Pakt Molotov–Ribbentrop mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem zpečetil osud Polska. Týden po podpisu tohoto paktu, tedy 1. září 1939, pod záminkou přepadení vysílačky v Gliwicích, kterou provedla 31. srpna 1939 skupina příslušníků SS v polských uniformách, bylo Polsko napadeno Německem a následně také Slovenskem. 17. září pak napadl Polsko i Sovětský svaz a Polsko se následně ocitlo pod úplnou okupací, kdy Varšava 28. září 1939 kapitulovala. 63 Days je izometrická realtimová strategie, která vás zavede do doby okupovaného Polska a která vám ukáže skutečnou sílu a odhodlání odboje.
Podobnost není náhodná
Za titulem, který vás vezme do doby druhé světové války, stojí vývojářské studio Destructive Creations. 63 Days svým konceptem a hratelností znatelně připomíná titul War Mongrels od téhož studia, který měl, pravda, trošku horší start. Hra spadá do zmíněné kategorie RTS, tedy lépe řečeno RTT (real-time tactics), které se soustředí na taktiku, správné načasování a operace v reálném čase.
Jak již název napovídá, 63 Days se odehrává během třiašedesáti dnů varšavského povstání v roce 1944. Cílem povstání bylo osvobodit Varšavu, pokud možno ještě před příchodem Rudé armády. Titul v hlavní roli sleduje příběh dvou bratrů, Youngster a Lynx. K nim se přidají ještě další postavy se specifickými dovednostmi, které budete moci použít ve svém boji za svobodu. Sluší se zmínit, že i když je hra fiktivním dílem, je založena na skutečných událostech tehdejší doby.
Každá postava má nejenže své typické aktivní dovednosti, jako v případě Youngstera možnost vrhnout na nepřítele nůž nebo v případě Lynxe schopnost nepřítele tiše zardousit. Youngster se navíc díky znalosti němčiny může převléknout za běžného německého vojáka a proklouznout mezi hlídkami nebo je zaměstnat konverzací. Lynx je pak typický hromotluk na těžkou práci. Nechybí ani schopnosti odlákat hlídky a to vrhnutím kamene, písknutím a podobně. Je zde také smyslná Helga, která dokáže ošetřit rány a zaujmout svým sex-appealem, i další postavy. Ty jsou dobře napsané, skvěle spolu ladí a tím tvoří opravdu silný tým. I přesto brzy přijdete na to, že některé schopnosti hrdinů budete používat méně nebo skoro vůbec
Hra je rozdělena do šesti kapitol, z nichž každá představuje jednu misi. Ty mohou být i více než hodinu dlouhé (klidně 2–3 hodiny), tedy v závislosti na vašem postupu a taktice. Mise jsou specifické a různorodé, obsahují poměrné rozsáhlé a dlouhé úrovně o úkoly, které mají rozložený možný postup. Navíc to, že máte na začátku mise nějaké úkoly, ještě neznamená, že se v průběhu jejich plnění nezmění nebo nepřibudou další.
V určitém ohledu jsou zde ale trochu řekněme zvláštní situace, kdy máte za úkol nepozorovaně proniknout do nepřátelské základny, abyste následně sami zjistili, že v rámci postupu vám nejvíce pomůže tichá likvidace co největšího počtu nepřátel a v poslední fázi je přestřelka se zbytkem Wehrmachtu v základně.
63 Days nabízí různé možnosti hraní
Určitou znovuhratelnost nabízí možnost plnit různé výzvy, které se vám otevřou až poté, co splníte misi alespoň na základní obtížnost, případně nalezení a získání sběratelských předmětů. Tyto sběratelské předměty jsou poměrně dobře zpracované a nabízí ještě hlubší pohled do příběhu i doby, ve které se hra odehrává.
Hratelnost by se dala rozdělit do režimů nebo lépe řečeno možností hry. První možností je klasický postup RTT/RTS her, jako je třeba Commandos, Shadow Tactics nebo Desperados. Tedy poctivě promýšlet a plánovat postup, hlídat si detekční dosah i měřiče nepřátelských hlídek a následně se potichu, nepozorovaně a co nejrychleji přemístit. Nemůžete vidět všechny detekční měřiče nepřátel, můžete si vybrat pouze jednoho, na kterého se zaměříte, abyste tak viděli jeho zorné pole. V tomto ohledu se tedy jedná o standard, který v tomto žánru mají hráči rádi, a to včetně uklízení těl. Pokud se vám to nepovede a nepřátelé najdou mrtvé tělo spolubojovníka, neváhají zburcovat poplach klidně i přes polovinu celé (rozsáhlé) mapy (lokace), ve které se mise odehrává. Pokud vás přímo spatří, je zaděláno na opravdový průšvih, protože na vás může velmi rychle přiletět granát nebo sprška nepřátelských střel.
V tomto ohledu je užitečnou pomůckou plánovací režim. Nutno zmínit, že se opravdu nejedná o pozastavení, ale pouze zpomalení. Hra se přepne do černobílého vizuálu, kde jsou červeně zvýrazněni nepřátelé a zeleně pak vaše parta. Následně stačí vydat patřičné příkazy jednotlivým postavám a pozorovat synchronizovanou akci. Synchronizovanost provedení akce je někdy nezbytná k úspěšném provedení celé operace. Plánovací režim pak v určitém ohledu nahrazuje možnost kooperace s jinými hráči.
Druhou možností je mapu regulérně vystřílet v bojovém módu. Destructive Creations patří mezi fanoušky brutality a jejich proslulá hra Hatred to jasně dokazuje. 63 Days nabízí stejně jako War Mongrels možnost zvolit si také brutální cestu, vaší taktikou pak bude střílení a masakrování nepřátel pomocí samopalů nebo pušek.
