Osobně jsem sice vždy měla velké ambice, ale rozhodně se netýkaly sportu. Mé atletické výkony byly tristní, ostatně možná proto jsem se nestala olympioničkou a místo toho trávím čas psaním této recenze. Na druhou stranu to dělám i proto, že jestli se v něčem ze sportu vyznám alespoň na teoretické rovině, je to velká škála zimních sportů od hokeje přes skeleton až po curling. A neboť se ráda dívám na krásné věci, během zimní olympiády vyhlížím hlavně krasobruslení. Nešlo tedy odmítnout možnost spojit vášeň pro tento sport s mojí milovanou mangou a vynechat nový titul Medailistka 1.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Překlad:
Redakce:
Lettering:
Počet stran:
Formát:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
CURUMAIKADA
CURUMAIKADA
Crew
Tomáš Kloutvor
Alexandra Petáková
Kateřina Kotasová
236
128 × 182 mm
černobílý
brožovaná
březen 2026
978-80-7679-999-8
9788076799998
první
Zdroj: Nakladatelství Crew
Jak se tříští velké sny
Jestli jste někdy viděli alespoň jeden film o krasobruslení, vsadím veškeré své knihy na to, že hrdina filmu čelil potenciálnímu konci své kariéry. To se mohlo stát z mnoha důvodů, a i když se tomuto klišé chci zasmát, musíme si říct důležitou věc – svět krasobruslení opravdu je tak brutální.
Stále ještě existují jedinci, kteří si myslí, že skákat na ledě není sport v pravém slova smyslu nebo že krasobruslení je ze své podstaty měkké a zženštilé. No, tito lidé asi už hodně dlouho nestáli s bruslemi na ledě. Pomineme-li samotnou obtížnost figur a skoků, které i u zkušených sportovců mohou kdykoli skončit pádem jenom kvůli špatné kvalitě ledu, máme tu i koordinaci, nutnost vytvořit estetický zážitek a ještě se nejlépe při celém výkonu usmívat a udržovat oční kontakt s publikem.
Proto mě nepřekvapuje, že Medailistka 1 přichází s podobným námětem, ale přeci jen ho zpracovává trochu jinak. Kdysi úspěšný krasobruslař Cukasa musel se svým milovaným sportem skončit ne kvůli zranění, ale kvůli finanční náročnosti. To je mimochodem další důležitý aspekt – bez kvalitních sponzorů se jen těžko můžete sportům, obzvláště zimním, věnovat naplno. Cukasovi se tak roztříštil sen a on se snaží najít cestu zpět, avšak zatím bolestivě selhává.
V kontrastu k němu se pak na scéně objeví teprve jedenáctiletá Inori, která odmalička ví, že chce bruslit. Má to ale háček! Její rodina už si „snem“ o krasobruslení prošla s její starší sestrou, a matka tak Inori nechce v bruslení podporovat. To vyústí ve snahu Inori dostat se na led tajně a za každou cenu. Byť tou cenou nebude zlato a drahé kamení, ale žížaly…
Nakonec se Cukasa s Inori potká a snad vlivem osudu spolu nakonec začnou spolupracovat. Cukasa se stane Inoriiným trenérem a v zápalu entusiasmu slíbí, že jejich společná cesta povede na vrchol.
S krasobruslením musíš začít už v kolébce!
To je sice trochu přehnané, ale věřte, že opravdu velký důraz se v krasobruslení klade na věk, obzvláště pak u žen. Musíte začít co nejmladší, ideálně už v pěti letech, s bruslemi místo bot ideálně projít celé dětství a už v patnácti by bylo nejlepší, abyste stáli na vrcholu. Protože později už vaše výkony budou klesat s každým rokem navíc. To je aspoň teorie, byť samozřejmě najdeme i krasobruslaře kolem třiceti let, kteří stále zvládají ohromovat.
