Závodníci jsou seřazeni na startovní čáře. V krvi cítí směs vzrušení a nervozity. Ve vzduchu je pach benzínu, motorového oleje a potu. Za okamžik to vypukne. Pro tuhle chvíli tak dlouho trénovali. Zvolí opatrný průjezd závodní dráhou a na cílové rovince sešlápnou plyn až na podlahu, nebo pojedou na hranici sebe i svého auta hned od počátku? 3, 2, 1, START! Tak právě takovouhle atmosféru se nám již několik desítek let snaží zprostředkovat tvůrci deskových her. Úkol je to vpravdě nelehký, deskové hry jsou totiž ve své podstatě statickou zábavou, tedy pravý opak automobilových závodů. Jak se to povedlo závodní hře HEAT, kterou na náš trh již předloni přineslo vydavatelství Blackfire?
Návrat Days of Wonder ve velkém stylu
HEAT (v originále HEAT: Pedal to the Metal) pochází z dílny studia Days of Wonder. To proslulo legendární sérií Jízdenky, prosím! (v originále Ticket to Ride), kterou vydává již od roku 2004 a kterou i my v redakci máme moc rádi. Ostatně se o tom sami můžete přesvědčit v našich recenzích na Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy Západu, Jízdenky, prosím! Japonsko a Itálie, Jízdenky, prosím! San Francisco, Jízdenky, prosím! Vlak duchů nebo hlavolam Jízdenky, prosím! Výhybka. Days of Wonder je oceňováno i za svoji skvělou vstupní hru o územní nadvládě Small World, přemýšlivou Five Tribes: Djinns of Naqala nebo válečnou rodinnou hru Memoir `44. Jejich nové tituly však byly v posledních letech přijaty velmi vlažně, ať již šlo o zakreslovací Corinth, enginebuildingový Deep Blue, nebo krásnou, ale nepříliš zajímavou The River.
HEAT se však postaral o návrat ve velkém stylu. Ihned po svém vydání se objevil v řadě žebříčků nejlepších her roku, posbíral mnoho nominací na nejrůznější ocenění, přičemž řadu z nich i proměnil, a začal se vyprodávat rychleji než zlevněné rohlíky v nejmenovaném řetězci. Není se tedy co divit, že již v letošním roce vyšlo první rozšíření HEAT: Hustý déšť a další se připravují. Hra se v době psaní recenze vyhřívá na 44. příčce žebříčku nejlepších her dle uživatelů serveru BoardGameGeek, což je opravdu velký úspěch. Jistě dělá radost svým autorům, jimiž jsou Asger Harding Granerud a Daniel Skjold Pedersen. Nejde o jejich první spolupráci, dohromady vytvořili i politickou 13 Days: The Cuban Missile Crisis, 1962, „tetrisovku“ Copenhagen nebo již zmíněný Deep Blue. Asger Harding Granerud je autorem opěvované Flamme Rouge, která relativně věrně převedla do deskoherní podoby cyklistické závody a jejíž rukopis je na HEATu rozhodně vidět. Za vizuální stránkou hry HEAT stojí velmi slavný ilustrátor Vincent Dutrait (Hledání El Doráda, Jaipur, Hrdina v kostce, Ostrov pokladů, Svět po nás nebo Detektiv: Město andělů). HEAT je určen pro 1–6 hráčů od 10 let, kteří budou na jednu herní partii potřebovat dle autorů 30–60 minut.
Přeneste se do poloviny minulého století
Zpracování hry vás do atmosféry starých automobilových závodů vtáhne dokonale. Vincent Dutrait není za jednoho z nejlepších deskoherních ilustrátorů považován jen tak pro nic za nic. Už jen obálka hry je naprosto dokonalá. Je úžasné, jak dynamicky ilustrace na obálce působí. Přímo z ní cítíte tu rychlost, s jakou se závodník přiřítil. Přitom ale Vincent Dutrait využívá nejrůznějších efektů zažloutlých papírů s částečně setřelými barvami a odrbanými rohy. Úplně jako byste se dívali na starou fotografii, což k zasazení hry sedí skvěle.
