Série Kladivo na čaroděje se stalo v naší redakci takovým mým malým mazlíčkem. Najdete u nás všechny díly, včetně toho posledního, tedy Pokladu gnómů od Ondřeje Nečase. Naštěstí je tohle jedna z těch sérií, která, jak doufám, nikdy neskončí. Nyní se navíc vrací Jiří Pavlovský. Zakladatel, pravidelný přispěvatel a, troufnu si říct, v jednu chvíli i zachránce série. Jeho nejnovější počin navíc nese skvělý název Zmrtvýchvstání. Navíc už je oznámený další díl (ale o tom později) a je krásné vidět, že se s touto šílenou, humornou a akční fantasy se vším všudy stále počítá. Nakladatelství Epocha nás tak bude dalšími díly zásobovat i v příštích letech. Protože proč ne? Já tenhle manifest šílenství, cynismu, přátelství a překvapivě hluboké loajality prostě miluju. Ostatně, smrt přeci není překážkou.
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Číslo:
Počet stran:
Tisk:
Formát:
Hmotnost:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Jiří Pavlovský
Lukáš Tuma
Epocha
Kladivo na čaroděje
17.
300
černobílý
125 x 195
230g
brožovaná
září 2025
978-80-278-0254-8
9788027802548
první
Zdroj: Epocha
Když smrt není konec, ale začátek problému
Zapomeňte na záchranu světa nebo boj proti prastarému zlu. Tentokrát je to osobní. Celá zápletka Zmrtvýchvstání se točí kolem jediné, manické a naprosto nezastavitelné myšlenky v hlavě Felixe Jonáše: přivést svého parťáka Vincence zpět mezi živé. Pavlovský rozehrává partii, kde Felix není hrdina, ale šílenec poháněný vlastním pocitem viny a loajalitou, která nezná hranic, tak trošku zase a znovu. Naštěstí k tomu potřebuje svou starou partu, respektive Klaudii s Walterem a s nimi se vloupat do nejstřeženějšího magického sejfu a porvat se se samotnou podstatou života a smrti. Prostě Vincenc je stále mrtvý, bráško.
Ačkoliv je kniha třetím dílem druhé série, Pavlovský myslí i na nové čtenáře. Hned na úvod servíruje svižný souhrn nejdůležitějších událostí a postav, který funguje jako rychlý kurz do světa magické Prahy. Je to funkční a chytré, ale mám-li být upřímný, je to stále jako skočit rovnou do seriálu od finále série. Ano, pochopíte, o co jde, ale ochudíte se o roky budovaných vztahů, vnitřních vtipů a emocionálního nákladu, který dělá z návratu staré party takovou událost. Navíc, bohužel, oproti předchozím dvěma knihám druhé série, zde máme daleko méně stránek v obsahu, a to mě trošku dělá smutným, byť obsahově, je to nepostřehnutelné.
Stále naštěstí platí, že dynamika postav je alfou a omegou Kladiva a zde je vybroušena k dokonalosti. Felix Jonáš je stále tím nezničitelným motorem chaosu. Cynickým magnetem na problémy, jehož mysl pracuje v úplně jiných dimenzích (však byl i ve vesmíru, ne?!) a jehož ústa produkují hlášky s kadencí kalašniku z Call of Duty 2. Vedle něj stojí Klaudie, zmítaná mezi svou rolí dvojité agentky a starými vazbami, která sice dostává o něco méně prostoru, ale její morální dilemata jsou stále klíčová, prostě stále stejná. A pak je tu Walter, arogantní nekromant s francouzským přízvukem, nyní vlivný hráč ve VVK, kterého budete milovat, nenávidět a říkat si, oživ Vincence ty, byli jste kámoši a váš vztah mě vždycky bavil.
Zdroj: Epocha
Kladivo na čaroděje: Zmrtvýchvstání stále srší tím, čím celá série
Tato nesourodá trojice, kterou doplňuje i upír Emil s nově nabytými a poněkud bizarními schopnostmi, nepůsobí jako tým hrdinů, ale jako rozhádaná rodina na pokraji nervového zhroucení, kterou někdo donutil jít na společný výlet, do hor, na opuštěnou chatu, do jedné místnosti, bez toalety. A právě v tom je ta krása. Jejich dialogy jsou plné sarkasmu, starých křivd a vzájemného popichování, ale pod povrchem je stále cítit pouto, které je nutí vrhat se do dalších a dalších sebevražedných misí. Prostě rodina.
Stále navíc platí to, čím se celá serie naštěstí prezentuje, hloupé až bizární, svým způsobem nemyslitelné, pány, dokonalá improvizace, hromadná akce, nahodilé cligghangery, krvavé střety, a všemu tomu dominuje to, proč já jsem si Kladivo na čaroděje zamiloval. Humor. Hlášky jsou prostě dokonalé a vybroušené k dokonalosti. Navíc Jiří Pavlovský nádherně navazuje na své předchůdce se světem rozbité magie a jejím restartu. Absurdní, ale baví to.
Naštěstí je tu stále ta přidaná hodnota. Pod vší tou akcí a sarkasmem však Zmrtvýchvstání skrývá překvapivě silné emocionální jádro. Tohle není jen další mise, je to příběh o ztrátě, vině a nezlomné loajalitě, která hraničí s posedlostí. Ačkoliv se Felix chová jako nezodpovědný šílenec, jeho motivace je hluboce lidská. Vše, co dělá, dělá pro svého přítele, a tato umanutost z něj činí mnohem komplexnější a tragičtější postavu, než by se na první pohled mohlo zdát. Možná i vice, než za všechny předchozí díly. Sice vím, že on udělá vždy to správné, ale to pomezí komedie a dramatu, avšak… funguje to.
Zdroj: Epocha
Zmrtvýchvstání je esencí Kladiva na čaroděje v té nejčistší a nejkoncentrovanější podobě. Jiří Pavlovský servíruje přesně to, čím je série oblíbená, strhující akci, břitký humor a nezapomenutelné postavy, ale navíc přidává i silnou emocionální linku, která dodává příběhu nečekanou hloubku. Budete se smát, dojímat, smát, dojímat a nakonec zjistíte, že to balení kapesníků, co máte u sebe, je málo. Druhá série zatím zraje jak víno a jestli příští potvrzený díl bude takto skvělý, budu doufat, že se pak dočkám hned dalšího. A dalšího. Tohle je ale dle mého to nejlepší, čím Pavlovský do série přispěl a dokažte mi opak.
