Vladimír Suchý. Jedno ze dvou jmen, díky kterým zná českou deskoherní scénu celý svět. Autor megahitů Dědictví, Klub ztroskotanců, Podmořská města nebo Truhlaříci s.r.o. A také autor deskové hry Aldebaran Duel, kterou vám dnes představím.
Ačkoliv většina her Vladimíra Suchého od Podmořských měst vyšla v rámci jeho vlastního vydavatelství Delicious Games, Aldebaran Duel vychází pod taktovkou vydavatelství Dino Toys. Dle blogu, který Vladimír Suchý zveřejnil na webové stránce BoardGameGeek.com, je důvodem to, že Delicious Games se orientuje především na komplexnější euro hry pro 1–4 hráče a Aldebaran Duel do tohoto portfolia příliš nezapadá. Je totiž určen pro 1–2 hráče od 12 let a na jednu herní partii si potřebujete vyhradit pouhých 60–90 minut.
Dino Toys je na druhou stranu známo spíše jako vydavatel jednodušších rodinných her a únikovek. V české lokalizaci přinesli například série Exit a Adventure Games a stojí i za klasikami, jako jsou Dostihy a sázky nebo Lovci pokladů. V posledních letech se ale posouvají i k vydávání více hráčských počinů, jako jsou abstraktní Fotosyntéza a Dračí hrad, zakreslovačka Nastupovat, prosím! nebo nádherný Rainforest. Aldebaran Duel je zatím z jejich portfolia nejkomplexnější. Pokud je toto ukázka her, které si pro nás Dino Toys do budoucna chystá, máme se rozhodně na co těšit.
Tahle planeta je moje, tahle taky… Ty ses jako vzal kde?
Ve hře Aldebaran Duel se stanete velitelem vesmírné flotily, která se vydává osídlit planetární systém v záři oranžového obra Aldebaranu. Nejste tu ale bohužel sami. Úkol je jasný: během tří epoch získat dostatečnou ekonomickou a vojenskou převahu nad vaším soupeřem a dokázat, že tady to patří vám.
Hra v sobě snoubí mechanismy kombinování efektů karet (engine building) s posunem na nejrůznějších stupnicích. Ty vám umožní zlevnit všechny v budoucnu vykládané karty, získat vojenskou převahu nebo si zvýšit stálý příjem vítězných bodů.
Díky stupnicím je hra překvapivě interaktivní. Hráči si sice přímo neubližují, jejich relativní pozice jsou ale velmi důležité pro výhru. Na konci každé epochy se totiž posouvá ukazatel převahy ve vesmíru podle toho, jak si hráči stojí na stupnicích vojenství, obchodu a diplomacie. Pokud tak některý z hráčů tyto stupnice podcení, každé kolo může soupeře obohatit i o několik desítek bodů. Každá ze stupnic produkce surovin (energie, potraviny, kov a věda) pak na začátku hry dostane náhodně přidělenou skórovací destičku. Body za ni ale na konci hry obdrží pouze ten hráč, který na dané produkční stupnici doputoval dále.
Tato nepřímá interakce tak vytváří velice zajímavý tlak na hráče, kdy vám rozhodně není jedno, co váš protivník každé kolo dělá a jak si vede. Bohužel jsem nehrála Podmořská města a nemůžu tak posoudit, zda jde o prvek, který Vladimír Suchý používá ve svých hrách rád. Rozhodně ale v tomto ohledu Aldebaran Duel vítězí ve srovnání s jinými karetními engine building hrami, jako je Mars: Teraformace, Zelená planeta nebo Dobyvatelé vesmíru.
Není čas ztrácet čas
Tempo hry je brutální a příprava velice rychlá. Na začátku hry poněkud netematicky nemáte nic. Vůbec nic. Žádné karty na stole, žádné karty v ruce, žádné hodnoty na stupnicích. Máte jen pět potenciálních technologií, z nichž můžete za hru vyvinout tři. Ve společné nabídce na stole je vyložených šest karet ve třech řádcích a zbytek už je na vás.
Ve svém tahu si můžete buď dobrat karty z nabídky na stole, jednu vyložit, nebo pasovat. Při dobírání si můžete vzít až dvě karty, pokud je jejich hodnota maximálně tři. Hodnota není určená přímo kartou, ale spíše její pozicí ve společné nabídce. Karty, které jsou na spodním řádku (tedy v nabídce nejdéle), mají hodnotu jedna, karty v prostředním řádku mají hodnotu dva a v nejvyšším řádku tři. V ruce nemůžete mít víc než sedm karet, dříve nebo později tak budete muset chtě nechtě nějakou vyložit.
Každá karta má v levém horním rohu cenu a v levém spodním surovinu, kterou vám poskytne pro zaplacení jiných karet. I pokud máte dostatečnou produkci na pokrytí ceny pomocí stupnic, stále musíte zahodit kartu poskytující některou surovinu nebo zaplatit univerzálním žetonem. Těch ale moc není. Musíte tak velice dobře rozmýšlet, které karty postavíte a které použijete jako platidlo. Vše postavit nelze, a když si budete držet plnou ruku karet k postavení, soupeř vám vyfoukne ty, se kterými byste mohli platit.
Díky tomu, že se střídáte po jedné akci, je hra neuvěřitelně svižná. Časový údaj o herní době uvedený na krabici je pro jednou velice přesný, možná dokonce až příliš velkorysý. Za 90 minut jsme hru měli odehranou poprvé včetně vysvětlení pravidel, a to při hraní nijak nespěcháme.