Tento mód je opravdovou libůstkou, díky níž se z RTS stane TPS. Ovládání se tedy změní na klasické WASD a pomocí myši míříte a střílíte. Můžete tak vystřílet celou mapu a ze hry se stává Hatred. Elegantně se také změní ikonka vašeho hrdiny, se kterým do bojového módu přejdete.
„Bóg, Honor i Ojczyzna”
Jak jsem již zmínil, mise jsou různorodé a mají celkem dobrý koncept. Dokonce i zmíněná situace, kdy se musíte do základny dostat potichu a následně ven prostřílet (nebo nechat nepřátele, aby vás obešli, zatímco jste schovaní v křovinách), má své opodstatnění.
Na každé mapě můžete také využívat různých interaktivních prvků, ať už k odlákání nepřítele, nebo třeba když využijete možnost uvolnění jištění a na procházející hlídku shodíte těžké bedny, které vojáka Wehrmachtu usmrtí. Takových interaktivních prvků je ve hře několik a každá mapa zahrnuje specifické zasazení odpovídající mapě i situaci.
Co je trošku horší, je AI nepřátel. Na nejnižší obtížnosti je většina nepřátel opravdu tupá, a i když vás vidí, kolikrát jen pobíhají a nereagují. Zároveň dojde k celkovému úbytku nepřátel na mapě. Protichůdnou výzvou je maximální obtížnost, při které dojde nejen k nárůstu počtu nepřátel a patrolujících hlídek, ale i jejich reflexů. Zlatou střední cestou, pokud nechcete plnit výzvy, je obtížnost „normal“.
Ať už ale zvolíte lehkou, nebo nejtěžší obtížnost, můžete se dostat do úsměvné situace, kdy na vás nepřátelé jednoduše nemohou. Mohu uvést příklad, kdy v rámci plnění jedné mise musíte získat klíč od brány a tu následně otevřít. Všude jsou strážní věže. Pokud vás uvidí hlídka ze strážní věže před bránou a není možnost vás zasáhnout, začne pobíhat, ale tím, že je otevření brány jedním z cílů mise, vlastně jen bude chvilku poletovat kolem aby se pak vrátila na svou pozici. Bude ale více ve střehu, tedy podráždění, což zaznamenáte hnědo-oranžovým zbarvením kužele zorného pole, kterým se voják dívá.
Když se vrátím k AI, tentokrát u vašeho týmu, i zde nastane pár situací, které dokáží prověřit vaší trpělivost a nervy. Čekali byste, že když zadáte někomu z vašeho týmu příkaz, kam se má dostat, půjde buď nejkratší, nebo nejlepší možnou cestou. V tomto ohledu se mi stalo, že se člen týmu nejen vydal skrze hlouček nepřátel (a ignoroval tak nejkratší možnou cestu), ale párkrát se i zasekl a vrátil zpět o pár metrů, to všechno za běhu, čímž na sebe strhl pozornost. Naštěstí zde nejsou takové bugy jako při uvedení War Mongrels, kdy vás mohli nepřátelé vidět i skrze stěny a zdi. Někdy se vám však může stát, že vás lehce zradí izometrický pohled a vy si myslíte, že jste za zdí, ale ve skutečnosti vás vidí voják z velitelské budovy. Což není technická chyba hry, ale spíše upozornění na nutnost dívat po mapě. Je tedy nutné i správně pracovat s otáčením pohledu na mapu.
Grafika okupovaného Polska
Grafický kabátek, který 63 Days má, je obecně velmi dobrý. Nenajdete zde sice žádné brutální high-tech efekty, ale grafické zpracování je v rámci žánrů, do kterých hra spadá, opravdu působivé. Všechno působí surovým dojmem s nádechem válečné atmosféry. Mapy jsou propracované, a když si přiblížíte pohled, můžete si vychutnávat i množství detailů, včetně hry světla a stínů. Celkově se vývojářům povedlo ve zpracování odrazit surovou atmosféru války. Opět je znát, že se vychází z vylepšeného enginu, jaký byl ve War Mongrels, a to je dobře.
Nechybí ani pestré barvy zatravněných luk nebo dobově provedené budovy, taktéž postavy jsou velmi pečlivě zpracovány. Mapy jsou zajímavé, s mnoha drobnými detaily a navozením atmosfery. Při větší přestřelce můžete vidět zakrvácené oděvy, v bojovém módu se pak výrazy vašich hrdinů mění nejen na jejich kartičce, ale vypadají agresivnější i ve hře.
Zvuková stránka, tedy respektive hlasové projevy, obsahuje několik opravdu dobrých scén. Postavy jsou rozmanité a na každé jsou z hlasových projevů znát její emoce, cíle, a to vše okořeněné o drsný černý humor v některých chvílích nebo holé konstatování dané situace. Trochu horší je to se zvuky zbraní a výbuchů. Výbuchy jsou průměrné, zvuky zbraní lehce pod průměrem – není to nejhorší, ale při bojovém módu je to opravdu znát. Co celou situaci trochu zachraňuje, jsou nářky a agonie před smrtí, kdy umírající vojáci volají matku, prosí o pomoc nebo vulgárně nadávají. To všechno skvěle doplňuje atmosféru a pocit ze hry.
63 Days je slušná RTT/RTS hra z izometrického pohledu, která jasně vychází z War Mongrels, ale oproti němu je po technické stránce podstatně lepší. Vývojářům se podařilo skvěle zakomponovat depresivní příběh odehrávající se v době okupovaného Polska s hratelností taktických her. Vizuální znázornění válkou zmítané země je taktéž na jedničku, a když se k tomu přičte nářek padlých vojáků nebo nutnost taktického postupu, jedná se opravdu o povedenou hru. Bohužel se to neobešlo bez chyb, které ji táhnou lehce dolů.