V poslední době se roztrhl pytel s karetními hrami typu „vyskládej si před sebe výstavku tři na tři nebo čtyři na čtyři, a pak to oboduj“. Jsou jich opravdu mraky, přičemž podle hodnocení uživatelů databáze BoardGameGeek je tou nejpovedenější z nich právě Hradní devatero, které pro českou lokalizaci ulovilo vydavatelství MindOK. Čím okouzlilo tolik hráčů po celém světě? A okouzlilo stejně i mě?
Za sedmero, osmero a devatero karetkami
Hradní devatero se dočkalo celosvětového vydání pod anglickým názvem Castle Combo v loňském roce. Jeho autory jsou Grégory Grard (Zenith, Po stopách Darwina) a Mathieu Roussel (také Zenith). O velice svébytné ilustrace se postaral Stéphane Escapa (Co tě žere?, Rytíř Klouzek, Poslední zpráva). Hra vyšla pod křídly francouzského studia Catch Up Games (Sobek pro 2 hráče, Svět po nás). Zahrajete si ve dvou až pěti hráčích od deseti let a jedna partie vám bude trvat přibližně 10–25 minut.
MindOK tímto titulem pokračuje ve své tak trochu pohádkové sérii menších, ale chytrých karetních her. Tu započalo skvělé Osmero a pokračovalo v ní velmi povedené Za sedmero kartami. Hradní devatero je návratem do portfolia studia stojícího právě za Osmerem. Moje očekávání tak byla velká, a to i přesto, že za tituly stojí různí autoři.
Vezměte jednoduchoučký princip...
Hradní devatero je ve své podstatě velice jednoduchou hrou. Uprostřed stolu je otevřená nabídka šesti karet. Vy si v každém tahu jednu z nich vyberete a vyložíte někam do své výstavky. Musíte přitom dodržet několik intuitivních pravidel: žádný řádek ani sloupec nesmí mít více než tři karty a novou kartu jde vyložit jen tak, že ortogonálně sousedí s již dříve vyloženou kartou.
Na konci partie pak každou z karet obodujete a navrch získáte jen body za klíče, které budete během partie sbírat. A abych nezapomněla, každá karta má na sobě uvedenou cenu, kterou musíte zaplatit, když si ji berete ze společné nabídky. Pokud by vám náhodou někdy došly peníze, můžete zvolenou kartu otočit rubem nahoru a místo toho, abyste za ni platili, dostanete za ni šest peněz a dva klíče. Stále ji ale musíte umístit do své výstavky a v konečném důsledku tak máte o jednu kartu méně na obodování. Díky jednoduchým a intuitivním základním pravidlům se nemusíte bát Hradní devatero přinést i mezi občasné hráče. Nedoporučila bych jej ale úplným nováčkům zvyklým jen na párty hry. I přes velmi krátkou herní dobu totiž Hradní devatero není párty hrou a z jednotlivých karet by nehráčům mohla jít hlava kolem.
… okořeňte jej špetkou zajímavých efektů...
To, co dělá Hradní devatero tak návykovým, jsou efekty karet, které do své výstavky budete draftovat. Karty jsou rozděleny do dvou skupin: ty se stříbrným pozadím reprezentují obyvatele hradu, ty s béžovým lidičky z podhradí. Každá karta má na sobě barevný erb (nebo více erbů) bodovací podmínku a efekt platný během partie.
Všechno je přitom nastavené tak dokonale, abyste si těch pouhopouhých devět karet dohromady mohli co nejlépe vykombit (jak napovídá anglický název). Některé karty vám dají při vyložení peníze za různé erby, jiné za stejné, další za chybějící a ještě jiné za erby u vašich soupeřů. Některé karty vám namísto peněz dají klíče. Někteří obyvatelé vám po zbytek partie zlevní další karty, ti levnější zlevní jen třeba obyvatele podhradí, ti dražší kohokoliv.
Zapomenout nesmíme ani na bodovací efekty. Ty sledují barvu erbů kolem dané karty, případně ve stejném sloupci nebo řádku. Nebo vám dají mnoho bodů, pokud nějaká barva erbů u vás zcela chybí. Další lidičkové vás odmění, pokud kartu umístíte na konkrétní místo ve své výstavce (například do pravého sloupce nebo do rohu). A moji nejoblíbenější jsou ti, do nichž si můžete na konci schovat penízky a oni vám je obodují. Jinak totiž vaše nashromážděné bohatství nikoho nezajímá, pokud není v měšcích.
… a hromadou znovuhratelnosti
Zkrátka a dobře, Hradní devatero je skvělou volbou pro ty, kteří v deskovkách rádi kombí a vymýšlejí, jak co nejvíce maximalizují svůj zisk. Zároveň ale nemůžete najít jednu výherní strategii a tu těžit každou partii. Ostatně, to by se vám rychle ohrálo, asi jako když jeden můj nejmenovaný soupeř v každé partii Smíšeného lesa hromadí jeleny a rysy.
