kmen Yukolů. Díky této pomoci je vděčná kmeni a slíbí, že jim bude na jejich posvátném putování východní Evropou pomáhat. Jenomže jsou neustále pronásledování vojenským vůdcem, který této migraci chce zabránit. Vaším úkolem bude zachránit tuto migraci a zajistit její bezpečný průchod.
Syberia: The World Before
Čtvrtý díl, jak již bylo zmíněno, navazuje na konec třetího dějství. Je to však jediné a poslední spojení (kromě několika flashbacků) s ostatními díly. Když jsem se dozvěděl, že v novém pokračování budou dvě hratelné postavy, trochu jsem se obával. Jakmile hrajete za dvě nebo více postav, ztrácíte někdy kontinuitu příběhu. Jednoduše se z toho stane guláš, zvlášť když se postavy střídají v různých časových liniích. Autor hry Syberia: The World Before a vlastně celé série – Benoît Sokal – naštěstí dokázal, že mé obavy byly zde mylné. Příběhy obou dívek jsou úžasně plynulé a vzájemně propojené. Díky tomu do sebe jednotlivé fragmenty dějových linií dokonale zapadají, a vy si tak můžete vychutnat skvělé příběhové vyprávění bez jakéhokoliv přerušení.
Chopíte se role mladé sedmnáctileté Dany Rozy, která se vydává na skvělou dráhu klavíristky. Bohužel se však v jejím životě začne objevovat hrozba, jež ji může připravit o vše, co kdy milovala. Příběh Dany se odehrává v roce 1937 v městečku Vaghen. Zde ale vládne fašistická strana zvaná Brown Shadow (Hnědý stín).
Příběh Kate začíná v roce 2004, během něhož je uvězněna v solném dole. Zde se snaží přežít, jak nejlépe umí. Tragické události však na sebe nenechají dlouho čekat a Kate je znovu vtažena do zcela nového dobrodružství, které může zásadně změnit její dosavadní život.
Návrat ke kořenům
Ovládání hry Syberia: The World Before je jednoduché a stačí vám k němu jedna ruka, protože se jedná o hru typu point-and-click. Tady jsem byl opravdu rád, že se vývojáři poučili z chyb třetího dílu a znovu zavedli původní ovládání tak, aby si ho každý oblíbil. Přesto ale představili pár novinek, které do jisté míry obohacují hratelnost. Při řešení hádanek jste většinou vyzváni, abyste táhli myší v požadovaném směru, pohybovali s ní po směru hodinových ručiček nebo několikrát za sebou stiskli tlačítko myši. Toto jsou jediné tři novinky, které nová Syberia přináší.
Mimo to se nic nezměnilo a vy budete hledat různé předměty k doplnění příběhu, ať už to budou knihy, dialogy s lidmi, plakáty, hračky nebo třeba venkovní vyhlídka. Teď si jistě říkáte, jak může taková vyhlídka přispět k příběhu, a odpověď je jednoduchá. Vývojáři také představili mechaniku, díky které si Kate může sama rekapitulovat různé události. Současně se také povzbuzuje nebo uklidňuje krásnou scenérií kolem sebe. Nejedná se o nijak zvlášť důležitý aspekt, jenž by ovlivnil hratelnost nebo samotný příběh. Tato mechanika je zde přidána pouze proto, aby se s Kate dalo lépe ztotožnit. Tvůrci ale zároveň chtěli ukázat, že je to normální dívka, která má své city, a snažili se ji vykreslit více jako člověka. Tuto možnost máte ovšem i u Dany.
Hlavolamy hlásí návrat
Všemi oblíbené hádanky, kterých je tato sága plná, se opět vracejí, aby vás potrápily. Některé z nich jsou natolik jednoduché, že je zvládnete během několika sekund. Existují však i takové, které vás mohou na delší dobu potrápit. Nechci vás úplně ochudit o to, co pro vás vývojáři připravili, ale o jedné takové hádance vám povím. V jedné z těchto úloh musíte zrcadlově přepsat číselný kód a zároveň zjistit opak každého čísla. Doposud jsem nepochopil vyřešení tohoto rébusu – i přesto, že jsem ho splnil, je tohle jeden z horších hlavolamů. Současně se objevují i výzvy, při nichž musíte mapovat různé věci.
