Některé hry jsou zážitky. Ty nejlepší z nich v nás hráčích zůstanou ještě dlouho poté, co přijdou závěrečné titulky. Clair Obscur: Expedition 33 je přesně takový případ. Po prvních deseti minutách hraní jsem zjistil, že moje žena – sledující hru vedle mě při večeři – sedí se slzami v očích.
Ač je to k nevíře, co nevidět se přehoupneme do druhé poloviny tohoto kalendářního roku. Brzy nastane léto a s ním také každoroční období sucha na herní scéně. Do té doby je ovšem ještě času dost a červen se rozhodně za suchý považovat nedá.
Jak jsme vás informovali v naší nedávné zprávě, Tainted Grail: The Fall of Avalon opustil 23. května 2025 po více než dvou letech předběžný přístup. Vývojáři ze studia Questline a spolu s vydavatelem Awaken Realms mohou být spokojeni.
Na poli žánru soulslike si Lies of P právoplatně vydobyl své zasloužené místo. Temný příběh vzkvétajícího města, které však položilo na lopatky to, co ho činilo jedinečným – mechanické loutky –, okouzlil snad každého.
Je to tady, přátelé! Zatímco by se hráčské nadšení dalo přirovnat k nedočkavosti malých dětí před rozbalováním vánočních dárků, vývojáři ze studia Shift Up přichází s další velkou novinkou.
Deset let. Tolik času uplynulo od chvíle, kdy jsme se vydali hledat Ciri, obdivovali krásy Kaer Morhen, vařili lektvary a v tichu hřbitova se naposledy napili mandragovice. Zaklínač 3: Divoký hon od CD Projektu RED vyšel v květnu 2015 a během chvíle se stal nejen herní klasikou, ale pro mnohé i osobní vzpomínkou, ke které […]
Hra se odehrává v blízké budoucnosti ve fiktivním městě Redrock. Horkému pouštnímu městu vládne technologie, manuální práce vykonávají roboti a počítačový algoritmus zajišťuje ochranu města pomocí propojení automatických bezpečnostních zařízení.
Je neuvěřitelné, když se člověk podívá zpět do své historie a najednou si uvědomí, jak starý ve skutečnosti už je. Většinou se takovým indikátorům snažím vyhýbat, ale ne vždycky to jde.
Představte si návrat domů. Po letech putování napříč novými kraji, mezi jinými světy a pod jinými nebesy se vracíte do Cyrodiilu. Ale tentokrát se vracíte očima, které už viděly mnohé – a přesto žasnete.
Steel Seed není jen další hra o přežití. Je to podobenství o konci, který není koncem – o světě, kde paměť nahradila přítomnost. Vizuálně chladné, myšlenkově horké, s atmosférou stísněnosti, co obejme jako kybernetický kokon.
Existuje hned několik cest, jak se videohra může nadobro zapsat do paměti hráčů. Tím nejlepším způsobem je pochopitelně v tom dobrém slova smyslu, ale některé tituly vyčnívají, takříkajíc z davu, ještě něčím jiným.
Stále se mi nedaří přijít na to, z jaké pohnutky dobrovolně sáháme po hrách předznamenávajících zvláštní druh radosti z opakovaných úmrtí, zatínání zubů a všemožných projevů tichého zoufalství po padesátém pokusu skolit bosse.
