Je těžké vybrat jen jedenáct her z pionýrské éry FPS akcí. Spousta skvělých her se do mého žebříčku už nedostala. Nezoufejte, pokud ve výběru nenajdete svého favorita, kterého byste si přáli. Výběr byl těžký a dalo by se sem vypsat klidně třicet titulů. Zároveň je také potřeba si vymezit žánrové mantinely. Ve výběru uvádím jen hry obsahující kampaň pro jednoho hráče. Nečekejte zde tituly jako Quake 3 nebo Unreal Tournament. Chvíli jsem také přemýšlel nad sérií Mechwarrior, kterou miluji, ale ovládání napříč celou klávesnicí se podobá spíše simulátorům.
Doom (1993)
Zatímco Wolfenstein ukázal směr, kterým by se dalo vydat, až Doom ukázal cestu, kterou půjdou všichni. Doom je kult, který zpopularizoval žánr FPS natolik, že se jeho herním následovníkům začalo říkat doomovky a všechno se s ním srovnávalo. Rychlá a návyková akce má tak skvělý a plynulý pocit ze střelby, že je zábavná i dnes po 23 letech. V době vydání byl Doom brutální, krásný, brutálně hardwarově náročný a do žánru přinesl schody. Celou první epizodu znám nazpaměť do dneška. Byla jako shareware zadarmo, potřebovala se prodat, a možná proto měla nejlépe nadesignované úrovně z celé hry. Doomovek není nikdy dost ani dneska, jen se jim začalo říkat Boomer Shooter. Označení je trochu zavádějící, protože v roce 1993 na Doomu nejvíc ujížděli mileniálové, případně generace X. Boomeři už byli tenkrát na hry staří.
Zdroj: Bethesda
System Shock (1994)
System Shock od Looking Glass přinesl do žánrů FPS prvky adventury a důraz na hororovou atmosféru. Temný kyberpunkový titul toho ale přinesl mnohem víc. Obsahoval příběh, survival prvky, hackování, řešení hádanek, virtuální realitu, ale hlavně přinesl neopakovatelných herní zážitek. System Shock se odehrává ve velké vesmírné lodi a je rozdělený do pater. Dle libosti se dá vracet do nižších pater. Pomocí minimapy prohledávat celou loď a řešit úkoly. Od atraktivního a nebezpečného prostředí System Shocku se těžko odtrhává. I v dnešní době může hráč žasnout, co tato hra ve své době umožňovala. Nadčasová věc, která později vydláždila cestu hrám, jako je Bioshock a jemu podobným. Výtku si zaslouží akorát krkolomější ovládání, které bylo ve verzi System Shock: Enhanced Edition přizpůsobeno současným standardům.
Zdroj: Nightdive Studios
Doom II: Hell on Earth (1994)
Démoni se dostali na planetu Zemi a je jich víc! Pokud si v současnosti chci zahrát nějakého starého Dooma, vždy sáhnu po druhém díle. Doom 2 je na první pohled stejný jako první díl. Jen je v něm všeho víc. Víc démonů, víc druhů démonů, víc úrovní a dvouhlavňová brokovnice. Druhý díl je o něco těžší, delší a design úrovní je doveden k dokonalosti. Každá úroveň je rozpoznatelná, zábavná a nehrozí žádné bloudění. Co víc si přát? Takhle má vypadat druhý díl. Doom II: Hell on Earth se po správně vyměřených dávkách nikdy neomrzí.
Zdroj: Bethesda
Star Wars: Dark Forces (1995)
V LucasArts se rozhodlo, že adventury jsou na ústupu, a studio naskočilo na Doom vlnu. Vznikla legenda Star Wars: Dark Forces, která klade velký důraz na příběh, který je podpořen krásnými animovanými filmečky. Tento fakt byl v žánru FPS něčím novým a nevídaným. Dark Forces je poměrně obtížný především kvůli tomu, že se v původní verzi nedalo ukládat během mise, ale jen mezi nimi. Přinesl ucelený akční zážitek a mistrovský level designu. Důležitý fakt je, že je to Star Wars, a ještě k tomu střílečka z pohledu vlastních očí. Kdo by si tenkrát nechtěl v kůži Kyla Katarna vyzkoušet, jaké je to střílet z blasteru, navíc s ikonickým ozvučením a ve špičkové grafice? Já jo, a pokud jsem často umíral a nic netrefil, mohl jsem být i pravý imperiální Stormtrooper.