Nepodceňujte produkci surovin. A bodů. A převahu ve vesmíru vlastně taky ne
Aldebaran Duel je hrou poměrně nemilosrdnou. Karty první epochy moc nestojí, často jen jedinou surovinu. Posunou vás tak téměř zdarma na nějaké té stupnici, občas přidají žeton, vyložíte si tu a tam nějakou tu planetu a je i velká šance, že ji zvládnete kolonizovat. Pak nastane epocha druhá, kde najednou karty dávají ty stejné bonusy, ale každá z nich stojí třikrát více surovin. A epocha třetí? V té jsou ceny karet ještě úplně někde jinde. Bonusy jsou ale stále stejné.
Pokud tak v první epoše podceníte posun na stupnicích produkce surovin, v pozdějších fázích hry máte velký problém vůbec něco vyložit. Jestliže totiž potřebujete celkem sedm surovin, ale můžete mít v ruce jen sedm karet včetně té, kterou jdete vykládat, malinko vám ty počty nesedí.
Zároveň ale musíte vykládat také karty, které vás posunou na stupnici stálého příjmu bodů. Tam je možné získat na konci třetí epochy i více než 20 bodů a byla by velká škoda o ně přijít. Stejně tak za převahu ve vesmíru je možné získat i třeba 30 bodů za epochu, pokud ji některý z hráčů úplně vynechá ze své taktiky.
Aldebaran Duel je tedy hra, ve které rozhodně poznáte, pokud se ocitnete coby nováček proti zkušenému hráči. Řekla bych, že vaše šance na výhru jsou v takové situaci minimální. To určitě není špatně. Hry, které jsou výzvou pro jejich taktické schopnosti, jsou u hodně lidí žádané. Rozhodně vás to ale může nepříjemně překvapit, pokud čekáte milou rodinnou hru, jaké obvykle Dino Toys vydává.
Ach, ta produkce
Pro mě, stejně jako pro řadu jiných hráčů, je velice důležité, jak hra vypadá, jak jsou komponenty bytelné a jaký má grafický design. Zde musím za řadu parametrů Aldebaran Duel pochválit, jiné se ale příliš nepovedly.
První trochu nepříjemné překvapení nastalo už po prvotním otevření krabice. Poutavá ilustrace na obálce (hru ilustroval Jozef Bard Murcko) a velikost hry přibližně stejná jako u Jízdenky, prosím! mě rozhodně nalákala. Pak jsem ale zjistila, že komponenty se s výjimkou dvou středových desek vejdou přibližně do 1/3 krabice a zbytek je prázdný. Chápu, proč vydavatelé tuto velikost krabice volí, ale vzhledem k omezenému místu ve skříních mě to vždy rozesmutní. Žetonky mohly být trochu lépe vyříznuté, občas byl při vylupování problém s jejich roztřepením.
Co mě velice potěšilo, byla jazyková nezávislost hry. Mám moc ráda, když si dokáže autor vystačit jen s ikonami bez textu. Pokud je tedy použitá ikonografie užitečná a pomáhá hráčům hru pochopit. Zde jsem ale narazila na problém, neboť ikony jednotlivých surovin jsou dobře odlišené barvami (tmavě fialová, žlutá, černá a světle modrá), ale pokud označují cenu karty, jsou všechny červené. No dobře, sice má hráč, který vidí společnou nabídku karet vzhůru nohama, docela problém je od sebe rozeznat, ale to by se nějak poddalo. Proč je ale žeton univerzální suroviny také červený, a to i v případě, kdy ho dostáváte? To mým protihráčům i mně dělalo na začátku první partie dost velký problém. Fakt, že hráči mají také červenou a fialovou barvu svých komponent, přičemž na desce převahy ve vesmíru je namísto fialové z nějakého důvodu použita modrá, už je jen drobná vada na kráse.
Z plného ponoření do hry mě vytrhovala i skutečnost, že ilustrace na kartách nejsou v jednotném stylu. Karty produkčních stanic jsou nádherné, ty bych si pověsila i jako obraz na zeď. Karty planet jsou taky pěkné. Ale řada karet raketoplánů a kolonizačních korábů je malovaných, jako by patřily do úplně jiné hry. Například Space Base.
Perfektní sólová hra
Co se na hře Aldebaran Duel povedlo na jedničku, je mód pro sólovou hru. Nehraji sama moc často, raději mám interakci s jinými hráči a nebaví mě hru příliš obsluhovat. Sólový mód v Aldebaran Duelu je ale velice intuitivní, jednoduchý na obsluhu a překvapivě výborně simuluje protihráče.
Stačí vám jen osm pevných karet a jedna destička, kdy po každém vašem tahu jednu z těchto karet otočíte a dojde buď k odstranění některých karet, nebo postupu „soupeře“ na některé ze stupnic. I v sólové hře se tak musíte snažit „soupeře“ na stupnicích předehnat a rozhodně vám hra výhru nedaruje zadarmo. Rychlé, elegantní, zábavné.
Aldebaran Duel je svižná, ale nemilosrdná deskovka primárně určená pro dva hráče, která obsahuje i výborný mód pro sólovou hru. Hra v sobě hezky snoubí mechanismy engine buildingu s posunováním na stupnicích. Díky neustálému soupeření na stupnicích je zajištěna velká míra interakce mezi hráči. Pro pozdější fáze hry je velice důležité vybudovat si silnou ekonomiku v první epoše, což může nováčky nepříjemně překvapit, obzvlášť pokud hrají se zkušeným hráčem. Trochu zklamáním pro mě byl grafický design hry s občas matoucí ikonografií a nejednotnými ilustracemi. I přesto bych ale Aldebaran Duel doporučila pro hráče hledající svižný karetní engine building, který vám výhru nedá zadarmo.
