Days Gone – teď a tady

Share on facebook
Sdilet
Share on twitter
Sdílet
Share on linkedin
Sdílet

Days Gone je hrou, která tu prostě a jednoduše dlouho chyběla. Ačkoliv se může na první pohled zdát, že zombie žánru už dávno odzvonilo, Days Gone od vývojářů z Bend Studio potvrzuje opak a dalo mu úplně novou podobu svým originálním a atypickým stylem. Od titulu jsem měl velká očekávání, možná až zbytečně přehnaná. Do hry jsem se opravdu silně zakousl a rozhodl se, že dopodrobna prozkoumám každý její detail a aspekt. Za zmínku stojí, že jsem v Oregonu strávil kolem 50 hodin. Příběh, sběratelské věci a likvidaci hord jsem dokončil kompletně na 100 %, včetně získání platinové trofeje na konzoli PS4. Co musím pochválit hned v úvodu, jsou kompletní české titulky.

Příroda je zdrojem všech skutečných krás

Příběh Days Gone se odehrává v zatím nezpracovaném a nádherném státě Oregon. Mapa je rozdělena na pět částí a každá nabízí zcela odlišný zážitek. Hlavním faktorem vizuální stránky mapy a jejich jednotlivých částí je krajina a její příroda, která je v každé dané částí zcela odlišná a hraje zde hlavní roli. Podíváte se do sněhem pokrytých hor a dálnic na jihu, na severu se budete naopak pohybovat v lesích. Příroda je opravdu překrásná a vývojáři si dali záležet na každém detailu. Ač se může zdát mapa sebevíc krásná, nejdůležitějším faktorem je, jak je zaplněna kvalitním obsahem, a tady narážím na první problémy Days Gone. Při cestování často narazíte na otazník na mapě, která značí vedlejší aktivitu. Bohužel, místa těchto aktivit se opakují a stávalo se mi, že jsem danou událost absolvoval několikrát v úplně stejném lokaci a ve stejnou denní dobu. Náplň aktivit se prakticky nemění, není tu nic originálního, čím by se výrazně lišila od konkurence. Za zmínku stojí, že tyto vedlejší aktivity se spustí ve chvíli, kdy danou částí lokace zrovna cestujete – otazníky tedy nefungují na bázi her, jako jsou Far Cry či Assassin’s Creed. Narazíte zde na zvěř, kterou můžete lovit a jejíž maso můžete prodávat v táborech výměnou za kredity a reputaci, stejně tak můžete sbírat rostliny, které místo prodeje můžete zužitkovat ve svůj prospěch výrobou jednoho z podpůrných koktejlů, které vám zvýší na krátkou dobu zdraví, výdrž nebo soustředění. Zajímavým faktem je, že některé rostliny naleznete jen v určitých lokalitách. V každé části mapy jsou vedlejší mise, které můžete plnit a získávat tak potřebnou reputaci a kredity. Ty využijete na nákup lepších zbraní a vylepšení na motorku, ale o tom až později. Náplň vedlejších úkolů, které plníte pro tábory, jsou po celou hru úplně stejné. Vedoucí tábora zadá úkol zabít určitou skupinu nepřátel a podá k tomu patřičný důvod. Pokaždé to probíhá stejně, pozabíjíte skupinu a někdy k tomu někoho zachráníte. Často se stalo, že vedlejší mise se nacházejí ve stejných místech jako hlavní děj, a přitom se na mapě nachází mnoho míst, která nejsou vůbec využita. Days Gone je na první pohled chladnokrevnou akční střílečkou, ale stejně důležitým prvkem je i survival model, který je zpracován na výbornou. Hlavní hrdina má omezený inventář na suroviny pro výrobu výbušnin nebo podpůrných koktejlů a před bojem s nepřáteli, především potom s hordou, je důležité se dobře připravit. Kvůli tomu budete nuceni cestovat a prohledávat opuštěné budovy a sbírat zkrátka vše, co vám přijde pod ruce. Ve hře se mění i denní doba, která má zásadní vliv na nepřátele v okolí. Ve dne vás budou napadat živí nepřátelé, kteří často čekají u cest nebo v zastavěných částech, naopak v noci vás budou na každém kroku napadat zombie neboli freakeři, kteří ve velkých skupinách představují velké nebezpečí a určitou výzvu. I když vývojáři uchopili mapu a jednotlivé lokace Oregonu originálním způsobem, je stále důležité poukázat na to, že se zde nachází opravdu spousta hluchých míst, která nejsou ničím zaplněna. Hráč tedy nemá důvod se do nich vracet s pocitem, že tam je ještě něco zajímavého a smysluplného. Slovo nevyváženost si dobře zapamatujte, bude zmíněno ještě několikrát a je to bohužel i zároveň největší problém celé hry.