Zdroj: Nightdive Studios
Descent (1995)
Descent vyžadoval prostorovou orientaci a umožňoval otáčení se o 360 stupňů do všech směrů, což byla v žánru FPS novinka. Můžete namítnout, že to nebylo nic nového, že letecké simulátory existují od nepaměti. V prvním Descentu ale nelétáte na nebi či ve vesmíru, nýbrž ve stísněných interiérech na základnách planet naší soustavy. V těch se vzbouřili roboti a vy je musíte sešrotovat. Descent nabízí adrenalinovou a neskutečně zábavnou akci, ze které se může zamotat hlava. Když zvládnete ovládání, nabízí uspokojující pocit při čištění jednotlivých úrovní. Zničení generátoru a následný heroický, často dezorientovaný úprk je nezapomenutelný podpis této legendy. Descent a jeho další dva díly vytvořily vlastní podžánr létacích FPS akcí, na který bohužel moc následovníků nenavázalo a to je velká škoda.
Zdroj: igdb.com
Quake (1996)
V roce 1996 vyšly kultovky FPS žánru jako Duke Nukem 3D nebo Terminator: Future Shock. V mých očích je s odstupem času zastínil Quake. Chápu, že v době vydání byl brutálně hardwarově náročný a málokdo si ho mohl užít v plné palbě. Chápu, že někomu mohlo prostředí a nepřátelé připadat trochu sterilní a bez šťávy. Hlavní devíza Quaka leží v samotném zpracování. Neskutečně rychlý 3D engine umožnil hratelnost, která určila budoucí standard FPS akcí, nepřekonaný do dnešních dnů. Šedesát snímků za sekundu, ovládání nastavené na WSAD a opravdu rychlé rozhlížení myší. Ano, dnešní samozřejmost, kterou v plné parádě ukázal Quake. Nebyl první, ale jako první tomu dal opravdu smysl. Navíc je to skvělá hra s nezapomenutelnou gotickou architekturou.
Zdroj: Bethesda Softworks
Blood (1997)
Když se řekne Build Engine, většině lidí naskočí v hlavě Duke, který byl v devadesátkách herním FPS fenoménem. Nejhezčí a nejzábavnější buildovka je ale jednoznačně Blood. V době, kdy už 2.5D enginy byly na ústupu, přinesl Blood do žánru pořádnou dávku krve a absurdního černočerného humoru. Caleb je absolutní borec, a jakým způsobem se vyrovná se sektou Cabal, je naprosto fenomenální. Blood přinesl perfektně vyladěnou hratelnost, dosti tuhou obtížnost, spoustu popkulturních odkazů na horory a čistou zábavu. Pokud bych se měl vrátit k jakékoliv buildovce, Blood by byl vždy první volbou.
Zdroj: Nightdive Studios
Unreal (1998)
Technický zázrak roku 1998. Pokud někdo v době vydání vlastnil odpovídající železo, vypadly mu bulvy při pohledu na tu nádheru. Unreal se stal něčím podobným jako Crysis v roce 2007. Málokdo si ho mohl zahrát v plné kráse a konkurence se graficky nechytala. Práce světla a stínu vytvářela spolu se skvělou hudbou atmosféru jako hrom. Už jenom hořící pochodně v menu před hradem budily dojem skutečného ohně. V Unrealu nebojujete proti hordám nepřátel. Skarjové jsou rychlí, odolní a neustále kličkují. Hra nabízí nadstandardní délku, ale trpí určitou rozvláčností. Pocit ze střelby není úplná špička FPS žánru, ale grafická technologie Unreal Engine dostala název díky této hře. Hra na kterou nikdo z pamětníků nezapomene.
Zdroj: igdb.com
Half-Life (1998)
V roce 1993 dostaly FPS střílečky přízvisko ,,doomovky”. Všechno, co vyšlo po Doomu, bylo s ním srovnávané, a to až do roku 1998, kdy vyšel legendární Half-Life. Úplně nový přístup k hratelnosti změnil celý žánr. Velký důraz na příběh, který je vyprávěn bez řečí, jen samotným postupem a prostředím. Hra budila dojem jednoho uceleného celku bez rozdělení na úrovně. Half-Life přišel s novinkou v podobě skriptů, na které jsme koukali s otevřenou pusou. Komplex Black Mesa vypadá uvěřitelně, atmosféricky a lineární hratelnost přinesla až filmový zážitek. Klidné pasáže se střídají s akčními a Half-Life ukázal revoluci v umělé inteligenci nepřátel, kterou dlouho nikdo nepřekonal. Souboje s chytrými vojáky v kombinaci s dechberoucím pocitem ze střelby udělaly ze hry milník a absolutní legendu nejen FPS žánru. Kam se na něj hrabali všichni ostatní. Osobně jsem ho dohrál několikrát a nikdy jsem netrpěl nudou.
