Je to už několik týdnů, kdy si chystaného titulu Ertugrul of Ulukayin (se správnou tureckou diakritikou Ertuğrul of Ulukayın) povšimnul jeden z českých webů a napsal o něm krátkou informativní novinku. Tu pak v diskuzích na sociálních sítích provázel hlavně posměch. Mnoho hráčů opakovalo stížnost, že název hry je údajně nahodilý, nevyslovitelný a nezapamatovatelný. A dost možná je vydráždila i troufalá tvrzení tvůrců, kteří v rámci propagace své dílo přirovnávají k milovaným a ambiciózním hrám, jako je Kingdom Come: Deliverance II nebo Zaklínač 3.
Jindřich of Ulukayin
Kritici možná mají pravdu, že vývojáři z turecké společnosti Tekden Studio neudělali z marketingového hlediska šťastnou volbu, když hře dali jméno v lokálním jazyce. Většina hráčů pravděpodobně bude tápat, jak jej vlastně vyslovit, a ano, pro některé může být nezapamatovatelné. Není na něm ale rozhodně nic směšného. Jde o analogickou situaci, jako kdyby se ve Warhorse Studios rozhodli pojmenovat svůj debut třeba Jindřich ze Skalice. Na českou (i tureckou) produkci by to asi bylo troufalé, byť tu máme precedenty v podobě úderných a exoticky znějících názvů, jako je Chuchel nebo BZZZT.
Japonští tvůrci v tomto bývají odvážnější a klidně vypouští do globální distribuce hry s názvy jako Taiko no Tatsujin, Shin Megami Tensei, Onimusha, nebo Kunitsu-Gami: Path of the Goddess. V posledním jmenovaném případě byl změněn alespoň podtitul, který v japonské verzi odkazuje k rituálnímu tanci kagura. Rozdíl je samozřejmě v tom, že Japonsko má na Západě punc lákavé exotiky. Tureckou kulturu ale lidé buď neznají, nebo si ji spojují s několika hloupými stereotypy. V tomto ohledu máme s Turky podobný osud. A to je asi i důvod, proč se vývojáři Ertugrul of Ulukayin odvolávají na Kingdom Come. Stejně jako tým z Warhorse totiž chtějí prezentovat světu svou domácí kulturu a dokázat, že se v ní skrývá mnoho zajímavého.
Legenda o bojovníkovi
Co tedy název Ertugrul of Ulukayin znamená? Inu, Ertuğrul je mužské jméno a Ulukayın zase posvátný strom života známý z turkické mytologie (představme si zhruba něco jako Yggdrasil z mytologie severské). Oním Ertuğrulem je historická postava bojovníka, o němž toho není mnoho známo, krom toho, že jeho synem byl zakladatel osmanské dynastie Osman I. Mytologií a fantasy prvky prodchnutý seriál o jeho životě již ostatně prozkoumal populární seriál Diriliş: Ertuğrul, který, stejně jako hru, produkčně zaštítil podnikatel Kemal Tekden. První díly se vysílaly v roce 2014 a šlo o jeden z klíčových tureckých seriálů, který napomohl věhlasu tamní televizní tvorby ve světě.
V dosud přístupné první kapitole hry, která slouží jako demoverze, se Ertuğrul a jeho druhové střetávají se skupinou krutých Mongolů vedených nebezpečnou šamankou. Ta nechá unést či krutě popravit mnoho lidí z Ertuğrulova kmene Kayı, včetně jeho bratra. Je tedy vaším úkolem jej zachránit.
Jeden padne, tisíc povstane
V krátké herní ukázce si vyzkoušíte mnoho mechanik, avšak boj je mezi nimi dominantní. Tady se zase ukáže, v čem má hra něco společného se Zaklínačem 3. Soubojový systém je poměrně chytlavý a jednoduchý, ale zatím jej hyzdí technické nedostatky. Animace jsou příliš prkenné na to, aby šly pohyby protivníků dobře předvídat, a snad nikdy se mi záměrně nepovedlo správně použít blokování nepřátelského úderu. Hra navíc běží velmi špatně. Různě se trhá, textury doskakují a dabing (turecký i anglický) nedosahuje bůhvíjakých kvalit. Do vydání plné hry se to samozřejmě může změnit.
Na druhou stranu nelze Ertugrul of Ulukayin upřít poutavou atmosféru a dobré vytěžení málo probádané turkické kultury a mytologie. Různé pohádkové příběhy, od Labakana po Lotranda a Zubejdu, u nás Turecko spojují hlavně s blízkovýchodními a severoafrickými prvky (velbloudi, ženy v integrálních závojích, břišní tanečnice, úzké a špičaté osmanské minarety). Ve hře ale sledujeme kočovnický život oghuzských Turků, který se odehrává ve světě stepí, luků a koní. Představte si spíš dnešní kazašské či kyrgyzské pastevce a lovce v jurtách než „orientální“ trhovce s turbany na hlavě.
Ertugrul of Ulukayin je v tuto chvíli typickým eurojankem, na němž je vidět nižší rozpočet, rukopis začínajícího studia a nezkušenost vývojářů (v Turecku se dosud daří hlavně mobilním a hypercasual hrám). Unikátní, neohrané kulturní prostředí, do něhož je titul zasazen, však zůstává velmi lákavým.