Jmenuji se Deacon St. John

Zhostíme se role bývalého vojáka, člena motorkářského gangu, ranaře, motorkáře, milovníka tetování, ochránce slabých a utlačovaných, Deacona St. Johna. Ten je do určité míry inspirován postavou Daryla ze seriálu The Walking Dead. Oba mají podobné rysy v chování a charakteristice osobnosti. Roli Deacona si zahrál herec a hudebník Sam Witwer, kterého jsem ve hře rozpoznal prakticky okamžitě, a vývojáři, co se týče výběru herce, nemohli udělat lepší tah. Lidé, co Witwera znají, vědí, že má velice atypický tvar obličeje, který je ve hře zpracován dokonale a přesně. Abych se vyhnul jakýmkoliv spoilerům, napíši pouze to, že příběh Deacona je perfektní a je také nejlépe zpracovanou příběhovou linií ve hře. Při postupném odhalování příběhu života Deacona mimo události příběhové části hry se hráč dozví vše, a díky dobře napsanému scénáři si k hlavnímu hrdinovi postupem hry vytváří a upevňuje vztah. Vše podtrhuje skvělý dabing hry, především hlas Deacona, který dokáže přesně vystihnout danou situaci a dodat v důležitých okamžicích správný emoční náboj. Co mě však osobně ve hře otravovalo a co mi lehce vadilo, bylo, jak se vývojáři snažili udělat z Deacona drsňáka ve chvílích, kdy se to vážně nehodilo, a místo toho se občas tvořily až naprosto zbytečně komické situace. I když se Deacon snaží být sebevíc tvrdým, drsňáckým a stále motorkářem tělem i duší, umí ve správných chvílích být tím, kdo rozhoduje za ostatní, a ačkoliv se snaží starat o své záležitosti, je často nucen pomáhat i ostatním. Zde však narážím na určitou nevyváženost příběhu hlavního hrdiny. V určitých částech Deacon působí tak zvláštně, že nedává smysl, a vypadá to, jako kdyby mise, kde se má hlavní hrdina projevit, psaly tři různí lidé, kteří jeho a danou situaci vnímali zcela odlišně. Mám na mysli chování hrdiny, kdy v jedné misi působí drsným dojmem toho, že vše vyřeší za ostatní, a v další misi zase působí odlišně tím, že to není jeho starost a nejradši by od toho dal ruce pryč. Nepoměr v charakteristice chování hrdiny občas nedává smysl a kazí dojem dobře napsané postavy.

Další, kdo stojí za zmínku, je Deaconův parťák a přítel Boozer. Toho zmiňuji proto, že je nejdůležitější postavou, s kterou budete trávit čas od úplného počátku hry. Postava je výborně napsaná, zahraná i nadabovaná a příběh Boozera pomalu rozkrývá Deacon při rozhovoru s ostatními postavami ve hře. Co může nejednoho hráče zklamat, je fakt, že se o Boozerovi dozvíme jen málo, a je škoda, že se vývojáři na takto důležitou postavu hry nezaměřili víc. Kromě pár zajímavých rozhovorů a asi třech misí, pokud nebudu počítat rozhovory ve vysílačce, budeme osobně s Boozerem trávit opravdu jen málo zajímavých a zásadních chvil. Naopak výborně je vytvořen vztah mezi Deaconem a Boozerem jakožto dvěma přáteli, kteří by jeden za druhého položili život. Opět se vrátím k seriálu The Walking Dead, kdy vztah mezi Deaconem a Boozerem je podobný tomu mezi Darylem a Rickem. 

