Serena: Dark confessions – jeden příběh, více konců

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Serena: Dark confessions je nejnovější erotická romance od vývojářů z Passion Lesson. Práci tohoto studia můžete znát díky jeho předchozím projektům, jako je Pledge: Extra Credit, Living with Temptation 1, Romance after Dark, Sensual Haunting a další. Pokud o něm slyšíte poprvé, nemusíte se obávat – všechny výše zmíněné tituly a několik dalších se připravují na recenzi. Nicméně tento recenzovaný titul se snažil vyniknout nad ostatními a článek si klade za cíl říci, zda se mu to podařilo, či nikoliv.

Méně je někdy více

Serena: Dark confessions je inovativním pokusem vyniknout na trhu s erotickými hrami, protože zahrnuje více dějových linií v rámci jednoho titulu. Na papíře je to úžasný koncept a všichni máme rádi příběhy, které jsou strhující a poněkud spletité, jako zde. Provedení však už tak skvělé není. Aby mohli vývojáři z Passion Lesson zahrnout co nejvíce hratelných postav, museli provést ve svém projektu několik výrazných úprav. Výsledek? Projekt, jemuž k výjimečnosti chybí málo, ale rozhodně se vám při něm bude vařit krev v žilách… jenom ne v dobrém smyslu. Jak se tedy postarali o to, abyste dostali co nejvíce postav? Vzali si příklad ze série Dark Pictures. Přechody mezi ovládáním různých postav by nebyly problémem, pokud by neplatilo, že to budete muset dělat každé dvě minuty.

Serena Dark confessions – začátek konce
Bohužel právě tady Serena: Dark confessions má tendenci upadat. Rozhovory mohou být překvapivě důležité, jen aby byly náhle přerušeny a vy jste mohli přepnout do perspektivy jiné postavy. Mezi přechody se vždy ukáže, za kterou postavu právě vystupujete a zda chcete pokračovat v postupu, nebo hru uložit. Z důvodu existence této mechaniky nemůžete pořádně ocenit samotný děj, poněvadž není možné se do postav ani do zápletky pořádně ponořit, což je docela škoda. Právě toto mělo být to, co tento erotický projekt odlišuje od ostatních, a k úspěchu to prostě nestačilo.
Serena: Dark confessions je postavena na klasickém románovém stylu s volbami, které ovlivňují dialogy. V mnoha titulech jsou tyto možnosti pouhými kosmetickými doplňky, jež mají navodit mylnou představu, že mají určitý vliv na průběh událostí. Proto vždy ocením, pokud tomu tak ve skutečnosti není a moje rozhodnutí mají opravdu nějakou váhu. Serena: Dark confessions nabízí devět unikátních konců, přičemž ne všech lze dosáhnout během jednoho průchodu. Pokud tedy chcete dokončit galerii a vidět všechny sexuální scény, připravte se na to, že budete muset opakovaně restartovat hru, což je malé plus.
Líbilo se mi, že při rozhovorech nedostanete všechny možné odpovědi ihned. U některých z nich jsou malé popisy, které říkají, že daná možnost je dostupná pouze v případě, že má postava dobrou náladu nebo pokud jste s ní flirtovali. Jinými slovy, jsou vázané na určité podmínky, jejichž splnění musíte časem odhalit.

Pouhá klikačka a nic víc

Většina hříček, které jsem hrál, mě zklamala kvůli nedostatku komplexních herních mechanismů nebo dodatečných prvků, jež by přidaly hloubku nad rámec prostého klikání myší. Někdy to není problém, pokud je titul v základu natolik silný, že by mu jakékoliv další prvky ubíraly na síle nebo ho příliš komplikovaly. U tohoto konkrétního projektu mám smíšené pocity; na jednu stranu si dokážu představit, jak by doplňkové prvky, jako je volný pohyb, ovládání kamery během sexuálních sekvencí nebo sběratelské předměty, mohly kvalitu navýšit. Na druhou stranu by mě zajímalo, nakolik je Serena: Dark confessions opravdu potřebuje. Existují momenty, ve kterých náhodným klikáním aktivujete určité interakce, jako je zkoušení nového oblečení nebo masturbace na posteli.