V manze Medailistka 1 je ale fakt, že Inori je jedenáct a zatím si neprošla skutečným tréninkem, extrémně zvýrazňován. Někdy to i v prvním díle působilo repetitivně, ač samozřejmě uznávám, že je to nosná konstrukce zápletky. Inori se musí za zlomek času, který měli její dětští soupeři, naučit veškeré základy a mnohem víc. Jen tak mají totiž s Cukasou šanci to někam opravdu dotáhnout.
Aby toho nebylo málo, Japonsko je krasobruslařskou velmocí. To znamená, že konkurence je i u malých dětí obrovská a systém nemilosrdně proseje i vcelku obstojné sportovce. Na vrcholu stojí spíše géniové, samotná píle mnohdy nestačí. Když vám manga, která se snaží být tak realistická, že autorka CURUMAIKADA dokonce využívá odborné konzultace s krasobruslaři, představí japonský oceňovací systém pro tento sport, úsměv na tváři vám rychle zmrzne. Existuje sedm úrovní zkoušek, které mají vlastní parametry, benefity po splnění a které mají vlastní odznaky. Bez těchto zkoušek nemáte vůbec žádnou šanci. A teprve nejvyšší úrovně znamenají účast na mistrovství Japonska! Ne světa nebo Asie nebo tak, ale teprve JAPONSKA! No, je to děsivé…
A přesto Cukasa v Inori věří, protože v ní od počátku vidí onoho génia. Někoho, kdo se rychle učí, poslouchá zkušenější a hlavně má nezdolnou vůli. Musím si ale klást otázku: je Cukasa opravdu dostatečně zkušený na to, aby Inori dostal na vrchol? Protože, a to je moje největší výtka, v příběhu se on sám několikrát zmiňuje o tom, že tak daleko se v párovém krasobruslení dostal jen díky své partnerce. Skončil kvůli financím, ale jak daleko by se reálně dostal, i kdyby je měl? A je tak vůbec realistické, aby mohl dovést Inori až na ZOH? Kdyby se zde nekladl takový důraz na autenticitu a obtížnost sportu, brala bych to jako klasickou zápletku mangy a anime, kde síla vůle překoná nepřemožitelné. Ale jak to zvládne Medailistka jako série?
Zdroj: Nakladatelství Crew
Děti jsou zlé, rodiče zlejší…
Uvěřitelnou, avšak dost traumatizující zkušeností je přístup okolí k Inori. Ač ji Cukasa a jeho bývalá partnerka podporují a vidí v ní talent, Inori se neustále cítí pozadu. Velký vliv na to má i její matka, která jí dovolí bruslit teprve s velkým sebezapřením, a navíc tuto „kratochvíli“ povolí jen do střední školy. Což je mimochodem v Japonsku nižší věk než u nás.
Konfrontace s matkou jsou ze začátku až bolestivé číst. Chápete, že její přístup je realistický a že pro své dítě chce to nejlepší, přesto se občas musíte zamračit nad tím, co je tato postava schopná říct. Přesto to do děje pasuje a přidává to ono důležité drama, kterého zprvu nemůžete dosáhnout soutěžením. Inori se ostatně teprve učí základy.
Co je trochu horší, že i ostatní děti se nad Inori povyšují. Potkáte tu například chlapce, který Inori doslova řekne: „Dokud neumíš bruslit, tak s náma nebudeš mluvit!“ A kdyby to byl jen tento chlapec… Cukasa se totiž oficiálně stane trenérem celého klubu, ale většinu času samozřejmě věnuje Inori. A to si získává nemalé rozhořčení rodičů ostatních dětí, kteří věří, že všechen čas, co trenér dává Inori, bude nakonec promarněn a vyplatil by se obětovat právě pro jejich dítě. A ač je taková situace poměrně pochopitelná, nemůžu se ubránit dojmu, že se to děje opravdu celý svazek titulu Medailistka 1. Je to trošku na sílu a vidět Inori skleslou pěkně bolí…
Je to pořád manga, přátelé
Když však odhlédneme od těchto snah o realističnost, kterou v různých případech oceňuji více a v některých méně, stále máme před sebou mangu. Navíc hodně solidní.
