Původní fantasy Warhammer byl nakonec co do popularity překonán jeho o rok mladším sci-fi bratříčkem Warhammer 40,000. Dvojnásob to platí v oblasti videoher, v nichž se warhammerovské sci-fi univerzum dočkalo mnoha poměrně úspěšných adaptací (včetně nedávného hitu Warhammer 40,000: Space Marine 2), zatímco fantasy varianta se musela spokojit s RTS trilogií Total War: Warhammer, kooperativním diptychem Warhammer: Vermintide a několika menšími projekty. V roce 2015 se proto společnost Games Workshop rozhodla původní Warhammer v podstatě zresetovat. Seslala na jeho fikční svět apokalyptickou událost a obnovila jej od základu v pokračování nazvaném Warhammer Age of Sigmar. První významnější videohrou, která je zasazena právě do tohoto nového světa se stala VR akce Warhammer Age of Sigmar: Tempestfall.
Zdroj: igdb.com
Bojem k nesmrtelnosti
Ve hře se stanete členem elitní frakce Stormcast Eternal. Ta je tvořena bojovníky, jejichž duše dospěly až k nesmrtelnosti. Byť vás ve Tempestfallu čeká mimo jiné lezení po stěnách a řešení jednoduchých puzzlů, vaší hlavní činností bude kontaktní boj. Do něj se můžete vrhat s pomocí krátkého meče a dvou magických holí (jedné dlouhé, druhé kratší). Každou z těchto zbraní můžete sesílat speciální magické útoky vyvolávané unikátním pohybovým gestem. Volnou ruku pak může využít k metání fireballů.
Soubojová mechanika je bohužel poněkud nedotažená. Jednak ve hře chybí dostatečná vizuální indikace zásahů a fyzika je hodně nepřesná, takže nikdy nemáte ze střetů s protivníky úplně dobrý pocit. Ještě horší je detekce kolizí, která vám některé vizuálně zjevné zásahy vůbec neuzná, a naopak vám započítá spoustu těch, kterých dosáhnete pouhým chaotickým mácháním. Samozřejmě nemůže být každá hra Blade & Sorcery, ale ve Warhammer Age of Sigmar: Tempestfall jsou souboje na poměry VR titulů bohužel spíš podprůměrné.
Ve středu jsem na kovárně, ve čtvrtek zas na kovárně…
I když je průchod Tempestfallem spíše lineární, pořád vás motivuje k pečlivému průzkumu, neboť můžete objevovat materiály na upgrade zbraní. To nemá pouze kosmetický efekt, naopak v boji hned poznáte, jak moc jste se tentokrát v kovárně snažili. Dokážete pak třeba seslat blesky na hordu oživlých kostlivců a smést je prakticky jediním máchnutím, což je hodně uspokojivé.
Při průzkumu budete ale poměrně často narážet na to, že není zcela jasné, se kterými prvky prostředí lze interagovat a se kterými nikoli. Že lze třeba otevřít hrobku padlého hrdiny, poznáte tak, že prostě zkusíte víko někde chytit. Místy si ale nebudete jistí ani tím, kterými zavřenými dveřmi vlastně můžete projít.
Překvapivě nešikovně je řešeno menu, v němž si vybíráte zbraně. Abyste zvolenou zbraň mohli uchopit, musíte mít ruku nepřirozeně blízko u těla a v hektickém souboji vás někdy snaha vyměnit zbraň může stát život.
Přenes mě, Scotty!
Warhammer Age of Sigmar: Tempestfall se nevyhnul ani obecným technickým nedostatkům. Na mém Questu 3 se mi například vůbec nepodařilo spustit jej přes Steam Link. Viděl jsem kolem sebe jen temno a slyšel hrát hudbu. Vývojáři o této chybě prokazatelně ví už několik let, ale nikdy ji neodstranili. Naštěstí se hra dá hrát alespoň přes (placenou) aplikaci Virtual Desktop.
Nevyhovovalo mi ani množství neviditelných bariér, které jsou otravné zejména ve chvílích, kdy se pokoušíte seskočit z nějakého převýšení. Nebyl bych si úplně jistý, jak dobře se dá Tempestfall hrát čistě s využitím teleportace. Když jsem ji zkoušel, s bariérami jsem se potýkal ještě víc. Naštěstí nepatřím mezi lidi, kterým se virtuální realitě dělá špatně při přirozeném, plynulém pohybu páčkami.
Warhammer Age of Sigmar: Tempestfall je tak hrou především pro fanoušky Warhammeru, kteří se rádi noří do jeho světa. Nabízí silné momenty, avšak nedopečený soubojový systém a technické nedostatky jej táhnou dolů.