Co se týče ostatních postav ve hře, tady mám několik problémů, které nedokážu překousnout. Prvním problémem je, že ve hře je postav jako takových zatraceně málo, a k tomu většina z nich není vůbec zajímavě napsaná. O některých by se dalo s klidem říct, že jsou ve hře naprosto zbytečně a slouží jen k zadávání úkolů. Další problém je ten, že vytvořit si vztah s nějakou postavou prakticky nejde z toho důvodu, že s nimi budete trávit extrémně málo času. Málokdy také, přesně by se počet dal napočítat na prstech jedné ruky, budete opouštět tábor nebo vést nějaký vážný a smysluplný rozhovor. Velkým minusem jsou záporáci hry, kteří tvoří největší kámen úrazu příběhu. Ti jsou natolik špatně napsaní a zahraní, že v něm figurují pouze jako výplň misí a cíl, který máte. Hra proto zajímavého záporáka nebo padoucha jako takového spíše nemá.

Hra bez příběhu je jako člověk bez duše

V úvodu jsem zmínil, že vývojáři dokázali zpracovat svět zombie žánru atypickým stylem, a pokusím se tuto myšlenku rozvést. Příběh má několik příběhových linek, které se věnují pokaždé zcela něčemu odlišnému. Proto příběh hry a její lineární postup kombinují vše, co potřebujete zjistit, abyste se postupně dozvěděli o nákaze, táborech, životu venku, vztazích a postavách. Pokud mám ohodnotit samotný scénář hry, ten se povedl na výbornou. Vývojáři dokázali vytvořit zajímavý a originální svět příběhu, který má hlavu a patu a který tímto způsobem zpracován zatím nebyl. Co mě samotného překvapilo, je délka hry, kterou odhaduji přibližně na 40 hodin čistého hraní, což lidově v herní branži znamená solidní porci zábavy na dlouhou dobu. A opět se dostávám k té nevyvážeností, která je prokletím Days Gone. Scénář hry vývojáři napsali opravdu skvěle a originálně, proto nemohu pochopit, proč je příběh tak špatně prezentovaný. První polovina hry je až na některé výjimky nezajímavá a nic zásadního se neděje. Příběh, jak už jsem zmínil, má několik linek, tedy kapitol, které tvoří systém misí, a po každém splnění některé z nich vidíte, kolik procent dané kapitoly máte hotovo. Příběh má ale tolik příběhových linek a tak často se mění, že se brzy začnete ztrácet a tempo hry začne upadat hned v první polovině. Úplně nejhorší příběhová linie je ta, kde pomáháte výzkumníkovi O’Brianovi – mise nejsou nudné, ale musíte je absolvovat, abyste se dozvěděli informace o nákaze. Ano, z informačního hlediska jsou zajímavé, a proto nechápu, proč náplň a obsah těchto misí jsou vždy totožné. Pokaždé to probíhá zcela stejně, a když to děláte opravdu už popáté nebo pošesté, jen v jiné lokaci, začnete si říkat, jestli si vývojáři nedělají srandu. První polovinu hry vnímám doslova jako její úvod. Zásadní a zajímavé okamžiky, které budou mít do určité míry vliv na okolí, se budou odehrávat až v druhé polovině, kdy pro mě osobně hra teprve začíná a je extrémně zajímavá. Co se ale povedlo, je zakončení důležitých milníků příběhu, kdy závěr vytváří iluzi, že příběh a hra zde opravdu končí. Stejně tak finále hry je geniální a důstojně a hrdě zakončilo Days Gone. Jen dám jednu dobrou radu, počkejte si ještě na těch pár misí, které budou po titulkách. Hra vám tam rozkryje třešničku na dortu, která pravděpodobně měla naznačit druhý díl?

Days Gone - Sarah

Bez pořádných zbraní, taktiky a důvtipu to nezvládneš!

