Hrachouni – víc hlav víc boduje
Také byste se rádi stali šíleným vědcem a vytvářeli roztodivné příšerky? Já dlouhé roky vědcem byla, bohužel jsem se však k tvoření příšerek nedostala. Zřejmě to bude tím, že nejsem šílená.
Také byste se rádi stali šíleným vědcem a vytvářeli roztodivné příšerky? Já dlouhé roky vědcem byla, bohužel jsem se však k tvoření příšerek nedostala. Zřejmě to bude tím, že nejsem šílená.
Hraní s nejmenšími dětmi je velký oříšek. Ať chceme a snažíme se sebevíc, nedokáží ještě pojmout pravidla, která se nedají vysvětlit za několik vteřin v průběhu hraní.
Jedním z mých nejoblíbenějších mechanismů v deskových hrách je „já rozdělím, ty vybereš“ (z anglického „I split/cut, you choose“). Díky němu totiž hry poskytují velké množství interakce bez škození a zároveň dokáží pořádně potrápit mozkové závity.
Bezradnost, snaha dostat se ven, třetina Activit, pasti, troll, upír, mumie. To je jen pár slov, jakými by se dala definovat párty hra V pasti. Nenápadný titul je nejen skvělý na rozjezd každého kvalitního mejdanu, ale také dokáže zavařit mozek a otestovat v některých případech i to nejhlubší přátelství.
Komplexní hry se spoustou komponent jsou sice skvělé, občas ale máte čas, prostor, náladu, nebo herní partu na něco rychlého, malého a zábavného. Těmto hrám se často říká fillery, a pro řadu lidí jde o pojem téměř pejorativní.
Čekání ve frontě, než vás pustí do oblíbeného klubu, může být dost frustrující a někdy i vyústí v pěknou rvačku. Ta může být pěkně ošklivá, obzvlášť když jsou kolem vás samá zvířata, a v této hře doslova.
H. P. Lovecraft za sebou zanechal opravdu velký odkaz. Na motivy jeho děl bylo vytvořeno nejen mnoho filmů a videoher, ale také her deskových, které si můžete zahrát s přáteli nebo v kruhu rodinném.
Zřejmě není moc fanoušků fantasy, kteří by neznali Brandona Sandersona, fenomenálního spisovatele, který zřejmě nikdy nespí. A podle množství knih, které neustále chrlí, ani nejí, nekoupe se a nechodí na procházky.
Zažili jste už někdy ten pocit, kdy jste si strčili deskovou hru do kapsy, prošli s ní řeku, přeplavali oceán, přebrodili bažinu, projeli metro a nakonec ji donesli do svého klubu, vytáhli z kapsy a krabičce se vůbec nic nestalo?
Desková hra Naše osada vás přenese do nedotčené, na zdroje bohaté země, ve které se společnými silami pokusíte postavit novou vesnici. Abyste mohli budovat, je nejprve třeba suroviny vytěžit a vhodné stavby postavit na co nejlepším místě.
Nevím, jak vy, ale já mám už od malička tendenci tíhnout spíše k temné straně. V pohádkách jsem vždy fandila záporákům a princeznám přála, aby své „šťastně až do smrti“ strávily v náručí protagonistů představujících zlo.
Dovolím si zde citovat jednu pohádkovou vačici: „Světlo skomírá, končetiny chladnou…“ To budou dle mého skromného názoru poslední slova filmového a seriálového univerza Marvelu. Nicméně to neznamená, že by byla tato veleznačka mrtvá, rozhodně ne v deskových hrách.