Vzpomínáte na tu scénu ve Spielbergově Jurském parku, v níž se dr. Ellie Sattlerová za doprovodu lovce Roberta Muldoona vydává nahodit hlavní jističe, které se nacházejí vedle klece s nebezpečnými (a notně přerostlými) velociraptory? Hraní indie novinky Dino Trauma ji poměrně významně připomíná. Tedy pokud si představíme, že raptoři v porovnání s filmem výrazně zhloupnuli a že Muldoon má kromě brokovnice po ruce celý arzenál zbraní.
V zázemí Jurského parku
Dino Trauma se prozatím nachází v režimu předběžného přístupu a v době, kdy jej testujeme, nabízí jednu kompletní epizodu sestávající z osmi levelů. V tuto chvíli nejsou součástí hry žádné cutscény ani jiné prvky sloužící k vysvětlování příběhu. Hráč je s kliknutím na položku „New Game“ vhozen přímo do prvního levelu, třímaje v rukou elektrický bič na dobytek. Jen s trochou důvtipu však lze snadno rozklíčovat, že hlavní postavou je zaměstnanec vědeckého zařízení, které nemá daleko k jakémusi zázemí Jurského parku. Herní levely se skládají z oplocených venkovních výběhů a voliér, ale hlavně technických místností a laboratoří, v nichž se jedni dinosauři klubou z vajec, zatímco těla jiných se pohupují ve formaldehydových lázních. Celý tento vědecký komplex ovšem postihla nějaká katastrofa a ostatní lidé z něj buď utekli, byli sežráni dinosaury, nebo zahynuli jinými způsoby. O osudu některých z nich se jde dozvědět z pohozených tabletů, v nichž jsou zachovány jejich poslední zprávy. Další informace lze vyčíst z dobře navrženého prostředí, v němž jsou zanechány více i méně zjevné dějové indicie.
Aberantní grafika
Jestliže první výraznou charakteristikou Dino Trauma je samotná přítomnost dinosaurů, tou druhou je jeho obrazová stylizace snažící se připomínat softwarově renderované tituly z rané éry 3D. Výsledek má blízko hlavně k nízkopolygonové a nefiltrované grafice prvního PlayStationu, ale o věrnou imitaci se rozhodně nejedná. Vůči stylizaci jako takové nemám vážnější námitky, nejsem však příliš spokojený s podobou defaultního grafického nastavení. Jako první jsem vypnul agresivní chromatickou aberaci, která zásadně snižuje kvalitu obrazu a její přítomnost ve hře je jaksi podivně motivovaná – tento efekt přece napodobuje zkreslení objektivu filmové kamery, nikoli jakoukoli charakteristickou vlastnost staršího herního hardwaru. Další úpravu si zaslouží interní rozlišení, které při výchozím nastavení znemožňuje čitelnost nápisů objevujících se přímo v herním prostředí. Pozměnit je třeba i nastavení viditelného zorného pole, které začíná na hodnotě 60 stupňů. To sice odpovídá běžným hodnotám ze starých konzolových her, které počítaly s hraním na malých obrazovkách s poměrem stran 4 : 3, ale v současné době nedává smysl. Adekvátní zvětšení zorného úhlu bohužel vede ke znatelnému soudkovitému zkreslení patrnému hlavně na modelech nesených zbraní, což jistě některým hráčům může vadit.
Napřed krize, potom trauma
Po stránce hratelnosti je Dino Trauma rozkročené mezi dvěma žánry. A to tak široce, až občas ztrácí rovnováhu. Sami vývojáři z dvojčlenného polského týmu Phobia Interactive jako inspiraci zmiňují především klasické first-person střílečky, jako je Doom nebo (očekávatelně) Turok, a pak také survival horror Dino Crisis. Pro čtenáře, kteří si tuto klasickou sérii s počátky v roce 1999 (již) nevybavují, připomínám, že jde v zásadě o dinosauří variaci na původní Resident Evil. Za zrodem obou značek ostatně stojí společnost Capcom a proslulý herní designér Šindži Mikami. Četné stopy Dino Crisis lze v Dino Trauma přehlédnout podobně obtížně jako stopy tyranosaura na anglickém trávníčku. Podobný není jen název, ale i mnohé prvky týkající se grafického zpracování (výrazná výtvarná podobnost prostředí, prakticky stejně vypadající mapa) i herních mechanik (laserové bariéry, principiálně totožné hádanky). Nejde vůbec o to, že bych chtěl polské tvůrce obviňovat z plagiátorství. Problém jejich láskyplné pocty Dino Crisis spatřuji spíše v tom, že do ní příliš nezapadají elementy převzaté z first-person shooterů.