Zdroj: Valve
Aliens versus Predator (1999)
Jste fanoušci filmu Vetřelci (1986)? Pokud jo (jako já), určitě vám neutekl titul Aliens versus Predator. Nejvěrnější zpracování konfliktu mariňáků s Vetřelci. Jakmile jsem poprvé uslyšel detektor zvuku a zvuk střelby pulzní pušky, úplně jsem roztekl. Asi jako maso potřísněné kyselinou. Temnota, neustálý strach ze smrti, vědomí, že vlastní tělo je jen křehká skořápka. Vetřelčí hudba, autentické zvuky z filmu a neustálý úprk vytváří nejlepší atmosféru. Vetřelci se neustále obnovují za zády a v původní verzi nešlo ukládat. Málokdo zvládl hru za mariňáka na vyšší než nejlehčí obtížnost, ale chodby prázdných a tmavých komplexů jsou nezapomenutelné. Taky se dá hrát za Predátora a Vetřelce. Lov mariňáků za Vetřelce je překvapivě tuhý a stejně hezky atmosférický. Predátor je trochu navíc, ale fanoušky jeho prvních dvou filmů určitě potěší výzbroj a pocit naprosté dominance.
Zdroj: Rebellion
System Shock 2 (1999)
Zatímco první díl okořenil žánr FPS adventurními prvky, System Shock 2 přišel s prvky RPG. Obsahuje jednoho z nejlegendárnějších herních záporáků. Umělá inteligence jménem Shodan se vrací a s nedokonalými lidmi na lodi Von Braun nemá slitování. Chcete se hrou prostřílet, proplížit, nebo se zaměřit na hacking? System Shock 2 umožňuje všechno a všechno funguje. Vyšel rok před žánrově podobným a podobně legendárním Deus Ex. Navíc obsahuje děsivě tísnivou atmosféru, neustálý strach ze smrti, nelineární postup a skvělý příběh. Nezapomenutelná hra. System Shock 2, ze záhadného důvodu, nebyl komerčně úspěšný a svůj legendární status si vysloužil až s odstupem času.
Zdroj: Nightdive Studios
Čestné zmínky
Wolfenstein 3D (1992) odstartoval šílenství žánru 3D akcí z vlastního pohledu. Dneska už těžko hratelný.
HeXen: Beyond Heretic (1995) je pokračování hry Heretic. Hexen přinesl nelineární hratelnost a tím se vymezil oproti Doomu.
Marathon 2: Durandal (1996) jako první přinesl vlastnosti tekutin (vody, lávy, bažiny, atd.). Oproti prvnímu dílu ve všem vylepšený. Zárodek série Halo a má velká srdcovka.
Duke Nukem 3D (1996) byl velký popkulturní fenomén. Ryzí humor devadesátých let, který mě ale příliš neoslovil.
The Terminator: Future Shock (1996) jako první FPS titul umožňující plné rozhlížení myší a umožňující ovládací schéma klávesnice + myš. Velmi brzy zastíněn Quakem.
Quake 2 (1997) je řemeslně velmi dobře zpracovaná střílečka. Oproti prvnímu dílu obsahovala i příběh.
Outlaws (1997) je FPS z prostředí divokého západu od autorů Dark Forces. Příběhové, hodně zábavné, krátké a ve své době už trochu zastaralá technologie.
Star Wars Jedi Knight: Dark Forces II (1997) je pokračování legendy, které úplně dobře nezestárl ranný polygonový kabát. Obsahuje živé herce v animacích.
Requiem: Avenging Angel (1999) je FPS, kde v kůži archanděla kouzlíte a střílíte. Skvělý pocit ze střelby v dystopické budoucnosti a ikonicky ztvárněné peklo. Dojem trochu kazí poněkud prázdné prostředí.
Kingpin: Life of Crime (1999) je brutální gangsta FPS. Slušná umělá inteligence nepřátel, krásný plamenomet, ale trochu nevyvážená síla zbraní. Za zmínku stojí soundtrack od Cypress Hill.The Wheel of Time (1999) je trochu nedoceněná a originální FPS na motivy ságy Kolo Času. Nepřátele ničíte jako křehká kouzelnice.