Gameplay Days Gone má několik zajímavých prvků a odvětví, které bych rád rozebral. První z nich je dovednostní strom, který funguje na systému klasických RPG her. Expíte a levelujete svoji postavu. Po získání levelu dostanete jeden bod, který investujete do jedné dovednosti ze tří stromů. Ty jsou rozděleny mezi zbraně na blízko, zbraně na dálku a přežití. Ze zkušenosti vám doporučím začít nejdříve se zbraněmi na dálku, protože ty budete používat ze všeho nejvíc. Dovednosti mění gameplay natolik extrémním způsobem, že kdybyste porovnali hru na začátku a jejím konci, uvědomíte si, že zážitek je dost odlišný. Na to hned navážu samotným začátkem hry. V prvních hodinách hraní je obtížnost natolik vysoká, že dá zabrat i hráčům, kteří si ji nastavili na nízkou nebo střední. Ta vás opravdu do boje pošle jen s pistolí, pár náboji, a takto přežíváte prvních deset hodin, než získáte potřebnou reputaci v některém z táborů na nákup zbraní. Živých a mrtvých nepřátel je víc, než máte munice, často musíte improvizovat a používat zbraně nepřátel. Days Gone proto z počátku hry funguje jako extrémně těžký survival, kde se musíte naučit přežít a sbírat materiál důležitý pro výrobu výbušnin, pastí a návnad. Zajímavým nápadem vývojářů je získávání nových receptů, které získáváte za plnění vedlejších misí a ničení nepřátelských táborů. Ačkoliv se zde nachází velký arzenál zbraní, zamrzí, že vývojáři neimplementovali jakýkoliv upgrade nebo vylepšení. Jediné, co můžete na zbrani vylepšit, je kapacita zásobníku.

Frustrující prvek, který ve hře nefunguje přesně, je kruhový inventář. Krom toho, že se v něm dají měnit zbraně a vybavení, zde hráč může také vyrábět potřebné podpůrné koktejly a především výbušniny. Ve chvíli, kdy hráč nabídku inventáře otevře, se ve hře zpomalí čas. Bohužel problém je v pohybu kurzoru, který je natolik citlivý, že když potřebujete na danou situaci reagovat jinak, dojde k tomu, že se budete plést nebo se netrefíte kurzorem na to, co jste potřebovali. Tím, že se pouze zpomalí čas, vám nepřátelé budou stále ubírat životy, a nejhorší poté je boj s početnou hordou. Při něm třeba potřebujete změnit šíp do kuše, ale spletete se a použijete něco úplně jiného, takže budete zbytečně umírat a nadávat. Pokud hrajete na PC, tento problém mít nebudete. Na myši se s inventářem pracuje skvěle, bohužel na konzolích, pro které byla hra původně tvořena, je inventář a pohyb v něm naprosto příšerný. Přitom by stačilo místo zpomalení času vytvořit inventář v menu nebo místo zpomalení čas úplně zastavit, když nabídku otevřete.

Největší zajímavostí a inovací, na kterou nás vývojáři lákali, jsou hordy freakerů, které jsou výborným zpestřením hry a představují největší výzvu, kterou Days Gone nabízí. V každé lokaci je těchto hord několik a liší se pouze počtem a velikostí. Co se mi opravdu líbí, je fakt, že se pohybují po určitých částech v dané lokaci, které se mění podle denní doby. Přes den freakeři hibernují v jeskyních, naopak v noci vycházejí ven za potravou. Za zmínku stojí, že hordy, i když se ve hře nachází už od začátku, jsou převážně end game obsahem, nebo alespoň do doby, než budete mít potřebné zbraně na likvidaci alespoň středně velkých hord. 

Pokud se pokusíte na hordu zaútočit, je důležité se na to ve všech ohledech pořádně připravit. Musíte efektivně vybrat taktiku, zmapovat oblast a připravit výbušniny. Hordu je dobré si držet od těla, a to nejlépe tak, aby byla co nejblíže sobě. I přes dobrou přípravu je třeba počítat s tím, že plán nemusí vyjít přesně, a poté přichází důvtip a improvizace. Souboje s hordami je to nejlepší a nejzajímavější, co Days Gone nabízí, ale opět se už poněkolikáté dostávám k nevyváženosti, tentokrát gameplaye. Výzva, kterou horda představuje, začne upadat ve chvíli, kdy si najdete jednu taktiku, kterou využijete na všechny ostatní hordy. Zpočátku je takřka nemožné hordu porazit, naopak na konci hry jsem sám během dvou hodin zlikvidoval dvacet hord, protože jsem zjistil, že výbušniny jsou v mnoha ohledech zbytečné. Nejlepší taktikou nakonec bylo použít koktejl na soustředění a zabíjet je z takové dálky, že hráče zaregistruje jen malá část freakerů a vy tak můžete postupně hordu likvidovat. Při zlikvidování 60 % hord na mapě získáte kulomet MG55, který je tak silný, že hordy přestanou být zábavné, a už vůbec se nedá mluvit o nějaké výzvě, protože hráč nemá důvod se na daný souboj připravit nebo tvořit plán taktiky. Ze hry se tak vytratí survival prvek a hra se značně mění na prostou bezmyšlenkovitou střílečku.