Ani ilustrace uvnitř krabice v ničem nezaostávají za tou na obálce. Každá ze čtyř závodních drah využívá jiných barev, což jim dodává svébytnou atmosféru. Každý hráč má před sebou desku evokující kokpit formule, na kterou se mu pohodlně vejde řadicí páka, dobírací i odhazovací balíček, karty přehřátí, a ještě na ní zbylo místo na připomenutí jednotlivých fází kola. Hezký detail je i to, že tyto desky jsou vždy laděny do barvy hráče. Škoda jen, že jsou vyrobeny jen ze silnějšího papíru, ocenila bych dvouvrstvou kartonovou desku, aby nedocházelo k nezamýšlenému posunu řadicí páky.
Samotné formule jsou tak akorát velké pro pohodlnou manipulaci s nimi, a většina z nich je i dostatečně jednoznačně barevně odlišena. Problém mám pouze v případě šedé a černé formule, které se mi na dráze často pletou.
Další skvěle stylizované ilustrace najdeme i na jednotlivých kartách. Obzvlášť mě potěšily ty na kartách napětí, ze kterých adrenalin přímo čiší. I karty přehřátí jsou ihned v ruce vidět a věřte mi, že je vůbec neuvidíte rádi. Moc oceňuji i rozdílné ilustrace na rozdílných kartách rychlosti a všemožných vylepšeních.
Trochu jsem však bojovala s ikonografií, obzvláště na kartách vylepšení. Symbolů není nijak mnoho, nejsou však zcela intuitivní a trochu se ztrácí mezi ilustracemi. Naštěstí jsou detailně vysvětleny v pravidlech a při druhé partii vás již pravděpodobně nepřekvapí. Pokud si tedy od titulu HEAT nedáte chvíli pauzu.
Pravidla jsou od toho, aby se porušovala následovala
Musím se přiznat, že jsem nebyla vůbec spokojena se stylem, jakým byla psána pravidla. Musím se dokonce přiznat, že nebýt HEAT dostupný na serveru BoardGameArena, trvalo by mi hned několik partií, než bych byla schopna vše hrát správně. Protože ta pravidla se četla opravdu obtížně. Není to však problém lokalizace od vydavatelství Blackfire, oni jen překládali, co dostali od Days of Wonder. A dokonce v těch pravidlech asi ani nic nechybí, jen jsou informace psané na místech, kde byste je nečekali, a jazykem, který není pro čtenáře příliš srozumitelný. Schopnosti naučit se HEAT z tištěných pravidel nepřispívá ani příliš málo příkladů nějakých složitějších situací. Byla by však škoda hru kvůli tomu zatratit. Pokud s pravidly máte jako já problém, stačí HEAT vyzkoušet online a BoardGameArena vás průběhem hry provede hezky za ručičku.
Kolik karet zahraješ, tolikrát jsi závodníkem
Základní koncept hry HEAT je velice jednoduchý. Na stole leží mapa závodní dráhy a vaším cílem je ji celou projet a jako první prorazit pomyslnou cílovou pásku. Závodní dráha však není rovná, a HEAT tak není žádným krátkým sprintem na padesát metrů. Každá zatáčka na dráze má předepsané, jakou maximální rychlostí ji můžete projet. A pokud to neuděláte, musíte si do svého balíčku přidat karty přehřátí, symbolizující poškození motoru. Pokud se někdy stane, že si máte přidat kartu HEAT a žádná již není dostupná na vaší desce, vyletíte ze zatáčky. Tím pro vás sice závod nekončí, ztratíte však hned několik kol a může být velmi obtížné zbytek závodníků dohnat.
Proč byste se měli pohybovat zatáčkou rychleji, než je dovoleno? Váš pohyb na závodní dráze je totiž řízen kartami a vy máte vždy přístup pouze k sedmi z nich. Navíc musíte na začátku tahu vy i protihráči simultánně zařadit, a je vám sice povoleno přeřadit o více než jeden stupeň, přehřejete tím však motor. Následně musíte (opět simultánně) zahrát tolik karet ze svojí ruky, jaký stupeň řazení jste si zvolili, a pohnout se o součet jejich hodnot.
