Jsem závislý na kofeinu. Přiznávám to bez mučení. Můj den nezačne, dokud do sebe nehodím první hrnek něčeho, co by probudilo i mrtvého. Kávu ale nepiju. Není to ironie? Každopádně když jsem viděl Coffee Shop Tycoon, mé srdce poskočilo.
Videohry vám nabízejí nespočet způsobů, jak se ponořit do jiných světů, prožívat neobyčejné příběhy a zkoumat hlubiny lidské (nebo nelidské) povahy. Jen málokterá se však odváží hráče vyzvat, aby s otevřenou náručí přijal zlo, ne jako pouhou odbočku, ale jako samotnou podstatu svého bytí.
Svět se změnil. Zóna se změnila. A my jsme se dost možná změnili také. Tam, kde končil původní příběh Chernobylite, začíná nový s osudy lidí, kteří se museli přizpůsobit. Není to ani začátek, ani pokračování v klasickém slova smyslu.
Čekal jsem epický hack and slash zážitek od nezávislého vývojáře, který měl při vývoji své vysněné hry štěstí jako z pohádky. Získal podporu silného vydavatele, Square Enix, a rozšířil tak tým až na 40 lidí.
Když se řekne strategická hra s erotickým nádechem, většina hráčů zbystří a buď se zasměje, nebo zčervená. Teda kromě jednoho kolegy z redakce, kterého nebudu zmiňovat. Vae Victis - Khan je titul, který se rozhodl spojit středověkou politiku, dobývání území a nahotu do jednoho lektvaru, co má nakopnout fantazii hráče jako ranní dvojité espresso.
Titul Where Winds Meet od studia Everstone přenese hráče do staré Číny z 10. století, do období pěti dynastií a deseti království, které bylo plné politických intrik, mocenských bojů a krvavých střetů.
Existuje zvláštní druh napětí, který provází oznámení pokračování hry, na kterou se prášilo téměř dvě dekády, a kterou jste koupili v Liberecké Nise v roce 2008 za 399 korun z kapesného od babičky.
Jako historik velké tradice a kultury jsem k RuneFactory: Guardians of Azuma přistupoval s obezřetným očekáváním. Měl jsem obavy, že půjde jen o další derivát fantasy země plné stereotypů, kde mytologie slouží jen jako kulisa.
Žánr kyberpunk má v současnosti své právoplatné místo. Tento úspěšný fenomén pronikl nejen do světa literatury a filmu, ale i do videoher. Nejeden fanoušek sci-fi žánru sní o tom, jak tento svět plný neonových světel a augmentovaných paží bude moct jednoho dne vidět na vlastní oči.
Víte co je to komfortní hra? Jedná se o digitální přístav, do kterého se vracíme, když si chceme odpočinout, tvořit a sledovat, jak pod našima rukama něco roste. Ať už je to budování farmy, prokopávání se do hlubin země, nebo stavění majestátních hradů.
Luca Galante, který jako jediný designér stvořil fenomenální hit (a jedno z mých největších prokletí, které zmiňuji snad všude, kudy chodím) Vampire Survivors, se rozhodl využít svůj úspěch k založení vlastní vydavatelské pobočky Poncle Presents.
Když se o této hře začalo mluvit, přiznám se, že jsem ji původně bral spíše s rezervou. Další malý projekt, co se tváří jako soulslike. Jenomže jsem si vzpomněl, že jsem hrál Tale of Immortal, a do té hry se zamiloval.
