Méně je někdy více
Serena: Dark confessions je inovativním pokusem vyniknout na trhu s erotickými hrami, protože zahrnuje více dějových linií v rámci jednoho titulu. Na papíře je to úžasný koncept a všichni máme rádi příběhy, které jsou strhující a poněkud spletité, jako zde. Provedení však už tak skvělé není. Aby mohli vývojáři z Passion Lesson zahrnout co nejvíce hratelných postav, museli provést ve svém projektu několik výrazných úprav. Výsledek? Projekt, jemuž k výjimečnosti chybí málo, ale rozhodně se vám při něm bude vařit krev v žilách… jenom ne v dobrém smyslu. Jak se tedy postarali o to, abyste dostali co nejvíce postav? Vzali si příklad ze série Dark Pictures. Přechody mezi ovládáním různých postav by nebyly problémem, pokud by neplatilo, že to budete muset dělat každé dvě minuty.

Pouhá klikačka a nic víc
Byl jsem mírně zklamán, když jsem zjistil, že se ve hře vyskytuje poměrně málo náhodných interakcí. Když o tom tak přemýšlím, bylo by lepší, kdyby měl titul více funkcí. Hra samotná rozhodně není špatná a jednoznačně bych ji zařadil mezi ty lepší, jako jsou Mystwood Manor, Secret Summer, Lust Academy nebo Picture Perfect. Co tento projekt podle mě kazí, je neustálé přepínání mezi postavami a především to, že není proč se o příběh zajímat. Kdyby tam byly i nějaké dílčí zápletky, možná byste se do celého dobrodružství začetli, protože by k tomu byl důvod. To samé platí i pro zbytek hry, protože nevidím žádnou silnou motivaci, proč by někdo měl tento projekt procházet několikrát, jen aby zaplnil svou galerii.
Vizualizace je průměrná

