Pokud se, drazí čtenáři, počítáte již mezi veterány pamatující dobu 2,5D enginů, které nám svého času servírovaly jednu akční laskominu za druhou, či jste alespoň fanoušky retra jako řemen, nyní byste měli zbystřit. Probíraný titul Voin totiž zcela nepokrytě cílí přímo na vás. Za sebe rovnou přiznávám, že jsem nečekal příchod doby, kdy fenoménem pro hráče i Hollywood se stane hra s grafikou Minecraftu, na Steamu bude strhávat pozornost HROT a já budu psát recenzi na něco, u čeho vzpomenu na původní Quake, Duke Nukem 3D nebo Shadow Warrior.
Meč, čarodějnice a šatník?
Jestli recenzovaný titul na něco moc nehraje, je to příběh. To rovněž odkazuje na tradici výše zmíněných buildovek jako byl Blood, Duke Nukem 3D, nebo Shadow Warrior. Prostě cutscéna, která naznačí, co se asi děje a hybaj prozkoumávat svět. A ten tu vážně stojí za to. V případě architektury jsem si vzpomněl na první hru Quake. Temnota, gotické prvky, ohyzdní nepřátelé. Ovšem trochu větší důraz na uvedení do děje by byl rozhodně přínosem.
Zdroj: tinyBuild
Duke Kratos?
Hra Voin je ve své podstatě poctou dobám minulým, ve kterých se nedala programovat inteligence nepřátel a obtížnost se tak tvořila především počtem. Ostatně u základních nepřátel, kterými jsou jakési zombie to dává vcelku smysl. Namísto vysoce taktických střetů se tak hráč dočká řízné akční rubanice proti hordám nepřátel. A to prostě funguje skvěle. Kombinace temné architektury, staromilské akce a… soundtracku. Ten si zaslouží opravdu pochválit. Rychlá, brutální akce za doprovodu skvělého metalového hudebního podkresu je prostě a jednoduše boží. Opravdu jen kvůli celkové atmosféře se vyplatí si Voin alespoň vyzkoušet. Podobně jsem si ve své hlavě vždycky představoval nikdy nerealizovaný film Crusade. Spojení hudby a architektury považuji za největší přednost hry. Tohle se vývojáři Nikitovi Sozidarovi jednoznačně povedlo.
Hail to the Boss
Souboje s bossy jsou, stejně jako skoro u všech her, z mého pohledu slabinou. Dost zpomalí tempo hry a kvůli vrtkavému příběhu, respektive téměř jeho absenci, člověka spíše vytrhávají z tempa. Je to ovšem individuální postoj a někteří hráči si mohou v oťukávání mnohem silnějšího protivníka vyloženě libovat. Jinak by vývojáři tento prvek nezachovávali do dnešních dob. A přesně tak to i funguje. Dát ránu, klidit se z cesty, dát ránu, klidit se z cesty. Zabavné, že?
Zdroj: tinyBuild
Důvod koupit novou grafickou kartu?
Pokud má podobná retro stylizace skutečně praktickou výhodu, jsou to většinou více než rozumné nároky na hardware. To může být samozřejmě velká výhoda, neboť ti, kdož mají okolo čtvrtých kulatin, si jistě pamatují na situaci, která svého času panovala ohledně hardwaru. Příchod každé nové hry fakticky znamenal nutnost upgradu železa. Zrovna žánr FPS byl poměrně nemilosrdný a herní počítač byl opravdu záležitostí šlechty. Naštěstí tyto doby jsou již dávno minulé a vývoj značně zvolnil. Voin si užijete na prakticky libovolné sestavě, což je jednoznačným plusem. Nabízí možnost volby grafiky mezi dobovou a více stylizovanou, kterou jsem si zvolil já a vám to rovněž doporučuji. Osobně jsem hrál na notebooku vybaveném 1650 Ti a běželo to skvěle.
Za atmosférou tak hustou, že by se dala krájet
Dovolte mi ještě krátce se vrátit k samotnému hraní. Design úrovní je řešen poměrně zajímavě a Voin působí dojmem poměrně značné nelinearity. Člověk při průchodu nemá pocit, že jde "„podél plotu“ a poměrně úspěšně je mu navozen pocit volnosti. Není zde fall damage, takže všemožných skoků si váš rek v blyštivém brnění užije dosyta. Různými průskoky je pak řešen i pohyb mezi jednotlivými levely. Nepůsobí to rušivě, prostě magie.
Spolu s perfektním zvukovým podkresem je tak radost rozdávat rány v ryzím hack-and-slash módu, což tak to v rámci žánru fungovat má. Briskní akce a zábava, proto se na takové hry vzpomíná a mají dodnes oddané komunity hráčů, kteří na ně přísahají, modují je a s láskou opečovávají. Když se k tomu přidá pohodové ovládání, je to ještě lepší. Pokud se vám hrál dobře DOOM nebo Duke Nukem 3D, zklamáni rozhodně nebudete. Co by vás zklamat mohlo je cena, která na Steamu v době psaní této recenze atakovala dvacet €, což je poměrně dost.
Na otázku zda s podobnou hrou trávit svůj čas a utratit za ni své peníze, si každý musí odpovědět sám, jakkoliv lacině to zní. Retro hry jsou svébytná kategorie, které se běžnému hráči pověnují pokud se jim dostane výjimečné publicity nebo zaujmou tématem. Pravda je taková, že gotická hack-and-slash rubanice za doprovodu řízného metalu, i když prakticky bez příběhu je nabídka, která by zaujmout mohla, protože umí zadrnkat přesně na ty správné noty. Voin ovšem umí také připomenout nedostatky, které se dnes již příliš nenosí.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Vladimír Klosse.