Tanec se stegosaury
Spojit prvky rychlých devadesátkových stříleček s klasickými survival horrory pracujícími naopak s pomalým tempem, nižší mírou akčnosti a nemotorností ústřední postavy vycházející z fixních úhlů kamery a ovládání ve stylu tanku, není zrovna lehký úkol. Existují samozřejmě hry, jimž se taková syntéza povedla (z jedné strany je to třeba Doom 3, z té druhé samozřejmě Resident Evil 4), ale Dino Trauma mezi ně v současné podobě nepatří.
Vývojáři se sami postavili před nelehkou výzvu, když protivníky udělali právě z dinosaurů, kteří mohou být nebezpeční jen v bezprostředním kontaktu – vyjma dilophosaurů, již z Jurského parku odkoukali schopnost plivat jed. Jak udělat souboje s nimi zajímavými, když jim hráč může čelit přesně mířenými střelami z pistole, brokovnice, kuše či třeba krátkých samopalů? U menších druhů prehistorických ještěrek hra využívá laciný trik, kdy je prostě v určitý okamžik naspawnuje do těsné blízkosti hráče, který je pak musí rychle vyřídit za současného zběsilého mačkání tlačítka pro pohyb vzad. Velmi neohrabané jsou ovšem souboje s velkými (nadto býložravými!) sauropody typu stegosaura nebo brachiosaura, kteří se spíš jen tak volně poflakují prostorem, než že by s hráčem reálně bojovali.
Chytrému napověz!
Hádanky, které tvořily jádro hratelnosti v Dino Crisis, jsou v Dino Trauma spíše potlačené a zjednodušené. Obvykle je třeba hledat přístupové karty, zapínat elektřinu nebo někde zastavit smrtící únik horké páry. Klasických puzzlů je poměrně málo a víceméně nejsou nijak náročné na vyřešení. Tedy v případě, že už máte na kontě dostatek her, abyste byli sžiti s jejich konvencemi. Na internetu lze nalézt stížnosti hráčů, kteří u některých hádanek nepochopili jejich princip a ocenili by nějakou nápovědu. Vstřícnější tvůrci rozhodně měli být při seznamování hráče s aktivními prvky, s nimiž jde nějak interagovat. Některé z nich jsou snadno zaměnitelné za neinteraktivní dekorace, což pak vede ke zbytečným a frustrujícím zákysům. Samotné levely jsou ovšem nadesignované poměrně důmyslně a jde se v nich lze celkem snadno zorientovat i bez použití mapy. Vývojáři slibují, že plná hra kromě zbývajících dvou epizod a nových zbraní přinese i vyladění současné hratelnosti, včetně lepšího a uspokojivějšího gunplaye. Pokud se to podaří, mohlo by být z Dino Trauma velmi příjemné retro. Oficiální stránka na Steamu stále uvádí původně plánované vydání plné verze v závěru tohoto roku, nicméně se zdá, že vývoj je za harmonogramem opožděný, takže čekání možná bude o něco delší.
Dino Trauma je láskyplným návratem do 90. let, kdy popkultuře dominovala plazopánvá i ptakovánvá fauna z pravěkých dob. A zároveň jde vlastně o pokus udělat z polozapomenuté klasiky Dino Crisis střílečku z pohledu první osoby. V rámci předběžného přístupu už je jasně vidět péče, jakou tvůrci věnovali designu prostředí. Pokud se jim ještě podaří přepracovat souboje a AI dinosauřích nepřátel, bude z jejich hry v zásadě povinná koupě pro všechny, co mají doma pečlivě uschovanou videokazetu s Jurským parkem.
