Lidé si vždy kladli otázku, co nastane po smrti. Existuje posmrtný život? Dojde k přenesení duše a reinkarnaci? Nebo je zde pouze prázdnota? Detektivní adventura Nobody Wants to Die vás zavede do New Yorku 24. století, kde otázka života a smrti závisí pouze na tom, kolik máte peněz.
zdroj: Critical Hit Games
Dystopická budoucnost, která nabízí věčný život
Za titulem, který vás vezme do cyberpunkové dystopické budoucnosti, stojí vývojáři ze studia Critical Hit Games, vydavatelem je společnost PLAION. Sluší se zmínit, že i když se jedná o první počin tohoto polského studia, jeho jádro se skládá ze zkušených vývojářů s mnohaletými zkušenostmi.
Nobody Wants to Die vás zavede do dystopického světa New Yorku roku 2329 a kombinuje prvky cyberpunkového prostředí s prvky 30. let minulého století, které jsou typické pro art deco. V 24. století prakticky neexistuje smrt, jak ji známe nyní. Nová doba s sebou přinesla i nové technologie, díky nimž je možné přenést vědomí člověka do nového těla – tedy pokud na to má daný jedinec dostatek financí. Pokud na to peníze nemá, jeho vědomí zůstane v paměťové bance.
Navíc ani tělo, do kterého se narodíte, není úplně vaše. Ve 24. století si do 21 let musíte vydělat na své tělo a zaplatit jej. Pokud to nestihnete, je vaše přenosná mozková tekutina odejmuta a uložena v bance. Vaše tělo je pak nabídnuto k prodeji tomu, kdo zaplatí nejvíc. Mocní se tak stávají nesmrtelnými a přenášejí se do mladších a hezčích těl. Podobný koncept myšlenky nesmrtelnosti a přenosu vědomí se objevil již v titulech jako Cyberpunk 2077, DEX, Ghost 1.0 nebo SOMA. Všechny zmíněné tituly (včetně Nobody Wants to Die) mají základy v dílech jako Ghost in the Shell, Blade Runner a Deus Ex (který přímo vychází z Ghost in the Shell a Blade Runner).
Nobody Wants to Die v rámci svého žánru, kterým je detektivní adventura z pohledu první osoby, velmi povedeně pracuje s otázkou etického vnímání nesmrtelnosti i v hlubších otázkách samotné lidské existence. V tomto ohledu by se v některých situacích, morálních hodnotách a rozhodnutích dalo mluvit o podobné atmosféře, jako má titul SOMA.
zdroj: Critical Hit Games
Detektiv s depresemi zachraňuje svět, nebo ne?
Hlavním hrdinou, v jehož kůži se ocitnete, je detektiv jménem James Karra, který kromě svých depresí bojuje také s alkoholismem. Osud hlavního hrdiny, včetně toho, proč se potýká s depresemi a alkoholem, má samozřejmě své vysvětlení, ale kvůli příběhu vám jej nemohu prozradit. Mezi případy, které řešíte, dostanete na stůl i případ smrti osoby s vysoce důležitým politickým postavením.
V této situaci budete spolupracovat s novou parťačkou Sarou Kai, která slouží jako přítel na telefonu. Místo rutinního případu, který se na první pohled zdá být spíše jako nešťastná náhoda, se rázem ocitnete ve hře kočky a myši, kdy budete na stopě sériovému vrahovi. Navíc stopy vedou i do vyšších míst, kde se rázem ocitáte na šachovnici konspirace a korupce.
Celé vyšetřování se samozřejmě točí kolem otázky věčného života. Velkým tématem, které vás provází celou hrou, a to i v rámci vyšetřování, je pojem nesmrtelnosti a její pozitivní dopady spolu s nástrahami z toho pramenícími. V tomto ohledu se vývojářům povedlo skvěle zakomponovat psychologický pohled na celou věc a příběh je jednoznačně jedním ze dvou taháků celé hry. Nejedná se sice o takové hluboké myšlenky, jako když hrajete SOMA, nicméně z onoho pohledu, do kterého je hra zasazena, jsou povedené.
Hra se v tomto ohledu zaměřuje také na psychickou stránku detektiva Jamese Karry, jeho vyrovnání se s událostmi, které ho v minulosti zasáhly, a také přístup k vyšetřování případu. Postupně se vyvíjí i jeho vztah s kolegyní Sarou Kai, která od něj jako vyšinutého alkoholika zprvu dává ruce pryč, ale jak už to tak bývá, cestu si k sobě přece jen najdou.
zdroj: Critical Hit Games
„Všichni chtějí do nebe, ale nikdo nechce být mrtvý“
Příběh a jeho podání v rámci scénáře jsou však v některých chvílích lehce chaotické. V určitých momentech se můžete dostat do situace, kdy postava řekne vážnou, hlubokou myšlenku, aby ji vzápětí o pár dialogů dále úplně negovala. Ne však v rámci vyšetřování nebo výslechu, jako v případě L.A. Noire, kde se mohl vyslýchaný zamotat i do vlastních lží. Tady se jedná se o absurdní nesmysl, který ani není v souladu s jejím charakterem.
Nejedná se o většinový podíl scénáře a herecké výkony postav skvěle reagují na silné, emotivní nebo vtipné dialogy, ale musíte prostě počítat, že sem tam budete kroutit hlavou nad tím, co daná postava dokázala říct. Většinu těchto, řekněme nelogických situací, zachraňují zmíněné výkony většiny postav. Zejména herci v rolích Jamese a Sary si rozhodně zaslouží uznání.
Nobody Wants to Die se od většiny podobných her liší několika aspekty. V tomto ohledu musím hned zpočátku říci, že bych byl velmi opatrný s označením hry jako „noir“. Respektive ano, příběh rozhodně spadá do kategorie noir, ale jeho odhalování a hratelnost už jde trochu mimo.
