Pamatujete si ty časy, kdy si lidé dělali legraci, že Kagurabači je jen internetový vtip? Zapomeňte na to. Druhý svazek s podtitulem Propastná nebesa proti Mračnému tesáku je momentem, kdy legrace skončila a začala nefalšovaná řezničina. Autor Takeru Hokazono zde definitivně dokazuje, že není žádným zázrakem jednoho hitu, ale vizionářem, který bere klasické šónen tropy, polévá je benzínem a zapaluje cigaretou. Tohle není pohádka o přátelství a rodině. Je to temný, depresivní a vizuálně úchvatný akční thriller, který má blíže k filmům Johna Wicka než k Narutovi. Pokud jste si mysleli, že první díl, tedy Kagurabači 1: Poslání, byl dobrý, dvojka vás chytne pod krkem, prohodí zdí a donutí vás prosit o nášup. První díl byl očividně jen „před-před-předkrm“ a teprve tohle je hlavní chod. Takový rozjezd mi nedal ani Jujutsu Kaisen. Tohle se Nakladatelství Crew neskutečně povedlo, ostatně anime je sotva oznámené a my už to tu máme, to se nestává.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Redakce:
Lettering:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Takeru Hakazono
Takeru Hakazono
Nakladatelství Crew
Kagurabači
Matěj Vozábal
Markéta Audy Masopustová
Lenka Košutová
212
černobílý
brožovaná
listopad 2025
978-1-974752-71-3
9788076799219
první
Zdroj: Nakladatelství Crew
Sódžo Gen'iči je záporák, kterého jsme si nezasloužili, ale potřebovali jsme ho
Jestli něco tento svazek vystřeluje do stratosféry, je to nástup Gen'ičiho. Tohle není ten typický padouch, co sedí na trůnu a vysvětluje svůj ďábelský plán. Sódžo je absolutní psychopat, zvrácené zrcadlo našeho hrdiny. Zatímco Čihiro se snaží meče používat k ochraně a vnímá je jako břemeno, Sódžó v nich vidí jejich prapůvodní účel – nástroje na efektivní vraždění. Jeho posedlost Čihirovým otcem a legendárními katanami je mrazivá. Jeho charisma je toxické, brutalita bezbřehá a revírem mu je Tokio. Jeho ochránci jsou z organizace Očistný plamen, o které sice stále víme prd, ale každá scéna s ním je v pokračování příběhu naprosto omračující. Je to jako začínat prolog „final bossem“. Jestli tohle byl teprve ten první, jak šílení budou ti další?
V tomto díle také vstupuje na scénu elitní vládní jednotka Kamunabi, skupina čarodějů specializovaných na udržení míru v Japonsku. Většinou v manze očekáváte, že taková jednotka bude drsná, předvede „cool“ schopnosti a pomůže hrdinovi. Tady se děj však geniálně rozdělí, když všichni musí vyrazit na svou vybranou misi. Tu vám nebudu spoilerovat, ale musím říct, že v prvních dvaceti kapitolách se tohle jen tak nevidí. Navíc konečně poznáme skoro plný potenciál Mračného tesáku a zjistíme, jestli jsou takové všechny meče. Divím se, že Japonsko ještě existuje.
Je to tím, že zatímco Čihirův meč jménem Propastná nebesa je precizní a soustředěný, Mračný tesák je ztělesněním přírodní katastrofy. Ovládá led a blesky a jeho útoky decimují celé ulice. Takeru Hokazono vizuálně znázorňuje sílu této zbraně s děsivou kreativitou. Cítíte tu váhu, zimu a elektřinu, která smaží maso. Souboj dvou magických mečů zde není jen šermířskou výměnou, je to střet dvou živelných pohrom, mezi kterými se obyčejní smrtelníci mění v krvavou mlhu.
Zdroj: Nakladatelství Crew
Kagurabači 2 plně vtahuje do děje
Musím také říct, že konečně více poznáváme perspektivu tohoto magického Japonska. V první části jsme tak nějak zjistili, že je tu možná hodná vládní organizace, zlá nepřátelská skupina, parádní sexy stylové supermocné meče a „emo“ Čihiro. Nyní víme, že ta hodná vládní organizace chce spíše jen udržet mír, nehledě na to, co to bude stát. Magie v tomto univerzu je geniálně uchopená a prakticky neomezená, což mě baví. Hlavně to sebevědomí některých členů je parádní. Jak se říká, silnější pes neštěká, ale tady štěkají všichni. Až na pár výjimek a u těch je jasné, že je nechcete vidět začít (teda, jasně že chcete, ale chápete).
Navíc mě neskutečně baví chemie mezi Azamim, Čihirem a Šibou. Je taková přirozená, podobně jako v Sakamoto Days. Jde vidět, že Hokazono tvoří šónen, jen občas vyjede z kolejí, aby ukázal, že i tento žánr se prostě musí někam posouvat. Ostatně, v tomto díle vidíme hlavního hrdinu ne jako nezničitelného supermana, ale jako kluka, který se snaží přežít ve světě dospělých monster, jen aby napravil otcovy chyby. Mimochodem, vsadím se, že Kunišige (jeho otec) byl také pěkné kvítko.
Zdroj: Nakladatelství Crew
Filmová kompozice
Hokazonova práce s panely je dle mého vyšší manga level kreslení. Kagurabači 2 se nečte, sleduje se jako film. Autor miluje širokoúhlé záběry, hru se stíny a tiché panely, kde se nic neříká, ale děje se všechno. Akce je přehledná, má flow a rytmus. Nejsou tu zbytečné vysvětlovací bubliny uprostřed seku, meč prostě mluví za vše. Už tahle kreslená část je jasným důkazem, že anime má před sebou snadnou, přesto nebezpečnou výzvu. S vizuálem je tu totiž spojená neskutečně komplikovaná akce.
Manga se s ničím nemaže. Expozice, boj, trénink, další boj. Všechno letí kupředu raketovou rychlostí. Pro milovníky akce je to ráj, ale občas to znamená, že některé vedlejší postavy (zejména členové Kamunabi) nedostanou dostatek prostoru, aby nám na nich opravdu záleželo. Je to daň za to, že příběh nemá hluchá místa, ale občas by neuškodilo trochu zvolnit a nechat svět dýchat. Na druhou stranu, díky tomu to přečtete jedním dechem a nebudete se nudit ani vteřinu. Dvě hodiny, vstřebat zážitek, čekat. Doslova.
Kagurabači 2 není jen pokračováním, je to eskalace na všech frontách. Takeru Hokazono nám servíruje mistrovskou lekci v tom, jak napsat final bosse jako toho prvního, který okamžitě získá kultovní status, a jak nakreslit akci tak, že cítíte každý úder. I přes mírnou kritiku toho, jak rychle tempo knihy letí, jde o absolutní špičku současné manga produkce. Je to stylový, krvavý a emočně nabitý svazek, který vás donutí okamžitě předobjednat trojku. Navíc, Čihiro je prostě sympaťák. A kdo nemá rád katany? Dneska? KATANY?
