Po poměrně úspěšné hře Middle-earth: Shadow of Mordor stáli vývojáři z dnes již zaniklého studia Monolith Productions před úkolem dokázat, že jejich začínající série má skutečný potenciál. Míst k vylepšení bylo mnoho, autoři přišli s originálním systémem Nemesis, bojovými mechaniky ze sérií Assassin’s Creed a Batman: Arkham a v neposlední řadě se syrovým příběhem o pomstě a nastolení spravedlnosti. Hráčská přání byla vyslyšena a titul Middle-earth: Shadow of War přišel s mnoha znatelnými vylepšeními, ale také s viditelnými mínusy.
Po událostech prvního dílu se hraničář Talion a elfský kovář Celebrimbor vydávají k Hoře Osudu vykovat nový Prsten moci, s nímž porazí Saurona jednou provždy. Jejich plán ale komplikuje řada věcí. Kromě armády ohavných skřetů musí nově čelit armádě Nazgûlů. Oba hrdinové se proto musí spojit s nevšedními spojenci, aby ve Středozemi nastolili mír a rovnováhu. Povede se jim to, anebo selžou na plné čáře?
Hraničářův kovář, kovářův hraničář
Na papíře působí příběh hry Middle-earth: Shadow of War docela jednoduše, ale nenechte se zmást. Od první minuty jde o napínavou řežbu, ve které záleží na každém dialogu a postavě, alespoň v prvním aktu. Druhý díl je tentokrát rozdělen do čtyř vzájemně navazujících aktů, v nichž se hráči seznámí s novými postavami, prostředím, ale také herními mechanikami. První akt se zaměřuje na obléhání pevnosti Minas Ithil, později známé pod názvem Minas Morgul. Tato část je nejpropracovanější a představuje základ pro pochopení celé hry. Z příběhové perspektivy dost připomíná akčnější sekvence z Jacksonových filmových adaptací, jmenovitě Dvě věže a Návrat krále, což filmoví nadšenci rozhodně ocení. Nevýhodou však je, že po dokončení tohoto aktu děj odbočuje a rozvětvuje se do několika zbytečných sekcí.
Druhý a třetí akt se zaměřují na budování vlastní armády, což hrálo výraznou roli už i v pozdějších fázích předchozího dílu. Oba akty nabízejí řadu dějových misí zaměřených na různé frakce vaší armády. Na jedné straně dostanete mise pro strážkyni přírody Carnán a elfku Eltariel, na druhé pro podmaněné orky a gondorské bojovníky. Problém netkví v samotném rozdělení, i když je značně zbytečné, ale v neucelenosti úkolů a unavující repetici. Mise pro Eltariel, gondorské bojovníky nebo podmaněné orky se drží stejného schématu: najít orka, zabít orka, podmanit si orka, pobít jeho armádu a osvobodit zajaté spolubojovníky. Zpočátku tyto činnosti vykonáváte s chutí, ale po delší době na vás začnou působit repetitivně. Jinak k tomu přistupuje příběhová linka pro strážkyni přírody Carnán, jež sice nabízí obdobné prvky, ale nebojí se experimentovat. Oním experimentem je nezapomenutelný napínavý souboj s Balrogem, zvaným Tar Goroth.
Epilog pod názvem „Shadow Wars“ je spíše takovým zbytečným doplňkem, který je jen pro ty nejzatvrzelejší hráče, toužící po stoprocentním dohrání. V této fázi děláte jednu a tu samou činnost pořád dokola, což může být značně unavující. Smyslem epilogu je vylepšovat a chránit vámi dobytá opevnění, pro jejichž dobytí jste tak dlouho a tvrdě budovali svou armádu. Pokud selžete a pevnost neubráníte, budete muset vaše orky zachraňovat, nové nabírat a znovu danou pevnost dobývat. Celá záležitost tak nezabere dvě nebo tři, ale klidně deset až dvacet hodin. To samozřejmě záleží na grindu a vašich schopnostech, jež hrají nebetyčnou roli.
Máš ve mně přítele
Kromě ústředních hrdinů se vrací staří známí jako Glum, vychytralý Ratbag či v DLC Desolation of Mordor trpaslík Torvin. Ti však hrají jen vedlejší roli a slouží spíše k tomu, aby hráče seznámili s určitými herními mechanikami nebo vyplnili pár narativních mezer. Zároveň se zde objeví zajímavější postavy, mezi něž patří elfka Eltariel, kapitán Baranor či děsiví Nazgûlové. Stejně jako v titulu Shadow of Mordor i zde tvůrci nezacházejí s Tolkienovým odkazem s respektem. Výraznými změnami jsou především osudy krále Isildura, jenž se stal jedním z Nazgûlů, a pavoučice Shelob. Ta pro změnu místo děsivého osminohého pavouka připomíná neodolatelnou femme fatale vystřiženou z filmů o britském agentovi 007. Význam těchto postav se postupně vytrácí a nakonec se z nich stanou jen epizodní role, které přijdou a zase odejdou. Veškerá pozornost tudíž patří dvěma ústředním hrdinům, jejichž dynamiku se tentokrát povedlo velmi dobře zachytit.
Přestože Talion s Celebrimborem sdílí stejnou motivaci a zášť, nejde přímo o rovnocenné partnery. Oba hrdinové mezi sebou nacházejí stále větší spory a jejich vztah je často na nože. Talion je lidumilný a snaží se za každou cenu zachránit všechny, i kdyby ho to mělo stát život. Celebrimbor je oproti němu mocichtivý a soustředí se jen na vlastní pomstu a touhu po moci. Ačkoli jsou naprosto odlišní, dobře se doplňují a jejich spolupráce přináší výsledky. Vřelý vztah k těmto hrdinům podporuje fakt, že se o jejich hlasy postarali talentovaní dabéři Troy Baker a Alastair Duncan, bez jejichž nadání by postavy tolik nevynikly. Nicméně i hlavní hrdina se neobejde bez tradičního „main character syndromu“, který Taliona doprovází na každém kroku. Jedině on je tím Vyvoleným, kdo dokáže Saurona porazit, a jeho nepřátelé padají před jeho zakrváceným mečem k nohám. Nechápejte mě špatně, je to sympaťák, ale někdy až moc velký superhrdina.
Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš
Pokud vám titul Middle-earth: Shadow of Mordor připadal po mnoha stránkách omezený, budete tímto dílem mile překvapeni. Nový díl od Monolith Productions je ve většině ohledů lepší než jeho předchůdce a po stránce hratelnosti mu lze vytknout jen několik drobností. Oproti jedničce jsou souboje dost jednoduché a nepředstavují takovou výzvu, jakou byste si představovali. Výrazným zlepšením je ale přidání čtyř různých obtížností, jež zážitek z hraní znatelně osvěží. Hra nově přidává double jump, který parkour posouvá o notný kus dál. Někteří věrní fanoušci Tolkienova světa ale mohou vytknout, že právě toto vylepšení do tohoto světa moc nezapadá. Není se čemu divit, když Talion s jeho pomocí přeskočí z jednoho místa na druhé skoro o čtvrtinu mapy. Souboje jsou opět svižné, rychlé, uspokojující a každé utnutí hlavy či useknutí končetiny vám vykouzlí úsměv na tváři. Protagonista je takřka nepřemožitelný a jako Batman z fantasy světa kosíte nepřátele hlava nehlava. Místy se ale neubráníte nadávkám, když Talion začne švihat mečem do všech ostatních, kromě vámi zvoleného cíle. Často tak ublížíte i vašim spojencům, kteří si to po nějaké době nenechají líbit, s chutí vás zradí a laskavost oplatí.
V tom právě spočívá podstata Nemesis systému, který se od předchozího dílu rozvinul natolik, že byste jej ani nepoznali. Opět zde funguje pevně stanovená hierarchie: kapitáni, jejich důstojníci, Warchiefové a nově také Overlordi. Tito protivníci mají své slabé a silné stránky, jež můžete odhalit sbíráním informací schovaných po jednotlivých lokacích nebo vyslýcháním pověřených orků. Největší předností Nemesis systému je jeho uvěřitelnost a osobitost. Každý ork má opět vlastní jméno, hodnost, a dokonce charakter. Někteří jsou sadističtí, jiní zábavní. Nejde o bezduché protivníky, ale o sympaťáky, k nimž si během krátké chvíle vybudujete vztah. Nicméně vás rychle omrzí situace, kdy se s vámi orkové střetnou a vedou minutový monolog o tom, jak vás zabijí, vykuchají a vaše vnitřnosti si pověsí hezky nad ohníček jako vánoční ponožku. Monology samy o sobě jsou hezkým zpestřením a rozhodně neomrzí. Problém ale tkví v tom, že někdy jsou až moc zdlouhavé a někdy se vám prostě nechce poslouchat kdejakého ukoktaného orka. Kdyby tvůrci zakomponovali možnost jejich promluvy přeskočit, poskytli by hráčům klid na duši. Na druhou stranu humor doprovází druhý díl skoro na každém kroku, čímž seriózní tón série trochu podkopává.
