Někteří se v mládí učí býti hrobařem, aby mohli jezdit s pilou nebo také s trakařem. Tvůrci z MassHive Media ve spolupráci s vydavatelem PQube se rozhodli této české klasické písničce vyhnout. V Potion Permit se ujmete té nemilé funkce a budete to právě vy, kdo bude šetřit hrobařům malého městečka práci. A to přesto, že se objevíte ve vesnici plné hypochondrů, kteří skončí u vás na klinice kvůli škrábancům na ručičce. Vítejte tak v dalším simulátoru života, kde nebudete realitním agentem (Estate Agent Simulator), farmářem (Farming Simulator), sexuálním predátorem (Sex Simulator) ani vyloženě dublérem dokonalého života (Story of Seasons: A Wonderfull life), ale alchymistou, lékařem a lovcem příšer.
Vítejte na konci světa
Na začátku vašeho příběhu si vytvoříte postavu a pojmenujete svého psího parťáka. Tvorba je jednoduchá, přesto efektivní, a avatar může vypadat přesně podle vaší nejvyšší touhy. Doporučím, ať jména vybíráte pečlivě, protože na ně budete koukat. Je super, že se jmenujete Párek a pes V Rohlíku, ale nejde se na to dívat donekonečna.
V roli mladého atestovaného lékárníka jste posláni do vesnice Moonbury, kde starosta zoufale požaduje nějakého pečovatele. Po příjezdu do městečka se k vám všichni staví chladně a nechtějí vás pustit do svého soukromí, respektive připustit si vás k tělu, takže se snažíte získat jejich důvěru. Než tedy zjistíte, že tím důvodem je hlavní město, z něhož pocházíte. Z tohoto kapitolu totiž přichází hromada nepravděpodobných nemocí, které trápí místní obyvatele. Vy se tak jako čerstvé maso musíte pořádně osvědčit, abyste se všem lokálním pacientům zavděčili.
Nebudu lhát, zatraceně dlouho to trvá. Vaše „lékárna“, nebo spíše alchymistická laboratoř, je troska. To platí i o domu s lůžky, kam si nemocní obyvatelé chodí lehnout. Nicméně postupem času (jak postupujete příběhem) poznáváte místní obyvatele, zlepšujete své schopnosti, opravujete laboratoř i lůžkové oddělení a odemknete jednu hezkou příběhovou linku, která vás v závěru velmi mile potěší. Jen tedy místní jsou občas vážně hypochondři a k lékaři chodí i s bolestí ruky, na niž stačí jen troška lektvaru. Hlavně že si tam lehnou.
Potion Permit vás nenechá vydechnout
Jak můžete dělat lektvary? Přece na ně potřebujete suroviny a materiály! Podstatnou část dne budete trávit v lokálním „dungeonu“, kde budete sekat stromy, lámat kameny a zabíjet vinná i nevinná zvířátka, abyste získali potřebný prvek k tvorbě léků. Nutno zde upozornit, že jak postupujete kupředu, je nutné získávat složitější části k léčbě a na vytvoření těch nejlepších lektvarů i nějaké ty extrémně vzácné. To je ale prostě ono, takhle vypadá lékařské RPG.
K tomu vám pomáhají ony postavy z města. Na vztazích s NPC hra hodně stojí, takže sbližovat se s místními více než vřele doporučuji. Ano, jsou vám vděční, když je vyléčíte, ale body se dají získat i za běžnou konverzaci. Pokud pro ně uděláte navíc něco výjimečného, tedy splníte úkol, získáte také dáreček. Ten poté můžete dát někomu dalšímu a váš vztah enormně vzroste. Krásné, jednoduché a do simulátorů to skvěle zapadá.
Ovládání samo o sobě je velmi snadné, v boji vám stačí úskok a útoky. Reálně vlastně nic jiného nepotřebujete, hra na tomto mechanismu nestojí. Je však důležité upozornit, že je to i velký nedostatek. Sběrem surovin trávíte podstatnou část dne, což s cyklem střídání se dne a noci začne být časem velmi nepříjemné, především když se váš hrdina umí ještě unavit. A to nejhorší? V titulu není rychlé cestování, takže vážně běháte po lese a Moonbury jak jantaři, což mi děsně lezlo na nervy. Ani minihry v tajném sklepním baru to nezachránily.
Jako drogová laboratoř
Jak tedy léčíte pacienty v Potion Permit? Leží u vás na klinice, kam dorazíte a „oscanujete“ jim tělo. Respektive uděláte s myší důkladnou prohlídku kousek po kousku na jednoduše nakresleném avatarovi. Na něm uvidíte bolístku, kterou následně počítač sám vyhodnotí a rozhodne, jaký lék je nejdůležitější. Následně se přesunete do své laboratoře ke svému kouzelnickému kotlíku, kde vyberete recept na potřebný lék, a poté skrz tetrisové kostky složíte obrazec dle potřebného množství ingrediencí. Dáte uvaříte, donesete k pacientovi a hotovo. Jednoduché a velice funkční. Navíc si můžete budovat nekonečnou zásobu a tu následně prodávat, což se hodí, když chcete z té ruiny, kterou jste získali, udělat pořádné místo.
Určitě si nyní říkáte, kde má kromě dlouhého sbírání přísad ještě Potion Permit nedostatky. Je to málo výzev. Simulátory na tomto sice stát nemají, ale když děláte několik hodin to samé, jen abyste získali nějaký lepší materiál, je to únavné. Navíc se lokální obyvatelé dají naklánět velmi rychle, a tak nakonec ani váš psí parťák, kromě toho, že má neustále hlad, nemá žádný význam. Nehledě na to, že stačí jen dojít domů, vyspat se, on je znovu nasycený a může pobíhat dál.
Na stranu druhou, vizuál je dokonalý. Pixelový vzhled plný skvostných detailů, kde vidíte i ten nejmenší kamínek, mě uchvátil. Nestává se často, aby mě „kostičky“ natolik zaujaly. Nemohu vytknout vůbec nic, však i ta zvířátka vypadají dobře. Fialový medvěd s obřími tlapami, aby byl tak přehledný? Pojď ke mně. O městečku Moonbury nemluvě.
Je ještě něco lepšího? Hudba. Kouzelná, magická, relaxující a uvolňující. Audio vás provází jako maminka do školy a vy se cítíte v pořádku a v bezpečí, nehledě na to, v jaké části hry se zrovna nacházíte. Počin díky tomu budí ten správný pocit (vyloženě good feeling) a já se do Moonbury vracím hrozně rád, i když dělám stále to samé. Mozek prostě vypne a vy jste v klidu.
Tak jak Potion Permin nakonec zhodnotit? Je to lepší nadprůměr, ale k topovým hrám má trošku daleko. Ničemu to však nevadí, krásná atmosféra, přívětivá medicínská činnost a lov po lesích zabaví na dostatečně dlouho, abyste měli z investice radost. Bohužel, dělání stále toho samého a občas až nesmyslně starání se o mé pacienty mi lezlo někdy nervy, ale to bych chtěl, aby se takto jednoduchá hra zavděčila až moc.
