Svět havajské holčičky Lilo a jejích mimozemských kamarádů má už roky své neodolatelné a krásně nevinné kouzlo. Ačkoliv je jasným maskotem celé této vesmírné party modrý raubíř s číslem 626 alias Stitch, mým osobním a naprostým favoritem mezi všemi těmi ztřeštěnými experimenty je odjakživa číslo 625. Není to proto, že by uměl zvedat tanky nebo střílet plazmu, ale protože má tu absolutně nejlepší superschopnost ve vesmíru – umí připravit naprosto dokonalé, několikapatrové sendviče! S touto lehkou slabostí pro poťouchlé mimozemšťany jsem se s radostí vrhl na karetní hru Stitch 3-2-1 od vydavatelství Dino, která slibuje divokou, ale velmi milou postřehovou zábavu pro dva až pět hráčů.
Příprava raket a důležitá role moderátora
V drobné krabičce se ukrývá celkem 49 hracích karet, z nichž většina hýří devíti různými barvami, a čtyři kartonové žetony s obrázky raket. Samotná příprava partie zabere opravdu jen malou chvilku. Nejstarší hráč (i něžné pohlaví je v této situaci nutno přiznat věk, byť se jedná primárně o hru pro děti) se pro první kolo ujme role takzvaného moderátora. Jeho úkolem je doprostřed stolu rozmístit rakety tak, aby na ně všichni dobře dosáhli, přičemž vždy platí jasné pravidlo, že raket se dává přesně o jednu méně, než je celkový počet účastníků u stolu. Následně moderátor rozdá každému hráči včetně sebe úvodních pět karet a zbytek balíčku položí připravený před sebe.
Zážitek stojí na rychlosti a postřehu, protože nevinným cílem celé této taškařice je nasbírat pět karet totožné barvy. Vše vypukne ve chvíli, kdy moderátor odpočítá heslo „3-2-1 STITCH!“. V ten moment začne opravdový chaos, protože všichni hrají současně. Každý si z ruky vybere jednu kartu, která se mu barevně zrovna nehodí do vysněné sady, a položí ji lícem dolů před hráče po své levici. Moderátor mezitím bere nové karty ze svého dobíracího balíčku před sebou, posílá je dál po levici a ty karty, které mu přijdou zprava od souseda, naopak odkládá pryč na odkládací hromádku.
Právě tato neustálá rotace karet vytváří u stolu naprosto elektrizující atmosféru. Ruce kmitají, karty létají vzduchem a do toho neustále zní moderátorovo odpočítávání, které udává divoké tempo celé hry. Mozek musí bleskově zpracovávat vizuální informace, tedy kterou barvu si nechat, které se naopak okamžitě zbavit, a hlavně si nesmí až s křížkem po funuse všimnout, že omylem poslal dál přesně tu kartu, na kterou celou dobu čekal. Vzniká tak nesmírně vtipný zmatek, ve kterém se i dospělí hráči dokážou velmi rychle ztratit a propadnout naprosté panice, jakmile se jim balíček od souseda začne nebezpečně kupit v ruce. Ono tohle je totiž naprosto ideální rodinná hra a Dino to vědělo, ostatně, kdo by se nechtěl pohádat s malým svištěm.
Stitch 3-2-1 je jako boj o holé přežití, skoro… vlastně vůbec
Jakmile se někomu konečně podaří složit pětici stejných barev, nastává ten nejdůležitější a nejvypjatější okamžik: hráč musí bleskově a bez varování sebrat jednu z raket ležících uprostřed stolu. Tento krok funguje jako startovní výstřel pro ostatní, kteří okamžitě přestanou posílat karty a snaží se ukořistit některou ze zbývajících raket pro sebe. Ten ubožák, na kterého už žádný kartonový žeton nezbyde, z aktuální hry nemilosrdně vypadává. Celé toto bláznivé posílání a chytání žetonů se opakuje tak dlouho, dokud u stolu nezůstane sedět jen poslední, šťastný vítěz. V dalším kole se navíc moderátorem stává automaticky ten hráč, který v předchozím kole sebral raketu jako úplně první… nebo jeho maminka či tatínek, prosím. Z mojí zkušenosti vždycky maminka nebo tatínek.
Hra obsahuje i pár škodolibých zpestření, ačkoliv rozhodně ne tolik jako loňský Disney Stitch: Rošťák 626. Jedním ze zlepšováků je karta žolíka, protože najednou sbíráte o kartu méně, jen tedy nelze použít více žolíků najednou. Jsou zde také trestné karty, a pokud některou z nich na konci kola držíte, vypadáváte. Naštěstí se jich dá velice rychle zbavit. Čímž se dostávám k podle mě takovému největšímu zlu této hry pro děti. Je to čekačka. Jakmile hráč vypadne, kouká smutně na ostatní, jak se baví. Z mojí zkušenosti je ten, kdo vypadne, hrozně otravný a ruší ostatní. „Už to máte? Už jste tam? Gantu, dáš si sandwich? Hamsterwheel. Víte, co by udělala Lilo? Proč má Stitch čtyři ruce? Máte pitíčko? Strejdo, já to asi polila!“ Vyčerpávající. A to ani nepočítám, že opotřebení karet jde pak velice rychle vidět. A nyní to nejhorší. Ani na jedné kartičce není Pleakley. Ani na jedné.
Disney Stitch 3-2-1 je neuvěřitelně milá, svižná a nevinná hříčka, u které se spolehlivě zasmějete. Desetiminutová herní doba a přístupnost pro děti z ní dělají perfektního společníka na rychlé zahnání nudy před večeří. Jde zkrátka o nenáročnou zábavu plnou chytání raket a divokého posílání karet, u které by si i můj oblíbený sendvičový šéfkuchař z Havaje jistě rád odpočinul a zakousl se do pořádné svačiny. Jednoduše řečeno, rychlá, svižná a veselá hříčka vesmíru, jako je sám Stitch.
