Četli jste někdy knihu a říkali si, že by bylo opravdu fajn, kdyby byly popisy detailnější, výrazivo přesnější a autor se nebál ukázat, že má téma opravdu prostudované? No, pokud se vám tohle někdy stalo, s titulem Boží mlýn s turbem 1: Muž na stezce tento problém mít nikdy nebudete.
Tento vědecko-fantastický román na pokraji postapokalyptické dystopie, vyšel minulý rok u nakladatelství Epocha. Jeho autorem je Engelbert Prim. Podivné jméno na první dobrou, ale věřte, že kniha je to skrz naskrz česká, dokonce v České republice zasazená. Nebo aspoň v tom, co z ní zbylo.
Autor:
Vydavatel:
Svět:
Díl:
Ilustrace:
Autor obálky:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Engelbert Prim
Epocha
Boží mlýn s turbem
první
Vojta Rejl
Jiří Arbe Miňovský
272
černobílý
brožovaná
2025
978-80-278-0259-3
9788027802593
první
Zdroj: Epocha
Hlavní postava za zenitem
Co mě upoutalo už na prvních pár stranách, byla hlavní postava. Jestli čekáte mladého chlapce nebo dívku, kteří se neorientují ve světě globální apokalypsy, jste na omylu. Naším hrdinou se stává starý ostřílený voják. Ne, není mu padesát, ani šedesát, na povrchu zemském strávil už osm dekád! Jménem mu navíc nikdo moc neříká, když už se o něm referuje, je známý jako Boží mlýn s turbem (nebo pod dosti vulgární přezdívkou, mrk). Mstitelské jméno pro sveřepého ochránce spravedlnosti.
Ve světě, který byl nejdřív zničen pandemií (tentokrát ne Covidu, ale viru Magdeburg) a následně ještě zasažen jakousi elektromagnetickou vlnou, která vyřadila z provozu veškerou elektroniku, přežijí jen ti nejsilnější. Nebo nejzkušenější.
Stařík je navíc poměrně paranoidní. Snad pro každou možnou situaci vymyslí několik plánů, vyrobí desítky diskutabilních udělátek a pod kabátem místo neprůstřelné vesty nosí modernější variantu kroužkové zbroje, která zastaví přinejmenším kulky malé ráže. Za podpory své ženy, Sofie, přežije, zdá se, úplně cokoli. Je to takový šváb…
Podstatná část jeho minulosti je čtenáři skryta. Neboť je však Boží mlýn s turbem užvaněný vypravěč, jinak se to popsat nedá, časem vám o sobě pár věcí řekne. Kostru příběhu navíc tvoří pouze dvě události. Jedna je popisována v současnosti, druhá v retrospektivě. Především z té retrospektivní se pak dozvídáte, jak život v postapokalyptickém Česku vypadá.
Osudový střet a osudová cesta
Je fascinující, že děj knihy se dá shrnout tímto nadpisem a že dvě události (spíše než zápletky) vydaly na celý první díl románu. Ono je to ale místy dost poznat.
Retrospektivní vyprávění se točí kolem střetu Božího mlýnu s turbem a vůdce jedné z mnohých až fanatických skupin, které ovládají Prahu. Ta je rozdělena na zóny, většina ulic je doslova po vymření a klidná procházka po památkách tu pro nikoho neexistuje. Když se do sebe stařík s takzvanými Sousedskými milicemi pustí, létají kulky a vrhací nože všemi směry, kulomet zruinuje podlaží starého paneláku a postavy se klouzají po krvi. To vše za zvuků kanónů a motorů tanků a obrněných vozů v dálce, které neustále svádějí bitvy o velení nad částmi města, tady konkrétně nad Letnou.
Tahle událost by se nejspíš nikdy nestala, kdyby stařík nebyl až příliš ochotný riskovat vlastní život pro zbytky spravedlnosti, které v tomto světě existují. Co začalo záchranou znásilňované dívky, zvrhlo se rychle v totální destrukci, ze které ani on nevyvázl bez úhony.
Současnost románu nás pak přenáší o pár let dál, kdy se náš hrdina vydává na cestu k Blaníku, aby doručil svému příteli semena rostlin. I takové věci mají totiž po apokalypse svoji hodnotu, která je mimochodem mnohem větší, než cena jakýchkoli peněz a zlata. Jenže tady se Boží mlýn s turbem setkává s novým problémem. Nalezne stopy několika lidí a je jasné, že se jedná o dvě skupiny. Kořist a pronásledovatele. A protože si stařík neváží svého klidu, zase strčí nos, kam nemá.
Zdroj: Epocha
Chaos technického slangu a shadow, kam se podíváš
A tady se dostávám k tomu, co na románu bylo poměrně originální, ale zároveň to dost utlumovalo můj zájem o ne zcela komplexní příběh.
Boží mlýn s turbem vám jako vypravěč řekne úplně všechno. A kdyby to řekl jednou, ale on vám to vysvětlí třeba třikrát. Je neskutečně užvaněný a obecné výrazivo nikdy nepotkal. Nezmíní se snad za celý román o zbrani, ale zásadně o typu zbraně. Než mi, jako mladé holce, která držela v ruce tak možná vzduchovku, došlo, co je to bévépéčko! Můj táta by nejspíš pochopil všechna tato slova, ale jemu je už konečně přes padesát a absolvoval vojnu… Já ne. A troufám si tvrdit, že spousta našich čtenářů také ne. Takže pokud nemáte ve svých hobby vojenskou techniku od zbraní všech typů a ráží přes munici až k bojovému vozidlu pěchoty, bude to hrbolatá jízda.