V Hradním devateru najdete několik desítek karet a během jedné partie je rozhodně nestihnete projít všechny. Nikdy tak nemáte jistotu, že vám přijdou právě ti vaši vysnění obyvatelé, vždy ale máte způsob, jak změnit, co chcete udělat, a vytěžit z toho také hodně bodů. Možná ne mega moc hodně, jako kdyby vám ta vaše vysněná karta přišla, ale i hodně. Středně hodně.
Klíčem proti náhodě
Velká variabilita mezi partiemi je další z důvodů, proč mě Hradní devatero tak moc baví. A to mě na první zahrání docela zklamalo. Můžu si za to sama, Osmero miluji kvůli tomu geniálnímu mechanismu skórování, a od Devatera jsem čekala něco podobného. Ono je přitom úplně jiné, ale to neznamená, že je špatné. S každou partií mě baví víc a víc a i po desítkách partií mám stále co objevovat. Zároveň sama sebe zlepšuji a moc mě těší, jak moje skóre utěšeně roste.
Jasně, stále jde o karetní hru, která je, co si budeme, notně ovlivněna náhodou, pokud jde o to, jaké karty přijdou do hry. Jsou v ní ale způsoby, jak s tou náhodou bojovat. Jsou jimi právě ony tajemné klíče, které jsem už zmínila několikrát. Ty totiž nejsou jen způsobem, jak utržit pár bodů nezávislých na posbíraných symbolech. Můžete je zahodit na to, abyste si místo ze tří obyvatel hradu mohli vybírat z podhradí (a naopak), nebo, abyste ty tři karty, z nichž si vybíráte, vyměnili za jiné. Osobně mám raději ten první způsob použití, kdy mám větší kontrolu nad tím, co si budu moci vzít. Když se vám ale z dostupných karet v posledních tazích nic nehodí, ten druhý způsob použití klíčů vás může zachránit.
Zážitek na pár minut
Hradní devatero je jednou z těch deskových her, kterou během pár minut vysvětlíte, a většinou taky během pár minut odehrajete. Obzvlášť v nižším počtu dvou nebo tří hráčů, kdy můžete už po svém tahu poměrně dobře plánovat, co bude v nabídce ve vašem příštím tahu. Hra tak plyne velice rychle a přitom máte pocit, že jste si zahráli.
Ve vyšším počtu je to s tím plánováním trochu horší, přece jen pokud po vašem tahu hrají další čtyři soupeři, asi z té nabídky nezůstane kámen na kameni. Někdy si taky na svůj tah v plném počtu počkáte příliš dlouho na to, jak rychle má hra odsýpat. Já tak mám nejraději hrát Hradní devatero ve třech, kdy si užiji tak akorátního poměru napětí z mizejících karet v nabídce a plánování příštích tahů.
Ten nejširší meeple všech dob
Musím se přiznat, že úplně neholduji hrám, které se odehrávají ve středověku. Jsem hodně povrchní hráč a zkrátka potřebuji, aby se mi hra líbila. Jenže ty středověké jsou pro mě často škaredé, nebo minimálně nezajímavě vypadající a oděné do šedé nebo béžové.
Naštěstí poslední dobou vycházejí i barevné hry z tohoto období, jako třeba krásný Středověk. Nebo právě Hradní devatero, v němž sice najdete tu šedou a béžovou také, jinak ale karty hrají všemi barvami. Postavy jsou vtipně namalované, názvy jejich povolání dobře přeložené, a hře snadno odpustíte i historicky neakurátní genderovou vyváženost. Mince a klíče jsou z pevného kartonu, jen mě mrzelo, že se při vylupování hodně třepily. Dominantou hry je pak masivní dřevěný herold, jehož jedinou úlohou je ukázat vám, zda si momentálně vybíráte z řádku hradu nebo podhradí. Zbytečné? Naprosto. Je kvůli tomu hra dražší, než by musela být? Zřejmě. Dodává to hře na atmosféře a nepřehlédnete ho? Rozhodně!
Hradní devatero je kombinační karetní hra, během které si poskládáte svoji výstavku devíti karet. Vybírat si budete z obyvatel hradu i podhradí, přičemž každý z nich nabízí jiné možnosti, za co sbírat peníze a bodovat. Hra má velkou znovuhratelnost, takže i po desítkách partií můžete stále objevovat nové a nové cesty k tomu nejlepšímu vykombení posbíraných karet. Pravidla jsou přitom velmi jednoduchá a ikonografie intuitivní. To vše dělá z Hradního devatera jednu z nejlepších minimalistických rodinných her typu „poskládej si nejlepší výstavku“.