Days Gone - horda v horách

Život bez motorky je utrpení

Motorka je alfou omegou celého Days Gone, na níž je postaven koncept příběhu hlavního hrdiny, přátel a okolí. Motorku vylepšujete v táborech za dosažení určitého levelu reputace. Vylepšit se dá prakticky vše, včetně přidání nitra nebo sumky na munici, kterou doplníte zakoupením v táboru u prodejce zbraní. Co mohu skutečně pochválit, je, že zakoupením některého vylepšení na motorku viditelně měníte její statistiky. Každý nový motor má odlišný zvuk, což vytváří ještě lepší pocit z jízdy po každém jejím vylepšení. Po technické stránce se nedá nic vytknout. Vývojáři zpracovali výborně chování motorky, kdy na každém povrchu reaguje zcela odlišně. Musíte se o motorku starat, hledat benzín, opravovat ji a pravidelně dokupovat munici do sumky. Co může mrzet z příběhového hlediska, je fakt, že ve hře se nenachází nic jiného než motorky, které u nepřátel vypadají všechny stejně. Hře to bere na uvěřitelnosti a rychle mizí dojem výjimečnosti.

Technický stav

Days Gone, jak jsem zmínil v úvodu, jsem hrál na PS4 Pro. Abych byla zcela upřímný, hra je po grafické stránce průměrná. Zajímavé lokality a nádherná příroda nezachrání fakt, že je zamknuta na 30 fps, a to je kámen úrazu rozhodnutí vývojářů. Osobně jsem se dlouho adaptoval, než jsem si plně zvykl, ale obávám se, že je to něco, co spousta hráčů nepřekousne. Do toho si připočítejte poměrně těžké ovládání a vysokou obtížnost hry a výsledek je ten, že bude pro většinu hráčů na konzolích těžko hratelná a pro nováčky prakticky nehratelná. Proto Days Gone doporučuji na konzoli hrát hráčům, kteří mají zkušenosti z FPS, nováčkům doporučím verzi na PC.

Na závěr bych chtěl zmínit ještě zvukovou stránku hry, která na všech frontách exceluje. Hudba v příběhových misích je výborně vybraná a dokáže navodit správnou atmosféru a prožitek. Dabing postav je prvotřídní, stejně jako zvuky zbraní, motorky a okolí.

GP uvozovky

Vývojáři z Bend Studio dokázali zpracovat příběh Days Gone originálním způsobem. Bohužel, jediný zajímavý a inovativní prvek hry je souboj s hordou, a to je zatraceně málo. Vždy když vás hra začne zvedat něčím zajímavým ze židle, musí to ihned něčím pokazit. Nevyváženost v důležitých částech je zde natolik evidentní, že ničí celkový dojem. Days Gone je zcela průměrný titul, který si své fanoušky najde, ale obávám se, že vývojáři sázeli na jistotu vzniku druhého dílu natolik, že nechtěli do hry vložit všechna esa, která měli připravena na druhý díl. A je to škoda, mohlo se jednat o vynikající hru, která klidně mohla mít i další dvě pokračování.

Recenzi pro Gaming Professors napsal Václav Zakouřil.

Klady

originálně zpracovaný příběh
stát Oregon a jeho jednotlivé části
příroda
hlavní hrdina
česká lokalizace
vedlejší postava Boozer
arzenál zbraní
audiovizuální stránka
zábavný gameplay
boj s hordami
jízda a upgrade motorky

Zápory

místy špatná prezentace příběhu
obsah vedlejších misí
hra dělá z Deacona drsňáka tam, kde se to nehodí
příliš málo zajímavých hlavních postav
pomalé tempo první poloviny hry
nevyváženost gameplaye
zamčených 30 fps
ovládání kurzoru v inventáři
vysoká obtížnost
chaotické ovládání
0

Doporučujeme

Share on facebook
Sdilet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn