Jako malí jsme vyrůstali na legendách jako Quake, Painkiller, Blood, Doom, Wolfenstein nebo Duke Nukem. Proto jsme si nemohli nevšimnout prvotní hry malého argentinského studia Saibot, které nabídne stejně rychlou brutální akci jako již výše uvedené tituly. Tvůrci zmiňují, že jejich hra Hellbound je klasická střílečka z devadesátých let, kdy jste neměli, jak sami zmiňují, „NO GLORY-SHITS.“ Jednoduše jste popadli zbraň a kosili hordu nepřátel místnost po místnosti.
Na příběh se tu nehraje
Vžijete se do role nasvaleného hrdiny jménem Hellgore, kterému by bicáky mohl závidět i samotný Duke. Jak už to u her, co jsou primárně založené na tvrdé brutální akci, bývá, příběh tu nehraje žádnou zásadní roli. Naše postava miluje zabíjení démonů stejně jako Doom Slayer, jen je nelikviduje s takovou grácií
Obtížnost nemusí být pro každého
Tvůrci varují, že Hellbound může být pro někoho velmi obtížná záležitost, ale to nejspíše platí pro nejtěžší úroveň, kde vaše životy budou padat velkou rychlostí. Pokud vám nejdou střílečky a bojíte se, že byste v Hellbound umírali natolik, že byste viděli jen první lokaci, můžete být bez obav. Na samém počátku si zvolíte vaši úroveň, kterou jste schopen zvládnout. Podle vybrané obtížnosti se budou objevovat nepřátelé a zároveň se bude měnit počet lékárniček či vašich štítů, které nacházíte pro lokacích. Proto vám doporučuji, abyste dané lokace prozkoumali, protože takto můžete najít potřebné náboje, lékárničky, štíty a hlavně i skryté místnosti.
Co se vašeho destruktivního arzenálu týče, budete tu používat své pěsti, pálku, brokovnici, útočnou pušku, raketomet a rotační kulomet. Všechny zbraně mají alternativní mód střelby, který vám usnadní zabíjení vašich otravných nepřátel. I přesto je škoda, že není výběr zbraní o něco málo bohatší. Pokud však čirou náhodou zemřete, vrátíte se zpět na začátek uložené pozice s hláškou: „I am back, bitches!“ Hellgore je zkrátka takový frajer, že během brutálního grilování démonů ještě stihne zandat nejednu vtipnou hlášku.
Bohužel krátká kampaň a málo nepřátel
Hellbound není bohužel nijak extra dlouhá záležitost, máte zde jen sedm lokací, které dokážete na normální obtížnost projít za necelé dvě hodiny. Stejně tak různorodost vašich nepřátel je velmi nízká. Máte tady jen tři základní druhy – něco na způsob vojáka, Impa a Pinkyho.
Tyto nepřátelé se vám neustále opakují a na samotném konci máte jednoho závěrečného bosse. Upřímně je to dosti škoda a hře by rozhodně prospěla větší různorodost nepřátel, popřípadě o něco delší kampaň. Na jednu stranu ale chápu, že studio Saibot nemuselo mít velký finanční rozpočet, aby se svým titulem mohli experimentovat. Naštěstí pro vás, jakmile dohrajete kampaň, máte ještě možnost si vyzkoušet režim Survival Mode
Hudební podklad a grafické zpracování fungují
Hudební podklad sice není tak nabouchaný jako u výše zmiňovaných titulů, přesto se ale jedná o hudební orgie. Na soundtracku spolupracoval Christian Fernando Perucchi a samotný Federico Ágreda, kterého můžete znát pod uměleckým jménem Zardonic. Při spuštění hry se vám v menu rozezní jejich metalové beaty, a díky tomu už víte, že jste zapnuli tu správnou řežbu pro vaše odreagování. Metal, několik démonů, stříkající krev a pach střelného prachu. Co víc si přát?
Grafické zpracování bych se nebál nazvat takovým mixem prvního Dooma a Quake Arény. Podle mého názoru grafika do samotného titulu sedí perfektně a dokáže vám nabudit potřebný efekt staré devadesátkové hry, a to i přesto, že je o něco vyhlazenější.
Přestože má Hellbound krátkou kampaň, kterou jste schopni dohrát za dvě hodiny, nemyslím si, že se jedná o špatný titul, který by si nezasloužil místo ve vaší knihovně. Pokud jste hráč, kterého baví hry ve stylu Serious Sama či Dooma, tak vás Hellbound nezklame. Jistě, není tak propracovaný a hodně věcí by se dalo zlepšit, například větší různorodost nepřátel, repertoár zbraní či delší kampaň, ale i tak se jedná o celkem povedený titul, který si můžete na Steamu koupit za 12,49 €.
