K příležitosti 25. výročí nakladatelství CREW se nám tu objevil jako narozeninový dárek komiks Perverzní páprda, který se v tehdejší dávné minulosti postavil do role jednoho z prvních komiksů celého magazínu Crew. Není se čemu divit, že nakladatelství sáhlo zrovna po tomto úchylákovi, který nejenže ukazuje svůj falus na každém kroku, ale zároveň chce udělat jenom jednu jedinou věc, a to pobavit sám sebe, případně všechny své čtenáře.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Gotlib
Gotlib
Crew
Perverzní páprda
Richard Podaný
64
barevný
pevná
červen 2022
9788076791985
první
Zdroj: Crew
Komiks z ruky mistra
Tvůrcem je francouzský spisovatel Marcel Gotlieb, zvaný Gotlib. Ten u nás není moc překládaný, vlastně se nám kromě Perverzního páprdy nedostává snad žádného jeho díla. Nutno zde ale připomenout, že je to autor především šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let. Narodil se v Paříži v červenci roku 1934, takže si musíte také uvědomit, v jaké době žil a co vlastně všechno zažil.
Velkou úlohu v jeho díle způsobila ona revoluce „sexuálního osvobození“ z konce šedesátých let, kdy začal psát svá lepší díla s dalším neméně známým autorem jménem René Goscinny, jedním z tvůrců Asterixe a Obelixe. Patří tak mezi ty velké francouzské komiksové tvůrce zlaté generace, z níž dnes už žije snad jen legenda Alejandro Jodorowsky. Gotlib zemřel v prosinci roku 2016.
Co je tedy zač ten Perverzní páprda?
To je takový milý starý úchyl, který se směsí perverznosti a erotiky obtěžuje snad všechny ve svém okolí. Jasně, takto to vypadá, že vás v komiksu čeká pouze hromada čuňáren. Opak je ale pravdou, ani v tomto souborném vydání hned několika, ať už třísloupcových, jednostránkových či několikastranných, gagů je nahoty příjemně poskromnu. Tedy až na nějaké ty penisy, prsa, sexuální pomůcky a pár viditelných varlat s několika pedofóry a lehkou zoofilií.
Dokonce ani sexu jako takového tu tolik není. Nutno zmínit například výjimku se Superverzním Paprdmanem, který si to prostě letí užít během záchranné akce. On totiž ten starý nechutný dědula má jen jeden životní cíl, a to doslova si ze všech ostatních lidí (či zvířat) udělat prostě prdel. Celý komiks je tak plný gagů, které končí především tím, že se jeden starý exhibicionista krutě zasměje nad hloupostí všech ostatních kolem sebe.
Bohužel, všechny ty žerty i vtipy jsou na té nejhorší stupnici ze všech, od „v životě jsem něco tak trapného, smutné, divného a ponižujícího neviděl a stydím se za to, že jsem to viděl“ až po „to je ale pako starý, jak ho zrovna tohle mohlo napadnout“. Jednotlivé příběhy však neobsahují ani moc textu, takže pro lenochy, co rádi koukají jenom na obrázky, se jedná o naprosto ideální věc.
Zdroj: Crew
Gotlib je skutečně mistrem kresby
Autor je skutečným mistrem kresby a ovládá umění situační komedie jako málokdo. V některých místech přece jenom text kresbu přehlušuje a ta mu začíná sekundovat, nicméně v prvních dvou třetinách se jedná pouze o mistrnou kresbu postavenou na vtipech. Ty dominují především prvním, řekněme, dvou třetinám souborného vydání a musím říct, že ty jsou i nejsvětlejší částí knihy. Zde je skutečně vyjádřen autorův osobitý styl i kresba a některé ze situací vás skutečně nutí se zasmát i od srdíčka, nehledě na to, zda vás tato forma humoru baví, či nikoliv. Jednoduchá karikatura s perfektní přehledností. Tolik stačí ke vzniku neskutečně dobrého vtipu.
Musím ale přiznat, že je v komiksu i podstatně děsivá část, alespoň v mých očích, a tou je ten vysmátý dědula. Já si nemohu pomoci, ale jeho, řekněme, „výtlemové“ části, kdy se mu povede někoho nachytat, mě děsí víc než nějaký ten průměrný horor. Vím, že to nebyl autorův úmysl a vše to slouží pouze jako výsledek vtipu, něco jako když se na konci toho vlastního vyprávěného sami zasmějete, nicméně mi to tam překáží a někdy mě to donutí se i nad celým vtipem zastavit.
Poslední nutně zmíněnou záležitostí musí být samozřejmě barva – všechny vtipy jsou černobílé. Bohužel je v bonusové části jeden vybarvený a musím poznamenat, že ve své jednoduchosti a přehlednosti ukázal barevného Gotliba jako krapítek lepšího než toho černobílého, ale to už pouze hledám chyby tam, kde skutečně skoro nejsou.
Zdroj: Crew
Perverzní páprda není pro všechny
I tak je nutno poznamenat, že Perverzní páprda rozhodně není četba pro každého. Na pouhých 64 stranách si myslím, že je toho až dost. Nakladatelství Crew ke svému výročí sice zvolilo naprosto perfektní formát a v období, kdy komiks vycházel, přinášel více než nadprůměrnou kvalitu a budil na jistotu určitý druh pobouření. Dnes je ale tento humor už spíše nekorektní, a co je horší, je svým způsobem už i překonán. Přece jen je na úrovni „kluci prdí a holky sází květinky“, což je na dnešní dobu už spíše málo než dost.
Perverzní páprda je naprostou klasikou, na kterou by se ve světě humoru a hloupých gagů nemělo rozhodně zapomínat. Ačkoliv jsou některé vtipy dneska už překonané, stále dokáže pobavit svou spoustu diváků a i ti největší mrzouti se zasmějí. Perfektní kresba, která nikdy neomrzí, jej tak udržuje aktuálním a velice kvalitním komiksovým počinem. Mimo to se také jedná o velmi dobré souborné vydání.