Projedete-li zatáčku moc rychle nebo budete-li příliš agresivně řadit, do vašeho balíčku se zamíchají karty přehřátí a pak vám budou v ruce zavazet. Zahodit je totiž jen tak nelze, stejně jako karty napětí, po jejichž vyložení se pohnete o náhodnou hodnotu. Občas se tak může stát, že vám na ruku přijdou kromě přehřátí samé vysoké karty těsně před zatáčkou, kterou je nutné projet opatrně. Nebo naopak je před vámi cílová rovinka a vy máte v ruce samé jedničky a dvojky. Podíl náhody sice ve hrách tohoto typu očekávám, i tak mě ale velmi zamrzí, když mám skoro všechny karty přehřátí stále na desce a prohraji na cílové rovince s někým, kdo celou hru riskoval a jen mu to poslední dotažení karet vyšlo. Na druhou stranu, pokud jsem ten riskovač já, moc si svoji výhru užívám.
Tematický zážitek
Partie HEATu je opravdu tematickým zážitkem. Rozhodně tomu přispívají ilustrace, není to ale vše. Celý základní koncept hry byl vytvořen tak, aby co nejlépe simuloval závody, aniž by HEAT byl přeplněn pravidly. Nutnost řazení auta určující, jak rychle bude moci jet, možnost ochlazení motoru při pomalejší jízdě, využití větrného pytle, pokud vaše auto skončí za jinými auty, přehřátí motoru coby trest za všechny drobné i větší chyby a zatáčky, které nemůžete projet jakoukoliv rychlostí. To vše vás nadchne, pokud jste milovníky automobilového závodění.
Partie HEATu však není zcela věrnou kopií toho reálného závodění. Na to jí trochu něco chybí. On se totiž HEAT hraje překvapivě poměrně poklidně. Všichni naráz zařadí a zahrají karty, pak se postupně pohybují po herním plánu a vyhodnocují nejrůznější efekty. Nakonec si karty dotáhnou a jede se další tah. Funguje to skvěle, jen tam prostě není, a ani nemůže být, to vzrušení a napětí, které cítíte, když se díváte na NASCAR. Nebo když hrajete Need for Speed nebo Forza. O opravdovém řízení formule ani nemluvě. Na to by HEAT musel být hrán v reálném čase nebo by sázky musely být mnohem vyšší než jen přidání pár obtížněji odstranitelných karet do balíčku. Tím by ale HEAT zřejmě trochu ztratil ze své přístupnosti a vhodnosti pro rodinné hraní.
Další a další závody
Správná rodinná hra musí mít obrovskou znovuhratelnost. Ačkoliv dospělí hráči často rádi hrají spíše do šířky, děti, a to i ty odrostlé, rády hrají dokola to stejné, dobře známé, ale přitom trochu obměněné. A HEAT se v tomhle povedl skvěle. Již v základu v krabici najdete hned čtveřici různých závodních tratí. Otestovat svůj řidičský um tak budete moci na silnicích USA, Anglie, Francie i Itálie. Nejde o změny jen kosmetické, každá z tratí má jiný poměr zatáček a rovinek a jednotlivé zatáčky jsou jinak prudké. Už jen díky tomu bude každá partie lehce jiným zážitkem.
Pokud vám začne základní hra připadat příliš snadná, můžete si do ní přidat řadu dalších možností. Všechny je najdete v samostatném sešitě, takže je krásně odlišeno, která pravidla jsou pro začínající hráče a která pro experty.
Modul Garáž nabízí několik desítek karet vylepšení, které mohou hráči před začátkem závodu volit draftováním. Vylepšení nahrazují základní vylepšení z rodinné hry a v každý hráč si volí tři z nich. Jsou rozdělená na obyčejná a pokročilá, takže máte co objevovat po několik partií. Některá vylepšení vám přidají více karet HEAT a vy si tak můžete dovolit více riskovat, stejně jako při použití karet umožňujících ochlazení v jakékoliv rychlosti nebo těch, které upravují rychlostní limit zatáček. U dalších karet si volíte jejich rychlost až po zahrání a ještě další vám výrazně zvýší rychlost na rovinkách. V každé partii si můžete vylepšení vybrat jiná a zkoušet tak jiné a jiné strategie.