Byl jsem mírně zklamán, když jsem zjistil, že se ve hře vyskytuje poměrně málo náhodných interakcí. Když o tom tak přemýšlím, bylo by lepší, kdyby měl titul více funkcí. Hra samotná rozhodně není špatná a jednoznačně bych ji zařadil mezi ty lepší, jako jsou Mystwood ManorSecret SummerLust Academy nebo Picture Perfect. Co tento projekt podle mě kazí, je neustálé přepínání mezi postavami a především to, že není proč se o příběh zajímat. Kdyby tam byly i nějaké dílčí zápletky, možná byste se do celého dobrodružství začetli, protože by k tomu byl důvod. To samé platí i pro zbytek hry, protože nevidím žádnou silnou motivaci, proč by někdo měl tento projekt procházet několikrát, jen aby zaplnil svou galerii.

Vizualizace je průměrná

Před nedávnem jsem recenzoval hru Touchdown Girls a stěžoval jsem si na její grafiku – dokonce jsem řekl, že nejlepší na ní jsou prsa ženských postav, protože je docela těžké je zkazit. Pokud jste zatajili dech v obavách, že tomu tak bude i v případě titulu Serena: Dark confessions, můžete si nyní vydechnout. Tím nechci říct, že by tato hříčka měla dokonalou grafiku; to ne. Stejně jako ve hře Touchdown Girls vypadají ženy uměle. Je však na ně mnohem příjemnější pohled a jejich těla jsou detailnější. Na mužích i ženách můžete vidět svaly, které jsou zvýrazněny zábavnou hrou světla a stínů, čímž působí mnohem realističtěji. Totéž platí pro výrazy obličeje a složitěji navržené vlasy.
Serena Dark confessions – sestřičky zlobí
Co se týče sexuálních scén, můžete očekávat klasické statické obrázky doplněné animacemi. Jediné, co bylo trochu otravné, bylo to, že po vyvrcholení vaší postavy jste museli několikrát stisknout tlačítko „pokračovat“. Upřímně nechápu a nevím, proč to vývojáři takto nastavili. Erotické sekvence však vypadají díky nasvícení a některým docela povedeným postavám dobře a určitě si je užijete. Pokud vás zajímá, zda můžete do dění zasahovat, odpověď zní: ano, můžete. Na výběr je několik možností, kde můžete rozhodnout o různých polohách a místech, na nichž má vaše postava vykonat potřebnou dávku… tedy jestli na slečnu, či do ní.
Serena Dark confessions – koupelnová část
Kromě klasického sexu mezi mužem a ženou se můžete setkat s lesbickými aktivitami, kdy jedna dívka provokuje druhou svýma nožičkama neboli chodidly masíruje intimní partie té druhé. Případně sledujete jejich orální uspokojování, švédskou trojku nebo klasickou masturbaci. Existuje široká škála různých možných příležitostí, aby si každý našel to pravé pro sebe.
GP uvozovky

Erotický román Serena: Dark confessions není vyloženě špatným dílem, nicméně jej brzdí neustálé střídání hlavních postav. Výsledkem toho je, že je obtížné držet krok s příběhem. Kromě tohoto výrazného problému titul nabízí devět různých konců a několik kvalitních sexuálních animací doplněných statickými obrázky. Po grafické stránce se nejedná o špičkové zpracování, ale přesto je příjemné na pohled a díky dobře vykresleným světelným efektům vypadají obnažená těla realisticky.

Klady

titul nabízí více konců
po grafické stránce projekt neurazí

Zápory

kvůli častému přeskakování mezi postavami je obtížné se v ději orientovat
nevyužitý potenciál
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn