Jedním z nejvýznamnějších děl vědy byl bezesporu manuskript O původu druhů. Britský přírodovědec Charles Darwin jím položil základ teorii přírodního výběru. Darwin ji napsal na základě svých pozorování zvířat a fosilií na různých kontinentech, na které se dostal díky plavbě lodi Beagle. V deskové hře Po stopách Darwina, kterou na sklonku loňského roku nenápadně uvedlo na trh vydavatelství Dino, se stanete mladými přírodovědci, kteří se na loď Beagle nalodili spolu s Darwinem, aby mu pomohli s novým a doplněným vydáním jeho slavné knihy.
Darwin, Charles Darwin
Po stopách Darwina je rodinná desková hra, kterou pod názvem In the Footsteps of Darwin vydalo nepříliš velké francouzské studio Sorry We Are French. Osobně mám jejich hry hodně ráda díky neotřelému grafickému pojetí, tak akorát velkým krabičkám a pravidlově jednoduchým hrám. Po stopách Darwina je prvním titulem od Sorry We Are French, který byl lokalizován do češtiny. Jinak u českých vydavatelů neměly úspěch ani zakreslovačky Demeter a Varuna, ani enginebuildingové Ganymede a Galileo Project. Po stopách Darwina však zaujalo lidi z vydavatelství Dino. To se v posledních letech odvážně pustilo do lokalizace veskrze zajímavých rodinných her (Rainforest, Nastupovat, prosím, Mrkve a zběsile, Války mágů) i vydávání nových autorských titulů (Aldebaran Duel, Základna).
Za hrou Po stopách Darwina stojí dvojice autorů Grégory Grard a Matthieu Verdier. Ačkoliv ani jeden z nich zatím nevytvořil mnoho titulů, Matthieu Verdier se mi trefil do vkusu s každým z nich. Kromě Demeteru a Varuny to byla i poměrně komplexní Federation, která je jednou z nejlepších euro her posledních let. Za vizuální stránkou Po stopách Darwina stojí dvorní ilustrátor Sorry We Are French David Sitbon, tentokrát ve spolupráci s Maud Briand. Hra je určena pro 2–5 hráčů od 8 let, přičemž na jednu herní partii budete potřebovat i v plném počtu jen 20–30 minut.
Takhle má vypadat moderní deskovka
Po stopách Darwina se skrývá v líbivé, avšak poměrně nenápadné krabičce, která je o něco menší, než je v dnešní době standard. Uvnitř se však skrývají hotové vizuální hody. Po produkční stránce by se řada deskoherních studií měla u Sorry We Are French učit. V Po stopách Darwina je totiž každý prvek vymazlen do posledního detailu. Včetně prošitých, nikoliv secvaknutých, stránek pravidel a kvalitního látkového pytlíku s ilustrací z manuskriptu O původu druhů. Ten sice herně není vůbec k ničemu, je však krásný.
Všechny papírové komponenty jsou vyrobeny z kvalitního tlustého kartonu s na omak téměř sametovým finišem. Po stopách Darwina má jednoduchý, avšak skvěle funkční grafický design. Veškeré použité symboly vám rychle přejdou do krve a po pár minutách hraní již nikdy nebudete tápat, co který z nich znamená. Použité ilustrace jsou úchvatné a v podání ilustrátorů mi přišli půvabní i pavouci, před čímž opravdu smekám úctou.
Pozastavit se musím zejména u deníků přírodovědců. Ty totiž vypadají jako opravdové desky nějakého starého deníku. A to včetně jakoby zpevněných rohů a desek, které jsou již používáním „ošoupány“. Každý hráč má navíc svůj unikátní deník, přičemž rozdíly mezi nimi spočívají nejen v barvě vazby, ale také v typu zvířat, jemuž je daný deník věnován. Z deníku se rozložením stane osobní deska hráče, na které jsou další unikátní ilustrace, jakoby jen načrtnuté tužkou. A ano, opravdu i pavouk o velikosti mojí pěsti může vypadat úchvatně.
Centrální deska výpravy, ze které budete draftovat destičky zvířat a postav, je příjemně malá, přitom na ní však všechny součásti mají své místo. Také zde se projevuje výborný grafický design Po stopách Darwina. I bez přečtení pravidel totiž přímo na desce okamžitě vidíte, kam které komponenty patří a za jaké herní úspěchy budete dostávat odměny v podobě destiček teorií a žetonů publikací.
Ve hře je také papírová figurka pana Darwina a dřevěná figurka lodě Beagle. A i tyto drobné detaily jsou dokonalé. Často si ve svých recenzích stýskám, že dřevěné figurky jsou potištěny jen z jedné strany. Já vím, že jde o drobný a nedůležitý detail. Když však hrajete hry nejčastěji ve třech hráčích a z nějakého důvodu se stane, že jsou všechny otočeny od vás (protože vy přece hru znáte, že jo), velmi oceníte, že si hezké ilustrace na dřevěných figurkách můžete také dopřát. A v Po stopách Darwina Beagle potištěný z obou stran je. Pan Darwin, sloužící jen jako označení hráče, jenž na konci partie získá dva body, by klidně mohl být obyčejný žeton. Zde jde však o trojdimenzionální papírovou figurku. A opět je potištěna z obou stran. A dokonce je na ní napsáno, kolik bodů její vlastník získá. Takovéhle detaily ve hrách hrozně oceňuji.
Velmi musím pochválit i insert. Jde jen o obyčejný karton, komponenty v něm však mají své místo, které je i přehledně graficky označeno. Krabička je díky svojí velikosti a množství komponent sice napěchována až po okraj, zároveň se z ní však vše jednoduše vyndává. Ačkoliv všemožných komponent v krabičce není mnoho (nebo možná právě proto?), na jejich produkci si Sorry We Are French dali opravdu záležet.
Jen si tak plout na vlnách
Jenže nejen krásné komponenty dělají dobrou hru, často je to spíše naopak. Jak si tedy Po stopách Darwina stojí z pohledu herních mechanismů? Předně bych měla zklamat všechny milovníky hutných strategických her. Po stopách Darwina jí totiž není. Jde o hru s přístupnými pravidly a poměrně krátkou herní dobou, která uspokojí všechny milovníky oddechových deskovek. Čeká vás totiž pouhých dvanáct tahů, přičemž v každém z nich si musíte zvolit jednu ze tří destiček, které loď Beagle právě vidí, a přidat ji do svého deníku přírodovědce. Poté Beagle posunete o tolik polí, o kolik byla vzdálená vaše vybraná destička. Namísto odebrané destičky se pak vyloží jiná a na desce výpravy je tak vždy právě devět destiček se zvířaty nebo postavami.
Každé zvíře má přehledně graficky znázorněno, na jakém kontinentu jej Darwin a jeho pomocníci nalezli. A také, o jakou třídu zvířete jde. Kontinenty jsou čtyři, třídy zvířat též. Na vašem deníku přírodovědce se nachází mřížka 4 × 4, v níž mají každý kontinent a třída zvířete svoji dedikovanou pozici. Dokončíte-li sloupec nebo řádek stejného kontinentu/stejné třídy, vezmete si žeton publikace, za který na konci partie získáte pět bodů. A vypadá jako malá knížka s unikátní ilustrací, což je další krásný detail.
Je dovoleno jednotlivé destičky zvířat i překrývat. Schovají se tím sice před vámi symboly z nich, o získané papírové žetony však již nepřijdete. Navíc za to obdržíte jednu z destiček teorií, které vám dají další možnost skórování.
Po stopách Darwina je tak velice příjemnou hrou, v níž nikdy nemáte pocit, že by některý z vašich tahů byl zbytečný. Lehčí rozhodování, nenáročná pravidla a neustálé odměny se spojují ve skvělý mix.
Jak bojovat s náhodou
Jako v každé oddechové hře, i v Po stopách Darwina hraje svoji roli náhoda. Obzvlášť v nižším počtu hráčů se vám může stát, že destička, kterou nutně potřebujete, se v této partii zkrátka nenachází. Nebo že vstoupí do hry těsně před tahem soupeře, který vám ji ukradne.