V rámci průchodu hrou a postupu v příběhu máte možnost dosáhnout několika různých konců. Příběh je tedy nelineární a v jeho průběhu budete činit poměrně velké množství voleb. Ať už jde o malé odlišnosti v dialozích, nebo o poměrně zásadní morální rozhodnutí. Což je na první pohled skvělé a na první pohled to funguje dobře. Záměrně píši na první pohled, protože realita je trošičku někde jinde.
zdroj: Critical Hit Games
Rozhodnutí, která tak úplně nezmění děj
V příběhu se několikrát setkáte se situacemi, kdy před vámi bude zdánlivě důležitá volba. To dává hra najevo tradičním ukazatelem, že tohle rozhodnutí později bude mít v budoucnu následky. Zde stojí za zmínku, že všechna rozhodnutí, která v rámci rozhovorů děláte, včetně volby dialogů, provádíte na klávesách 1, 2, 3…, které jsou pro anglickou klávesnici a není možné je přemapovat. Když se vrátím zpátky k rozhodování, jde o velmi okrajový prvek, který ve výsledku nemá na děj žádný vliv, tedy kromě jednoho zásadního rozhodnutí zhruba hodinu před koncem.
Jak jsem již zmínil, titul má několik možných konců, u kterých by se dalo o opravdových završeních mluvit o jednom až dvou. To je jakási kostra, na níž pak staví další možné konce. I tak se ale jedná o celkem slušný prvek znovuhratelnosti, protože v případě volby jiných rozhodnutí se dozvíte zase něco jiného, což umožňuje vytvoření celkového obrazu děje a světa, ve kterém se Nobody Wants to Die nachází. Ve hře v tomto ohledu není zakomponována možnost ručního uložení. Jedná se samozřejmě o taktické rozhodnutí vývojářů, abyste ji jednoduše museli projít celou znovu.
zdroj: Critical Hit Games
Detektivem, který je veden za ruku
Dostávám se k hratelnosti a hned musím říci, že je velmi jednoduchá, místy až nudná, a rozhodně se nejedná nic na úrovni detektivky L.A. Noire. Během vyšetřování jste doslova vedeni za ruku, je vám ukázáno, jak postupovat dále, kde hledat důkazy, jak sestavovat sled událostí, jak používat nástroje a jak nastavit rekonstruktor. Rekonstruktor je šikovná věcička, díky které můžete kompletně zrekonstruovat proběhlé události.
To je asi nejzábavnější část z celé hratelnosti. Skrze důkazy, oběti a předměty se dostáváte k zdánlivě nesouvislým okamžikům celého dění, abyste následně dali dohromady kompletní obraz, a vidíte situaci, jak se stala. Hra vás samozřejmě nabádá pomocí žlutých ukazatelů, co máte dělat, ale nic vám nebrání následně v tom, se po scéně procházet a přetáčet čas, abyste zjistili, co která postava v inkriminovaný moment dělala. V tomto ohledu stojí za zmínku skvělý důraz na detail. Nemyslím teď grafické detaily, které jsou také povedené (k tomu se ještě dostanu), ale detaily v rámci děje a příběhu. Nepříjemný zážitek může nastat, pokud se vám jiné postavy pletou při rekonstrukci do cesty a blokují vám výhled. Kvůli tomu se můžete dopustit i různých chyb, když klikáte myší, abyste aktivovali důležité prvky při vyšetřování.
Dalším prvkem je ucelení důkazů a jejich správné poskládání k vytvoření teorie, jak se co stalo. Skládání důkazů je pak jedním z prvků, kde vás hra nevede za ručičku a nechá vás potrápit, a to i v případě, že máte se skládanou teorii, která nikam nevede. Vzhledem k tomu, že toto je možné také v realitě, to dává dobrý pocit, že jste opravdu v kůži detektiva.
Musím zmínit důraz na dobrou znalost angličtiny. Nobody Wants to Die je velmi dialogově zaměřený a dialogy s rozhovory tvoří zhruba 2/3 hry, jinak se jedná o interaktivní walking simulator. Na internetu se sice již objevila amatérská čeština do hry, ale zmínit to musím.
zdroj: Critical Hit Games
Nobody Wants to Die zaujme na první pohled
Dostávám se k druhému taháku hry a tím je grafika, tedy vizuální stránka. Zasazení do ulic New Yorku 24. století, který je kombinací cyberpunku a art deca, je nesmírně sexy a mohu vám zaručit, že se kolikrát zastavíte a budete se jen kochat a zírat na žijící velkoměsto či luxusní interiéry, a to všechno v nádechu 30. let dvacátého století. I když se jedná o efekt na oko, protože s většinou nemáte možnost hlouběji interagovat. Vizuál vypadá skvěle a některé scenérie jsou opravdovou pastvou pro oko každého nadšence. V tomto ohledu si však hra bere svou daň a je nutné ještě zlepšit optimalizaci, na čemž se dle vývojářů již pracuje.
Audio stránka je povedená, celkový koncept skvěle vystihuje zasazení hry a hudební doprovod zároveň doplňuje atmosféru.
Nobody Wants to Die je poutavá detektivní adventura zasazená do dystopického světa New Yorku roku 2329, kde se právo na život odvíjí od toho, kolik máte peněz. Titul nabízí skvělý detektivní příběh, díky němuž se v rámci hry setkáte s morálními situacemi, které se zabývají otázkou nesmrtelnosti a práva na život. Bohužel vás hra až příliš vodí za ruku a nedává tak prostor hloubavému vyšetřování, jak by se dalo očekávat. I přesto se však díky příběhu a vizuálu jedná o povedené dílo, které rozhodně zaujme.