Dále můžete dělat i speciální mise zaměřené na vylepšování schopností jednotlivých orků. Ty zahrnují běžné úkoly jako vraždění nepřátelských kapitánů či zabíjení místních tvorů. Tyto kolegy pak můžete využívat jako osobní strážce nebo je posílat jako špehy, aby infiltrovali tábory jiných kapitánů či pevnost samotného overlorda. Oproti jedničce tu nově najdete také orky, kteří se vám jednoduše nepodvolí. V takových případech budete nuceni použít tzv. „shame“, který nejenže sníží orkův level, ale také ho připraví o sebevědomí a přivede k šílenství.
Bonusů není nikdy dost
Stejně jako předchozí díl nabízí Shadow of War pokračování pomocí dvou na sebe navazujících DLC – The Blade of Galadriel a The Desolation of Mordor. V prvním zmíněném se ujmete elfky Eltariel, z jejíž perspektivy prožijete události po finále základní hry. Připojíte se k Talionovi a jeho armádě orků, abyste ubránili vámi dříve dobyté pevnosti. Dějově dodatek nepřináší nic výrazného a děláte v podstatě to samé co v hlavní kampani. Zabíjíte či nabíráte nové orky do vaší armády, abyste pevnost ubránili.
Výrazným zlepšením je ale The Desolation of Mordor zaměřující se na Baranora. Bývalý kapitán z Minas Ithil se spojí se svým dávno ztraceným bratrem Serkou a společně se pokusí dobýt místní pevnost v pouštní oblasti Lithlad. Příběhově druhé DLC věrně kopíruje to první, ale i tak se jedná o mnohem zábavnější zážitek, především díky rozdílnému ovládání protagonisty. Obě postavy se hrají téměř totožně až na několik drobných nuancí. Přesto mají obě své speciální schopnosti, čímž se od sebe značně odlišují. Eltariel má tzv. „Cone of Light“, jež umožní na krátký čas oslepit nepřátele. Jinak je to Talion v sukni a dovede takřka to samé co on. Baranor je oproti tomu odlišný a nabízí dvě speciality. Vlastní malou kuši a padák, s nímž můžete v klidu cestovat po pouštní lokaci.
Velké dobrodružství s několika trhlinami
Titul Middle-earth: Shadow of War nabídl po všech stránkách výrazně lepší zážitek než jeho předchůdce. Po grafické stránce jde o velmi působivé dílo připomínající filmový zážitek. Zápletkou ale opět trochu pokulhává a kromě silného prvního aktu nepřichází s ničím, co by si zasloužilo větší pozornost. Hra se postupně ztrácí ve víru věčně se opakujících misí a některé hráče nepřesvědčí o jejích kvalitách natolik, aby ji vůbec dohráli. Stejně jako hra Middle-earth: Shadow of Mordor čerpá nový díl z filmové předlohy, ale některé kanonické věci si upravuje podle sebe a moc je nerespektuje. Právě naopak. Finální souboje jsou docela snadné a jde vlastně jen o mačkání jednoho, maximálně dvou tlačítek. Sice nejde o tragické quick time eventy z prvního dílu, ale i tak si titul Middle-earth: Shadow of War po této stránce o moc nepřilepšil.
Druhý videoherní díl ze Středozemě od Monolith Productions ve všech směrech předčil díl první. Nejde už o tupé mlácení orků a rádoby vylepšování zbraní či schopností hlavních postav. Titul Middle-earth: Shadow of War nabízí přesně to, co by správný RPG žánr měl mít, a to tunu zábavy a akce na několik desítek hodin. Postupně se ale proměňuje v otravné hledání lepší zbroje, zbraní a herní měny, s níž vylepšujete vaši armádu. Právě tento prvek vám po čase začne lézt na nervy, a jestli jej zanedbáte, projeví se to ve finální fázi hry. Pokud tedy nepatříte mezi fanoušky věčného a zbytečného grindování, podívejte se na skutečné finále hry na YouTube, jinak se za ním budete zbytečně honit několik dlouhých hodin. Pokud ale máte rádi série Assassin’s Creed a Batman: Arkham, pokračování této dvoudílné série si snadno a rychle zamilujete.
