Přiznejme si to. Recenzí na Stellar Blade je po internetu tolik, že stačí napsat „Stellar Blade + recenze“ a algoritmus vás zasype rozbory příběhu, diskuzemi o sexualizaci postav, srovnáním s titulem NieR:Automata i hlubokými úvahami o morálních pohnutkách hlavní hrdinky. Takže proč psát další podobný článek? Ráda dělám věci jinak. Nečekejte tedy klasicky pojaté shrnutí zvratů a mechanik. Pokud vás zajímá, kdo je Eve, co je jejím úkolem, proti komu stojí nebo co všechno můžete v tomto světě objevovat, přečtěte si naši recenzi na PlayStation 5 verzi. Tento text je s trochou nadhledu pro ty, co už o hře slyšeli nebo ji sami hráli, ale chtějí vědět, jak si Eve vede na PC a jestli to stojí za to.
Čekání, které stálo za každé meme, co jsem minula
Na PC verzi Stellar Blade jsem se těšila jako pětiletá na čokoládový kalendář od Mikuláše (pokaždé ho sním na posezení). PlayStation 5 sice doma mám, ale ruku na srdce, starého psa novým kouskům nenaučíš. Než vzít ovladač do ruky, to už si raději sama naordinuji detox digitálního života, abych se vyhnula co nejvíce spoilerům, což bylo jako balancovat na laně nad propastí plnou memů. Algoritmy mě zrazovaly na každém kroku, thumbnaily na YouTube doslova lákaly kliknout na videa a Twitter (pardon, X) mi každý den předhazoval nové a nové potenciální spoilery. Ale dala jsem to! Když Eve poprvé došlápla na zdevastovanou Zemi, ten moment jsem si vychutnala jako už dlouho nic.
Zápletka by v bodech zněla asi nějak takto: zničená Země, další záchranná mise z vesmírné kolonie, vycvičené bojovnice, mutanti Naytiba, lidstvo na pokraji úplné zkázy. Není to úplně originální… vlastně je příběh jedno velké vesmírné klišé, ale funguje to. Hra vám postupně servíruje střípky minulosti, dávkuje záhady a hraje si s motivem „ne všechno je takové, jak se zdá“. Pokud jste fanoušky mysteriózních sci-fi s krapítek filozofickým podtextem, máte se na co těšit. Jestli však čekáte hluboký psychologický portrét postav, šlápněte prudce na brzdu splašených očekávání.
Když kamera ví, co chcete
Eve je totiž ze začátku plochá. A tím nemyslím její vizuální design (tam se o plochosti nedá zmínit ani slovem). Myslím její osobnost. O jejích motivech a vnitřním světě nevíte skoro nic. Emoce projevuje asi jako excelová tabulka a občas i stroje působí více jako člověk než ona. Naštěstí postupem času trošku roztaje. Netvrdím, že vás rozbrečí, ale před branami finále už se z ní stává postava, se kterou se dá aspoň trochu navázat nějaké citové spojení, přičemž to vizuální je tam ještě dříve, než opustíte menu.
Eve je zkrátka sexy. Kamera to ví, vývojáři to ví, hráči to ví a Stellar Blade se tím nijak netají. Právě naopak. Odhalené kostýmky, vyzývavé pózy (Myslíte si, že jsem si nevšimla, jak se opírá o ten kulečník?), záběry z podhledu… fanservis jede na plné obrátky. Jenže ne každému je to po chuti. Někoho to potěší, jiného znechutí a já nebudu moralizovat o tom, jaký postoj je správný. Ano, Stellar Blade na vnadných ženských křivkách postavil značnou část své identity, ale stále je to videohra z Východu, kde se na podobné věci nahlíží jinak. Důležitější je, že vás jako hráče násilím nenutí Eve oblékat do odvážných oblečků držící pospolu pár šňůrkami a silou vůle. Vždyť ji můžete zahalit do stylové teplákovky, celotělových kombinéz či dokonce do kostýmu plyšového medvěda, a přesto si užít hru bez toho smyslně provokativního podtextu.
