Pokud jste si mysleli, že první Drby z Olympu byly jen úvodní oťukávačkou, druhý svazek vás vyvede z omylu a emocionálně vás vyždímá. Rachel Smythe se vrací s další porcí své mýdlové opery inspirované řeckou mytologií a je to ještě lepší, hlubší a bolestivější než poprvé. Zatímco jednička nám představila svět, dvojka jde pod kůži. Sledujeme následky oné osudné noci, řešíme traumata, toxické vztahy a pomalu, pomaloučku sledujeme, jak se rodí romance, která má potenciál otřást Olympem. Musím říct, že Nakladatelství Host tady šlo na neuvěřitelnou jistotu (ano, ta hromada ocenění mluví za své), ale čím více sledujete Háda a Persefonu, tím více je vám tento pár bližší, kór když jej dokážete stylizovat i nějak do svého života. Vemte si tedy kvalitní čaj, posaďte se, protože recenze na dílo Drby z Olympu: Kniha druhá právě začíná.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Série:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN?
Vydání:
Rachel Smythe
Rachel Smythe
Nakladatelství Host
Drby z Olympu
Eva Maršíková
160
barevný
měkká
listopad 2025
978-80-275-2761-8
9788027527618
první
Zdroj: Nakladatelství Host
Persefořin boj o vlastní hlas a identitu
Tento svazek začíná přesně tam, kde jsme skončili, a okamžitě nás hází do víru Persefoniných emocí. Už to není jen ta naivní dívka z polí. Vidíme mladou ženu, která se pere s tím, co prožila s Apollónem. Ten je zde napsán tak realisticky odporně, že ho budete nenávidět s každým panelem. Také upozorňuji, že tady je taktně uděláno, že stále nejsou sourozenci jako děti Démétér, jen kdyby se chtěl někdo hádat o olympské lásce. Persefona se tedy snaží najít pevnou půdu pod nohama ve světě, který ji chce buď zaškatulkovat jako členku „Bohyní věčného panenství“, nebo ji vláčet bulvárem kvůli fotkám s Hádem. Její cesta za sebepoznáním je bolestivá, ale krásná. Jednoduše řečeno, dospívá jako bohyně i jako žena, aby také ne, je jí devatenáct.
Hádés v tomto díle dostává obrovský prostor a my konečně vidíme pod jeho tvrdou slupku vládce podsvětí. Pod povrchem chladného byznysmena se skrývá nejistý muž, který bojuje se svými city k Persefoně, zatímco se snaží udržet si odstup, aby nebyl zraněn, protože mu je přes dva tisíce let a jí jen devatenáct... Jeho osamělost je hmatatelná, stejně jako jeho toxický vztah s nymfou Minthe (která je sice ta nejhorší, ale napsaná tak dobře, že chápete, proč tam je). Vidět Háda v jeho přirozeném prostředí, v Podsvětí, které zde funguje jako obří korporace, je fascinující a dodává to příběhu unikátní atmosféru. Jen zde musím opět říct svou jedinou kritiku: je skvělý, ale chová se jak malý kluk, viz scéna, kdy zjistí, kolik Persefoně je. Ale no tak!
Musím se zastavit ještě u jedné věci a to je ostatní božstvo a porovnávání mužského a ženského světa. Zeus je sice prasák podvádějící svou sestroženu Héru, ale bráchovi přeje jen to nejlepší. Héra, skvělá. Artemis, parádní. Apollón je šmejd. Neskutečně mě pobavila Hekaté, která chodí všude jako hlas Hádova rozumu, což je perfektní. Takové to super HR, které leze každému v korporátu na nervy. A nakonec je to právě moje milovaná a drahá Héra, jež rozhýbe obrátky komiksu.
Zdroj: Nakladatelství Host
Drby z Olympu: Kniha druhá funguje díky božskému zásahu
Dějová linka, která tento svazek táhne kupředu, je stáž. Héra, která tajně fandí Hádovi (a chce, aby byl konečně šťastný), zmanipuluje situaci tak, že Persefona nastoupí na stáž do Podsvětí. Tropus (tohle slovo jsem si vždycky přál použít) nucené blízkosti zde funguje na jedničku. Sledujeme, jak se z počátečního trapasu a nervozity rodí skutečné přátelství a porozumění. Není to uspěchaná romance. Je to pomalé vzplanutí, budování důvěry a vzájemného respektu. Vidíme, jak se světy, ten růžový, plný života, a ten modrý, plný stínů, začínají proplétat a doplňovat.
A co že to mám s těmi barvami? Je to právě ten boží, skvělý, lahodící, příjemný a přitažlivý vizuál, který vás u díla drží. Autorka Rachel Smythe je mistryní v používání barev k vyprávění příběhu. V druhém díle to platí dvojnásob. Kontrast mezi temným, modro-černým Podsvětím a zářivou, růžovou Persefonou je vizuálně podmanivý. Ale nejde jen o estetiku. Barvy stále odrážejí emoce. Když je scéna vážná nebo smutná, barvy se utlumí, stíny se protáhnou. Když dojde na romantiku nebo naději, stránka se doslova rozzáří. Design postav je jedinečný a expresivní, stačí jeden pohled do tváře postavy a přesně víte, co cítí, aniž byste museli číst bubliny. Takhle mají vypadat komiksy.
Ačkoliv jsou Drby z Olympu: Kniha druhá často vtipné a romantické, nebojí se temných témat. Zpracování následků špatně zvoleného partnera je zde provedeno s citem a respektem. Není to použito jen pro šokující efekt. Vidíme reálný dopad na psychiku, stud a snahu se s tím vyrovnat. A ano, narážím tím na božského Apollóna, jehož ignorace a neschopnost pochopit, že udělal něco špatného, je mrazivě realistická. Autorka ukazuje, že i bohové mají své démony a že trauma nezmizí přes noc. A ani nemusí. Spoustu věcí vždy zahojí čas, jen se ptám, jak dlouhý může být čas u nesmrtelných bohů? To je ještězáhadou. Zatím se vše rozvíjí naprosto famózně a doufám, že když už jsme u toxických vztahů, tak své si brzy užijí i Zeus a Héra. Stejně jako doufám, že Hestiin panenský svaz způsobí pořádný poprask. Mimochodem, tato bohyně má takový dekolt, že se divím, že se autorce vešel na stránky. Což je taky super, konečně víme, že charaktery mají i nějaké křivky, ale to je jen detail.
Zdroj: Nakladatelství Host
Drby z Olympu: Kniha druhá potvrzuje, že tento webtoon (a nyní grafický román) je fenoménem oprávněně. Je to mýtus převedený do moderní doby s takovou lehkostí a empatií, že zapomenete, že čtete o bozích starých tisíce let. Je to příběh o dospívání, o hledání sebe sama a o lásce, která léčí, i když to bolí. Pokud milujete řecké báje, romantiku nebo prostě jen nádherné umění, tohle je povinnost. A ten konec? Budete potřebovat třetí díl. Hned.
