Pokud vás někdy napadlo, jaké by to bylo postavit si vlastní vesmírnou loď a zároveň přežívat v nehostinném vesmíru, mohli jste si postesknout, že jste se narodili o několik stovek let napřed.
Na prezentaci State of Unreal 2025 studio CD Projekt RED představilo technologické demo z extrémně očekávané hry Zaklínač 4, kde jsme mohli vidět (v porovnání se starším videem graficky upravenou) Ciri, a vypadá vážně daleko lépe než předtím.
Sníte o tom, že budete stát v čele hollywoodského impéria, točit trháky a objevovat nové hvězdy? Pak si možná brousíte zuby na Blockbuster Inc. od studia Super Sly Fox a vydavatele Ancient Forge.
Pamatujete si, jak John Romero se svým týmem vyvíjel střílečku Daikatana tři roky, kvůli čemuž musel v průběhu práce přejít na nový engine a stejně hra nakonec vypadala zastarale? Dnes se tomu můžeme usmívat.
Velice promyšlených strategií, které se zaměřují na objevování tajemných světů a budování je dle mého už přespříliš. Proto když se objeví nějaká další, nezbývá mi nic jiného, než si pustit samozřejmě další.
Hry, ve kterých je tématem zombie apokalypsa, je již mnoho, možná až příliš mnoho. Nicméně buďme upřímní, stále to, ať už hráče, milovníky seriálů či filmů, stále neomrzelo. Vývojářské studio PikPok se rozhodlo, že další jednu takovou hru nám naservírují, a tak vám dnes představuji 2,5D side-scroller titul Into the Dead: Our Darkest Days.
Mezi nejvděčnější a nejčastěji se opakující motivy ve tvorbě her, filmů a knih bezpochyby patří postapokalyptické scénáře. A není divu, právě tento žánr umožňuje autorům rozehrát silné příběhy o přežití, lidské vůli, naději i ztrátě.
Určitě to znáte, jednou součástí mafie, navždy součástí mafie. Kovalsky jako starostlivý rodič, jenž se potýká s finančními problémy, na tom není úplně nejlíp. Brzy mu ale život přihraje příležitost, na kterou nejde říct ne.
Některé hry jsou zážitky. Ty nejlepší z nich v nás hráčích zůstanou ještě dlouho poté, co přijdou závěrečné titulky. Clair Obscur: Expedition 33 je přesně takový případ. Po prvních deseti minutách hraní jsem zjistil, že moje žena – sledující hru vedle mě při večeři – sedí se slzami v očích.
V jedné ze svých předchozích recenzí už jsem mluvil o konceptu „háčku“. Jde o prvek, který hráče k titulu přitáhne a zajistí, aby se k němu nadále vracel. Jsou totiž hry, kde všechno tak nějak funguje, ale schází jim právě háček dost ostrý na to, aby člověka pořádně zachytil.
Ač je to k nevíře, co nevidět se přehoupneme do druhé poloviny tohoto kalendářního roku. Brzy nastane léto a s ním také každoroční období sucha na herní scéně. Do té doby je ovšem ještě času dost a červen se rozhodně za suchý považovat nedá.
Pokud se, drazí čtenáři, počítáte již mezi veterány pamatující dobu 2,5D enginů, které nám svého času servírovaly jednu akční laskominu za druhou, či jste alespoň fanoušky retra jako řemen, nyní byste měli zbystřit.
