V jedné ze svých předchozích recenzí už jsem mluvil o konceptu „háčku“. Jde o prvek, který hráče k titulu přitáhne a zajistí, aby se k němu nadále vracel. Jsou totiž hry, kde všechno tak nějak funguje, ale schází jim právě háček dost ostrý na to, aby člověka pořádně zachytil. Taková hra vás nakonec příliš nebaví a skoro vlastně nevíte proč. Přesně to je případ izometrické twin-stick střílečky CyberCorp. Všechno v ní tak nějak funguje, ale zábava je to jen polovičatá.
Nuda v Omni-City
Za CyberCorp stojí ruské indie studio Megame, které hru v propagačních materiálech popisuje jako kombinaci onlinovky Destiny a střílečky Ruiner. Z Destiny si CyberCorp bere zaměření na velké množství lootu a jeho postupné upgradování a z Ruinera… no všechno ostatní: Základní hratelnost, atmosféru i zasazení do kyberpunkového světa. Děj se odehrává v ne zas tak vzdálené budoucnosti, v níž metropoli Omni-City ovládly krvelačné zločinecké gangy. Do zoufalé situace se vloží soukromá společnost CyberCorp, která nabízí jednoduché řešení: Dálkově ovládané roboty zvané Synth, kteří dovedou město všech kriminálních živlů zbavit. Pilotem Syntha se samozřejmě stáváte vy sami.
V každé misi musíte vyčistit prostředí od nepřátel a plnit u toho jednoduché úkoly. Jednou je třeba evakuovat významnou osobu, jindy nahackovat počítačový terminál, přepnout několik spínačů a tak dále. K dispozici máte vždy dvě střelné zbraně, futuristický meč pro útoky na blízko a trojici speciálních schopností, které mohou být jak útočné, tak defenzivní. Navzdory tomu, že jsou úrovně částečně procedurálně generované a hra je krátká, se ovšem velmi brzy dostaví otupující repetice. Možná je ale problém v tom, že jsem měl k recenzi jen jeden klíč a nemohl jsem tedy vyzkoušet kooperativní mód, který si jiní hráči pochvalují.
Mnohokrát jinak, a přesto pořád stejně
Lákadlem CyberCorp má být zejména pokročilá customizace vaší postavy ústící v možnost přizpůsobit si herní styl na míru. Máte k dispozici velké množství různých kusů zbroje, zbraní a speciálních schopností, které jde ještě upgradovat. Správnou kombinací můžete docílit toho, že z vás bude odolný tank, mrštný útočník na blízko, nebo třeba přesný sniper. Jenže ať jsem měl v ruce rychlopalnou pulzní pušku, futuristickou brokovnici, nebo raketomet, nikdy jsem neměl pocit, že by se hratelnost skutečně až tak zásadně proměnila.
Ten samý problém jsem měl s nepřáteli. Papírově se dělí do několika tříd, které mají svůj typ útoků a určitou sadu předností i slabin. Rozdíly mezi nimi ale nejdou tak hluboko, abyste skutečně museli konkrétním protivníkům přizpůsobovat styl hraní, což je jeden z hlavních důvodů, proč je výsledek tak monotónní.
Přímé srovnání s Ruinerem, na něhož sami vývojáři odkazují, bohužel dopadá v neprospěch CyberCorpu. Ač je Ruiner také dílem indie týmu, má výrazně silnější vizuální styl, dravou, kinetickou akci a především osobitou a působivou atmosféru. Stylizované násilí, rychlost a výborně zvolený soundtrack mu dodávají až hypnotickou intenzitu. CyberCorp oproti tomu působí sterilně jak po vizuální, tak hratelnostní stránce.
Temné ulice bez atmosféry
Graficky může CybeCorp Ruinera na první pohled připomínat. Je plný temných uliček nasvícených barevnými neony, ale chybí mu jak detailnost a propracovat. Nejde tolik o to, že hra sahá po zjednodušené, stylizované grafice. To by mohlo být v pohodě. Horší je, že působí hodně monotónně. Střelbě i kontaktním soubojům chybí vinou toporných animací adekvátní údernost. Nedávný Memory Lost by taktéž nezískal titul za nejvyspělejší audiovizuální zpracování široko daleko, ale má v sobě dostatek variace a efektnosti na to, aby dokázal zaujmout. CyberCorpu se dosažení podobného výsledku prostě nedaří.
Z hlediska technického zpracování je na tom hra dobře. Na běžné sestavě běží bez výraznějších zaškobrtnutí. Nevyhýbá se ovšem drobným bugům, jako je zasekávání nepřátel o překážky. K výtkám se dá přiřadit i méně přehledné uživatelské rozhraní. V množství různých upgradů a schopností se dá snadno ztratit.
CyberCorp je tím typem hry, která má našlápnuto správným směrem, ale její potenciál zůstal nenaplněn. Pokud máte rádi kyberpunkovou estetiku a rychlou arkádovou akci, klidně jí dejte šanci. Ve srovnání s konkurenčními tituly jako Ruiner, The Ascent či Memory Lost ovšem nabízí méně osobitosti i chytlavosti. Stručně tak lze CyberCorp zhodnotit jako řemeslně zvládnutý průměr.
