Humorná (Humorné) díla výrazně pracují s humorem tak, aby u hráčů vyvolala pobavení a smích. Humor je bohatě zastoupen v literatuře, filmu, TV produkci i komiksu. Ve videohrách je historicky spjatý zejména s klikacími 2D adventurami, ale může se objevit v libovolném žánru. Existují například humorné skákačky (A Hat in Time) nebo střílečky (High on Life).
Když analyzuji ženské postavy v Tolkienově legendáriu, většinou narážím na éterické bytosti hrající na harfu nebo na štítonošky s existenciální krizí. Máme tu Galadriel, která svým světlem oslepuje démony, Éowyn, jež s replikou „Nejsem muž“ zapíchne Pána nazgûlů, a Lúthien, která uspí samotného Morgotha.
Znáte ten pocit, když vás během pandemie vytočí špatný seriál tak moc, že byste nejraději rozmlátili ovladač o zeď? Vojtěch Mokrý přesně tohle zažil, ale místo nadávání na internetu se rozhodl stvořit vlastní nekompromisní příběh, do kterého by se sám rád ponořil.
Science fiction se vyhýbám, jak jen můžu. Příběhy o vzdálené budoucnosti, létajících strojích, plazmatických zbraních či technických vymoženostech zachraňujících nebo ohrožujících svět jsou pro mě španělskou vesnicí.
Kdo by si občas nepotřeboval pořádně odpočinout a hodit nohy nahoru? Přesně to si zjevně řekli i malí hlodavci v nové rodinné deskové hře Křečci v síti. Když se mi tato na první pohled nenápadná krabice dostala do rukou, očekával jsem jen další z mnoha zcela primitivních dětských hříček, které po pár partiích zapadnou prachem
Jako člověk, který si už krásy Šumavy párkrát zažil a vydal se i do jiných přírodních lokací v Česku, jež do omdlení nazýváme „dechberoucí“, mi nápad této knihy připadá skvělý.
Učitel přírodopisu ze základní školy se s pořádnou amnézií probouzí jako poslední přeživší na vesmírné lodi kdesi v nekonečném kosmu. Postupně se rozpomíná na vlastní osobnost i poslání mise, která má zachránit Zemi.
Karetní hry postavené na pokoušení štěstí a počítání čísel jsou absolutní stálicí každého pořádného deskoherního večera, ale jen málokteré dokážou skutečně překvapit.
Jak je známo, mezi největší koníčky Dana Vávry patří tvorba videoher a psaní sáhodlouhých příspěvků na sociální sítě. Obvyklý konsenzus zní tak, že první jmenovaná činnost mu jde velmi dobře, zatímco za tu druhou mnohdy schytává výsměch.
Na rovinu se musím přiznat, že doby, kdy jsem přečetla knihu za jeden večer, jsou už dávnou minulostí. I když mě některé tituly opravdu baví, stejně se jimi občas prokousávám prostě proto, že mě v sobě už nedokážou plně udržet.
Četli jste někdy knihu a říkali si, že by bylo opravdu fajn, kdyby byly popisy detailnější, výrazivo přesnější a autor se nebál ukázat, že má téma opravdu prostudované?
Máme za sebou jednu z nejsilnějších zimních anime sezón. Jaro se blíží, což znamená nejen deštivé počasí, ale hlavně novou várku titulů. Jarní anime sezóna navrátí mnoho zajetých značek, ale přinese také spoustu nových titulů.
Někteří vývojáři pro humorný koncept nechodí daleko. Malý americký tým jménem FuzzyBot svůj projekt staví na osvědčeném principu: podobně jako populární kooperační hororovky také titul We Gotta Go!
Existují projekty, které byly ukončeny předčasně. Pak jsou takové, které uzavřel alespoň film. Další kategorií jsou díla, kde fanoušci už vzdali šanci na jejich dokončení, i taková, která zcela nečekaně vstala z popela.
Cestovatelé časem, zpozorněte! Možná jsme vás konečně odhalili! Vás a vaše úskočné plány a celou vaši existenci… A teď jsme na tahu my. Asi takhle by mohl znít nějaký novinový titulek ve světě fantastické novely Adriana Tchaikovského, Jednou to všechno bude tvoje.