Soubojová poezie
Nedávno jsem narazila na vyjádření šéfa Shift Up, že za úspěch Stellar Blade nemohou ani tak hluboké výstřihy jako spíše hluboký systém boje. A víte co? Má pravdu… tedy aspoň z mého pohledu. Boj je totiž fakt pecka… neskutečně stylová a neuvěřitelně plynulá pecka. Není to žádné tupé klikání myší. Čtete pohyby nepřítele, parírujete s přesností chirurga a každý úskok musí být načasovaný jako vánoční reklama na Coca-Colu. A styl? Ten teče proudem! Eve skáče ladně jako baletka, dělá salta a seká protivníky na kousíčky do rytmu soundtracku, který vám pumpuje adrenalin do žil.
Upřímně? Někdy jsem nutně nechtěla co nejrychleji zlikvidovat nepřítele, ale naopak vidět, co dalšího tahle holka v latexu vytáhne z rukávu. Animace dokončovaček jsou jak malý dárek od vývojářů pokaždé, když stisknete správnou sekvenci tlačítek. Je to radost, která překvapivě nepolevuje ani po několika hodinách hraní. Jen škoda, že paleta nepřátel není výrazně pestřejší.
Taneček trpělivosti
V otázce bossů bych si sama nejradši dala facku za přehnaná očekávání možná kvůli nedávno dohraným souslike kouskům. Boss fighty jsem si malovala jako epické momenty s nevyzpytatelnými útoky v grandiózní aréně, ale tohle není Elden Ring. Pokud si chcete rvát vlasy i s kořínky vzteky a z frustrace nad už padesátým a stále neúspěšným pokusem porazit Malenii, jste na špatné adrese. Ve Stellar Blade jde o to vydržet, než ty vizuálně nezajímavé bosse připravíte o ohromnou nálož životů. Souboj se tak spíše stává hrou trpělivosti než hbitých reflexů.
Ne, vážně nejde jen o port, co někdo přehodil na Steam během obědové pauzy. Stellar Blade na PC je krásně přizpůsobitelný s podporou ultraširokých monitorů i s neomezenou snímkovou frekvencí. Textury zaznamenaly znatelný upgrade, takže je skutečně na co se dívat (včetně Eve, samozřejmě). A co DualSense ovladač? Je podporován a pokud sáhnete raději po klávesnici a myši, no problemo. Ovládání je pohodlné a nikterak frustrující, což, jak víme, není u portů z konzolí samozřejmost.
Ultrawide + ultraEve = ultrafajn
Celkově se estetika hry pohybuje mezi korejskou elegancí a japonskou přehnaností. Některé úrovně jsou jako vystřižené z DOOM 3 jen s vícero latexem a méně démony. Otevřené lokace sice působí bezduše a prázdně, ale dává to smysl… je to přece svět po apokalypse, ne nákupní centrum. Potěší oddechový systém rybaření, logické puzzly i četné sběratelské předměty (loot goblin hlásí spokojenost) a celkově svižné tempo bez zbytečného plahočení se skrz nekonečný open world. Jen to rychlé cestování… řekněme, že „rychlé“ je tu trochu přehnané slovo. Většinou se stejně budete muset šourat pěšky.
Hudba je skvělá. Někdy ambientní, jindy epická a často je přesně to, co potřebujete slyšet k vyburcování výkonu. Optimalizace je většinu času výborná. FPS sem tam škobrtne, nějaký ten brouček vyskočí na povrch, ale rozhodně se nejedná o žádné fiasko jako u jiných konzolových portů… koukám přesně na tebe, The Last of Us. Hra Stellar Blade možná není dokonalá. Má recyklované vedlejšáky, občas tlačí styl na úkor obsahu a na emoce hraje tak opatrně, že by to nerozplakalo ani náhodnou fanynku u konce filmové Barbie. Stejně mě hra bavila, pohltila, rozesmála a donutila mě chtít víc. Není jen produktem čirého sexismu, ale povedeným portem povedené hry.
Stellar Blade možná nevynalézá kolo znovu, zato ho leští do vymazlené podoby. Na PC hra dorazila ve výborné formě s plynulým bojem, kvalitní optimalizací a dostatkem stylu. I když kamera někdy až příliš dobře ví, jaký úhel zaujmout, stále jde o převážně akční zážitek, který stojí za to.