Autoři však zvolili hned několik způsobů, jak s náhodou bojovat. Zřejmě nejvýznamnější je skutečnost, že nejste odkázáni jen na jednu destičku. Vždy máte na výběr hned ze tří destiček, u kterých Beagle stojí. Jako odměny za některé destičky navíc získáte žetony průvodců, po jejichž zahození můžete buď posunout Beagle, nebo vyměnit tři destičky, u kterých stojí. Při výběru destiček teorií si pak můžete zvolit jednu ze čtyř viditelných. Případně pokud žádná z nich není vhodná, máte možnost si vzít náhodnou z vršku dobírací hromádky.
Díky tomu, že můžete zvířata volně překrývat, vám ani nevadí vzít si takové, které ve svojí kategorii není tím nejlepším. Až se totiž to nejlepší na herní desce objeví, můžete s ním to horší jednoduše zakrýt, a ještě za to dostanete odměnu. A když se neobjeví, alespoň vám to horší pomůže dokončit nějakou řadu nebo sloupec.
Po stopách Darwina je titulem překvapivě taktickým. Naplánovat dlouhodobější strategii tu sice nejde, vždy však máte hned několik cest, jak ze svého tahu vytěžit co nejvíce. A to je lákavé a zábavné pro relativní nováčky i zkušené deskohráče.
Tak jde časoprostor
Velice oceňuji, že Po stopách Darwina má dostatek komponent pro hraní v až pěti hráčích. Ať již máte rodinu s více dětmi, nebo jen větší partu kamarádů, není mnoho titulů, které by měly nějakou taktickou hloubku, a přitom se daly hrát ve více než čtyřech. Zároveň Po stopách Darwina nemá nijak dlouhou herní dobu, a to ani v těch pěti hráčích. Bez vysvětlení se do půl hodiny vejdete s přehledem. Ve třech zkušených hráčích jsme byli schopni hru nachystat, odehrát, spočítat a sklidit dokonce během patnácti minut. A takových her opravdu není mnoho.
A ještě je krásné, že nezabírá moc místa na stole. Desky jsou jen tak velké, jak je potřeba, a všechny získané komponenty si umisťujete přímo na ně. V dnešní době plné olbřímích produkcí a stovek žetonů všude po stole je tak Po stopách Darwina velice příjemným osvěžením.
Co se v mládí naučíš…
Na úplný závěr bych ráda vyzdvihla naučný přesah hry. Ať již jde pro vás o nepopiratelný historický fakt, nebo jste zarytými odpůrci teorie evoluce, věřím, že Po stopách Darwina je vhodné pro všechny. A všichni se z něj mohou něčemu přiučit. Na destičkách zvířat najdete český i latinský název a délku těla příslušného živočicha. Na zadní straně centrální desky i přímo v insertu je krásná ilustrace s mapou Darwinovy výpravy. A vedle pravidel se v krabičce nachází další sešit, obsahující cestovní deník a mnoho zajímavostí o všech živočiších.
Deskových her o evoluci není mnoho, což mě opravdu mrzí, protože toto téma je pro mě srdcovka. Ty dostupné jsou často velice komplexní, jako například série od Phila Eklunda, kterou v češtině vydává Fox in the Box. Případně jde o tituly plné negativní interakce, jako v titulu Evoluce: Nový svět od vydavatelství REXhry. Po stopách Darwina má však velice přístupná pravidla, přitom není nijak zákeřné a interakce je ve formě draftování.
Po stopách Darwina je úžasná oddechová deskovka, která by měla být v každé domácnosti, ať již pro rodinné hraní s většími dětmi, nebo coby nenáročná zábava s kamarády. Těžko se mi na ní hledala nějaká negativa. Snad jen to, že na konci herní partie bych si vždy přála ještě několik tahů. A také, že náhoda hraje větší roli, než bude vyhovovat strategickým hráčům, a že chystání hry pro dva hráče zabere téměř stejně dlouho jako její odehrání. Náhoda je obzvláště patrná v nižším počtu, při němž se na stůl nedostanou všechny destičky zvířat. I přesto je Po stopách Darwina titulem, který můžete hrát s kýmkoliv, příjemně nabudí vaše mozkové závity, a ještě se u něj něco přiučíte.