Pokud nevíte, jak při řešení rébusu pokračovat, nedělejte si starosti. Při plnění úkolů se v pravém horním rohu nabíjí ukazatel otazníku. Ten představuje nápovědu. Každá hádanka má však specifickou úroveň řešení, takže se může stát, že bude nápověda v jednom celku, ale někdy bude rozdělena na čtyři části. Zaujalo mě zejména to, že jedna z hlavních postav (podle toho, za kterou hrajete) vám jednoduše řekne, co máte dělat, jakmile nápovědu použijete. Naštěstí zde ale neexistuje situace jako v jiných hrách, že by vám bylo jakkoliv ukázáno, jakou klávesu máte stisknout, kterým směrem táhnout nebo jaké číslo použít. Na všechny tyto věci musíte přijít sami.
Kromě nápovědy jsou tu i další důležité ikonky, například symbol knihy. Zde najdete některé potřebné věci, jako je aktuální úkol či dokumenty, které vám budou užitečné při plnění úkolů. Nakonec najdete inventář, ve kterém jsou uloženy všechny položky.
Co se mi opravdu líbilo, byla možnost plnit vedlejší úkoly. Nečekejte velké mise, protože se většinou skládají z věcí jako: předtím, než vstoupíte do domu, prozkoumejte tento bod. Dále dostanete za úkol s někým mluvit a tak dále. Není to nic zvláštního, ale alespoň to trochu rozšiřuje hlavní zápletku, což je příjemné.
Žádná rozmanitost, a přesto nádherný svět
V Syberia: The World Before bohužel není tolik různých lokací jako v předchozích dílech, ale na jednu stranu to není takový problém. Celá hra se odehrává ve městě Vaghen a nikam jinam se nedostanete. Může se to zdát jako nedostatek rozmanitosti, protože se ve skutečnosti nacházíte pouze na mapě s několika lokacemi, ale opak je pravdou. Ano, připouštím, že navštívíte stejná místa, ale v obou případech uvidíte každou lokaci jinak. Je to jednoduše proto, že budete skákat v různých časových liniích. V jednu chvíli uvidíte legendární hudební školu jako zchátralou budovu, ale vzápětí spatříte její velkolepost. Zároveň tato místa profitují z okouzlujícího a krásného grafického designu Benoîta Sokala. Ať už je to zmíněná škola, zasněžená chata, hory, sluneční paprsky prosvítající lesem nebo nádvoří plné hracích (hudební kapela) automatů.
Přestože je prostředí krásně navržené, na některých místech trochu pokulhává. Například když Kate sedí na tramvajové zastávce, vypadá trochu rozpačitě, ale to není nic hrozného. Pak ji totiž uvidíte v kožených kalhotách. Díky tomu zapomenete, že ještě před pár vteřinami vypadala hrozně – doslova si tak zachrání zadek. Skvělý příběh a atmosféru dokreslují nádherné skladby izraelského skladatele Inona Zura. Inon Zurur se podílel také na hrách jako Dragon Age a Fallout.
Pohyb po lokacích
Místa, po kterých se pohybujete, jsou pro vás svým způsobem otevřená k prozkoumání. Bylo příjemné, že prostředí působí opravdu živě. Kolem vás bude spousta lidí, co budou dělat určitou činnost, abyste si připadali jako ve skutečnosti. Je to jen pouhý detail, ale i ten přidává malé bonusové body. Většina her s tím má problémy. Autoři vytvářejí co největší svět nebo jen místa, ale ty pak působí velmi prázdně a mrtvě.
Mezi jednotlivými lokace se budete pohybovat tramvají. Vždy musíte najít zastávku, na níž se Kate usadí a čeká na její příjezd. Během cesty se začne bavit se svými společníky nebo mlčky přemýšlet. Případně pozoruje z okna krásné okolí. Neexistuje zde žádný jiný dopravní prostředek nežli tramvaj, což ale ničemu opět nevadí.