Samozřejmě, tím, že vám vypravěč touží vše vysvětlit a předat veškeré své znalosti, většinu věcí vám popíše. Velice detailně. Občas použije i poznámku pod čarou! A to jsem, přátelé, v beletristické próze asi nikdy neviděla.
Stařík ze svých kapes tedy vytáhne zásadně shadowa, nikdy ne pistoli, jezdí zásadně Volvem XC, nikoli autem a nenosí přilbu, ale blembák. Zprvu mi to připadalo skvělé a originální, dokonce i na věděcko-fantastický titul, ale časem mě to začalo štvát. Obzvláště proto, že právě hromada technických popisů, vysvětlování a diskutabilních odboček má vyplnit všechen ten prostor, se kterým si dvě události zkrátka neporadí.
Navíc si stařík potrpí na zvláštní, v knižním provedení až dokonce suchý humor. Připomíná mi to vyprávění chlapů v hospodě u piva. Jistě to tomu dodává autenticitu, ale když už po páté čtete tu stejnou frázi, kterou vám do omdlení opakuje pokaždé, když mu přeje štěstíčko, máte chuť s četbou skoncovat.
Co ale dělá román dobře?
Tato kritická palba však může být pro některé čtenáře právě tím, co přitáhne jejich pozornost. Technické typy si na knize nejspíš opravdu smlsnou. Pokud ale nejste technický typ, čím vás tenhle román může zabavit?
Když jsem byla tak v půlce, začalo mě až podivně zajímat, jak dopadne retrospektivní scéna. Sice už jsem tušila výsledek, ale zajímalo mě, jak se vše seběhlo. Právě nekontrolované střídání dvou časových linek, které jsou přesto názorně odděleny, dodává knize na dynamice a spádu. Máte tu rychlou a krvavou akci v minulosti, ale třebaže cesta na Blaník je zprvu poklidná a spíše reflexivní, vy už víte, že se k něčemu schyluje. Takže vás zajímá nejen, jak dopadne bitka v panelovém domě, ale i to, jak se vyvine nová situace s bezpečnostními složkami Konsolidované České republiky.
A právě vykreslení nového světa je rozhodně jedna z částí, která vám pomůže v případě potřeby ignorovat všechny nešvary. Věci se dozvídáte explicitně, ale i implicitně, často z dějů a situací, kterými Boží mlýn s turbem prochází. Chaos nové Prahy a blízkého okolí postupně zapadá do sebe a podoba nového světa je vlastně dost jednoduše uvěřitelná. A zní zároveň jako něco, co by se mohlo opravdu stát v následujících desetiletích i ve světě mimo knihu. Děsivé.
Snad mi místy vadí, že tu autor zabíhá až do konspiračních teorií. V poslední době mám sice sklony si říkat, že na každém šprochu pravdy trochu, ale místy jsou tvrzení o vzniku apokalypsy za hranou. Předně v současném geopolitickém kontextu a době předsudků. To by nevadilo, kdyby nebylo zcela jasné, z čeho autor bere inspiraci. Na druhou stranu, postava Božího mlýnu s turbem je tu příjemně umírněná, ochotná pomoci každému, kdo prokazatelně není špatný člověk. A to je vlastně hezké poselství.
Moudrý muž se sprostým slovníkem
Je zcela jasné, že stařík je velice chytrý a umí si poradit v každé situaci. To však neznamená, že by se vždy prezentoval jako kdovíjaký intelektuál. Ba naopak! Kniha překypuje explicitním, vulgárním jazykem. A když ne tím, tak alespoň obecnou češtinou. Některým čtenářům to sedne, těm, co na to u knih nejsou zvyklí, možná tolik ne. Ale vlastně to hezky dokresluje staříkovu postavu a vyzdvihuje fakt, že se s ničím a nikým zrovna nepáře.
V jednu chvíli tu máme i velice erotickou scénu, při které jsem tedy místy nevěděla, co se vůbec děje. Člověk si chvíli připadal, že musel požít psychotropní látky. Asi je z toho jasně vidět, komu kniha sedne. Bude to někdo, kdo miluje techniku, umí logicky uvažovat, a dokreslit si tak těch pár bílých míst, které mu vypravěč nechá (velký prostor pro fantazii ale mít nebudete). A zároveň někdo, kdo touží po brutální akci a znatelné expresivitě, byť to mnohdy bude na úkor příběhu. Více umělecké a emočně naladěné duše však mohou najít zálibu ve staříkově/vypravěčově sentimentalitě a opravdu skvěle vyvedených ilustracích, které titul hrdě doprovází.
Boží mlýn s turbem 1: Muž na stezce je opravdu svérázný počin spíše na vědecké než fantaskní rovině. Nedává prostor fantazii a mnohdy ani emocím, ale přináší nekompromisní scény naplněné střelným prachem a zvukem svištících kulek. Kde je příběh slabší, pomáhá si autor hromadou pojmů a vysvětlování, a ač titul oplývá množstvím kladů, není univerzální. Cílí na konkrétní typ čtenáře, který musí přistoupit na autorovu hru a autorský styl.
