Osobně patřím k těm, kteří mají rádi neotřelá fantasy a nespokojí se s obvyklými stereotypy, které se na nás neustále valí ze všech stran. To je možná jeden z důvodů, proč se mi populární Pán prstenů tolik nelíbil, protože obsahuje typické hrdiny v podobě elfů, lidí a trpaslíků.
Jako fanoušek fantasy si myslím, že už se moc novinek v tomto žánru nedočkám. Samozřejmě, nyní se hodně sází na temné fantasy příběhy, místy promísené se zbytečnou brutalitou nebo velkým, dávným tajemstvím z minulosti, které najednou otočí celý děj.
Někdy vám k lásce na první pohled stačí letmý pohled na knihu a už se v tom koupete až po uši. Ať už váš zrak spočine na atraktivní obálce, zvučném jménu autora/ky či samotném názvu, zkrátka v hloubi srdce cítíte, že toto je ta pravá literatura pro vás.
Hned ze začátku se musím přiznat, že politika nikdy nebyla mou silnou stránkou, a proto jsem se lehce zalekla, když jsem četla anotaci knihy jménem Bezvětrné město. Ta mě však uhranula svou tajemně krásnou obálkou společně s příslibem fantasy žánru a naprosto originálním dobrodružstvím.