Knihu tuzemským čtenářům opět přináší Nakladatelství Crew, a to ve velice kvalitním překladu. Ocenit musím i lettering, protože je vidět, že obzvláště v pozadí se překládaly například i takové znaky na budovách, se kterými se opravdu nikdo dělat nemusel. A stejně dělal, takže palec nahoru!
Zároveň se nemusíte bát, že by vám nikdo nevysvětlil termíny a specifika krasobruslařského sportu. Byť musím říct, že u jednoho nákresu techniky jsem strávila asi pět minut, protože ani moje imaginace a prostorová představivost to úplně nezvládala. Ale kdyby se vám to snad dělo taky, nakonec jde pořád hlavně o příběh a zábavu a nikdo vás z techniky dvojitého Salchowa a tak dále zkoušet nebude.
Jak je také pro manga svět typické, nemůžou Inori už v prvním díle chybět rivalové. Nejdříve tu máme zářící hvězdu, Hikaru (znamená např. „světlo“) nebo Miketu. Obzvláště ji si asi hned tak neoblíbíte, neboť je to velice rozmazlené dítě. Její chování vůči všem překračuje únosné meze a já doufám, že se v příštích dílech dočkáme i takové zápletky, která ji nechá trochu vyrůst. Často je ztvárněna jako kočka, neboť její účes připomíná kočičí uši. Především tam, u sbírání žížal jako způsobu zvládání stresu a u specifického stylu kresby „deprimované“ Inori si uvědomíte, že je tu přítomna typická komiksová nadsázka. Je to ale skvělá cesta, jak se vyrovnat s těžkými tématy, jako je třeba šikana.
Svištíme po ledě
K závěru pojďme zvážit i uměleckou stránku knihy Medailistka 1. Abych pravdu řekla, obálka mě z nějakého důvodu tolik nezaujala. Asi že má čistě bílé pozadí a postavy na ní stylem kresby trochu připomínají starší tituly, jejichž kresba se od novějších kousků dost lišila. Ovšem po otevření jsem byla podstatně spokojenější.
Tam, kde se na scénu klade velký důraz, jsou postavy detailně a umně vyobrazeny, rovněž pozadí tu nepůsobí jen jako výplň, ale jako plnohodnotná součást scény a vyprávění. Komické obličeje tu samozřejmě jsou, ale manga dokazuje, že její autorka umí kreslit variabilně a vhodně vzhledem k situaci.
Za zmínku pak u kousku o krasobruslení stojí i akce. Ta je tu skutečně nádherně zachycena. Opravdu máte pocit, že se s postavami nacházíte na ledě, že se vážně pohybují, od čepelí bruslí jim létají krystalky ledu a sněhu a že se vše děje v oné charakteristické rychlosti bruslařských sportů.
Příjemné jsou i bonusové minikomiksy (dvě kapitoly a pár panelů navíc), které se vrací k některým událostem, jež se nevešly přímo do hlavního příběhu. Mojí poslední výtkou je tak asi to, že první skok, který se Inori podaří, nám neukážou ani hlavní, ani bonusové kapitoly. Pardón, ale to je tak důležitý milník, že by u něj měl být i čtenář, a potřeba vměstnat do mangy i jiné scény a události to neomlouvá.
Medailistka 1 je opravdu senzační úvod do série o cestě mladé krasobruslařky až na vrchol. Autorka se snaží o vysokou míru autenticity v přístupu k zobrazení tohoto sportu a neméně uvěřitelné jsou i vedlejší příběhové linky a motivy. Zároveň nezapomíná na to, že se stále jedná o mangu, která by měla být místy humorná a odlehčená, a kresbu zvládá opravdu bravurně. Nejsem si však jista, jestli Cukasův příběh dobře ladí s premisou celku a zda bylo opravdu potřeba klást takový důraz na Inoriin věk a reakce okolí. Místy to působí příliš na sílu. A že mi nikdo neukázal první skok? To bude chtít v přístím díle alespoň trojitého axla! Jinak však mangu musím rozhodně doporučit, a to nejen fanouškům zimních sportů.