Partii velmi ovlivní i modul Počasí a Stav dráhy. Ty upravují některé podmínky hry pro celý závod, jiné pro každou z jeho zatáček. Na některých úsecích dráhy se vám tak může stát, že vás popožene vítr, jinde zase nebudete moci použít ochlazení.
Pokud by vám nestačilo ani to, můžete také hrát v systému šampionátu, jehož každý závod bude ovlivněn kartami událostí. V některých zatáčkách na vás pak mohou čekat zástupci tisku, a pokud zatáčku projedete napínavě, vysloužíte si za to jednorázové vylepšení v podobě sponzorské karty.
Jak dlouho že to mělo trvat?
V několika prvních partiích HEATu je potřeba se připravit na to, že časový údaj o délce hry, který je uveden na krabici, zřejmě hrubě překročíte. Alespoň my se v prvních partiích jen obtížně dostávali pod dvě hodiny. Každou dráhu totiž projedete opakovaně, a pokud máte ve skupině hráče, kteří svoje tahy důkladně promýšlí, možná vás to ani nebude moc bavit. Pokud ale vytrváte a hru si pořádně osaháte, ta doba hraní se výrazně zkrátí. Jakmile totiž víte, co s jakými zatáčkami dělat, jaké karty vám mohou přijít na ruku, a hlavně si osvojíte všechny drobné kroky a možnosti v kole, to rozhodování bude mnohem snazší.
Skvělé na HEATu je také to, že jej opravdu můžete hrát v libovolném počtu hráčů, aniž byste o něco přišli. Tvůrci totiž do hry přidali skvělý Modul Legendy, který vám umožní nahradit chybějící lidské hráče umělými protivníky. Hraní za legendy není nijak obtížné, zkrátka jen otočíte jednu kartu a vyhodnotíte pohyb všemi neřízenými formulemi. Funguje ale báječně a vy se tak ani ve dvojici nemusíte bát, že byste neměli za koho se pověsit do větrného pytle. Jiná interakce stejně ve hře není.
HEAT vs. Formula D
Je možné, že vám HEAT něco připomíná, a právem. Nejenže využívá některé stejné mechanismy jako Flamme Rouge od této autorské dvojice, je ale vidět, že se nechali silně inspirovat i stařičkou Formula D. Ta poprvé vyšla již v roce 1997, většina hráčů však bude znát zřejmě hezčí verzi od Asmodee z roku 2008.
Podobnost je opravdu značná. Od vizuální podoby tratí a podobných rozšiřujících modulů přes řazení a omezení rychlosti v zatáčkách až po větrný pytel, to vše jste mohli najít i ve Formuli D. HEAT ji však značně modernizuje. Už jen to, že namísto několika různých forem poškození je tu jen jedno, značně zkracuje pravidla, snižuje šance pro udělání chyby a zvyšuje přístupnost. Navíc ve Formuli D byl pohyb aut řízen kostkami, přičemž čím vyšší stupeň jste měli zařazený, tím více stěnnou kostkou jste házeli. Kostky sice nabízely více prostoru pro vzrušení a skutečné napětí, s kartami však máte hru jednoznačně více pod kontrolou. I tak ne dokonale, protože podíl náhody je stále značný.
HEAT je velice přístupná rodinná hra, v níž se na chvíli stanete automobilovým závodníkem v polovině minulého století. Hra má krásně stylizované ilustrace, v základním módu jednoduchá pravidla a díky mnoha rozšiřujícím modulům a hned několika mapám i obrovskou znovuhratelnost. Pokud jste milovníky závodů auto, obzvlášť těch retro, hra vás určitě nadchne. HEAT je totiž přímo prosycen tématem. Ale i pro ty ostatní hráče jde o velmi zábavný a povedený rodinný titul s poměrně unikátními mechanismy. Škoda jen, že pravidla, ač jednoduchá, nejsou psána lépe. A také toho, že i když se HEAT snaží být věrnou implementací závodění, přece jen mu chybí to napětí a adrenalin z rychlé jízdy.“
