Donatella a Scarlett přežily nejen kouzelnou soutěž, ale také krutého otce a roky strachu. Společně utekly, společně obstály a na konci první knihy společně dokázaly, že sesterská láska je silnější než jakákoliv iluze.
Už v prvním díle série Akademie Everfall nás Mona Kasten zavedla do světa, kde se střetává irská mytologie s akademickým prostředím, osobní dramata s osudem a magie s bolestivým dospíváním.
Osudy knižních hrdinů zpravidla nebývají procházkou růžovou zahradou a bolest, jež provází pravou lásku, mívá tvar ostrých střepů ze zlomených srdcí. Právě z nich je vystavěna Kletba pravé lásky od Stephanie Garberové, závěrečný díl trilogie Bylo nebylo jedno zlomené srdce, k němuž vedly slzy, zrada, osudové polibky i nemilosrdné kletby.
Jsou příběhy, které čteme očima. A pak jsou takové, které cítíme pod kůží, v nepravidelném tepu srdce, v zatajeném dechu, v tichých chvílích, kdy se zdá, že hudba zní i bez jediného tónu.
Kde Mor Dobyvatel, Válka i obávaný Hlad vzali zkažené lidstvo na milost a rozhodli se vzdát svého údělu, se Smrt jen tak snadno zastavit nenechá. Poslední a nejnebezpečnější ze čtyř Jezdců apokalypsy se probudil a je naštvaný.
Knižní autoři s oblibou své hrdiny vystavují nelehkým zkouškám. Román od australské spisovatelky Sophie Clark protagonisty rozhodně nehodlá šetřit. Válka mezi démony a Vatikánem se táhne už celé století a na bojišti vyhaslo již nespočet životů.
Už od dob Shakespeara víme, že motiv zakázané lásky prostě vede. A stejně jako v Romeovi a Julii, i ve fantasy knize Dýka a plamen najdeme dva hrdiny, kteří se ocitají na opačných stranách barikády.
Čtyři jezdci apokalypsy patří k těm biblickým motivům, které si lidstvo hýčká už celé věky. Mor, Válka, Hlad a Smrt jsou neodvratné síly, které mají lidstvu připomenout jeho pýchu, chamtivost a neschopnost poučit se z vlastních chyb.
Tato kniha s názvem, který vás musí zaujmout, byla v mém hledáčku už docela dlouho. Slibovala ukázat život teenagerů v jiném světle, ve zdrcující skutečnosti a bez růžových brýlí. Protože ještě nejsem natolik vzdálená od středoškolských let a sama se někdy najdu v situacích, které přímo křičí „problémy moderního světa”, zajímalo mě, jak si s […]
Některé knihy vás pohltí hned na první stránce a nepustí, dokud neotočíte tu poslední. Pak existují takové, které vás lákají potichu, ale o to silněji. Slib dobrodružství, zakázané přitažlivosti a světa, který se rozprostírá mezi mořem a pevninou, mě nesmírně navnadil.
Někdy se v kráse odlišnosti skrývá to, co spojí dvě duše dohromady. Jen posuďte sami. Co má společného divadlo a Dračí doupě? Na první pohled nic moc, ale pokud se budete dívat blíže, zjistíte, že je tomu přesně naopak.
Už podle obálky, anotace a samotného názvu knihy často máme pocit, že přesně víme, do čeho jdeme. Jenže kniha Období Trnů mi všechny vyhlídky rozbila. Čekala jsem růže, dostala jsem trny.
